Drazí čtenáři, bratři a sestry. Možná se ptáte: „Proč jsi se odmlčel?“ . Vše je součástí dnešních vážných duchovních procesů, které souvisí s tím co čteme ve Zjevení 12. kapitole.
Stalo se za dnů krále Severu, Vladimíra Vladimíroviče Putina, kdy nad králem Jihu byl dosazen třetím rokem Joe Biden, jenž byl Satanem veden k tomu, aby se dokončilo slovo proroka Daniele z 11. kapitoly 40 až 45 verše, kdy se král Severu bude strkat s králem Jihu, aby nakonec zaplavil a prošel mnoha zeměmi a oddal zničení země krále Jihu a jejich utlačovatele. A stalo se, že jsem byl přiveden 5.11.2023 v jeho počátku do hlubokého spánku, kde mi začalo být dáváno Božím duchem porozumění, abych je zapsal. A byl jsem po dvou hodinách probuzen, abych porozumění předložil.
A byl jsem ohromen nad tím, co mi duch odhaluje, stejně jako budou na toto porozumění v úžasu hledět ti, kterým je vše určeno. A to vidění je o duchovním porozumění pro slova a čas spojený s prorokem Jeremiášem a pro čas spojený s Nehemiášem o obnově Jeruzaléma, jenž není postaven rukama. A je to odhalení, jak se vše duchovně plní v této době.
„A žena uprchla do pustiny, kde má od Boha připravené místo, aby ji tam živili tisíc dvě stě šedesát dnů.“ (Zjevení 12:6)
Tento text se naplnil v čase, kdy byl na nebe vzat Pán pánů a Král králů, Pán Jehošua Kristus před Letnicemi roku 33. n.l. . Tehdy začal apoštol Petr budovat pro počátek a přípravu Božího království duchovní chrám spolu s dalšími apoštoly, aby byla tato duchovní stavba, která je tvořena živými kameny, aby byla položena na úhelném kameni, kterým se stal Kristus. Vše bylo součástí duchovního sycení symbolické ženy, kterou nebeský Otec ukryl na 1260 dní do pustiny, jakoby stranou od Satanova obličeje.
Proč byla potřebná tato doba? Pán Jehošua to vysvětluje takto:
„Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova; a slovo, které slyšíte, není moje, ale patří Otci, který mě poslal. Když jsem zůstával s vámi, mluvil jsem k vám o tom. Ale pomocník, svatý duch, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí vše a připomene vám všechno, co jsem vám pověděl. Zanechávám vám pokoj, dávám vám svůj pokoj. Nedávám vám jej způsobem, kterým jej dává svět. Ať se vaše srdce neznepokojuje ani nesvírá strachem.“ (Jan 14:24-27)
Aby se Dobrá zpráva mohla rozšířit mezi národy, bylo potřeba vybudovat základ z dalších duchovních kamenů, pro tento živý duchovní chrám a krom apoštola Petra připravit apoštola pro národy, Saula z Tarsu, který pronásledoval v počátku Kristovu ekklésii (Kristův sbor), tedy duchovní ženu, aby po svém setkání s Pánem Jehošuou byl přetvořen v apoštola, známého pod novým jménem, Pavel.
„Kdo má ucho, ať slyší, co duch říká sborům (ekklesii): Tomu, kdo zvítězí, chci dát něco z utajené many a chci mu dát bílý oblázek a na oblázku napsané nové jméno, které nikdo nezná, jen ten, kdo je přijímá.“ (Zjevení 2:17)
Bylo potřeba dosadit k obhajobě Dobré zprávy o království vhodného muže, který byl vyučen důkladně celému Zákonu u největšího znalce Písma té doby, Gamaliela a také jako byl na počátku Izraelského království postaven do čela Benjaminovec Saul, který však neobdržel nové jméno. Byl do čela přiveden opět mladý muž Saul z kmene Benjamín, aby se vše opět zopakovalo jako na počátku. Tomuto mladému muži bylo dáno nové jméno Pavel, aby dokázal vysvětlit ve svých dopisech duchovní podstatu Zákona jako celku.
Nebyl však schopen mluvit ke svým bratrům a sestrám duchovní řečí, protože byli stále tělesní, podobně jako dnes není z mé strany jednoduché k mnohým přistupovat v duchovních pojmech, protože vzhledem k času by mnozí měli být učiteli slova, ale jsou stále tělesní a sami potřebují být učeni mléku a ne hutnému duchovnímu pokrmu. Proč? Protože jsou pořád mezi vámi hádky a rozepře. NEJSTE SKUTEČNĚ TĚLESNÍ?
„A tak jsem k vám nemohl mluvit jako k duchovním lidem, bratři, ale jako k tělesným lidem, jako k nemluvňatům v Kristu. Krmil jsem vás mlékem, ne něčím k jídlu, neboť jste ještě nebyli dost silní. Vskutku nejste dost silní ani nyní, neboť jste ještě tělesní. Poněvadž je totiž mezi vámi žárlivost a rozepře, nejste snad tělesní a nechodíte jako lidé? “ (1. Korinťanům 3:1-3)
„Ačkoli byste totiž skutečně měli být vzhledem k času učiteli, opět potřebujete, aby vás někdo vyučoval od počátku základním věcem Božích posvátných prohlášení; a stali jste se jakoby těmi, kteří potřebují mléko, a ne hutný pokrm. Kdokoli se totiž účastní na mléku, není seznámen se slovem spravedlnosti, neboť je nemluvně. Ale hutný pokrm patří zralým lidem, těm, kteří používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným.“ (Židům 5:12-14)
Po Pavlově smrti upadli následovníci, takzvaní Pánovi učedníci, do úplné temnoty v podobě tří nádob plných mouky, do které Babylonská žena vložila svůj kvas a vše zkvasilo ve vláčné těsto, skrze nauky a tradice náboženských domů. Dokud se toto nestalo podle slov samotného Pána Jehošuy Krista, nemohlo se zde objevit to, co on sám vysvětluje tehdejší sektě farizeů, když se jej dotazovali na toto:
„Ale když se ho farizeové ptali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim a řekl: Boží království nepřichází se zarážející nápadností ani lidé nebudou říkat: Podívejte se, zde! nebo: Tam! Vždyť pohleďte, Boží království je ve vašem středu.“ (Lukáš 17:20,21)
„Pronesl k nim ještě jiné podobenství: Nebeské království je podobné kvasu, který žena vzala a schovala ve třech velkých mírách mouky, až celé množství zkvasilo“ (Matouš 13:33)
„A říká mi: Vody, které jsi viděl, kde sedí nevěstka, znamenají lidi a zástupy a národy a jazyky.“ (Zjevení 17:15)
Až se toto vše naplnilo, dochází k tomuto:
„A v nebi vypukla válka: Michael (původní jméno Pána Jehošuy jenž znamená „KDO JE JAKO BŮH? KDO JE JAKO TEN S NEJVYŠŠÍ AUTORITOU?“) a jeho andělé vedli bitvu s drakem a drak a jeho andělé vedli bitvu, ale nezískal převahu ani již pro ně nebylo nalezeno místo v nebi. Velký drak byl proto svržen, ten prahad, který je nazýván Ďábel a Satan, jenž zavádí na scestí celou obydlenou zemi; byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním. A slyšel jsem silný hlas v nebi, který řekl: Nyní nastala záchrana a moc a království našeho Boha a autorita jeho Krista, protože byl svržen žalobce našich bratrů, který na ně dnem i nocí žaluje před naším Bohem!“ (Zjevení 12:7-10)
Kdy toto nastalo? V době, kdy podruhé byla duchovní žena, duchovní chrám, duchovní nový Jeruzalém přiveden do pustiny, aby tam byl živen tři a půl času, tedy opět 1260 dnů. Je to třetí trubka Božího hněvu.
