To co nyní předložím bude opět narušovat to, co nás o historii učí tento svět. Dívám se na události, o nichž s jistotou můžeme říci, že skutečně proběhly, jinak, než jak nám jsou servírovány. Snažím se v nich pochopit skutečné příčiny, vidět v nich důkazy, které popisuje anděl Gabriel, když Danielovi vysvětluje, co se odehrává v duchovní oblasti, kterou lidské oko nemůže vidět.
„Řekl tedy dále: Opravdu víš, proč jsem k tobě přišel? A teď půjdu zpět, abych bojoval s knížetem Persie. Až budu vycházet, pohleď, bude přicházet také kníže Řecka. Povím ti však věci zaznamenané ve spisu pravdy, a nikdo se mnou silně nedrží v těchto věcech kromě Michaela, vašeho knížete.“ (Daniel 10:20,21)
Jak jsem vysvětloval nejenom v článcích, ale v samotném rozboru Danielova proroctví, je desátá kapitola klíčem k porozumění. Vzhledem k časové linii, kdy skutečně byla napsána, měla by být sedmou kapitolou. Správná časová linka nám dává porozumění k tomu, že to co bude Danielovi dále ukazováno, má své pevně stanovené mantinely, které Satan nemůže překročit. Když se o to pokusí, může do těchto záležitostí vstoupit nebeský Otec, JeHoVaH (Jehova) Bůh, aby se naplnila Jeho vůle, kterou je to co stále předkládám:
„Především tedy vybízím, aby se konaly úpěnlivé prosby, modlitby, přímluvy, předkládání díků za lidi všeho druhu, za krále a za všechny, kteří jsou ve vysokém postavení; abychom mohli dále vést klidný a tichý život s plnou zbožnou oddaností s vážností. To je znamenité a přijatelné před zrakem našeho Zachránce, Boha, jehož vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy.“ (1. Timoteovi 2:1-4)
Dostávám otázky ohledně toho, jak se dívat na zvlášť zavržení hodné skutky mocných tohoto světa. Zda je vůbec možné, aby byly jejich zločiny odpuštěny, když Otcovou vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni. Pro člověka je to nemožné. Proto Pán Jehošua říká toto:
„Jehošua se na ně přímo zadíval a řekl: U lidí je to nemožné, ale nikoli u Boha, protože u Boha je všechno možné.“ (Marek 10:27)
Pokud se nebudeme dívat na dějiny duchovníma očima, ale jen tělesně, nedosáhneme na porozumění, proč máme činit toto:
„Ale já vám říkám: Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kteří vás pronásledují; abyste se prokázali jako synové svého Otce, který je v nebesích, protože působí, aby jeho slunce vycházelo nad lidmi ničemnými i dobrými a dává déšť na lidi spravedlivé i nespravedlivé. Jestliže totiž milujete ty, kteří milují vás, jakou máte odměnu? Nedělají i výběrčí daní totéž? A jestliže zdravíte pouze své bratry, co mimořádného děláte? Nedělají i lidé z národů totéž? Budete tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Matouš 5:44-48)
Zde je opět důležitý klíč k tomu, abychom porozuměli dějinám, mnoha událostem, jak je vnímá nebeský Otec vzhledem k Agape, Lásce která je založena na zásadách. Není to emoční láska, je to skutečná Láska ke každému stvoření, které chce ve svůj čas přivést k porozumění Pravdy, aby toto stvoření, člověk, mohlo přijít k pokání a tak byl člověk skutečně zachráněn.
Dnes mnozí například bytostně nenávidí své politické představitele, různé figurky moci. Soudíme člověka skrze jeho veřejné skutky, ale už jej neposuzujeme optikou naplnění těch předem stanovených mantinelů, kterými se musí řídit samotný Satan, aby se prokázalo, kdo je skutečně ničemný. Že je to Satan samotný a jsou to ti, které svedl svou vychytralostí na svou stranu, jenž jsou andělé jako on sám, kteří v tváři v tvář viděli nebeského Otce v nebesích a kteří mohli pociťovat od počátku svého stvoření Lásku Agape, které se nepřidrželi.
Člověku toto dáno není, protože praotec Adam se přidal na stranu Satana tím, že porušil § ZÁKON. Minul se cíle, pro který byl stvořen. Tak se cíle minulo i jeho vlastní potomstvo. Proto když se narodíme, nepoznáváme Lásku Agape, její moudrost. Jsme vrženi do světa, který je plný skutků těla. Toto prostředí je velmi nepřátelské pro člověka. Naučit se v tomto prostředí Lásce Agape, je velmi, velmi těžké. To neznamená, že to není možné. Toto má Pán Jehošua namysli, když říká: „Budete dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“
Největší překážkou k dosažení této dokonalosti je náš soud směrem k druhým. Proč? Protože když nám, nebo blízkým nějaký člověk ublíží, vidíme za jeho skutky konkrétní fyzickou bytost, ale nedochází nám, že je za touto bytostí duchovní ovládání, které využívá hříšných nedostatků nedokonalého člověka. Abychom tomu porozuměli, co se snažím vysvětlit, musíme se brodit dějinami sem a tam. Musíme se vrátit do roku 556 před našim letopočtem a prozkoumat do hloubky, co anděl Gabriel Danielovi vysvětluje.
