„Víra je jisté očekávání věcí, na něž je naděje, zřejmý důkaz skutečností, ačkoli je nelze spatřit. Prostřednictvím toho totiž muži starých časů obdrželi svědectví. Vírou chápeme, že Božím slovem byly uspořádány systémy věcí, takže to, co je vidět, povstalo z věcí, které nejsou zjevné.„ (Hebrejcům/Židům 11:1-3)
V posledních dnech často přemýšlím nad tímto darem, to mne vede k této úvaze. Zda vše chápu správně a není to jenom emoce, to musíme ve svých modlitbách zkoumat sami tím, že se dotážeme našeho Stvořitele, JeHoVaH (Jehovy) Boha, ve jménu Pána Jehošuy Krista (Pomazaného), zda nám tyto myšlenky potvrdí Otcův duch.
Rád bych rozebral jen dva případy z 11. kapitoly Pavlova dopisu našim bratrům, tělesným, ale hlavně duchovním Židům (Izrael = vytrvale bojující spolu s Bohem), abychom na konkrétních příkladech pochopili, proč ti, jenž jsou zde vzpomenuti jednali na základě víry (důvěry) a ne emocí, vlastních tužeb a představ. Obdrželi jsme my sami skutečný tento dar anebo jen žijeme emocí, která je schopna se za víru vydávat? Dejme se do pátrání.
Začněme tedy prvním veršem:
„Víra je jisté očekávání věcí, na něž je naděje, zřejmý důkaz skutečností, ačkoli je nelze spatřit.“
Pravá VÍRA (důvěra) na rozdíl od VÍRY (důvěry) EMOČNÍ je garantem toho, že naše očekávání se vyplní. Je tedy spojena s CÍLEM, KTERÝ JISTĚ BUDE SOUČÁSTI NAŠEHO ŽIVOTA. Emoční víra je tužba a představa, které chceme dosáhnout, protože sami věříme, že je toto také Boží vůle.
Poznáte PRAVDU a TA vás osvobodí
Ukážeme si to nejprve na konkrétní situaci, která zapříčinila naše dnešní problémy, abychom vše chápali správně. Jehošuův výrok z nadpisu o PRAVDĚ totiž nesouvisí s tím, že on je PRAVDA, což je PRAVDA, ale zde se jedná o to, že se takto naučíme rozeznávat Satanův podvod, jeho léčky, které na nás nastražil dříve, než se jím necháme plně polapit.
Takže co se přihodilo Evě? Celá situace je vyjádřená jen několika slovy, ale úplný kontext Písma nám odhaluje hloubku toho všeho. Pokud tedy chceme znát Pravdu, která osvobozuje, musíme se brodit Písmem sem a tam, jak to vysvětluje Daniel ve 12. kapitole, ve čtvrtém verši.
„Had byl nejobezřetnější ze všech divokých polních zvířat, která Jehova Bůh udělal. Začal tedy ženě říkat: Je to skutečně tak, že Bůh řekl: Nesmíte jíst z každého stromu zahrady? A tak žena hadovi řekla: Z ovoce stromů zahrady smíme jíst. Ale o jedení z ovoce stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: Nebudete z něho jíst, ani se ho nedotknete, abyste nezemřeli. A tak had řekl ženě: Určitě nezemřete. Bůh totiž ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, se vám zcela jistě otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a budete znát dobré a špatné. Žena tedy viděla, že strom je dobrý k jídlu a že je něčím toužebným pro oči, ano, strom byl žádoucí na pohled. Tak si začala brát z jeho ovoce a jedla je. Potom nějaké dala i svému manželovi, když byl s ní, a on je začal jíst.“ (Genesis/1. Mojžíšova 3:1-6)
Pokud si někdo přečte tuto krátkou pasáž, může nabýt dojmu, že je to jen pohádka. Že Eva byla blbá (hloupá), když se nechala takto napálit a jiná žena by nepodlehla. Dále by si mohl myslet, že nebeský Otec je tvůrcem nedokonalosti tím, že se Eva nechala oklamat. Zatřetí by mohl nabít dojmu, že je nespravedlivé, když potomstvo Evy a Adama je vystaveno Satanovu působení.
Pokud se Písmem brodíme sem a tam, pak narazíme na tuto myšlenku:
„Celé Písmo je inspirováno Bohem a je prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ (1. Timoteovi 3:16,17)
Takže pokud nás Písmo vyučuje, pak je potřeba porozumět, jak se určité situace vztahují například k událostem v Edenu, staroslovansky v PARAGRADU §. V Bibli nacházíme knihu Job, kde se dozvídáme o věcech, které se dějí v nebi, v pro nás neviditelné duchovní říši, kam člověk nemá přístup. To nám odhaluje, proč bylo Satanovi dovoleno, aby Evu podvedl.