„A třetí anděl zatroubil na svou trubku. A velká hvězda hořící jako lampa spadla z nebe a padla na třetinu řek a na prameny vod. A té hvězdě je dáno jméno Pelyněk. A třetina vod se změnila v pelyněk a mnozí z lidí zemřeli po těch vodách, protože zhořkly.“ (Zjevení 8:10,11)
Bylo to po pádu Velkého Babylonu, který nastal při prvních uzavřeních všech sportovišť, divadel, kin a náboženských domů ze dne z 15. na 16.3.2020 . Tehdy začalo soužení, které tu nikdy nebylo a už nebude. A po těchto událostech začali lide hořknout jako třetina symbolického moře a mnozí lidé na to zemřeli, přesně jak vysvětluje Jan.
V tom čase započala velká skupina osob opouštět Velký Babylon, aby byla symbolicky jako ta žena sycena samotným nebeským Otcem, JeHoVaH (Jehovou) Bohem v pustině. Byla to doba, která umožnila, aby vzniklo duchovní město Jeruzalém, spolu s duchovním chrámem pro Čas Konce. To vše trvalo přesně 1260 dnů, tedy tři a půl času do 27.8.2023 . Co je voda? Je to symbol porozumění, které zhořklo tím, že lidem byla vnucena genová terapie, která je označením 6.6.6. podle toho co čteme ve Zjevení:
„A donucuje všechny osoby, malé a velké, bohaté a chudé, svobodné a otroky, aby jim dali označení na pravici nebo na čelo a aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat kromě osoby, jež má to označení, jméno divokého zvířete nebo číslo jeho jména. Zde dochází na moudrost: Kdo má inteligenci, ať spočítá číslo divokého zvířete, neboť je to číslo člověka; a jeho číslo je šest set šedesát šest.“ (Zjevení 13:16-18)
A na konci těch dnů se stalo:
„Když nyní drak viděl, že byl svržen na zem, pronásledoval ženu, která porodila dítě mužského rodu. Ženě však byla dána dvě křídla velkého orla, aby odletěla na své místo do pustiny; tam je živena čas a časy a půl času, stranou od hadova obličeje. A had za ženou vychrlil ze své tlamy vodu jako řeku, aby ji řeka utopila. “ (Zjevení 12:13-15)
A co je ta voda, ta jakoby řeka? To pochopíme, když si vysvětlíme opět, kdy vzniká Boží království, jeho základní symbolické cihly. Jak jsem už těm, které mi a mé ženě Otec dal vysvětlil, jedná se o TAJEMSTVÍ, NA KTERÉ UPOZORNIL UŽ APOŠTOL PAVEL A KTERÉ JSME MĚLI STÁLE PŘED OČIMA A NEPOVŠIMLI SI.
Děkuji nebeskému Otci za bratra, který mne na to upozornil, když sám zkoumal mé články a duch jej vedl do dopisu Efezským 5:21-33:
„Podřizujte se jeden druhému v bázni před Kristem. Ať se manželky podřizují svým manželům jako Pánu, protože manžel je hlavou své manželky, jako i Kristus je hlavou sboru, neboť je zachránce tohoto těla. Vskutku jako se sbor podřizuje Kristu, tak ať se i manželky podřizují svým manželům ve všem. Manželé, milujte stále své manželky, právě jako i Kristus miloval sbor a vydal se za něj, aby jej posvětil tím, že jej očistil vodní koupelí prostřednictvím slova, aby sbor sám sobě představil v jeho nádheře tak, aby neměl skvrnu ani vrásku ani cokoli takového, ale aby byl svatý a bez vady. Takto by měli manželé milovat své manželky jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou manželku, miluje sebe, neboť nikdo nikdy neměl v nenávisti své vlastní tělo; ale živí je a něžně je chová, stejně jako i Kristus něžně chová sbor, protože jsme údy jeho těla. Proto muž opustí otce a matku a přidrží se své manželky a ti dva se stanou jedním tělem. Toto posvátné tajemství je veliké. Mluvím nyní vzhledem ke Kristu a ke sboru. Nicméně ať také každý z vás osobně miluje svou manželku jako sám sebe; naproti tomu manželka by měla mít ke svému manželovi hlubokou úctu.„
Celé sycení v pustině mělo ekklesii (sbor) přivést k tomu, že základem všeho je POKORA, AGAPE a to nejprve ve vlastní domácnosti, mezi mužem a ženou, kde oba mají na prvém místě Otcovu vůli a Kristův vzor podle slova, které nám bylo v Písmu předloženo! Je potřeba dosáhnout dokonalosti v Agape, se kterou byli vytvořeni Adam a Eva. Mohl bych nyní vysvětlit mnohé o tomto tajemství skrze koupi Abrahama pole od Chetity Efrona v Machpele, ale vzhledem k důležitosti této koupi, tohoto pohřebního místa, to musím ponechat na jiný článek.
