Kapitola 25.

.

Daniel
Tajemství ukončena, pečetě rozlomeny

. . .

-25-

Obnova zbořeného města

a rozdělení proroctví na konkrétní události

.

  „Nechť tedy víš a nabýváš rozhledu: od vyjití slova o obnovení a o budování Jerúsaléma až po Pomazaného, Panovníka, bude sedm sedmic a šedesát a dvě sedmice; bude obnovováno a zbudováno prostranství a ulice, byť v tísni časů.“ (Daniel 9:25)

   ‚Nabytí rozhledu‘ znamená, že se anděl Danielovi snaží říci, že vše se bude odvíjet postupně v etapách. Nejprve musí vyjít slovo o obnově Jeruzaléma. To vyšlo, jak z úst skrze modlitbu Nehemijáše, dvorního číšníka Longimana v roce 455 př.n.l., tak také z úst samotného krále. Longimanus byl po matce Izraelita. Tyto osoby měli na svých hradech vždy někoho, kdo se staral o bezpečnost při přípravě jídel, aby král nebyl otráven. Nehemijáš s Longimanem byli přátelé, a proto na jeho bezpečnost Nehemijáš dohlížel. Sami si v Písmu přečtěte, co o celé záležitosti Nehemijáš píše.

   První fáze nastala při obnově města a jeho vnějších hradeb. Židé byli skutečně v tísni časů. Byli totiž napadání těmi, kteří jim v této obnově chtěli zabránit. Až po dokončení vnějších hradeb města, začala teprve obnova ulic a domů. Vše trvalo sedm sedmic (7×7 let), tedy 49 let.

   Druhá fáze pak trvala šedesát dva sedmic, 434 let. Dostáváme se do roku 29 n.l., kdy tento rok byl skutečně patnáctým rokem vlády Tibéria, jak nám to potvrzuje Lukáš ve svém evangeliu. Tehdy se poprvé veřejně na podzim tohoto roku objevuje POMAZANÝ, mesiáš Jehošua z Nazaretu. Jak dlouhá měla být jeho služba? A co mělo následovat?

   „A po těch šedesáti a dvou sedmicích bude Pomazaný muset být zabit, aniž bude co mít, a město a svatyni bude ničit lid panovníka, jenž přijde, a konec toho – jako v záplavě, a až do konce boj, určená pustošení.“ (Daniel 9:26)

   Anděl vysvětluje, že bude Jehošua usmrcen, a že nic nebude vlastnit. Město pak bude zničeno Římany, lidem, kteří jsou ze stejné říše jako byl Tibérius. Kdy se to stalo? Po Kristově smrti se v Jeruzalémě a celé Judei rozhořela povstání. Židé se rozhodli sami osvobodit, protože očekávali mesiáše, ale toho pravého si nevšimli, naopak jej nechali přesně v souladu se slovy proroctví zavraždit. Jehošua svým učedníkům řekl, na co si mají dávat velký pozor a až to uvidí, pak mají prchnout k horám. Nic si nemají sebou brát a okamžitě uprchnout. Podle záznamů Josefa Flávia v knize Židovská válka vám tuto dobu zkráceně popíšeme:

   V roce 66 n.l. přitáhl do Judeje a k Jeruzalému římský vojevůdce Vespasián. Začal město obléhat a už skoro město dobyl. Chybělo pár hodin, protože už podkopal hradby města, když zničeho nic odtáhl na hranice Judeje potlačovat tamní vzpouru. Obránci města se za ním vydali a pronásledovali jej. Tehdy nastal čas, aby město a okolí opustili všichni, kdo se hlásili ke Kristu. Mnozí tak učinili a odešli do hornatých oblastí, aby si tam zachránili život. Protože to bylo pro některé následovníky už dlouho ode dne Kristovy smrti, nejednali všichni rozumně. Část těchto křesťanů si vybudovala prosperující živnost a rozhodla se v Jeruzalému ještě zůstat. Vespasián musel po krátké občanské válce, která proběhla po smrti císaře Nera (68 n.l.), převzít vládu nad říší v samotném Římě, protože jej legie v Judeji, Egyptě a Sýrii prohlásili za císaře. Poslal do Judeje svého syna Tita, aby dokončil to, co on započal.

   Židé se připravovali na další střet a tak město uzavřeli a všem byla nařízena vojenská povinnost bránit město. Aby se obyvatelé nerozprchli, byl vydán příkaz, že ten, kdo chce město opustit, aby získal potraviny a další zboží, musí ve městě zanechat své rodinné příslušníky, aby se zajistilo, že se vrátí. Město mělo údajně v té době až jeden milión obyvatel, takže taková dnešní Praha. Když přitáhl k městu Titus se svým vojskem, tak zvolil trochu jinou taktiku, než jeho otec. Nechal město částečně vyhladovět. Tak se běžně stávalo, že ženy dávaly své děti k zabíjení, aby je pak snědli.