Nebeský Otec zná myšlenky svého stvoření, takže znal i Satanův postoj ke stvoření vesmíru a člověka, proto se jej, ač to v Písmu nikde záměrně nenajdeme, zeptal, co si on o tom všem myslí. Pojmenování Světlonoš (latinsky: Lucifer = hebrejsky: Hé·lelʹ = česky: Zářící nebo Ten, kdo září), což je skutečné a první jméno Satana, které nám odhaluje, že měl za úkol přinášet poznání. Komu? Andělům? Ne, ti nebeského Otce vidí, slyší, takže to musel být někdo, kdo nevidí do duchovní říše a neví co tam probíhá. Jediným takovým stvořením je člověk.
Co symbolizuje světlo v Písmu? POZNÁNÍ, POROZUMĚNÍ, MOUDROST. Toto měl Satan lidem předat. Jak však z Joba víme, jeho vlastní uvažování o člověku bylo zvrácené:
„A nastal den, kdy synové pravého Boha vstoupili, aby zaujali své postavení před Jehovou, a dokonce Satan pak vstoupil přímo mezi ně. Jehova nato řekl Satanovi: Odkud přicházíš? A tak Satan Jehovovi odpověděl a řekl: Z toulky po zemi a z procházky po ní. A Jehova dále řekl Satanovi: Zaměřil jsi své srdce na mého sluhu Joba, že na zemi není nikdo jako on, muž bezúhonný a přímý, který se bojí Boha a odvrací se od špatného? Satan na to Jehovovi odpověděl a řekl: Bojí se Job Boha nadarmo? Nepostavil jsi sám plot okolo něho a okolo jeho domu a okolo všeho, co má všude kolem? Dílu jeho rukou jsi požehnal a jeho hospodářská zvířata se rozšířila po zemi. Ale napřáhni, prosím, pro změnu ruku a dotkni se všeho, co má, a viz, zdali tě neprokleje přímo do obličeje.“ (Job 1:6-11)
„Potom nastal den, kdy synové pravého Boha vstoupili, aby zaujali své postavení před Jehovou, a Satan pak také vstoupil přímo mezi ně, aby zaujal své postavení před Jehovou. Jehova nato řekl Satanovi: Odkud právě přicházíš? A tak Satan Jehovovi odpověděl a řekl: Z toulky po zemi a z procházky po ní. A Jehova dále řekl Satanovi: Zaměřil jsi své srdce na mého sluhu Joba, že na zemi není nikdo jako on, muž bezúhonný a přímý, který se bojí Boha a odvrací se od špatného? Ještě pořád se drží své ryzosti, ačkoli mě proti němu podněcuješ, abych ho polykal bez příčiny. Ale Satan Jehovovi odpověděl a řekl: Kůži za kůži, a všechno, co člověk má, dá ve prospěch své duše. Napřáhni, prosím, pro změnu svou ruku a dotkni se až jeho kosti a jeho těla a viz, zdali tě neprokleje přímo do obličeje. Jehova tudíž řekl Satanovi: Je v tvé ruce! Jen dej pozor na samotnou jeho duši! A tak Satan odešel od Jehovovy osoby a postihl Joba zhoubným bolákem od chodidla jeho nohy až po temeno jeho hlavy.“ (Job 2:1-7)
„Je v tvé ruce! Jen dej pozor na samotnou jeho duši!“
Toto si zapamatujme prosím, protože v další části této úvahy to bude velice důležitá myšlenka. Slovo duše hebrejsky nefeš, neznamená něco, co se odděluje od člověka v den smrti a existuje věčně. Doslovně to znamená život, který je udržován skrze krevní oběh. Proto i fauna je živou duší, ale ne flóra, rostlinstvo, ač je i ono podivuhodně stvořené.