Přesto jednu důležitou informaci o tomto místě zmíním. Byly tam pohřbeny manželské dvojice, které k sobě přivedl samotný nebeský Otec a všichni před svým spojením do jednoho těla, znali nebeského Otce a nechali se jím vést, protože jim dal potřebného dokonalého partnera pro plnění Boží vůle. Proč? Abychom pochopili, že Boží království vytvoří jen ti, kdo dovolí nebeskému Otci, aby je On sám vyučil, naplnil je porozuměním Agape a ve svůj čas, pokud nemá partnera, mu dal dokonalý protějšek.
Toto tajemství, jak vzniká Boží království, že je to skutečně záměr samotného Stvořitele nebe a země, JeHoVaH (Jehovy) Boha, lze vysledovat na samotném Izraeli v jeho dějinách, před narozením Jehošuy Krista. 12 Izraelských kmenů tvořilo dokonalé tělo, pokud byla mysl lidu obrácena k nebeskému Otci. Vše se mění na konci Šalamounovy vlády, když svou pozornost on sám obrátil k cizozemským manželkám a celý Izrael byl z jeho strany tyranizován. Zvláště pak tyranizoval 10 kmenů Izraele, které jako celek symbolizuje Efraim. Efraim pak ve vztahu symbolizuje ženu, které není ze strany Judy, mužského partnera, nasloucháno. Uplatňuje totiž své postavení hlavy nelaskavě.
Nechce učinit svou manželku, svůj doplněk šťastnou:
„A Rehoboam se vydal do Šechemu, neboť do Šechemu přišel celý Izrael, aby ho udělali králem. A jakmile o tom slyšel Jeroboam, syn Nebatův, zatímco byl ještě v Egyptě , stalo se, že tehdy poslali a povolali ho. Potom přišel Jeroboam a celý izraelský sbor a začali mluvit k Rehoboamovi a řekli: Tvůj otec, ten naše jho přitvrdil, a ty, ty nám nyní ulehči tvrdou službu svého otce a jeho těžké jho, které na nás vložil, a budeme ti sloužit. Řekl jim na to: Odejděte na tři dny a vraťte se ke mně. Lid tedy odešel. A král Rehoboam se začal radit se staršími muži, kteří bývali stále k službám jeho otci Šalomounovi, dokud byl naživu, a řekl: Jak radíte, abych odvětil tomuto lidu?“ (1. Královská 12:1-6)
Co zde můžeme vidět? Rehoboam je v postavení hlavy nad Izraelskou domácností. Jeroboam představuje symbolickou manželku v zastoupení 10 kmenů, která žádá svého „manžela“ Rehoboama, aby naslouchal své podřízené ženě, aby se mohla ze vztahu radovat. Rehoboam měl dvě možnosti. Naslouchat radě starších mužů, kteří symbolizovali radu Stvořitele, nebo naslouchat radě mladých mužů, kteří symbolizovali Satanovy myšlenky.
„Mluvili k němu tudíž a řekli: Kdyby ses dnes chtěl prokázat jako sluha tomuto lidu a skutečně jim sloužit, také jim odpovíš a budeš k nim mluvit dobrými slovy; a zcela jistě se nastálo stanou tvými sluhy. Opustil však radu starších mužů, kterou mu poradili, a začal se radit s mladými muži, kteří s ním vyrostli, kteří mu byli k službám. A dále jim řekl: Co nabízíte jako radu, abychom odvětili tomuto lidu, který ke mně mluvil a řekl: Ulehči jho, které na nás vložil tvůj otec? Mladí muži, kteří s ním vyrostli, k němu zase mluvili a řekli: Tak bys měl říci tomu lidu, který k tobě mluvil a řekl: Tvůj otec, ten nám jho ztížil, ale ty, ty nám je ulehči; tak bys k nim měl mluvit: Můj malíček jistě bude tlustší než boky mého otce. A můj otec, ten na vás vložil těžké jho; ale já, já k vašemu jhu přidám. Můj otec, ten vás trestal biči, ale já, já vás budu trestat metlami.“ (1. Královská 12:7-11)
První rada byla o tom, že by došlo k posílení vztahu Judy s Efraimem. Projevila by se v ní Agape a národ jako celek by se stal silnějším. Poslechnutí druhé rady vedlo k tomu, že Agape se nevytvořila a došlo k rozdělení. Co měl krom vyslechnutí rady Rehoboam udělat? Měl sám žádat nebeského Otce o moudrost a vedení, aby rozeznal myšlenku Satana, která měla vše zničit a rozdělit skutečný záměr s Izraelem, od myšlenky přicházející od Otce skrze starší muže.
Toto vše mi nebeský Otec odhaloval skrze noční vidění, jak je vše na jeho vytvoření tělesného Izraele vidět. Jak si mám všeho do nejmenších detailů povšimnout. Proč mne k tomuto porozumění vedl? Abychom mohli pochopit správně myšlenku o vodě, která se stala jakoby řekou, jenž Satan na duchovní ženu, na 144 tisíc spolu s rozvážnými družičkami vypustil, aby je duchovně usmrtil po skončení období 1260 dnů, nebo také 3,5 času, kdy byla žena sycena v symbolické pustině stranou od hadova obličeje.
Vše souvisí s Noemovými dny, kdy si této symbolické řeky nepovšiml duchovní Izrael, jenž je v duchovním ohledu chrámem a novým Jeruzalémem. Proč je to sycení v pustině? Protože mnozí vůbec netuší kdo do duchovní rodiny patří, takže se cítí osamoceni. To je první část pochopení. Druhou částí je to, že tyto stavební kameny unikly z tlaku genetické úpravy a Satanovi nebylo dovoleno je k tomu donutit, proto jeho tlaku unikli.
Takže to není o nějaké výjimečnosti, jak si mnozí myslí, jak jsou vlastně moudří, když obstáli a nenechali se zabodat, ale bylo to proto, že v jejich srdci existovala touha po právu a spravedlnosti, i když jen ta lidská a nebylo Satanovi dovoleno zásahem Otce tento smysl pro právo a spravedlnost zničit. Proto vše symbolicky vypadá jako by na tu dobu odletěli někam do pustiny.