Bez širokého vnímání toho, co Daniel prožil, proč jej to zaskočilo a vedlo jej to k půstu a prosbám o porozumění, nemůžeme pochopit tuto 10. kapitolu, její náplň sdělení a uchopit klíč k odemknutí toho, co je uzamčeno v jeho dalších slovech.
Asi si říkáte: „Jak to krucinál souvisí se Spartakem?“ . Na samotném konci tomu porozumíme. Až do dnešního dne jsem nerozuměl sám tomu, proč jsem byl k němu v myšlenkách opět přiveden a mám nad ním přemýšlet, nad ztvárněním jeho příběhu. Kým byl a proč se mu podařilo to, co se mu podařilo, protože z logiky poměrů v Římské říši té doby, je to nemožné, bez zásahu vyšší moci. Samotný Spartakus je vykreslován jako bezvěrec, který o světě uvažuje podobně, jako o něm uvažuje tento svět. Že žádní bohové v duchovní říši neexistují. Proč? Protože vnímá význam slova bůh tak, jak nikdy nebylo toto slovo takto myšleno, že je spojováno s AUTORITOU NAD NĚKÝM a ne s projevy UVÁDĚNÍ DO ŽIVOTA, ČINIT NĚCO ŽIVÝM, ABY TO ZAČALO EXISTOVAT.
Ne ve smyslu špatných věcí, ale života v Agape. Proto nikdo nemůže na sebe vztáhnout AUTORITU JEDINÉHO STVOŘITELE, JEHOVAH (JEHOVY) BOHA, KTERÝ PŮSOBÍ, ABY SE STALO DOBRÉ!!! Pokud by On nestvořil život v Agape, pak by tu nebylo božství, autorita nad druhými, kterou zneužil ten, kdo Agape opustil. Protože je to lhář a otec lži, tak záměrně lidem vnucuje myšlenku, že samotné zlo vychází od samotného Stvořitele. Hraje lidem na city, že kdyby takový Stvořitel existoval, nedovolil by ničemnost. Touto hrou na city zavádí mnohé na scestí, protože v jejich očích je to logický argument. SÁM JSEM JI PŘIJAL UŽ V PĚTI LETECH SVÉHO ŽIVOTA.
Divíme se, že tak brzy? I já se podivuji, ale byl jsem skutečně zvláštní dítě, které se politikou a ději kolem mne začalo zabývat už ve 3 letech. Neznám nikoho jiného, kdo by toto měl jako jsem to měl já. Vnímám v tom obrovskou moudrost, proč se mi to přihodilo. Mohl jsem vše zkoumat, po všem pátrat a toho dobrého se přidržet v čase, kdy mi začaly být otevírány oči. S dětskou naivitou jsem mohl rozjímat o dějinách Egypta, Asýrie, Babylonu, Řecka, Říma a středověku, s velkou „fantazií“, která mi nekřivila uvažování vidět děje jako Ahoj příběhy (History). Velkou pomocí mi byl i profesor a ředitel SPŠ, pan Kohout, jenž se nás snažil vtáhnout do děje tím, skrze představivost, jak vypadalo prostředí dané doby, a to z hlediska uvažování lidí v té době.
Toto chci ukázat v tomto článku, jak je důležité pro pochopení vidět lidský rozměr uvažování v konkrétním čase našich dějin, skrze toto uvažování porozumět věcem v duchovní oblasti, konkrétním slovům v samotném vyjádření anděla Gabriela.
Začněme tedy samotným Danielem. Ten se nachází už cca 40 let svého života v Babylonu, kde zastává vysokou funkci poradce. On sám je plně obeznámen s proroctvími, které zapsal Jeremiáš a Izaiáš. Má velmi blízký vztah k nebeskému Otci. Když jej poprosí, jsou mu odhalovány mnohá tajemství. Důležitou informací, kterou v tomto čase obdrží je ta, že Kýros Veliký je už třetím rokem vládcem v Medo-Persii.
To jej vede k hlubokému rozjímání. Proč? Protože ví, kdo porazí Babylon. Čte v Izaiášovém proroctví, že nebeský Otec způsobí, že dokonalá obrana města, kterou on zná a která se jeví jako něco, co nelze dobít, že bude odstraněna. Je pro mne velmi snadné si představit, co všechno se mu honilo hlavou. On sám však chápal, že je ještě příliš brzy na toto osvobození. Tak jej myšlenky rozrušovaly a lekaly vzhledem ke všem vědomostem, které mu byly dovoleny poznat, že se ve svých modlitbách dotazoval, jak má všemu správně porozumět. Odpovědi však nepřicházely jak byl až do tohoto času zvyklý.
Pokud rozumíme správně prvním dvěma kapitolám knihy Job, víme, že se samotný Satan v té době zaměřil na jediného člověka, kterým byl Daniel. Všímal si pozorně jeho kroků, jeho moudrosti, kterou obdržel ze shora. Bylo mu dovoleno, aby určité modlitby slyšel, které Daniel k Otci pronášel. Jak moc touží porozumět slovům Pravdy. Proto dělal vše možné, aby Gabriel nemohl přijít, aby mu pomohl vysvětlit, co se odehrává.