Takže spojením okolností kolem Joba a příběhu z Paragradu § zjistíme, že v nebi došlo k tomu, že si Satan Evu i Adama vyžádal, aby se stali jeho, aby je oddělil od nebeského Otce. Zde v Edenu to bylo trochu jiné, než u Joba a než je to dnes, kdy víme:
„Víme, že pocházíme z Boha, ale celý svět leží v moci toho ničemného.“ (1. Jana 5:19)
Kde je rozdíl? V tom, že Adam a Eva ještě Satanovi nepatřili. Oni se nenarodili v hříchu, tak jako my, což nás narozením vede pod Satanovu autoritu, tedy pod jeho božství (moc). Aby se toto Adamovi a Evě mohlo stát, musel být porušen zákon, určitý § (paragraf). Víme totiž, že zákon je dokonalý:
„Nyní víme, že všechno, co říká Zákon, oslovuje ty pod Zákonem, aby byla zacpána každá ústa a celý svět aby před Bohem podléhal potrestání.“ (Římanům 3:19)
„Nemyslete, že jsem přišel zničit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem, abych zničil, ale abych naplnil; vždyť vám vpravdě říkám, že dříve by pominulo nebe a země, než by jakkoli pominulo jedno nejmenší písmeno nebo jedna částečka písmena ze Zákona a všechno se nestalo. Proto každý, kdo porušuje jedno z těchto nejmenších přikázání a vyučuje lidstvo v tom smyslu, bude nazván nejmenším ve vztahu k nebeskému království. Každý, kdo je činí a vyučuje je, ten bude nazván velkým ve vztahu k nebeskému království.“ (Matouš 5:17-19)
Tyto dvě pasáže si dáme do kontextu v samotném závěru, abychom pochopili, proč toto Pavel a Jehošua říkají. Zákon se vždy skládá ze zákonných ustanovení, paragrafů. Každý zákon je nejprve předložen ke schválení takzvanou důvodovou zprávou, která má za úkol potřebný zákon vysvětlit. Protože jsme v Písmu a lidé jen opakují, co se naučili od svého Stvořitele. A aby měly zákony smysl, existuje i v tomto případě důvod, který máme chápat jak logikou, tak také srdcem:
„A budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou životní silou.“ (5. Mojžíšova 6:5)
„Učiteli, které je největší přikázání v Zákoně? Řekl mu: Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. To druhé, jemu podobné, je: Budeš milovat svého bližního jako sám sebe. Na těchto dvou přikázáních závisí celý Zákon a Proroci.“ (Matouš 22:36-40)
„Jestliže budeš naslouchat přikázáním Jehovy, svého Boha, která ti dnes přikazuji, takže budeš milovat Jehovu, svého Boha, chodit po jeho cestách a dodržovat jeho přikázání a jeho ustanovení a jeho soudcovská rozhodnutí, potom zcela jistě zůstaneš naživu a budeš se množit a Jehova, tvůj Bůh, ti požehná v zemi, do které jdeš, abys ji vzal do vlastnictví.“ (5. Mojžíšova 30:16)
„Kdybys jen opravdu věnoval pozornost mým přikázáním! Potom by byl tvůj pokoj právě jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny.“ (Izaiáš 48:18)
„Není žádný pokoj, řekl Jehova, pro ničemné.“ (Izaiáš 48:22)
Prosím každého kdo čte, ať si skutečně pročte tuto výše popsanou pasáž několikrát, abychom pochopili na samotném konci, proč skutečně už mnoho dnů rozjímám nad tím vším, abychom mohli přijmout DAR VÍRY (DŮVĚRY) a ne si vytvářet víru (důvěru) na základě emocí.
Důvodem, kvůli kterému zákon vznikl, bylo to, že na něm pochopíme AGAPE, Lásku založenou na zásadách, které se nemění, protože vše je založeno na naší Lásce k našemu nebeskému STVOŘITELI, nebeskému Otci, Jehovovi (JeHoVaH) BOHu, tedy na tom, JENŽ MÁ NEJVYŠŠÍ AUTORITU.
Co tento ZÁKON LÁSKY NARUŠUJE?
„Jehošua jim řekl: Mějte oči otevřené a mějte se na pozoru před kvasem farizeů a saduceů.“ (Matouš 16:6)
„Pronesl k nim ještě jiné podobenství: Nebeské království je podobné kvasu, který žena vzala a schovala ve třech velkých mírách mouky, až celé množství zkvasilo.“ (Matouš 13:33)
Co je to duchovní kvas? Je to tradice (naučený zvyk), náboženská dogmata vytvořená na tradici, kterou se zrušil (ruší) zákon. To způsobuje, že není mezi bratry a sestrami AGAPE, která je největším poutem jednoty, ale je tu rozdělení, hádky, rozepře. To si ještě vysvětlíme.
Musíme dokončit to co se odehrálo v Edenu, v Paragradu, kde byl porušen ZÁKON AGAPE. Víme, že Satan vytvořil svým ničemným uvažování SPOR, tak naplnil to, co čteme v Příslovích:
„Je šest věcí, které Jehova skutečně nenávidí; ano, je sedm věcí odporných jeho duši: povýšené oči, falešný jazyk a ruce prolévající nevinnou krev, srdce, které vymýšlí plány, jež ubližují, nohy, které spěšně běží ke špatnému, falešný svědek, který šíří lži, a každý, kdo vyvolává sváry mezi bratry.“ (Přísloví 6:16-19)
Ač ještě nebyla prolita krev, přesto už bylo vše připraveno pro naplnění (k vyvrcholení zla – viz Jakub 1:13-15 včetně okolních slov). Přísloví se sice vztahuje k člověku, ale nic není zapsáno bez vzájemného kontextu. Nyní se dostáváme k tomu, proč je SKUTEČNÁ VÍRA DAREM A NE EMOCIONÁLNÍM PROJEVEM VÍRY. Čemu Satan věřil? Že když Evu podvede, podvede i Adama. Když se mu to povede, dostane je pod svou AUTORITU, SVÉ BOŽSTVÍ. JE SPRÁVNÉ TAKTO UVAŽOVAT?! Výsledky vidíme. Skutečná víra, která je DAREM, naplňuje jiné uvažování. Tím je zřejmý důkaz SKUTEČNOSTI, AČKOLI TO ZATÍM NEMŮŽEME SPATŘIT, ŽE VŠE, CO OTEC KONÁ, JE DOBRÉ.