Satan v tom čase dal některým svým následovníkům, kteří netuší, že mu plně podléhají, což jsou hlavně stoupenci esoteriky, tu samou touhu a selský rozum, aby i oni nepodlehli, protože věděl, že jinak by se k symbolické ženě připojila i ta jeho část a mohla by ho také odhalit, jak s lidmi ,manipuluje. Tak vytvořil symbolickou zemi, která ženě přišla a přichází na pomoc, aby to co v těchto dnech proběhlo a probíhá na duchovní úrovni té symbolické ženě, aby to nebyl schopen dokončit.
Satan si nás vyžádal, abychom byli proséváni jako pšenice. Celou dobu útočí na Boží záměr, aby se muž a žena nestaly díky propojení do jednoho těla základem Božího království. Proto byly všechny poslední články o vztazích, o tom jak prosit nebeského Otce, aby nám s tím vším pomohl. Bylo to vše jako zvuk zvonů, které bijí na poplach.
Mou milovanou manželku, naší sestru Šárku, uváděl nebeský Otec v těch dnech, až do tohoto dne, do vidění za mé osobní přítomnosti, abych to byl vše schopen správně pochopit. A v jednom z těchto vidění jí bylo ukázáno, že Agape je jakoby podobná živému organismu, který Satan trhá v těchto dnech na kusy. Nebeský Otec dal mnohým z nás dopředu na vědomí, že musíme zkoumat každou myšlenku, která se vytváří v naší mysli, zda jí nevnucuje Satan a pokud je v ní rozdělení a zničení Agape, má být z naší strany okamžitě zavržena.
Protože toto mnozí neučinili, dovolili Satanovi jejich duchovní pád a úplné rozboření duchovního města, nového Jeruzaléma. Agape není důležitá jen pro spojení muže a ženy do jednoho těla. Město je tvořeno z živých jednotlivých kamenů a Agape je symbolickou maltou, kterou se ty živé kameny mají spojit. Pro nenávist zde není žádné místo. Proč? Protože máme milovat i své nepřátele, protože si uvědomujeme, že byli tito nepřátele dokonale podvedeni.
Opět můžeme vše pochopit na tělesném Izraeli. Jak už jsem zmínil prvního krále Saula, byl vyžádán samotným Izraelem, který se chtěl podobat okolním národům. Samotné jméno znamená VYŽÁDANÝ. Nestal se dobrou hlavou. Byl tedy zavržen. Vše je už dopředu předloženo pro porozumění Času konce, abychom pochopili, že nebeský Otec se nemění a co nastalo tělesně, se opakuje duchovně. Duchovní je pak víc, než to tělesné.
Tak jako byl na počátku Benjamínovec a po něm přišel syn Jišaův, David, jehož jméno znamená „NÁČELNÍK„, což je ten, kdo spravuje záležitosti lidu. Židé pak přidávají další význam tomuto jménu, vycházející z etymologie slova dód, což se překládá jako „MILÁČEK„. Spojením obou významů dostáváme tento význam Davidova jména = MILOVANÝ, který spravuje záležitosti Božího lidu.
Kontrasty obou povah nám odhalují to, co mnozí nechtějí pochopit. Co to je? Saul chtěl jednat rychle, bez toho, aby počkal na Otce, našeho Stvořitele. Sám se ujal oběti. Nebeský Otec vytvářel Izrael jako symbol muže a ženy od samotného počátku. Vše máme zkoumat od vyjití z Egypta roku 1493 př.n.l. .
Máme zde symboliku pustiny. V ní je živen Izrael jako jedno tělo manou a duchovní manou. Mojžíš je hlava a je Levita a náčelník. Symbolicky představuje muže, který je plně oddán nebeskému Otci. Je nejmírnějším ze všech mužů té doby. Význam jeho jména je, Ten, vytažený z vody. Voda je symbolem porozumění a poznání. Na svou úlohu byl připravován na dvoře faraona Thutmose II. a jeho adoptivní matky Hatšepsut, aby obdržel porozumění a mohl ve svém čase zaujmout své postavení náčelníka nad Božím lidem, aby zajistil vstup tohoto lidu, spojeného Agape do zaslíbené země Kaánan, která byla v té době prostoupena národy, které se podobaly svými zvyky Sodomě a Gomoře.
Vstup a vyčištění tohoto prostoru mělo sloužit pro porozumění Božího království, které bude zřízeno v blízkém čase nad celou zemí, až sám nebeský Otec připraví očištění celé země skrze Jehošuu, svého Syna, pro přeživší velký zástup, jenž bude veden novým Jeruzalémem a duchovním chrámem, jenž po Beránkově svatbě sestoupí z nebe zpět na zemi, tak jak to odhaluje Zjevení 20. kapitola.
Jeho pomocníkem je jeho bratr Áron, jehož jméno znamená, prorocký, osvícený, světlý. Je symbolem ženského prvku. Že je potřeba jej takto vnímat, to můžeme vidět na několika místech jeho života. Například na jeho jednání, když byl Mojžíš 40 dnů s nebeským Otcem na hoře Zákona, Jabal Al Loz, aby na ni obdržel deset přikázání. Tehdy se Áron nechal unést emocemi a tlakem lidu, aby jim vyrobil modlu ze zlata. Zlaté tele. Kdyby byl mužským prvkem, použil by mužskou logiku a nenechal se jako ženy podvést Satanem skrze emoce k tomu, aby takovou ohavnost pro lid udělal.
Samotný význam Áronova jména odhaluje, co muž potřebuje, aby dosáhl na dokonalost. DOKONALOST NEZNAMENÁ NEOMYLNOST!!!!! Muž potřebuje ženu, jako svůj doplněk, který disponuje intuici ženy, která je pevně ukotvena u nebeského Otce, který jí poskytuje prorocký pohled a dar osvícenectví ve formě intuice. Ta musí být správně chápána logikou muže. Proto je vše o hluboké komunikaci mezi oběma partnery, kdy se oba stávají jedním tělem. Pokud Satan u ženy zaútočí na její emoce, které nakonec ovládne, protože sama zapomene zkoumat své pocity, zda ji vedou ke sjednocení a k Agape, nebo k rozdělení, ztratí Otcova ducha. Satan jí vede k pocitu, že ona nemá problém, ale mají jej všichni kolem. Stane se kritickou a začne vše bořit.