Kniha Job nám ukazuje, že jsou určité chvíle, kdy jsou Satanovi dovoleny určité věci, ale v jasných mantinelech. Co se tedy krátce před příchodem Gabriela odehrálo? Bylo v nebi předloženo Satanovi, jak se bude spor mezi ním a nebeským Otcem dále odvíjet. To pochopíme například, když víme, že krátce před tím prorok Ezechiel zapsal proroctví, které můžeme číst od 37. kapitoly. V nich Satan pochopil, kam z jeho pohledu nemůže lidstvo přivést, aby neprohrál. Proto bylo z jeho pohledu potřeba, aby kmeny Tubala, Magoga a Mešacha začal ničit. Jedním z těchto kmenů byli Thrákové, ve významu slov staroslovanštiny Drakové, potomci draka.
Tento jižní slovanský kmen ovládal území dnešního Bulharska a části Rumunska, kde byla řeka Evrej. V tom čase totiž tito Evrejové (Židé) přes toto území začali při rozhánění mezi národy prchat dále do oblastí na sever. Thrákové byli od dob Asýrie nárazníkem mezi Slovany a Asýrii. Satan do té doby „nechával“ Slovany na pokoji. Hlavně se soustředil na národy, které potřeboval k tomu, aby si podmanily Izrael. Z proroctví věděl, že to bude, Asýrie a poté Babylon. Až Ezechiel mu otevřel oči, co se má stát v konečné části dnů.
Z toho co mi duch naznačuje, tak si Satan vyžádal informace, jak mu bude dovoleno dále pokračovat. To jsou ty symbolické mantinely. Duchovní kniha (svitek) Pravdy, o které Gabriel mluví, tak je něco, co mi známe jenom částečně. Jsou v ní informace, které jsou nám dány skrze proroctví. Určitou nápovědou je například to, že i samotní andělé chtěli do takové knihy nahlédnout.
„Ačkoli jste ho nikdy neviděli (Jehošuu Pomazaného Božím duchem), milujete ho. Ačkoli na něj nyní nehledíte, přece v něj projevujete víru a velmi se radujete nevýslovnou a oslavenou radostí, když přijímáte konec své víry, záchranu svých duší. Právě na tuto záchranu se pilně dotazovali a pečlivě po ní pátrali proroci, kteří prorokovali o nezasloužené laskavosti, jež byla zamýšlena pro vás. Dále zkoumali, jaké zvláštní období nebo jaký druh období v nich duch naznačuje ohledně Krista, když předem vydával svědectví o utrpeních pro Krista a o slávě, jež následuje po nich. Bylo jim zjeveno, že neslouží sami sobě, ale vám věcmi, které vám nyní byly ohlášeny prostřednictvím těch, kteří vám oznamovali dobrou zprávu se svatým duchem, vyslaným z nebe. Právě do těch věcí touží nahlédnout andělé.“ (1. Petra 1:8-12)
Tato slova potvrzují to, co se ohledně Daniele snažím vysvětlit. Proč byl tak stísněn, když mu duch připomenul proroctví směrem ke Kýrovi. Chtěl pochopit. Sám vím, jak jsem se snažil pochopit na jaře 2015, co mi duch naznačuje vzhledem ke králi Severu a také králi Jihu, když jsem byl opět veden do Daniele a dalších proroctví, zvláště pak směrem ke Zjevení. Vše trvalo dlouhou dobu, než mi bylo dovoleno to sepsat na podzim roku 2019 a dokončit 23.12.2019. Plní se to, co jsem zapsal? To musíme zkoumat sami. Je to dlouhý text, protože je to kniha, ale je na každém z nás, zda ji prozkoumá. Najdeme ji zde.
Takže Satan dostal informace a Daniel je postupně zapisoval. Když vidíme co se začalo odehrávat poté v Babylonu, který ještě v tom roce uctíval Satana, jako Marduka, pak pochopíme, proč nebeský Otec začal působit na Nabonida, aby ustanovil nového hlavního boha, kterým byl bezvýznamný bůžek, jménem Sin, což shodou úplných náhod je v angličtině slovo HŘÍCH. Ten představoval měsíc na obloze. Když víme, za co se Satan skrýval v Egyptě, za Re (Ra), což symbolizovalo slunce, duchovní světlo poznání, tak to Satana velmi urazilo.
Chtěl Satan Kýra Velikého poslat k osvobození Židů z Babylonu? Ne. Bylo potřeba ranit jeho pýchu. Kýros totiž s Nabonidem vedl duchovní souboj, protože až do roku 549 př.n.l. to byla právě Medo-Perská říše, dříve Elamité, kdo podporovali Babylon a byli mezi nimi pokrevní svazky. Kýros byl ctitel Marduka, ctitel takzvaného slunce, takže mu ctitelé Marduka posílali zprávy, co se v Babylonských oblastech děje, kde Nabonid dělá náboženskou reformu. Kde jsme to už v dějinách viděli? V Egyptě, za takzvané Atonizace.
Hlavní Zikkurat, který se nacházel uprostřed Babylonu byl zasvěcen Mardukovi a na vrcholku byl chrám, kde měl podle dějepisců Satan své lůžko a dokonce si na ně přiváděl ženy, kněžky. Tak si představme, jak jej Nabonid urazil, když mu přestal prokazovat nejvyšší čest a šel uctívat někoho z jemu podřízených démonů, který stál za tím měsíčním kotoučem, který jen odrážel světlo. Takže kdo byl knížetem pro Persii, jak to Gabriel vysvětluje Danielovi, že až Michael, nejpřednější z knížat mu zabránil pokračovat v tom, aby za Danielem nemohl přijít? Byl to samotný Satan. Nabonid totiž začal právě s náboženskou reformou nejprve v samotném srdci Babylonu.