Satan svou emoční víru povýšil nad Dar VÍRY, který při svém stvoření obdržel. Jeho vírou se stala jeho VLASTNÍ MOUDROST. Aby mohl Evu dokonale podvést, musel v ní vzbudit EMOCE. Jak to udělal? Musela UVĚŘIT, že jí nebeský Otec LŽE! Toto si musíme zapamatovat, protože toto Satan používá stále a stále dokola v mnoha obměnách, a nejenom směrem k ženám. On toto dnes činí sofistikovaněji. Jak? Tím, že ty, jenž milují nebeského Otce celým svým srdcem, celou svou silou a myslí, stále obviňuje skrze náboženská dogmata, vlastní emoce, z toho, že porušují ZÁKON. A tak vytváří spor.
To, co v jejich emocích převládá, je určitý tradiční pohled. Studiem Mojžíšova zákona a proroků však zjistíme, že tradice jde nad to, co je skutečně psáno. Proto je to kvas, jenž vždy zničí AGAPE, skutečné pouto jednoty. Proto není PŘESNÉ POZNÁNÍ TÍM NEJDŮLEŽITĚJŠÍM, CO POTŘEBUJEME (1Kor 13:9-10). Je totiž řečeno, že samotná AGAPE přikrývá množství hříchů. Proč? Protože si uvědomujeme, co působí kvas, tradiční náboženský pohled, ale nepůsobí tu to, co se nachází v samotném zákoně.
Samotný Pán Jehošua ZÁKON NAPLNIL, ALE NEZRUŠIL! Máme jít v jeho šlépějích? Ano. Jak to on sám dokázal, že obdržel DAR VÍRY?
„Jehošua jim proto dále odpověděl a řekl: Vpravdě, vpravdě vám říkám: Syn nemůže dělat ani jedinou věc sám od sebe, ale jenom to, co vidí dělat Otce. Vždyť cokoli On dělá, to dělá podobně i Syn.“ (Jan 5:19)
„Nemohu dělat sám od sebe ani jedinou věc; právě jak slyším, soudím; a soud, který vykonávám, je spravedlivý, protože nehledám svou vlastní vůli, ale vůli toho, kdo mě poslal.“ (Jan 5:30)
Aby obdržel Jehošua Dar víry, musel nejprve vidět a poté chtít naplnit Otcovu vůli. Kdy porozuměl Otcově vůli?
„Nevěříš, že jsem ve spojení s Otcem a že Otec je ve spojení se mnou? Co vám říkám, nemluvím sám od sebe, ale Otec, který zůstává ve spojení se mnou, koná své skutky.“ (Jan 14:10)
„Kdo mluví sám od sebe, hledá svou vlastní slávu; kdo však hledá slávu toho, kdo jej poslal, ten je pravý a není v něm nespravedlnost.“ (Jan 7:18)
Hledám já osobně svou vlastní slávu? Nebo vedu všechny tímto směrem?
„V Prorocích je napsáno: A všichni budou vyučováni Jehovou. Každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně.“ (Jan 6:45)
„Jehošua jim odpověděl a řekl: Přestaňte mezi sebou reptat. Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a chci ho vzkřísit v posledním dnu.“ (Jan 6:43,44)
„Vždyť to je ta smlouva, kterou uzavřu s izraelským domem po oněch dnech, je Jehovův výrok. Chci vložit svůj zákon do nich, a napíši jim jej do srdce. A chci se stát jejich Bohem a oni se stanou mým lidem. A již nebudou vyučovat každý svého druha a každý svého bratra a říkat: Poznejte Jehovu!, neboť mě budou znát všichni od nejmenšího z nich až po největšího z nich, je Jehovův výrok. Odpustím totiž jejich provinění a na jejich hřích již nebudu vzpomínat.“ (Jeremiáš 31:33,34)
Kdy se toto bude dít? Když budeme věřit a to je Dar, že toto je PRAVDA. Co ničí tuto důvěru? Náboženský duch založený na tradici, který zneplatňuje ZÁKON, místo toho, abychom jej naplnili.
„Nikdo si také nebere tuto čest sám od sebe, ale jen když je povolán Bohem, právě jako byl i Áron.“ (Hebrejcům/Židům 5:4)
Pokud jsme byli povoláni samotným nebeským Otcem, pak bychom měli mít od něj samotného svědectví, že se tak stalo. Apoštolové měli toto svědectví přímo od samotného Pána Jehošuy, proto jím máme věřit.
Nyní se ještě vraťme k Evě. Ta uvěřila, že jí i Adamovi nebeský Otec lže, ač k takovému uvažování ze svých předešlých zkušeností neměla žádný důvod. Měla víru, že nebeský Otec existuje? Měla. Věří mnozí, že nebeský Otec existuje? Věří. Je to Dar? Ne není, protože se dá taková víra získat tím, že si všímáme utvořených věcí.