Nádherně to můžeme vidět na situaci Árona a Miriam, Mojžíšovy a Áronovy sestry, když Árona donutila jít s ní proti Mojžíšovi, kde z ní stříkají emoce až hanba a ona nabývá pocitu své vlastní výjimečnosti a nadřazenosti nad Mojžíšem samotným.
„Nyní začali Miriam a Áron mluvit proti Mojžíšovi kvůli kušitské manželce, kterou si vzal, protože si vzal kušitskou manželku. A stále říkali: Mluvil Jehova jen skrze jediného Mojžíše? Nemluvil také skrze nás? A Jehova naslouchal. A muž Mojžíš byl daleko nejmírnější ze všech lidí, kteří byli na povrchu zemské půdy. Pak řekl náhle Jehova Mojžíšovi a Áronovi a Miriam: Vyjděte, vy tři, ke stanu setkání. Ti tři tedy vyšli. Potom sestoupil Jehova v oblačném sloupu a stanul u vchodu do stanu a zavolal Árona a Miriam. A tak oba vyšli. A dále řekl: Slyšte, prosím, má slova. Kdyby byl nějaký váš prorok pro Jehovu, dal bych se mu poznat ve vidění. Mluvil bych k němu ve snu. Ne tak můj sluha Mojžíš! Je mu svěřen celý můj dům. Mluvím k němu od úst k ústům – tak mu ukazuji, a ne skrze hádanky; a vidí Jehovův zjev. Proč jste se tedy nebáli mluvit proti mému sluhovi, proti Mojžíšovi?“ (4. Mojžíšova/Numeri 12:1-8)
Přesně toto Satan používá, aby zničil Agape. Cipora, manželka Mojžíše se stala kamenem klopýtání Miriam jen proto, že nebyla ženou, která se narodila z Izraelské krve. Její původ byl pro Miriam nečistý. Pak stačilo, aby Miriam něco vytkla a ta to začala zkoumat pocitem své příslušnosti k Izraeli v domnění, že sama je výš v očích nebeského Otce, než Cipora. Miriam nehledala původ svých myšlenek. Problém s pocity nadřazenosti nepřipisovala tomu, kdo působil na její emoce. Přitom on sám je plný, až přeplněný myšlenkou, že je nejlepší.
Agape je rozumová Láska, ne emoční. Někdy je těžké si jí zachovat, protože nám emoční stav jakoby nedovoluje, aby logika (selský rozum) zvítězila. Toho se chytá Satan. Tím, že se k Miriam připojil i Áron, můžeme vidět a pochopit, že toto není problém jen žen samotných, ale i mužů. Všech všeobecně. Od lásky k nenávisti je jen velmi malý krůček. Přesně o tom je i jeho „řeka“, kterou v těchto dnech proti nám používá.
Nebeský Otec dal mé ženě porozumění, které odhaluje, že jen 387 živých kamenů zůstane v Agape pevně stát (nejedná se o jednotlivce, ale rodiny spojené s Otcem JeHoVaH (Jehovou) Bohem), ostatní postihne ztroskotání. Útok, který byl Satanovi dovolen má sloužit všem jako varovaní, že si musíme dávat velký pozor a vše zkoumat s logikou. Proběhnuvší zkoušky (útok), se dotkl všech, mé domácnosti nevyjímaje. Apoštol Pavel byl inspirován k těmto výrokům, aby na nich demonstroval to, co nyní musíme pochopit:
„Nechci, bratři, abyste byli v nevědomosti o tom, že naši praotcové byli všichni pod oblakem a všichni prošli mořem a všichni byli pokřtěni v Mojžíše prostřednictvím oblaku a moře; a všichni jedli týž duchovní pokrm a všichni pili týž duchovní nápoj. Pili totiž z duchovní skály, která je následovala, a ta skála znamenala Krista. Bůh nicméně o většině z nich nevyjádřil své schválení, neboť byli skoleni v pustině. Tyto věci se nám staly příklady, abychom nebyli lidmi, kteří touží po škodlivých věcech, stejně jako po nich toužili oni. Ani se nestaňte modláři jako někteří z nich; právě jak je napsáno: Lid se posadil, aby jedl a pil, a vstali, aby se pobavili. Ani nesmilněme, jako někteří z nich se dopustili smilstva, jen aby jich padlo v jednom dnu dvacet tři tisíce. Ani nezkoušejme Jehovu, jako ho zkoušeli někteří z nich, jen aby byli zahubeni hady. Ani nereptejme, právě jako někteří z nich reptali, jen aby byli zahubeni ničitelem. To je postihovalo jako příklady, a ty byly napsány pro výstrahu nám, na které přišly konce systémů věcí. Proto ať si ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby nepadl.“ (1. Korintským 10:1-12)
V těchto dnech jsme byli, tak jako tělesný Izrael v pustině, zkoušeni, jaká je skutečná jakost naší víry. Zda má velikost hořčičného semene.
„Řekl jim: Kvůli své malé víře. Vpravdě vám totiž říkám, jestliže budete mít víru velikosti hořčičného zrna, řeknete této hoře: Přemísti se odtud tam, a ona se přemístí, a nic pro vás nebude nemožné.“ (Matouš 17:20)
Proč ti živeni v pustině za dob Mojžíše nevstoupili do zaslíbené země? Protože je přepadl strach z překážek, které viděli svýma tělesnýma očima, když nechal Mojžíš prozkoumat zemi Kaánan. Že je s nimi nebeský Otec, JeHoVaH (Jehova) Bůh, který jim do toho dne předložil svými zázraky, že nic není u něj nemožné, tak na ně padl strach z představy, jak porazí Refaim, obry, jak skrze ně projdou. Jejich střeva se naplnila děsem a postavili se proti svému Stvořiteli a jeho ustanovenému náčelníkovi Mojžíšovi. Nehledali chybu u sebe. Přitom stačí pochopit:
„Pohleď, mých dnů jsi učinil jen pár; a trvání mého života je před tebou jako nic. Každý pozemský člověk, třebaže stojí pevně, jistě není nic než výpar.“ (Žalm 39:5)
Když lid pochopil, jak byl podveden, opět jednal svévolně a vyrazil na steč, místo toho, aby sklopil uši a poučil se, že musí poslouchat vůli svého Stvořitele. Přesně toto nesmíme zopakovat, pokud jsme podobnou zkouškou v těchto dnech neprošli. Pavel totiž pokračuje:
„Žádné pokušení vás nepostihlo kromě toho, které je běžné u lidí. Ale Bůh je věrný a nedovolí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením poskytne také východisko, abyste je mohli snášet. Prchejte tedy, moji milovaní, před modlářstvím.“ (1. Korinťanům 10:13,14)
Modlářstvím není jen to, že se před něčím klaníme, ať je to člověk či věc. Modlářstvím je poslouchat i vlastní ego a vlastní emoce, které Satan rozvířil svými myšlenkami, aby zničil Agape, bez které nevstoupíme do Božího království. I toto mi nebeský Otec nyní na tom všem odhaluje.