   Toto postihlo i ty, co nepochopili, že skutečně nemají s odchodem otálet. LÁSKA K PENĚZŮM A MAJETKU JE PŘINUTILA K TOMU, ABY PROŽILI VELKÉ SOUŽENÍ, KTERÉ AŽ DOSUD NENASTALO!!!

   Dne 10. srpna roku 70 n.l. bylo město dobyto a druhý chrám byl zničen. Během této doby ve městě zůstalo asi 100 tisíc obyvatel, které Titus triumfálně vedl do Říma. Na všech místech mnohé popravoval přibitím na kůl či kříž, aby nikdo nepochyboval o tom, kdo nad říší panuje. Tak bylo usmrceno na 90 tisíc Židů. Do Říma se tak dostalo jenom deset tisíc zajatců. Ještě stále stojí v tomto městě Titův oblouk jako připomínka jeho vítězství nad odbojnou provincií Judeou.

   NEUPOSLECHNOUT PŘÍKAZ KRÁLE KRÁLŮ A PÁNA PÁNŮ, ZNAMENÁ JEDINÉ, PŘIVODIT SI VLASTNÍ SMRT.

   Asi vás tyto dějiny na školách neučili. Proč? Protože Satan nechce, aby jste rozuměli dějinám? Protože ty potvrzují spolehlivost Božího slova. Má vás za hlupáky, které naučil milovat rozkoše více, než svého Stvořitele, Jehovu Boha. Přečtěte si sami, co o dnešních lidech prorokoval apoštol Pavel, ve svém druhém dopise milovanému Timoteovi:

   „Věz však, že v posledních dnech tu budou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat. Lidé totiž budou milovat sami sebe, budou milovat peníze, budou sebejistí, domýšliví, rouhači, neposlušní rodičů, nevděční, nevěrní, bez přirozené náklonnosti, nepřístupní jakékoli dohodě, pomlouvači, bez sebeovládání, suroví, bez lásky k dobru, zrádci, svéhlaví, nadutí [pýchou, budou] spíše milovat rozkoše než milovat Boha, (ti),kteří mají způsob zbožné oddanosti, ale vůči její síle se prokazují jako falešní; a od těch se odvracej.“ (2. Timoteovi 3:1-5)

   Přesně toto je obraz dnešního světa a mnohých, kteří tvrdí, že znají a milují Krista. Přesto kradou, lžou a vymýšlejí si, jsou povýšení. O svých bližních opovržlivě říkají: „SVĚTÁCI„, ale sami jsou stejní a někdy i horší. Nevadí jim, že jejich představitelé kryjí pedofilii, rozkrádání majetků a další ohavné věci. Kéž vám Otec Jehova při čtení těchto řádků připomene to všechno, co máme na mysli.

Opět se tedy plně potvrdilo celé proroctví, ale to není ještě vše. To nejdůležitější teprve přijde.

   „Na jednu sedmici však vzhledem k mnohým upevní smlouvu, a v polovině té sedmice bude zastavovat oběti, i oběť daru, a k dovršení ohavností tam bude pustošitel, a to až než se na pustošícího bude vylévat zhouba, a to určená.“ (Daniel 9:27)

   O jakém období anděl Gabriel mluví? Víme, že těch sedmic bylo sedmdesát a zatím popsal jenom šedesát devět. Takže ta poslední sedmice je posledních sedm let od roku 29 n.l.. Je zde zmíněna nějaká smlouva. Ta je ve smyslu stejném, jako bylo podání ruky. Že platí a je neměnná, pokud ji Izraelité sami neporuší.

   V roce 1450 př.n.l. stáli Izraelité asi o dva měsíce později, ti co v březnu zázračně vyšli z Egypta, před horou Zákona v dnešní Saudské Arábii. Tehdy Jehova Bůh uzavřel smlouvu s tímto lidem, že se stanou královským kněžstvem, za předpokladu, že dodrží všechna ustanovení Mojžíšského zákona. Ale Izraelité velice záhy tuto smlouvu porušili. Otec je stále napravoval skrze ostatní národy, aby se k němu vrátili, ale jejich tvrdošíjnost a nepochopení Sabatu, dne odpočinku, způsobilo, že po smrti Šalomouna, protože i on byl nakonec Otci Jehovovi nevěrný, rozdělil království Izraele na dvě části. Větší část království, tedy 10 kmenů, připadlo těm, kdo neměli zákonné právo sedět na trůnu a druhou část, kmen Benjamína a Judy Otec Jehova ponechal pod dohledem Davidových potomků, takzvaných Judských králů.