„Nestydím se totiž za dobrou zprávu; je vskutku Boží mocí k záchraně pro každého, kdo má víru, nejprve pro Žida, a také pro Řeka; v tom se totiž zjevuje Boží spravedlnost z víry a k víře, právě jak je napsáno: Ale spravedlivý – ten bude žít vírou. Boží zloba se totiž zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nespravedlnosti lidí, kteří nespravedlivě potlačují pravdu, protože co může být o Bohu poznáno, je mezi nimi zjevné, neboť jim to Bůh učinil zjevným. Jeho neviditelné vlastnosti jsou totiž jasně patrné od stvoření světa, protože je lze pochopit z učiněných věcí, dokonce i jeho věčnou moc a Božství, takže jsou neomluvitelní, protože sice znali Boha, ale neoslavovali ho jako Boha ani mu neděkovali, ale stali se tupými ve svém uvažování a jejich neinteligentní srdce se zatmělo.“ (Římanům 1:16-21)
Všimněme si jedné důležité věci: „Židovi Židem, slabému slabým….“:
„Co je tedy má odměna? Abych, když oznamuji dobrou zprávu, předkládal dobrou zprávu bezplatně, abych nezneužil svou autoritu vůči dobré zprávě. Vždyť ačkoli jsem svobodný ode všech, učinil jsem se otrokem všech, abych získal co nejvíce lidí. A tak jsem se Židům stal jako Žid, abych získal Židy; těm pod zákonem jsem se stal jako pod zákonem, ačkoli sám nejsem pod zákonem, abych získal ty pod zákonem. Těm bez zákona jsem se stal jako bez zákona, ačkoli nejsem bez zákona vůči Bohu, ale pod zákonem vůči Kristu, abych získal ty bez zákona. Slabým jsem se stal slabým, abych získal slabé. Stal jsem se lidem všeho druhu vším, abych rozhodně některé zachránil. Ale všechno činím kvůli dobré zprávě, abych se na ní stal podílníkem s jinými.“ (1. Korintským 9:18-23)
Je toto možné činit pod vlivem tradice a náboženských dogmat? Rozhodně NE! Přesto je potřeba vždy naplnit ZÁKON, ne tradici, protože ač nejsme pod ZÁKONEM, jsme jeho činiteli. Kdy se nám to podaří? Jen pokud se dotazujeme nebeského Otce na Jeho vůli, které potřebujeme rozumět. A kde je obsažena?
„To je znamenité a přijatelné před zrakem našeho Zachránce, Boha, jehož vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy. Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Jehošua, který dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny – to má být dosvědčeno ve svých zvláštních časech.“ (1. Timoteovi 2:3-6)
Kdy se to stane?
„A až dokončí své svědectví, divoké zvíře, jež vystupuje z propasti, povede s nimi válku a zvítězí nad nimi a zabije je. A jejich mrtvoly budou na široké cestě velkého města, které se v duchovním smyslu nazývá Sodoma a Egypt, kde byl i jejich Pán přibit na kůl. A ti z lidí a kmenů a jazyků a národů se budou dívat na jejich mrtvoly po tři a půl dne a nedají jejich mrtvoly uložit do hrobky. A ti, kteří bydlí na zemi, se nad nimi radují a těší se a budou jeden druhému posílat dary, protože ti dva proroci trýznili ty, kteří bydlí na zemi. A po třech a půl dnech do nich vstoupil duch života od Boha a postavili se na nohy, a na ty, kteří je spatřili, padl velký strach.“ (Zjevení 11:7-11)
Jak nebeský Otec vydává svědectví o těch, kterým dal Dar víry?
„A ti, kteří mají pochopení, budou zářit jako jas prostoru, a ti, kteří mnohé přivádějí ke spravedlnosti, jako hvězdy na neurčitý čas, ano navždy. A ty, Danieli, ty ta slova utaj a zapečeť knihu až do času konce. Mnozí se budou brodit sem a tam a pravé poznání se rozhojní.“ (Daniel 12:3,4)
Nyní se podívejme do 11. kapitoly Židům a ukažme si na to, co mnohým uniká.