Vše je nám v Písmu odhalováno tak, že vše jde ruku v ruce ve dvojicích, kde jeden je hlavou. Ten odhaluje mužský princip řízení a druhý je dán jako ženský prvek, skrze který je dávána rada. Jen dokonalá spolupráce obou ukazuje, že toto je Boží záměr, který se musíme naučit. Nejprve však u sebe, ve své domácnosti. Příklady, že to tak je:
Mojžíš a Áron. Jehošua syn Nunův (Jozue) a Eleazar. Soudce a Velekněz. Saul a Samuel, David a proroci spolu s veleknězem. Juda a Efraim. V symbolice pak před Šalamounovým chrámem dva sloupy. Boaz (ženský prvek). Jachin (mužský prvek).
„A postavil sloupy, jež patřily k předsíni chrámu. Postavil tedy sloup po pravé ruce a pojmenoval jej Jachin, a pak postavil sloup po levé ruce a pojmenoval jej Boaz.“ (1. Královská 7:21)
Až do tohoto dne jsem nebyl schopen pochopit význam obou sloupů, ač jsem se na to mnohokráte dotazoval během rozjímání nad popisem stavby prvního chrámu. Až mi to nebeský Otec ukázal, pochopil jsem. Samotný Satan to ví celou dobu. Odhaluje to v učení zednářů a dalších kabalistických skupin, kde vkládá mezi dva sloupy takzvaný třetí sloup, takzvaného dokonalého člověka. Jeho odporná učení se snaží vnutit myšlenku, že dokonalost je v jednotlivci, který se sám sobě stane bohem.
O co v těchto učeních jde? Vnutit lidem myšlenku ega jako jediné cesty pomoci takzvaného duchovního sebe růstu skrze osvícení a energetické pozvednutí skrze vibrace. Základem pro tuto cestu je budhismus, kde na konci této cesty je nejvyšší forma Lamaismus, která říká, že bůh je člověk a jeho vyšší já, neboli ego je spojeno do harmonie. Kdy bytost zjistí, že nepotřebuje Stvořitele.
Byl jsem před mnoha lety v šoku, když jsem se dostal k nejvyšším naukám lamaismu. Proto se v esoterických učeních propaguje nic neříkající zdroj, universum, jenž je jen jakási tvořívá síla bez hranic a vlastního ohraničení. Cílem je zničit vztah ke Stvořiteli nebe a země, JeHoVaH (Jehovovi), TOMU S NEJVYŠŠÍ AUTORITOU.
„Naplň jejich obličej zneuctěním, aby lidé pátrali po tvém jménu, Jehovo. Kéž jsou zahanbeni a rozrušeni na všechny časy a kéž jsou zaraženi a zahynou; aby lidé poznali, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí.“ (Žalm 83:16-18)
Žalmista Asaf toto porozumění dostal od našeho nebeského Otce skrze inspiraci, aby nám odhalil o co Satanovi jde. Kdo musí zahynout? Všichni ti falešní učitelé, všichni, kdo vyjadřují myšlenku, že není skutečné jméno nebeského Otce nijak důležité. Brání lidem, aby do svých rukou uchopili první klíč k tomu nejdůležitějšímu, abychom dokázali oslovit nebeského Tatínka s prosbou, aby to byl On sám kdo nás vyučí a kdo nás povede. (Srovnej s Jeremiášem 31:34 a Janem 6:44,45)
Abychom zůstali u té hlavní myšlenky, kterou potřebujeme skutečně pochopit pro účast na Beránkově svatbě, musíme duchovně pochopit jak a proč šly dějiny tělesného Izraele směrem, kterým šly. Pokud je základem Božího království dokonalé propojení muže a ženy do jednoho těla, které spolupracuje, musíme to vidět i na samotných dějinách Izraele.
12 kmenů znamená podle symboliky čísla duchovní rodinu jako celek, napojenou na svého Stvořitele JeHoVaH (Jehovu) Boha, který je této rodině hlavou a Otcem. Nebeský Otec toto vše vysvětluje na výrocích, čím se mu Izrael stal. Že byl jako manželka, které On sám musel dát potvrzení o rozvodu pro její duchovní prostituci.
Aby byl Izrael skutečně funkčním celkem, musely kmeny spolupracovat společně. Proto jim dal hlavu, náčelníka, soudce, krále. Tedy muže, kteří nesli odpovědnost za národ jako celek. Jednal-li náčelník špatně, pocítilo to celé tělo. Když jednal náčelník znamenitým způsobem, dařilo se dobře celému tělu. Levité a velekněz, byli symbolicky ženou v tomto vztahu k náčelníkovi. Pokud král (náčelník) jednal správně a Levité jednali špatně, pořád to tělo nepociťovalo tak tragicky. Vše je založeno na naslouchání a vzájemné komunikaci.
Můžeme to vidět například na jednání Saula a Samuela. Když měl Saul ochotu naslouchat a bylo jeho srdce úplné směrem k nebeskému Otci, naslouchal Samuelovi. Když Saul upevnil své postavení nad Izraelem, stal se domýšlivým a nepočkal až k oběti přijde Samuel a sám začal obětovat, ač to byla výhradní kompetence Samuelova. Vlastně svým jednáním Saul zavrhl jednotu těla, kde muž musí počkat v důležitých chvílích na svou ženu, aby jednali společně jako jedno tělo.