  Po roce 730 př.n.l. pak přitáhl fašistický král Asýrie Senacherib a Izraelity odvedl pryč. Mezi těmito deseti kmeny byla i malá část Benjaminových a Judských potomků. Ty přestěhoval na sever a rozptýlil je mezi obyvatelstvo vznikajících říší. Část těchto kmenů se dostala i do celé Evropy. Proč myslíte, že Dánsko se takto jmenuje? Protože kmen Dan zakotvil v této oblasti. Česká republika má ve svém znaku lva, a to byl znak kmene Juda. Vliv těchto kmenů v zemích Evropy zůstal, ale potomci splynuli s původním obyvatelstvem dnes označovaných za Slovany. Tato oblast byla nazývána také jako Védská kultura, kterou vytvořili potomci Jafeta, syna Noeho, která sahala od západu Evropy, tedy od Britských ostrovů až na východ k dnešní Číně. Že vás to v hodinách historie neučí? Tak i toto má svůj důvod. Byla to touha chazariátu přepsat mnoho dějů v dějinách světa.

  Dnešní archeologické nálezy toto potvrzují, ale jsou stále utajovány před veřejností, protože Slované jsou kulturně starší, než Egypt. Záznamy se nacházejí také v egyptských spisech. Toto přepisování nastalo na počátku období příchodu agentů cizí moci, Cyrila a Metoděje. Určité náznaky naleznete u Františka Palackého v jeho svazku dějin národa Českého, který vycházel ze skutečných dobových kronik a zápisů, které papežský a byzantský stolec nestačil zlikvidovat.

   Jedním z měst, které bylo založeno touto kulturou je Londýn. V runovém písmu je to Lonu Donu, ústí řeky. Které? No přece Temže. Více nemá cenu rozepisovat. Pamatujte na jedno, až budete toto číst. Historii píší vítězové a tím byl chazariát, který stejně jako Satan, nenávidí Slovany a hlavně Písmo. Cílem není hádat se s historiky, kteří za mrzký peníz rádi vše zpochybní.

  Judské království vydrželo až do vlády krále Nebukadnecara roku 597 př.n.l. a definitivně bylo   zničeno 586 př.n.l., právě proto, že si potomci Judy neudrželi dobré postavení před samotným Jehovou Bohem. Proč nebyla Juda odvedena už za Senacheriba? Protože v té době seděl na trůnu muž jménem Ezekijáš. Miloval svého, a našeho, Jehovu Boha, napravil Judu způsobem, kterým to od Davida neučinil žádný z jeho potomků. Senacherib si byl plně vědom, že dostal pověření od Jehovy, aby odvedl a zpustošil lid Izraele, ale Judu vzít nesměl. Přesto si dovolil přitáhnout až k Jeruzalému se svým 185.000 vojskem a rozhodl se Jeruzalém dobýt. Ezekijáš se před tváří našeho milovaného Otce tak pokořoval a tak prosil za záchranu, že Otec poslal jednoho jediného anděla, který během jediné noci téměř celé vojsko pobil. Samotný Senacherib byl asi za dva měsíce poté zavražděn, když se klaněl bohu, kterého vytvořily lidské ruce. Což se o této události nepíše v knihách Písma? Prorok Izaiáš? Také 2.Královská a 2.Paralipomenom? Což to nepotvrdily vykopávky?

.

Jak byla tato smlouva upevněna po dobu sedmi let?

   Stalo se to tak, že Jehošua povolal svých dvanáct apoštolů, potomků Izraele, aby s nimi uzavřel Novou Smlouvu nebo-li SMLOUVU o KRÁLOVSTVÍ. Tím, že tito apoštolové byli s ním po celou dobu jeho kazatelského života do 14. nisana roku 33 n.l., upevnil s nimi to, co Otec zamýšlel učinit s dětmi Izraele. Izrael měl být příkladem národů, pokud budou Otce poslouchat, jako světlo, které svítí v temném světě ovládaném Satanem. Neměli se znečistit modlářstvím, obětováním vlastních dětí nějakému božstvu, trojjedinými božstvy, bohorodičkami, tak jako to bylo běžné v okolních národech.

   Aby Otec Jehova dodržel smlouvu se svým přítelem Abrahámem a praotcem mnoha národů a národnostních skupin, že z jeho beder vyjdou králové, a tak mu zachoval věčnou památku až do jeho vzkříšení, upevnil Jehošua ostatku tento slib a dal jim možnost stát se skutečnými spoluvládci v Božím království. Tato záležitost a tato možnost byla udržována až do podzimu roku 36 n.l., kdy byl do této Smlouvy uveden první muž Kornélius z národů mimo Izrael. Není toto zapsáno v knize Skutků apoštolů?