Kapitola 23.

.

Daniel
Tajemství ukončena, pečetě rozlomeny

. . .

-23-

Modlitba Danielova

.

   Nyní si rozebereme devátou kapitolu, která nám odhaluje, jak je potřeba přistupovat k Písmu, abychom porozuměli správně proroctvím, která jsou v něm zapsaná. Přijímat hutný pokrm, ne pouze mléko, ke kterému vyzývá apoštol Pavel, je přesně podle Danielova způsobu.

   „V prvním roce krále Dareira, syna Ahasvérova, ze semene Médů, jenž byl uveden v kralování nad Kaldejci,“ (Daniel 9:1)

   Tak, jak je to uvedeno i v dalších kapitolách, Daniel uvádí rok, kdy to, co má zapsat, zapsal, abychom rozuměli tomu, že Otec Jehova zjevuje své záležitosti postupně. Má to několik důvodů. Ten první a nejdůležitější je, že díky tomuto postupu víme, že to nejsou myšlenky člověka, ale samotné sdělení Otce skrze své služebníky či Jeho svatého ducha, pokud ovšem ty záležitosti nevysvětluje některý z andělů.

   Druhým důvodem je to, že by Daniel nedokázal patrně psychicky ustát tato proroctví. Je to totiž najednou mnoho duchovního světla, které by jej mohlo duchovně oslepit. Sami víme ze své osobní zkušenosti, jak je psychicky náročné pojmout všechny informace a přiřadit je k dějům na světové scéně, protože i nám k pochopení těchto veršů pomáhají určité obrazy světových událostí, které jsou propojovány s mnoha texty Písma, abychom je dokázali správně pochopit v obrazech a v přímých souvislostech s danými proroctvími.

   Vnímáme u sebe stejný způsob výuky naším nebeským Otcem od našeho dětství, kdy jsme pociťovali rozdílnost oproti našim vrstevníkům, kteří některým našim krokům nerozuměli. Byli jsme jiní, prostě jsme si připadali, že do tohoto světa nepatříme. Otce jsme neznali a přesto nás vedl. To jsme pochopili až teprve poté, kdy jsme opustili mléčné výrobky a samostatně jsme se vrhli na hutný pokrm.

   Vám, kteří nerozumíte těmto slovům, protože neznáte Písmo, chceme vysvětlit naše myšlenky srozumitelným způsobem. Apoštol Pavel přirovnává základní pochopení Dobré zprávy o království k mléku. To mléko je srozumitelné každému, kdo si Písmo přečte. Stačí k tomu pouze ta část, která se čte nejčastěji. Tím jsou evangelia Matouše, Marka, Lukáše a Jana. Z nich čtenář pochopí, že na zem byl poslán Jehošua, který byl nespravedlivě usmrcen na stauru (dřevu). Překlady nejčastěji mluví o kříži, ale toto v řeckých textech, ze kterých se překládá, nenalezneme. Až hlubším studiem pochopíme, proč kříž do Písma překladatelé propašovali.

   Dále pochopíme, že kolem nás jsou démoni, bývalí andělé, kteří si neudrželi dobré postavení před nebeským Otcem. Ti se přidali na stranu Satana, Otcova odpůrce, jenž se dříve nazýval česky Světlonoš (nositel duchovního světla) nebo také z latiny; Lucifer. Tento Světlonoš svedl Evu a jejím prostřednictvím následně Adama. Svedl tedy první lidskou dvojici a způsobil jí ztrátu věčného života. Tak vstoupil do světa vznikající lidské společnosti hřích, „díky“ kterému nám Bůh zkrátil postupně život na dnešní průměrnou lidskou délku 70 až 80 let.

   Abychom se z této šlamastiky dostali, musel se narodit někdo, kdo tento hřích, tuto dědičnou poruchu v sobě neměl. Tak Otec poslal na zem svého Syna (dříve Michaela) a dal jej na výchovu jeho skutečné pozemské matce Marii a jejímu manželovi, otčímu Josefovi. (Z analýzy Kristovy krve, která ulpěla na víku truhly smlouvy a prasklině nad víkem, kterou v roce 1982 objevil Ron Wyatt, se zjistilo, že jeho krev obsahuje jen 24 chromozomů, 23 po matce a jeden, který z něj učinil muže. Krev je i dnes živá, přesně jak o tom svědčí Písmo a je to potvrzeno třemi význačnými laboratořemi, jednou v Izraeli a dvěma v USA.) Josefovi bylo andělem Gabrielem řečeno, že mu má dát jméno Jehošua (význam jména je ‚Jehova je záchrana‘ nebo také ‚Jehova zachraňuje‘). V té době to bylo jedno z nejvíce rozšířených jmen, takže to nebudilo žádnou pozornost. Tím, že se až do jeho smrti na stauru v něm nenalezl hřích, nějaká špatnost, mohl dát svůj život ve prospěch těch, kdo v něj uvěří jako ve svého zachránce, tedy toho, kdo jejich vlastní hřích vykoupil tím, že jim daroval svůj vlastní věčný život.