No a kdo je nejpřednější kníže Michael? Jeho jméno, význam jeho jména, tak ten nám to odhaluje. Co znamená? „KDO JE JAKO BŮH?“ , nebo taky „KDO MÁ PODOBNOU AUTORITU JAKO STVOŘITEL NEBE A ZEMĚ?„. Tím není nikdo jiný, než sám Pán Jehošua. Takže když zkoumáme 10. kapitolu knihy Daniel, víme kdo byl ten podobný Synu člověka, který tam s Gabrielem přišel.
Nebojte se, dostaneme se k tomu Spartakovi, ale než se to stane, musíme se brodit dalšími věcmi, na kterých pochopíme hloubku Spartakova povstání, čím bylo vzhledem k dějinám a proroctvím.
V dalších kapitolách knihy Daniel čteme o záležitostech, které dnes potvrzují samotní dějepisci i historikové, že jeho slova, Boží proroctví, že se naplnila do všech detailů. To nám pomáhá pochopit dnešní svět a události kolem nás.
Co Satan pochopil z těch proroctví? Že když Medo-Persie porazí Babylon, že Řecko bude další zemí, která sehraje velmi důležitou úlohu. Jakou? Že zlomením určitého krále, nastane soupeření dynastií, které budou patřit králi Severu a králi Jihu. Chtěl toto připustit? NE, NECHTĚL!!! Jak se to projevilo?
První velkou porážkou v jeho plánech bylo to, že Židům Dareios I. po roce 522 př.n.l. dovolil dostavět druhý chrám v Jeruzalémě, který se mu podařilo zastavit, když byl Kambýses II. otec Dareia I. i s ním v Egyptě na trestné výpravě, odkud Kambýses II. odnesl všechny Egyptské modly. Musel narychlo zpět, protože v samotném srdci říše Satan spustil vzpouru a dosadil nového svého vládce Gaumatu a ten nařídil stavbu chrámu zastavit. Kambýses na zpáteční cestě umírá a Dareios I. se ujme vlády, když Gaumatu odstraní. Nebeský Otec využívá toho, co Satan vnutil Médům a Peršanům do jejich zákonů, že ani král nemůže změnit již vydané rozhodnutí, které se stává zákonem.
Poprvé ho Satan využil, když chtěl zabít Daniele, podruhé během jeho plánu vyvraždit v čase Xerxe I. všechny Židy, jak to čteme v knize Ester. A právě toto nařízení musel Dareios I. respektovat, když v knihách záznamů nalezl výnos Kýra Velikého, že má být chrám znovu vystavěn. To Satana opět velmi rozčílilo. Proto poslal Dareira a posléze i jeho syna Xerxe I. proti Řecku, aby ho zničil. Proč? Protože nechtěl, aby se naplnilo proroctví. Tak mohl nebeský Otec vstoupit sám do děje a zajistit, že Alexandr Veliký porazil mocnou Medo-Persii jen s desetinou toho, co Peršané proti jeho armádě postavili.
Zatím co slovanské kmeny si od počátku udržovaly své zřízení podobné socialismu, ale spíše až komunismu, protože nepoužívaly babylonský peněžní systém, Začala se rodit na Apeninském poloostrově Římská republika, kde jen svobodný občan má skutečná práva. Byl to systém založený na nacionalismu, kde v jeho středu byl silný morální úpadek, který se týkal mocných. Satan chtěl vytvořit zdání, že jsou to lidé, kdo utváří jejich osud. Protože věděl, že potomci Tubala a Mešecha spojení také s Magogem mají ukončit jeho řádění, potřeboval silnou vojenskou pěst, kterou by drtil a rozmělňoval ty slovanské kmeny.
Nemohl k tomu použít Řecko, protože se mu rozpadlo působením nebeského Otce, který nechal Alexandra Velikého usmrtit, protože ten chtěl obnovit Babylon, jako hlavní centrum moci, což měl Satan zakázáno. Vzájemné soupeření Ptolemaiovské a Seleoukovské dynastie nedovolovalo Satanovi, aby se stalo Řecko tou železnou pěstí.
Jeho plán se dařil až do chvíle, kdy v Římské říši nastalo první vzbouření otroků kolem roku 199 př.n.l. . Takže to Spartakovo nebylo první, kde Řím musel použít armádu. V té době začíná takzvané Makabejské období v Palestině, které Řím a Satan musí řešit. Opět je to pro Satana velký problém. Proč? Protože nechce Řím použít k zastavení vzájemného soupeření krále Severu a Jihu. On ví, že Seleukovská dynastie má skončit a právě proti ní musel už v té době použít sílu Říma, aby udržel svou autoritu, jak nad královstvím Jihu, tak nad Severem. Jenže lidé se někdy řídí vlastními ambicemi a touhami a lidé za Římskou republikou ty touhy a ambice měli.
Jak zajistit, aby jejich vášně potlačil? Vzpourou těch, kdo těm lidem slouží. Ti, kteří jsou podle Římského práva jen věc, dobytek, který se nesmí množit. Jak z dějin vidíme, tak Řím se velmi snažil postoupit na sever, západ a východ kde žili Slované, v nichž už bylo asimilováno mnoho potomků Izraele, ale také potomků Asýrie. Díky této Satanově politice se mu podařilo splnit první část svého plánu. Zdecimoval potomky Magoga, ze zbytku učinil dnešní Anglosaský svět.