„Vírou obětoval Abel Bohu cennější oběť než Kain a skrze tuto víru obdržel svědectví, že je spravedlivý, neboť Bůh vydával svědectví ohledně jeho darů; a ačkoli zemřel, přece skrze ni mluví.“ (11:4)
Pokud se zaměříme na Abela, musíme zkoumat, proč jednal lépe než jeho bratr Kain. Kainovi se stalo toto:
„A Adam měl styk se svou manželkou Evou, a ta otěhotněla. Časem porodila Kaina a řekla: Vydala jsem ze sebe muže s Jehovovou pomocí. Později opět porodila, totiž jeho bratra Abela. A Abel se stal pastevcem ovcí, ale Kain začal obdělávat půdu. A když uplynul nějaký čas, stalo se, že tu Kain přinesl nějaké ovoce zemské půdy jako oběť Jehovovi. Avšak Abel, ten také přinesl něco z prvotin svého stáda, dokonce jeho tučné kusy. A zatímco Jehova příznivě hleděl na Abela a jeho oběť, nepohlédl příznivě na Kaina a na jeho oběť. A Kain se rozpálil velkým hněvem a jeho tvář poklesla. A tak Jehova řekl Kainovi: Proč ses rozpálil hněvem a proč tvoje tvář poklesla? Jestliže se obrátíš, abys jednal dobře, nebude vyvýšení? Ale jestliže se neobrátíš, abys jednal dobře, hřích se krčí u vchodu a žádostivě po tobě touží; a ty, ty ho ovládneš?“ (Genesis/1. Moj. 4:1-7)
Čemu věřil Kain?
„Každý prvorozený je totiž můj. V den, kdy jsem postihl každého prvorozeného v egyptské zemi, posvětil jsem si každého prvorozeného v Izraeli, od člověka po zvíře. Měli by se stát mými. Já jsem Jehova.“ (Numeri/4. Mojžíšova 3:13)
Pokud se nebrodíme Písmem sem a tam a nespojujeme kontext celé Bible, pak nám uteče to, že ZÁKON TU BYL VŽDY! Abel měl přesto něco více, než Kain. Kain bral za samozřejmost, že jako prvorozený obdrží POŽEHNÁNÍ. Jenže co je tím POŽEHNÁNÍM? Je to DAR VÍRY. Tento Dar nám pomáhá k tomu, abychom předkládali skutky víry jako ničím a nikým neposkvrněný Dar. Protože toto chápeme jen tehdy, pokud se na nás vztahuje toto:
„Aviděl jsem, a pohleďme, Beránek stál na hoře Sionu a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kteří mají na svém čele napsáno jeho jméno a jméno jeho Otce. A slyšel jsem zvuk z nebe jako zvuk mnoha vod a jako zvuk silného hromu; a zvuk, který jsem slyšel, byl jako zvuk pěvců, kteří se doprovázejí na harfu a hrají na své harfy. A zpívají jakoby novou píseň před trůnem a před čtyřmi živými tvory a staršími; a nikdo nebyl schopen naučit se tu píseň, jen těch stočtyřiačtyřicet tisíc, kteří byli koupeni ze země. To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami; jsou vskutku panenští. To jsou ti, kteří neustále následují Beránka, ať jde kamkoli. Ti byli koupeni zprostřed lidstva jako první ovoce Bohu a Beránkovi a v jejich ústech nebyla nalezena žádná faleš; jsou bez vady.“ (Zjevení 14:1-5)
S jakými ženami se neposkvrnili? S tělem? Skutečně?! Nebo je to o těchto jiných ženách?
„A žena byla oděna v purpuru a šarlatu a byla ozdobena zlatem a drahokamy a perlami a v ruce měla zlatý pohár, který byl plný ohavností a nečistot jejího smilstva. A na jejím čele bylo napsáno jméno, záhada: Velký Babylón, matka nevěstek a ohavností země.“ (Zjevení 17:4,5)
Co ta žena udělala? Zkazila svým náboženským duchem, svými tradicemi, ty tři díže a nechala tak zkvasit veškerou mouku, až se z ní stalo tvárné těsto. Proč má dcery? Protože je mnoho tradic, kterým se věří, aby toho Satan využil k tomu, aby rozděloval a bil ty, kdo obdrželi Dar víry.
O čem je ta NOVÁ PÍSEŇ, KTEROU MŮŽE ZPÍVAT JENOM TĚCH 144 000? Je o skutečné ZÁCHRANĚ, o Otcově vůli, o níž Pavel mluví, že bude toto tajemství dosvědčeno ve svém čase. Co umí zpívat ostatní?
„A viděl jsem něco, co vypadalo jako skleněné moře smíšené s ohněm, a ty, kteří vycházejí jako vítězové nad divokým zvířetem a nad jeho obrazem a nad číslem jeho jména, jak stojí u skleněného moře a mají Boží harfy. A zpívají píseň Mojžíše, Božího otroka, a píseň Beránka a říkají: Velká a podivuhodná jsou tvá díla, Jehovo Bože, Všemohoucí. Spravedlivé a pravé jsou tvé cesty, Králi věčnosti. Kdo se tě, Jehovo, nebude skutečně bát a oslavovat tvé jméno, protože ty sám jsi věrně oddaný? Všechny národy totiž přijdou a budou před tebou uctívat, protože byly učiněny zjevnými tvé spravedlivé výnosy.“ (Zjevení 15:2-4)
Je zde tato skupina číselně ohraničena? Ne. A o čem je ta skutečná píseň Mojžíše? O viditelných projevech Otcovy moci, při které, i ti s náboženskou tradicí Egypta v srdci, vyšli a byli zachráněni. Ti nejsou panenští. Chápeme, co se tím snažím ukázat? Abel obdržel Dar víry. On měl čisté srdce a miloval nebeského Otce celým svým srdcem, myslí a silou. On naplnil ZÁKON, proto mezi ovečkami hledal tu NEJLEPŠÍ!