   Také se dozvíme, že byl po své smrti vzbuzen z mrtvých a na místo věčného života obdržel nesmrtelnost.

   Po 40-ti dnech dalšího pobytu na zemi byl vzat k Otci do nebe, duchovní říše. Takže ne na nějaký obláček, ale do míst, kde materiální věci nefungují. Proto také nikdo, kdo se dostal například do vesmíru, jej tam nenašel. Během svého lidského života shromáždil kolem sebe určité množství učedníků, které vyučil, ale oni sami mnohým věcem za jeho života neporozuměli. K tomu mělo dojít až po jeho vzkříšení. Při vyučováních sliboval, že se vrátí zpět na zem (na planetu Zemi opět ve fyzické podobě), aby zde zavedl Boží Království, které nahradí stávající vlády a pošle Světlonoše za katr.

   Toto je mléko, které každý pochopí. Jenže v průběhu času, krátce po jeho odchodu, se začaly vytvářet různé výklady a nauky, které Jehošua a ani jeho apoštolové neučili. Mnohým stačí hezký a pochopitelný příběh, a tak těmto falešným učitelům ty jejich nauky uvěřili. Jedinou obranou proti těmto falešným naukám je, že sami jako jednotlivci budeme zkoumat, po všem pátrat a toho dobrého se budeme držet. To ve smyslu Písma znamená ‚přijmout hutný pokrm‘. Ne něco předžvýkaného všemi těmi papeži, patriarchy, „věrnými otroky“ a podobně, a jak jinak se ještě těmto falešným učitelům říká. Jak ovládnout ty, co jsou na mléku? Je jim potřeba vystavět nádherné domy a honosné stavby, aby hlavy těchto domů mohly svým ovcím říkat: „Vidíte drahé ovečky, jak krásné a nádherné to tu máme, a kolik finančních prostředků to stálo. Kdyby nám v tom otec nepožehnal, tak to nemáme a to je důkaz jeho přízně.“. JAK POVRCHNÍ A PŘITOM ÚČINNÉ JSOU PODOBNÉ VÝROKY!!! SATAN TOTIŽ VYSVĚTLUJE, ŽE ŠTĚSTÍ JE ZALOŽENO NA BOHATSTVÍ!!! PŘITOM ANI JEHOŠUA A ANI JEDEN Z JEHO APOŠTOLŮ NIKDY NEBYLI BOHATÍ, ČASTOKRÁT MĚLI NOUZI A NEDOSTATEK.

   „v prvním roce jeho kralování, jsem já, Daniel, z knih nabyl pochopení o počtu let, o nichž se slovo Jehovovo dostalo k Jeremiášovi, proroku, stran vyplnění rumišť Jerúsaléma – sedmdesáti let.“ (Daniel 9:2)

   Tak jako i my dnes, tak i Daniel se velmi zaobíral proroctvími. Aby je pochopil, musel prosit o vedení, o Božího ducha. Díky tomu pochopil, že návrat vyhnanců se přiblížil. Bylo to na přelomu let 539/538 př.n.l., když se touto otázkou zabýval. Proč? Sám byl v Babylóně skoro 59 let, od roku 597 př.n.l., takže doba návratu se musela přiblížit, aby se naplnilo proroctví z Jeremijáše, které zmínil. Daniel pravděpodobně chápal, že ukončení nastane teprve tehdy, až bude opětovně chrám vystavěn. Šalomoun první chrám stavěl dlouhých skoro 17 let. Proto učinil toto:

   „I obrátil jsem svou tvář k Pánu, Bohu, k vyhledávání ho modlitbou a úpěnlivými prosbami v postu a pytlovině a popele, i jal jsem se modlit Jehovovi, svému Bohu, a vyznávat se, a řekl jsem: Ach, Pane, BOŽE veliký a hrozný (myšleno ve smyslu mocný), dbající smlouvy a laskavosti vůči milujícím ho a vůči dbajícím jeho rozkazů (příkazů a nařízení),“  (Daniel 9:3-4)

   Daniel pochopil skrze Božího ducha, že je potřeba, aby ti, jenž zbyli jako ostatek v Babylóně, aby byli propuštěni. Proto okamžitě učinil to, co je v takové chvíli nejdůležitější. Začal Otce prosit za odpuštění hříchů a provinění, kterých se Židé dopustili, protože na ně přišla dávná kletba, kterou Otec Jehova pronesl k jejich praotcům, na jejímž základě sami slíbili svou věrnost a zavázali se v ní i za své potomky, že je budou učit, aby celým svým srdcem, celou myslí a celou silou, zůstali věrní této přísaze, ve které se zavázali, že chtějí být vyvoleným lidem pro Jehovovo jméno.

   Otec souhlasil a pronesl nad nimi kletbu pro případ, pokud by to oni a v budoucnosti jejich potomci nedodrželi. JEHOVA BŮH JE SVATÝ, TAKŽE I JEHO LID MĚL ZŮSTAT SVATÝ, NEBO-LI ČISTÝ VE SVÝCH SRDCÍCH. To se ale nestalo. Proto musel přijít národ, který neznali, když se za dob jejich krále Manasseho naplnila jejich ničemnost. Ten byl tak zvrácený, že jednoho z největších proroků, Izaijáše, nechal rozřezat pilou. Za tento skutek jej Otec Jehova nechal oslepit a odvést do vyhnanství v Babylónu, který tenkrát ovládala Asýrie, a dali jej do vězení. Protože se Manasse později začal pokořovat a činit upřímné pokání z hloubi svého srdce, vrátil jej nazpět a dovolil mu opět vládnout.

   KDO TO KDY SLYŠEL A KDO TO KDY Z MOCNÝCH KRÁLŮ ASÝRIE UDĚLAL, ABY VRÁTIL NA TRŮN PORAŽENÉHO A ZNEUCTĚNÉHO KRÁLE? Králové Asýrie se chovali k ostatním národům jako ADOLF HITLER. S hlavami pobitých hráli něco podobného jako fotbal. Byli to fašisté a nacionalisté stejně jako jimi byli jejich potomci v Německu ve 30 a 40 letech. Zapomněli vám v hodinách historie říci jaké zvyky převažují u takovýchto germánů? Proč asi?! Protože oba dva národy byly zneužity Satanem Ďáblem obrovskou manipulací.

   Otec Jehova měl však soucit a byl věrný svému slibu, který dal Manasseho otci Ezechijášovi, přivedl tedy zhoubu až na jeho vnuka. Vše naleznete v knihách Královských a v knihách Paralipomenom. Otci se nelze vysmívat!!!

   „hřešili jsme a bezpráví jsme se dopouštěli a zlovolně jsme jednali a bouřili jsme se, – ach, odvracet se od tvých rozkazů a od tvých práv! – aniž jsme obraceli sluch k tvým nevolníkům, prorokům, již mluvili v tvém jménu k našim králům, našim knížatům a našim otcům a ke všemu lidu země. Tvá, Pane, je spravedlnost, nám však patří ostuda tváří, jako tohoto dne, mužům Júdovým a obyvatelům Jerúsaléma a všemu Isráéli, blízkým i vzdáleným, ve všech zemích, kam jsi je zahnal pro jejich věrolomnost, jíž se proti tobě věrolomně dopustili. Nám, Pane, patří ostuda tváří, našim králům, našim knížatům a našim otcům, protože jsme vůči tobě hřešili; slitování a odpouštění jsou Páně, našeho Boha, neboť jsme se proti němu bouřili, aniž jsme poslouchali na hlas Jehovy, svého Boha, stran chození v jeho zákonech, jež předkládal naší tváři skrze své nevolníky, proroky.