Všichni si myslí, že Sas je vlastně Germán, ale je to jen odkaz na Z, hlavní duchovní symbol Slovanů a As, jako Asyřan. Vzájemný pokrevním sblížením, dávno před tím, než se Římu podařilo mít vliv na tyto kmeny, které si vytvořily společný jazyk, aby si vzájemně rozuměly. A my mu říkáme germánská slovní zásoba, ze které pak vznikl i další jazyk, kterému se říká angličtina, která je co do množství slov, její pestrosti ještě více zjednodušená, aby si ti, kdo si dříve nerozuměli, aby se spolu domluvili.
Z je jedna z run, která obrazně popisovala spojení mezi nebem a zemí. Jak víme, Němci vyslovují S jako Z. Proto Sas. Z zase vyslovují jako C. Cac by se dalo odvodit od Cách, což je Čech. Musíme si uvědomit, že potřeba se vzájemně domluvit je velká, protože pomáhá při obraně určitého území. Čím více se určitá oblast v relativně krátkém čase promísí s různými jinak mluvícími etniky, kde nedominuje potřeba se vzájemně podrobit, vznikájí nová společná slova a z nich se pak utváří nové jazyky a jakoby nové národy. To zase vede k tomu, aby byl takový národ označen novým názvem. Tak tu máme najednou například Galy, Germány a všichni to jsou vlastně Keltové a můžou se začít psát historky o tom, jak to jistojistě bylo v dávných dobách, jenom ne Slované, potomci Jafeta a jeho tří synů Magoga, Tubala a Mešecha.
Jenže my musíme chápat komu svět patří, že patří Satanovi a ten potřebuje dosáhnout toho, aby pojem Slovan úplně zanikl. Je zajímavé, proč vlastně začala angličtina používat slovo otrok, na jakém základě? To nám může objasnit, když pochopíme vztah Říma, jeho jazykového vlivu, který pomohl vzniku angličtiny. Řím potřeboval pro svou existenci takzvaný lidský dobytek, který nemá právo se množit. Jeho výboje byly směřovány do mnoha oblastí bývalých slovanských kmenů, odkud bylo přiváděno velké množství otroků. Proto když se Řím zabydlel na Britských ostrovech, začal označovat Slovany hanlivě Slaves (slejvs), otroci. Pro neschopnost vyslovit slovo břit, to byl Brit, protože se Slované holili břitvou, břitem.
Slované nepoužívali otroctví. Pokud zvítězili ve válce a zajali zajatce, tak je tři roky převychovávali a pak jim dali možnost se vrátit odkud přišli. Slované byli také zkušení bojovníci, pro které byla svoboda víc, než život. Proto byli považováni za barbary, protože raději ztratili život, než by se nechali zajmout. Když se to stalo, že nebyli zabiti, stali se pro Římany cennou kořistí, kde souboji v aréně si mohli vydobýt svobodu. Satan využíval Řím, jeho zvrácené hry v aréně, jako tu nejlepší oběť, kterou mu takzvaně svobodní občané mohou dát, protože je naučil, že toto bohové potřebují, aby přišel déšť a další požehnání republice jménem Řím.
Také dnes ti co jsou za oponou rádi organizují krvavou oběť. Jejich rituály jsou satanské a ví se o nich, jen se to nesmí říkat nahlas. Největší krvavou obětí je válka. Když nějaká armáda zabije milion civilistů jen proto, že údajně chce jejich vůdce poškodit jejich zájmy, tak je to přijatelná oběť. Krvavá Magda a další figury toto řekly naplno do medií. Má to vždy jednu podmínku, musí být ta krvavá oběť na té správné straně.
Když nahlédneme do zákulisí těch, kdo skutečně řídí tento svět, zjistíme, že jejich uvažování je úplně podobné tomu, který měl občan Říma a hlavně ti s nejvyšší autoritou. Jako byli v Římě senátoři, legáti, protektorové a podobně. Velmi si zakládají na svém „vznešeném původu“, plebejům, lidem s neurozeným původem vnucují to samé, jako se to dělo v Římě, že jsou něco víc. Názorným příkladem jsou Spojené státy, jejich nacionalismus, kde vlajka je něco podobného, jako byly symboly, takzvané korouhve, které byly hlavním symbolem, pro které římský voják nasazoval život ve jménu republiky.
Plebejci byli úmyslně drženi v nevzdělanosti, opět je to podobné, kdy běžný Američan pořádně neví, kde různé země leží, které Amerika vykořisťuje, ale stačí jim říci, že tato země ohrožuje USA a klidně tam odejdou bojovat a pokládat své životy, protože Amerika je nejvíc. Římskému občanovi se má klanět celý svět. Samotná říše byla uvnitř morálně zpustlá, kde mezi sebou bojovaly různé klany a zájmové skupiny. Na venek se však římský občan prezentoval jako zosobněná cnost. Opět toto předvádí Spojené státy a také jejich starší sestra Británie.
Když se Satanovi začalo řízení Říma obrazně hroutit, protože bylo jasné, že se díky procesům na středním a blízkém východě blíží opět naplnění dalšího Danielova proroctví, potřeboval nějak zvrátit neodvratné. Co se přibližovalo? Zničení Seleukovské dynastie. Řím musel na sebe převzít úlohu krále Severu. Tomu chtěl Satan zabránit. Jediná možnost byla opět nějaká ta významná revolta.