Nepotřeboval tradici, že je potřeba dát nějaký dar, on jej dával celým srdcem. Proto mu to bylo počítáno za SPRAVEDLNOST.
„Vírou byl Enoch přenesen, aby neviděl smrt, a nikde nebyl k nalezení, protože ho Bůh přenesl, neboť předtím, než byl přenesen, měl svědectví, že se líbí Bohu.“ (11:5)
Co si po těchto slovech mnozí myslí? Že Enoch žije v nebi. Jenže to by lhal samotný Jehošua, když říká:
„Vpravdě vám říkám: Mezi těmi, kteří se narodili z žen, nebyl vzbuzen nikdo větší než Jan Křtitel; ale kdo je menší v nebeském království, je větší než on.“ (Matouš 11:11)
Narodil se Enoch z ženy? Já čtu, že ano. Zemřel Jan? Zemřel. Musel tedy zemřít i Enoch. O jaké smrti, kterou Enoch neviděl, se tu mluví? O té, kterou zavinil Satan, když tvrdil Evě: „ROZHODNĚ NEZEMŘETE.“. Abychom pochopili, proč jej nebeský Otec uspal mimo zástup, musíme opět jít do kontextu, na kterém to pochopíme:
„Když však měl archanděl Michael rozpor s Ďáblem a přel se o Mojžíšovo tělo, neodvážil se nad ním utrhačnými výrazy vynést soud, ale řekl: Kéž tě Jehova přísně napomene.“ (Judův 1:9)
Proč potřeboval Satan Mojžíšovo tělo? Protože on zavedl modlářství, což znamená UCTÍVÁNÍ MODEL, KOSTÍ, PŘEDMĚTŮ a PODOBNĚ… On toužil po Mojžíšově i Enochově mrtvém těle, aby je mohl svým modlářům vystavit. Nebo to nedělá skrze takzvané relikvie?
Aby mohl Enoch činit Boží vůlí, musel obdržet Dar víry. Proto se mohl stát KAZATELEM SPRAVEDLNOSTI. Nebeský Otec si jej vybral, stejně jako ty ostatní proroky. Nestali se kazateli spravedlnosti ze své vůle. Proto Jan říká:
„Víme, že pocházíme z Boha, ale celý svět leží v moci toho ničemného.“ (1. Jana 5:19)
Pokud tedy víme, že pocházíme z Otce, protože máme ten VELKOLEPÝ nezasloužený Dar víry (důvěry), jak tedy může soudit bratr bratra a ptát se jej: „CO SKUTEČNĚ DĚLÁŠ?“. ALE PŘESTO VÁS VARUJI: „NE KAŽDÝ MÁ TEN DAR.“.
Pavel nám musel napsat mnoho dopisů, protože ač je ZÁKON DUCHOVNÍ, přesto jsou mnozí tělesní. Z čeho tato tělesnost pramení? Z toho, že neprosíme nebeského Otce o tento duchovní Dar, aby nám dovolil brodit se Písmem sem a tam duchovníma očima. Vždyť nebeský Otec skrze Pána Jehošuu sám říká:
„Proto když přichází do světa, říká: Oběť a dar jsi nechtěl, ale připravil jsi mi tělo.“ (Židům 10:5)
Nebo na jiném místě říká:
„Kdybyste však byli rozuměli, co to znamená: Chci milosrdenství, a ne oběť, nebyli byste odsoudili nevinné.“ (Matouš 12:7)
Říká Duch zákona něco o tom, že bychom se měli držet lidských tradic? Ať se to nikdy nestane! Máme se líbit Bohu, ne lidem. Protože víme, že Satan rád obviňuje druhé z ničemnosti, je potřeba si dát velký pozor, aby naší mysl nezačal ovlivňovat tím, že nám předloží svá vidění, své sny a svá porozumění pro nějakou záležitost, kterou způsobí, aby vznikl spor. Pravá Láska „ve vše doufá, všemu věří“ a přikrývá mnoho hříchů, jak domnělých, tak skutečných.
Někdy chvíli trvá, než sami porozumíme určitým připuštěným věcem. Máme si vzájemně odpouštět, ne být na sebe rozhněvaní. Pokud dovolujeme vše zkoumat z pohledu tradic, může se nám stát, že klopýtneme.