Od chvíle, kdy mi nebeský Otec přivedl manželku Šárku, tak od nás vyžaduje plnou spolupráci. Dříve mne vedl jinak, než se to děje nyní. Sám jsem o to poprosil, protože jsem si povšiml, že mi chybí to, jak vede Otec celou dobu jí. Ona sama často nerozumí myšlenkám, které od Otce dostává. Musí mi je vždy sdělit. Protože mi nebeský Otec ukazuje kam se dívat, co sledovat, jsou myšlenky Šárky často klíčem k porozumění. Bez nich by nevznikl ani tento článek.
Dříve to bylo tak, že mi nebeský Tatínek ukazoval vše na co se mám zaměřit a co zkoumat. Vše bylo zaměřeno na pochopení proroctví, politických procesů. Dnes je potřeba chápat projekt Božího království. Tím, že je to o vztahu mezi mužem a ženou, jenž mají na prvním místě vůli nebeského Otce, jako jemu plně oddané děti, pro kterou byli stvořeni, potřebuji toto vše chápat skrze náš vztah, naše pouto k Otci, JeHoVaH (Jehovovi) Bohu. Celý proces je úžasný v tom, že to neustále rozvíjí naší vzájemnou komunikaci a pořád máme možnost spolu mluvit.
„Kdyby někdo mohl přemoci jednoho samotného, dva by se proti němu mohli spolu postavit. A trojnásobnou šňůru nelze rychle přetrhnout.“ (Kazatel 4:12)
Nebeský Otec, JeHoVaH (Jehova) Bůh – muž – žena = třípramenná šňůra
Co je zabijákem vztahu? TICHO!
Panování Davida vedlo v Izraeli k tomu, že Izrael dosáhl jednoty po Absalomově smrti. Na trůn přišel Šalomoun. Dokud se pevně držel Božích zásad, bylo mu dovoleno postavit i první chrám. Tělesný to projev pro duchovní záměr s Izraelem. Pro symbolické tělo nastalo období neskutečného blahobytu.
„A král učinil stříbro v Jeruzalémě podobné kamení a cedrové dřevo pro velké množství učinil podobné sykomorám, které jsou v Šefele.“ (1. Královská 10:27)
Pokud by Šalomoun nepodlehl nátlaku svých žen, jejich emocím, které v nich Satan živil skrze své uctívání, skrze modlářství, ale vedl je Šalomoun důsledně ke Stvořiteli nebe a země, prodloužil by život Izraele jako celku, jednoho symbolického těla i vzhledem k potomkům. Toto nedokázal, ač byl nejmoudřejším mužem, který kdy žil. Přesto mu tato moudrost nepomohla. Co nás to učí?
Musíme stále zkoumat původ myšlenek, které nám přichází na mysl. Pokud v nich je rozdělení, nejsou to myšlenky od Otce, JeHoVaH (Jehovy) Boha. To neznamená, že vše je v našich myšlenkách zalito sluncem. Otcův duch nám může odhalit a odhaluje, že ten či onen bratr, sestra, že mají duchovní problém, ale v pocitech nás nevede k tomu, že se z toho hroutíme – nepodléháme emocím.
Na Šalomounovi se můžeme naučit, jak nebezpečné je si myslet, že nás Satan nemůže nachytat na švestkách. Slova: „Ty mne nikdy nedostaneš, protože miluji nebeského Otce!“ , to je jako vyhlásit mu válku. V těchto dnech bylo Satanovi dovoleno, aby nás zkoušel do krajnosti. Pokud jsme toto nezvládli, sami si musíme svou chybu přiznat. Přestat hledat vinu v druhých, ale pokořit se. Přiznat si, že Satan je chytřejší než Šalomoun. Prosit nebeského Tatínka, JeHoVaH (Jehovu) Boha, aby nám naše slabosti, naši domýšlivost ukázal a pomohl nám obnovit Agape. Nejenom v naší domácnosti, ale i směrem k bratrům a sestrám. To neznamená, že Agape je nějaká forma ulepených úlisných slovíček a přitom v našem srdci zůstává nenávist. Co je a co není Agape jsem vysvětloval zde.
Co postihlo Šalomouna? Zprvu jednal s Agape se svým bratrem Adoniášem, když ten pochopil, že přestoupil Boží záměr a nechal se prohlásit za krále. Svou chybu uznal a pokořil se. Šel proti Boží vůli svým jednáním a zasluhoval podle zákona smrt. Přesto mu bylo dovoleno ze strany nebeského Otce pochopit svou chybu a napravit se. On nejednal ničemně v tom, že by chtěl přestoupit Zákon. Byl podle práva na řadě po Davidovi. Ale Izrael musel pochopit, že nebeský Otec je ten, kdo vede Izrael. Že On je věrný.
V čem? Vzhledem ke svým slibům. Proto za smrt prvorozeného syna Bat-šeby, kterou byl usmířen hřích Davida vzhledem k Uriáši, kterého nechal David zavraždit, aby zakryl svůj poměr s Bat-šebou, kterou donutil ke smilstvu svým postavením krále. Proto musel Bat-šebě dát slib, že až z ní vyjde další syn, že obdrží jeho trůn. Byl znám tento slib ostatním v Davidově domácnosti? Ne, nebyl. Jen Satan o něm věděl. Proto popudil Absaloma, aby se pokusil Davidův trůn pro sebe získat. David si byl vědom, kdo za vším stojí. Proto prosil, aby nebyl usmrcen.
„A král dále přikázal Joabovi a Abišajovi a Itajovi a řekl: Jednejte kvůli mně jemně s tím mladým mužem Absalomem. A všechen lid slyšel, když král všem velitelům přikazoval v záležitosti Absaloma.“ (2. Samuelova 18:15)
To samé učinil Satan s Adoniášem. Má být usmrcen ten, koho Satan podvedl? Nemáme sami jednat s milosrdenstvím? Neříká sám nebeský Otec: „CHCI MILOSRDENSTVÍ, NE OBĚŤ!“ ? Pokud ano, pak chápeme, proč musel milosrdenství projevit Šalomoun Adoniášovi.
Kde jednal Šalomoun bez milosrdenství? Když se oba zamilovali do Šulamitky Abišag, ale ta Šalomouna odmítla a milovala Adoniáše. Nedokázal se Šalomoun radovat ze štěstí a lásky té, kterou on miloval. Raději nechal svého soka v lásce zavraždit. Proč? Protože se nechal podvést emocemi a nedal průchod milosrdenství. Všichni věděli, že jí miluje a žádost Adoniáše o ruku Abišag skrze Bat-šebu považoval Šalomoun za projev dalšího útoku na jeho majestát, na jeho ego. Kéž se nám toto nikdy nestane.