Od roku 83 př.n.l. se římská republika proměňuje na diktátorský režim, kdy si veškerou moc uzurpuje optimán Sulla. Senát je zmítán korupcí, kde velké bohatství získává Crassus. Pompeius a Julius Ceasar, rodící se velcí hrdinové Říma skrze svá různá vojenská tažení směrem do Španělska, Afriky a Asie si získávají velké jméno. Ceasar byl dokonce zajat piráty, kteří za něj žádali výkupné 20 talentů zlata, ale on jim poradil, ať žádají 50. Také jim slíbil, že až bude propuštěn, že je všechny chytí a ukřižuje. Což se mu následně podařilo.
V tom čase začíná Seleukovská dynastie, tehdejší král Severu opět posilovat. Děje se tak díky mnoha vnitřním problémům v samotném Římě a také povstáním Spartaka, který od roku 73 do roku 71 př.n.l. vázal na sebe velkou pozornost. Byl to Thrák, potomek slovanských kmenů, které římský vojevůdce Glabér přizval jako pomocné sbory pro potlačení vzpoury. Zde existují dvě různé verze toho, jak skončil jako gladiátor. První je že byl při v pádu do Thrácie zajat a prodán do otroctví, pak skončil v jedné gladiátorské škole v Capui, kde údajně takzvané doktóry, což byli školitelé pro boj v arénách, kdy dva zmrzačil a další tři také vyřadil, tak proto byl prodán do domu Lentuluse Batiatuse.
Druhá verze se přiklání k tomu, co můžeme vidět i v seriálu Spartakus. Že bylo pomocným sborům slíbeno, že Římané Thrákům pomohou očistit území od útoků jiných kmenů, kterými byla v té době oblast Thrácie sužována. Protože se k těmto pomocným sborům chovali samotní Římané s velkým despektem, který můžeme vidět u dnešních jednotek US army, když je k nim takový pomocný pluk připojen, dezertovaly tyto Thrácké jednotky.
Vojevůdce Glabér je začal pronásledovat a Spartaka zajal. Měl být za dezerci popraven v aréně. Měla to být show v aréně ve městě Capua, kde se mu podařilo pobít své popravčí. To mu zachránilo život a stal se majetkem lanisty Lentuluse Batiatuse , který zajišťoval zábavu římskému lidu tím, že své gladiátory posílal do arény na život a na smrt. Spartakus Glabérovi nikdy nezapomenul, že jej, svobodného člověka takto ponížil. Zda je pravda vše co nám vypráví v těch různých filmových zpracováních, například i o tom, že v jeho příběhu sehrála velkou roli jeho žena, kterou údajně Glabér prodal do otroctví a jeho pán Batiatus, mu ji vykoupil, ale nechal ji zavraždit tak, aby mu umřela v náručí, to nemohu potvrdit.
Mi osobně zní první verze důvěryhodněji, ale přidržme se té víc známé, kterou představila produkce HBO a je možné ji shlédnout právě nyní na Prima Cool. Byl jsem veden duchem k tomu, podobně jako kdysi k seriálu Řím, abych se nad Spartakovou úlohou v dějinách zamyslel. Je to velmi brutální zpracování s mnoha sexuálními scénami, což není a nemusí být všem úplně příjemné. Pro mne je důležitý samotný příběh a v něm zmíněné osobnosti té doby, abych na samotném příběhu pochopil, to co je hlavní myšlenkou tohoto článku. Jak uvažuje Satan a jak se snaží působit, aby nedošlo k naplnění proroctví.
Jeho sláva a věhlas nastal v čase velkého sucha, kdy pro usmíření si bohů, bylo v Capui uspořádáno velké pobíjení v tamní aréně. Bohové, Satan a jeho démoni si přáli krev, mnoho krve. Do takzvaného primu, hlavní podívané, nastoupila legenda a neporazitelný božský kolos, Theokolos, obr povolaný až z Řecka, jenž měl kolem tří metrů výšky, snad dokonce 3,5 metru. Na straně Spartaka byl ještě jeden nikdy neporažený gladiátor Crixus. Ten byl vážně Theokolem zraněn, tak zabití zůstalo na Spartakovi. Když se mu to podařilo, začalo pršet. Dostal proto titul PŘIVOLÁČ DEŠTĚ.
Na této situaci mi bylo vysvětleno, že skutečně za vítězstvím Spartaka stála duchovní podpora Satana, aby jej použil pro vzpouru, kterou chtěl využít k tomu, aby Řím oslabil a ten nemohl naplnit proroctví. Největší ironií je to, že musel použít jednoho z potomků Tubala, které potřebuje zničit, aby se nenaplnila kniha Zjevení. Byl jsem poté veden k tomu, abych se vrátil k dalším událostem před dobou Spartaka, o kterých se neučí a všiml si časových shod ve vzpourách otroků, kde ta snaha byla opětovně takto myšlena.