Pavel například radí ženám, aby byly velice obezřetné a nevyučovaly. To má velké rácio. Proč? Protože žena je velice emotivní bytost a velice ráda dává na své vnitřní pocity. Když jí Satan namluví, že to a to je špatně, ráda uvěří, že je to tak. A zde se dostáváme k jádru toho, co to vlastně je emoční víra. Je to víra založená na pocitech a skutečnostech, které se kolem nás odehrávají. Pavel před ní varuje i ty, kdo jsou krátce pokřtěni a týká se to i mužů! Taková víra může způsobit mnoho škody, nám, ale hlavně druhým.
Nebeský Otec jí připouští, protože nás může mnohému naučit. Sám jsem to mnohokrát zažil, hlavně v počátcích své služby. Vlastně mne vždy fascinovalo a fascinuje, jak nakonec dokáže nebeský Otec toto proměnit k Jeho slávě a chvále. Pokud bych takto neklopýtal, nikdy bych neporozuměl AGAPE, co skutečně znamená: „Chci milosrdenství a ne oběť.“ . Dovoluje nám to odpouštět druhým. Netoužit po tom, aby je nebeský Otec nějak potrestal. Naopak si přejeme, aby se vyučili a přišli k porozumění Pravdy.
Vždy prosme o moudrost, ale i o ten Dar víry, bez kterého se neobejdeme, pokud chceme dosáhnout na Otcovu vůli. Pán Jehošua nám jej představuje ve Zjevení 3. kapitole takto:
„Protože říkáš: Jsem bohatý a získal jsem bohatství a vůbec nic nepotřebuji, ale nevíš, že jsi bídný a politováníhodný a chudý a slepý a nahý, radím ti, aby sis ode mne koupil zlato přečištěné ohněm, abys zbohatl, a bílé svrchní oděvy, aby ses oblékl a aby nevyšla najevo hanba tvé nahoty, a oční mast, kterou by sis vetřel do očí, abys viděl.“ (3:17,18)
Co je to to přečištěné zlato a jak si jej koupíme? To zlato je Pravda, která je ukryta v Písmu, za kterou platíme tím, že se snažíme brodit tím Otcovým Slovem sem a tam. Čas je tou peněžní hodnotou, který tomu všemu věnujeme. Jak to, že je přečištěno ohněm? Oheň je symbolickým ekvivalentem k duchovnímu boji, který svádíme. Pokud není naše srdce plně u našeho nebeského Otce a Jeho vůle, porozumět jí, jak On si přeje, abychom rozuměli, ne jak my sami rozumíme, často si myslíme, že už jsme poznali vše. Věříme tomu, ale Dar víry to ještě není. Poznání je jedna věc, rozumět AGAPE druhá.
Když jsme konfrontováni s tím, v co věříme, často se nám stává, že se vidíme lepší, než jak nás vidí druzí. Mast do očí nám pomáhá, abychom si vytáhli vlastní trám z oka a uviděli, jak pomoci bratrovi vytáhnout třísku z jeho oka. Proto Jehošua dodává:
„Všechny, k nimž mám náklonnost, kárám a ukázňuji. Proto buď horlivý a čiň pokání.“ (Zjevení 3:19)
Jak máme být horliví? Máme stát někde venku a snažit se druhým něco vnutit? Ne, to určitě ne. Takto uvažuje tělesný člověk pod vlivem náboženských dogmat a tradic. Být horlivý znamená, věnovat tomuto zkoumání co nejvíc času a když odhalíme ten náš trám v našem oku, tak jej máme vytáhnout a omluvit se, že jsme byli slepí.
Zkusme se naučit milovat našeho nebeského Otce celým svým srdcem, celou svou myslí a silou. Zkusme hledat tímto způsobem vzájemnou Lásku a věřit tomu, že vše, co někdo dostává, tak je to Dar, který je mu dáván podle horlivosti, pak se jistě budeme vzájemně povzbuzovat k AGAPE a dobrým skutkům.
Slíbil jsem v někde v úvodu, že se pokusím objasnit, proč jsem tuto úvahu napsal. Už někdy v únoru jsem obdržel na své otázky ohledně mého úkolu tuto odpověď:
„Celý život jsem tě na toto připravoval.“
Teprve nyní rozumím, jak to bylo myšleno. Uvědomil jsem si, že pokud bych si neprošel určitými životními cestami, nemohl bych obdržet Dar víry, kde výsledným cílem bude to, co čteme hned na počátku Písma:
„A BYLO TO DOBRÉ“
Ano, bude to vše nakonec DOBRÉ, protože náš nebeský Otec je DOBRÝ a náš vzor, Pán Jehošua tuto DOBROTU ZRCADLÍ. Jsem šťastný, že mohu zpívat Novou píseň o SKUTEČNÉ ZÁCHRANĚ, oproštěnou od tradic a náboženských dogmat. Kéž roste naše porozumění a naše vzájemná AGAPE.
Pokoj nám všem a prosme Otce o to, zda jsem vyjádřil vše tak, jak je to správné v Jeho očích a to ve jménu Pána Jehošuy Krista. Chvalme J-aH.
S Láskou Igi