   Ano, oni, všechen Isráél, překračovali tvůj zákon v odvracení se, aby nebylo poslouchání na tvůj hlas, i musela se na nás vylít kletba a přísaha, jež je zapsána v zákoně Mojžíše, Božího nevolníka, neboť jsme vůči němu hřešili a on potvrdil svá slova, jež vyslovil proti nám a proti našim soudcům, kteří nás soudili, uváděním veliké pohromy na nás, ježto pod všemi nebesy se nečinilo, jak se činilo v Jerúsalémě; jak je psáno v zákoně Mojžíšově o vší této pohromě: Přišla na nás, aniž jsme se Jehovy, svého Boha, jali uprošovat při odvrácení od našich nepravostí a při nabytí rozumnosti tvou věrností.“  (Daniel 9:5-13)

   Ano, i my ve svých modlitbách vyznáváme hříchy naše a našich bratrů, protože si uvědomuje, že i my jsme často klopýtali v Otcových očích a že se blíží den návratu našeho Krále Jehošuy, a chceme jej přivítat s úplným srdcem, neboť nás koupil vlastní krví, ne krví beránků a jiných zvířat, jenž nemohou odstranit hřích.

   Proto vás prosíme, abyste také i vy byli na straně Otce Jehovy, našeho Boha a jeho Syna Jehošuy, abyste se také připojili k modlitbám za odpuštění, protože jinak není naděje na záchranu. Víme, jak je těžké zapřít svou hříšnou přirozenost a pokořit se pod mocnou ruku našeho Otce. Byli jsme vám podobní. Byli jsme stejně hříšní jako vy, ale opravdová touha po LÁSCE a SPRAVEDLNOSTI v našich srdcích nám dovolila stát se v očích tohoto světa blázny!

Daniel však ještě svou modlitbu neukončil – Daniel 9:14-19:

   „A Jehova bděl nad touto pohromou a uvedl ji na nás, neboť Jehova, náš Bůh, je při všem svém konání, jež koná, spravedlivý, a neposlouchali jsme na jeho hlas, a nyní, Pane, náš Bože, jenž jsi svůj lid silnou rukou vyvedl ze země Egypta a zřídil sis věhlas, jako tohoto dne, jsme hřešili a zlovolně jsme jednali!

   Pane, podle všech tvých spravedlivých skutků, kéž se, prosím, odvrací tvůj hněv a tvé popuzení od tvého města Jerúsaléma, tvé svaté hory, vždyť pro naše hříchy a pro nepravosti našich otců se stal Jerúsalém a tvůj lid potupou všemu našemu okolí!

   Nuže tedy, náš Bože, obrať sluch k modlitbě svého nevolníka a k jeho úpěnlivým prosbám a rozsvěť svou tvář nad svou svatyní, jež je zpustlá, pro Pána! Nachyl své ucho a slyš, otevři své oči a viz naše zpustošení, i město, nad nímž se děje dovolávání tvého jména, vždyť my ne pro své spravedlivé skutky dáváme svým úpěnlivým prosbám padat před tvou tvář, nýbrž pro tvá mnohá slitování.

   Pane, slyš, Pane, odpusť! Pane, věnuj pozornost a jednej, kéž nemeškáš – pro sebe, můj Bože, neboť nad tvým městem a nad tvým lidem se děje dovolávání tvého jména!“

  I my prosíme, aby se stal Jeruzalém opět místem nad kterým se vzývá Otcovo jméno a aby nad ním byl chrám, jenž je tvořen věrnými svědky pro jeho svaté jméno. Ten chrám, který není udělán rukama. Žijeme v podobné době, kdy brzy, ne za tisíc, sto, deset let, přijde Král králů a Pán pánů, Jehošua, a vše uskuteční.

  „A ještě jsem já mluvil, ano, modlil se a vyznával své hříchy a hříchy svého lidu, Isráéle, a před tvář Jehovy, svého Boha, dával padat své úpěnlivé prosbě za svatou horu svého Boha, ano, ještě jsem já mluvil v modlitbě, když na mne za času večerní oběti daru sahal ten muž Gabriel, jehož jsem byl zřel ve vidění na počátku, jsa velmi vysílen, a jal se dávat pochopení a mluvit se mnou, i řekl: Danieli, vyšel jsem nyní poučit tě o významu toho.“ (Daniel 9:20-22)

  Otec je věrný a věrně oddaný, protože vyslyšel nejenom Danielovu modlitbu, ale také tu, jenž pronesl Šalomoun v den zasvěcení prvního chrámu, viz 2. Paralipomenom 6:39-40. Poslal svého posla Gabriela, aby Danielovi sdělil záležitost, vyplněnou do písmene, a o které jsme se již krátce zmínili.