Pak mi byly připomenuty i další dějinné věci, jako ty s Nabonidem, Dareirem a dalšími. Na tom všem mi bylo ukázáno, jak jednal Satan i vzhledem k těm, kterým bylo dáváno porozumění. Hlavně mi bylo dáno porozumění, proč nemáme nikoho soudit, protože nikdy nejsme schopni porozumět, zda určité kroky lidí, hlavních postav dějin plně neovládají démoni, aby mohly děje dojít správným směrem. Proč? Protože doba Spartaka pomohla k tomu, aby Pompeius dosáhl takové slávy, aby pak jako vymahatel smlouvy prošel zemí okrasy v roce 63 př.nl.. Podobně tyto události pomohly Júliu Ceasárovi, který mohl naplnit Daniele tím, že začal Pompeia po jejich roztržce pronásledovat a ten uprchl do Egypta, kde jej zabili Egypťané v domnění, že se tak Ceasarovi odmění. Tak se stalo toto:
„A obrátí svůj obličej zpět k tvrzím své vlastní země a jistě klopýtne a padne a nebude nalezen. A v jeho postavení povstane ten, jenž způsobí, že vymáhatel projde nádherným královstvím, a v několika dnech bude rozbit, ale ne v hněvu ani válčením.“ (Daniel 11:19,20)
Přesně toto Pompeia potkalo. Nejprve padl jeho rukou poslední Seleukovec Antiochos XIII. v roce 64 př.n.l.. Tak na něj a na Řím přechází postavení krále Severu. A pak prochází v roce 63 př.n.l. Palestinou, zemí okrasy, nádherným královstvím. Když utekl před Juliem Ceasarem do Egypta, pobyl tam jen pár dní, než jej zabili. Nebylo to v hněvu a ani skrze válku.
Tato událost pak spustila další děje až k 28 verši, které se naplnily s neuvěřitelnou přesností. Díky nim se nenáviděný Octavián stal Augustem, který pokořil, ale nezničil Ptolemiaskou dynastii krále Jihu. Víc najdeme v samotné knize, na kterou poukazuji.
Dnes můžeme vidět na mnoha místech světa, jak Satan hledá nové Spartaky, nové vůdce lidových povstání. Proč? Protože nechce naplnit proroctví o králi Severu, který se stane Osmým králem. V jeho zemi touží vytvořit takové podmínky, aby se země dostala do vnitřního konfliktu, občanské války. Opět používá své loutky, různé elity, které se tváří jako největší nacionalisté, ale jejich kroky, které prosazují, by krále Severu přivedlo do úplného zničení.
Sofistikovaně se vytváří nenávist a nespokojenost s kroky krále Severu, aby to vedlo k občanské válce. V zemích směrem na západ jde vlastně o stejný proces, kde různí miláčci davu jsou vyneseni do politiky, aby pak jednali stejně, nebo hůře, než ti, které nahradili. Začíná to sliby o právu a spravedlnosti a končí to ještě větším bezprávím. Satanův cíl je jasný, chce vzpouru takzvaného lidského dobytku, který se díky genové terapii už nemá množit a tak chce kroky krále Severu zastavit. Aby mu to vycházelo, nařídil obětovat jednu zemi, Ukrajinu, kde si myslí, že se král Severu vyčerpá a nenaplní to, co oznamuje Stvořitel nebe a země, JeHoVaH (Jehova) Bůh skrze Daniele:
„Budou však zprávy, které ho rozruší, z východu slunce a ze severu, a jistě vyjde ve velikém vzteku, aby vyhladil a aby mnohé oddal zničení.“ (Daniel 11:44)
Podobně jako za Spartaka, je to Satanova taktika, jak oddálit nebo úplně zrušit toto proroctví. Ale opět nebude mít jeho snaha úspěch, ale naopak vytváří ještě silnější postavení králi Severu. To se odráží na celkové scéně tohoto světa. Spartakovou vzpourou posílili ti, kdo měli být oslabeni. Přesně i dnes to takto můžeme vidět. Plánované řízené revoluce dnešních otroků k jejich ještě většímu zotročení se nakonec obrátí proti samotným tvůrcům, podobně jako plán obětovat Ukrajinu do posledního Ukrajince.
Ještě jeden důležitý důkaz Spartakus pro lidstvo přinesl, tím byl jeho zápas s Theokolem (božským kolosem). Potvrdil Písmo, potvrdil Nefilim a Annakim, spojení padlých andělů s člověkem, tedy skrze ženy po potopě. Žádný mýtus, ale fakt. Dává nám to možnost plně důvěřovat Písmu, jeho popsaným dějům, ne Hi-Story, ahoj příběhům.
Proč je důležité porozumět dějinám? Protože nám odhalují víc, než je běžné. Je v nich ukryto porozumění, proč jsou připuštěny dnešní události, proč se máme modlit za samotné „krále“. Pokud oni nesplní svou stanovanou úlohu, nebudou věci přivedeny k cíli. Tím cílem je Boží království. Satan a démoni mohou konkrétní lidi posednout tak, že je jejich svobodná vůle plně potlačena, ale nebeský Otec toto připouští, aby jejich ničemné jednání způsobilo ve výsledku dobré. Tím je porozumění Pravdy. Jednou z těchto Pravd je toto poznání:
„Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremiáš 10:23)
Znamená to, že nemáme svobodnou vůli? Ať se to nikdy nestane. Naopak. Myšlenka slouží k porozumění, že když nasloucháme Božím radám, jeho duchu, tak půjdeme správnou a úzkou cestou, která nás vede do života. Jsme jako naše malé a nerozumné děti, které potřebují naše vedení. Cítí se dvouleté dítě tímto vedením nějak omezováno? Pokud je milováno Láskou Agape, pak vždy přichází ke svým rodičům, aby hledalo potřebné vedení, útěchu. I ony někdy chtějí udělat něco, čím si mohou ublížit, někdy se i zraní, ale to není ke smrti, ale k získání zkušeností, že je dobré naslouchat.
Kdyby Satan nebyl ješitný blázen, který si zakládá jen a jen na své moudrosti bez Lásky Agape, bylo by pro nebeského Otce daleko složitější ovlivnit jeho kroky. Vždyť co je to jiného, než ješitnost, když ve vzteku podnítí Kýra Velikého, aby bojoval s Nabonidem jen proto, že už není „slunce“, ale „měsíc“. Není těžké milovat i své nepřátele, pokud víme, kdo skutečně za jejich kroky stojí. Krásně to vyjádřil Štěpán při svém kamenování, když říká:
„Potom poklekl a zvolal silným hlasem: Jehovo, nepočítej jim tento hřích! A když to řekl, usnul ve smrti.“ (Skutky 7:60)
144 tisíc toto vše chápe, proč máme prosit, aby jim to nebylo počítáno za hřích, ač jednají ničemně, protože jim nebeský Otec ukázal svou dokonalost v Agape. Svůj skutečný plán a opatření, které se staly jakoby Novou písní, kterou se mohou naučit zpívat jen oni sami. Proto máme být dokonalí v Lásce Agape stejně, jako je dokonalý i náš nebeský Otec. Kde je tedy místo pro soud našich bratrů a sester? Ostatních bližních?
Pokud něčemu nerozumíme, zdá se nám to špatné, že někdo jedná tak jak jedná, je potřeba se zamyslet, zda to neslouží k tomu, aby na svých chybách tento člověk něco pochopil. Protože když klopýtneme a nejsme ničemní, pak nás takové jednání povede k pokání. To povede k záchraně a k porozumění Pravdy. A to je jak čteme Boží vůle, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému porozumění Pravdy.
Nenávist Anglosasů ke Slovanům je založena na skrytém ovládání Satanem a jeho společníky, démony. Je to podobné tomu, co činil Řím a jak dopadl? Vlastní touha po moci a výjimečnosti jej zničila. Stejně se to děje i nyní. Kdo vládl římskému lidu? Senát, různí tlučhubové, kteří nikdy nevzali lopatu do rukou, protože sami sebe přesvědčili, že jsou víc než každý jiný člověk, že mají pro své zájmy a cíle právo zabíjet a ničit. Že potřebují vládnout a panovat. Kdo si dnes vzpomene na nějakého Římana, jako byl Crassus, Sulla, Glabér, Batiatus? Když už se to stane, tak v čem vynikali? V tom, že toužili mít víc a moc, než ti druzí. Stejně je dohnalo to, že je postihla smrt. Žádnou věčnost jim to nezajistilo.
Jaké překvapení je pro ně připraveno? Vzkříšení spravedlivých a nespravedlivých. Tehdy jim bude ukázáno, kým skutečně byli v očích Stvořitele. Komu podlehli a kdo si je vodil jako loutky. Chceme, aby takto podvedení lidé byli zničeni? Jejich oběti budou žít, dokonce navždy, takže všechny škody budou napraveny. Přát si můžeme jediné, aby i oni dosáhli na pokání a napravili se. Vždyť kdo je tak ničemný, aby si přál jejich druhou smrt?
Víme, že toto by si přál Satan a démoni. Chceme být v uvažování jim podobní? Věřím že ne. Tak proč máme stále tendenci my sami někoho posuzovat, dívat se na něj ze shora? Je mi k smíchu, když vidím a čtu si, jak mocní tohoto světa stále víc a víc se snaží prosadit různé agendy, různá opatření k ještě většímu zotročení svých bližních. Když poslouchám jejich zdůvodnění přijímaných opatření. Lidí, chvástajících se různými tituly a proto mají právo tato opatření prosazovat. Až dojde na skutečné lámání chleba a všichni uvidí, jak byli Satanem oklamáni, že jsou jen prach na misce Božích vah. Tak ti, co dnes jsou těmi největšími hrdiny, tak pokleknou a budou prosit o slitování, tak je mi jich už teď líto.
Co tehdy pochopí? Že člověku nepřísluší, aby si sám řídil svůj vlastní krok. Že tu není od toho, aby se kvůli němu otáčela planeta, vycházelo jen pro něj samotného slunce. Že musí začít skutečně milovat svého bližního, tedy každého člověka, jako sama sebe. Zničit někoho, to není tak velký problém. Pokud by takto uvažoval samotný nebeský Otec, už dávno by tu Satan a jeho démoni nebyli. Ale napravit člověka, naučit jej porozumění na jeho vlastních chybách, to je obrovská nezasloužená laskavost. Odsoudit je jednoduché, pochopit, to si vyžaduje hluboké porozumění.
Protože jsem jen a jen člověk, proto se musíme dotazovat nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovy) vojsk, zda je toto vše psáno se skutečným porozuměním a to ve jménu Pána Jehošuy. Pokud ano, vzdejme jim čest a chválu. Pokud ne, pak je to jen lidské uvažování, které je tělesné. Takovými být nechceme, kdo to může posoudit?
Kéž máme pokoj a jsme naplněni Láskou Agape, abychom prosili za lidi všeho druhu, aby mohli být zachráněni a přijít k přesnému porozumění Pravdy. Nikoho sami nesuďme, abychom my sami nemuseli být souzeni.
Váš bratr a Pánův otrok Igi
Marek 11:25 A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení.“ 26 Jestliže však vy neodpustíte, ani váš Otec, který je v nebesích, vám neodpustí vaše přestoupení.