Pokud se na dějiny Izraele díváme duchovníma očima zjistíme, že vše je jakoby o dokonalém a nedokonalém vztahu mezi manželi. Když Šalomoun dovršil svým jednáním duchovní smilstvo a nechal stavět výšiny pro své ženy, aby na nich uctívaly démony a Satana, stal se tvrdým a to vedlo k rozdělení 12-ti kmenů Izraele. Prosperita skončila a započal pád. Efraim jako symbolická žena se stal nespokojenou ženou. Rehoboam, jako představitel Judy si začal vynucovat své postavení hlavy. To Efraim odmítl. Začaly se v něm bouřit emoce.
Bylo to jako italský rozvod muže a ženy. Objevily se tam chvilky, kdy válka mezi Judou a Efraimem ustala, ale vše bylo jen chvilkové, tak jak se to děje v době rozvodu mezi manžely. Nakonec Efraima coby ženský prvek odvedla Asýrie a zmocnila se 10-ti kmenů Izraele. Juda pak byl odveden za ženou, kterou se stal Babylon. Vše muselo být ze strany nebeského Otce zničeno, aby potomci pochopili, čeho se národ jako celek dopustil.
Protože si nás, duchovní Izrael vyžádal Satan, jak to čteme v Jehošuově výroku:
„Šimone, Šimone, pohleď, Satan si vás vyžádal, aby vás proséval jako pšenici.“ (Lukáš 22:31)
přišlo dnes v noci k mé ženě pro mne toto slovo:
„Vlna přichází, ta vlna,
která smete vše,
co není u Otce.
Nelze je zachránit,
času měli dost,
sami se rozhodli.
Nelze je již varovat,
sami se rozhodli.
Vlna na síle nyní nabírá,
připravuje se k vylití.
Co bude pak?
Mnozí, že byli smeteni, pocítí,
sami začnou se ptát,
sami budou toužit vysvobození vyhledat.
Co píšeš dnes je na „pak“.
Pak, až budou smeteni,
ti kdo pocítí,
články naleznou, pochopí,
v pokoře s pokáním Otci se pokloní.
Ty sám se u Otce plně ukotvi,
ty sám a Tvá rodina.
Bude třeba mnoho sil.„
A viděl jsem ve vidění po těchto slovech, jak podvedené ovce zachvátil zmatek, protože si uvědomily, bylo jim to dáno najevo, že PÁN JEHOŠUA JE ZDE! A byl jsem toho všeho pozorovatel, když tu do jejich míst uctívání vešel jejich „duchovní“ učitel. A to místo bylo jako chlév. A na jeho otázku: „Co se to tu děje?“ , jsem vydal svědectví, že vše je souzeno Panem Jehošuou. Pak mi bylo ukázáno, že prameny vod, jak čteme ve Zjevení 16. kapitole to nijak nevyrušilo a byla mi odhalena jejich největší ničemnost. Pedofilie, které se dopouští a bylo jim jedno, že byli z těchto skutků usvědčeni.
Vše bylo tak odporné a vidění končilo tím, že prameny vod, představitelé Velkého Babylonu, duchovní učitelé usedají s politiky u jednoho stolu a společně se baví nad tím, co dělají dětem. A toto vidění mi přišlo pro potvrzení porozumění, protože mi sám JeHoVaH (Jehova) vojsk přikázal, abych věnoval pozornost 4. kapitole Jeremiáše a také, abych zkoumal Nehemiáše, jak vše souvisí.
4. kapitola začíná tím, jak se nebeský Otec prokázal Jeruzalemským obyvatelům a Judě za dnů Josiáše jako ten, kdo ztratil s tímto lidem veškerou trpělivost a sarkasticky jim nabídl uzdravení, přesto dále mluvil o tom, co přichází a co se následně do písmene naplnilo. Proto už nyní není pro duchovní Izrael jako celek žádné uzdravení, jen pro ostatek. Z něj je v dobrém stavu jen 387 rodin. A bylo mi odhaleno, že každý, kdo uctívá a uctíval v těchto dnech stát Izrael, Chazarský projekt Satana Ďábla, sám sebe označil pro spálení ohněm a to je ta druhá vlna, která přichází.
Po této vlně nastane obnova duchovního Jeruzaléma spolu s věrnými družičkami. Nyní musí obnovit svůj stav chrám z živých kamenů, 144 tisíc rodin, aby se plně obnovila Agape, kterou Satan narušil tím, že vypustil na symbolickou ženu ze svých úst jakoby řeku, myšlenky, které duchovní chrám, což je skutečná nevěsta, budovaný v Agape narušil. Jsou tři klíče, které byly dány, aby vše bylo ve správném stavu. Ty jsou na těchto stránkách odhaleny. Každý kdo má slyšící ucho ať naslouchá, co o nich duch oznamuje ekklesii (sborům).
Jako slova proroka, jsou zvony které zní. Ten svatý, ten umlká, ne jako ty ostatní.
Sepsáno 23.10.2023
„Jdi, můj lide, vstup do svých nejvnitřnějších místností a zavři za sebou dveře. Schovej se jen na okamžik, než přejde otevřené odsouzení.“ (Izaiáš 26:20)
Cos uviděl člověče? 16.3.2020? Co zaznělo na ČT? Neměl by ses k tomu vracet? Nepřišla pak doba, doba velkých změn? Nebyla v nich ohavnost? Nebyl člověk pustošen?
„A od času, kdy byl odstraněn stálý rys a byla umístěna ohavnost, která působí zpustošení, bude tisíc dvě stě devadesát dní.“ (Daniel 12:11)
Co zaznělo 26.9.2023? Co zaznělo v ten den poslední? Před válkou je slyšet, zvony všude zní. Než se řekne: „Tiše!„, ty slavné dozvoní. Nevýznamné jsou však slyšet, dále cinkají. Pro ně není : „Tiše!“ , umíráčkem stále cinkají.
28. říjen, čas mnoha velkých dnů. Vše začíná Konstantinem, díky jeho snům. Socha takzvané svobody, byla vztyčena, symbol zmaru a poroby, lidem vnucena. Však jsou tu i časy, časy radosti, když zestátněny banky, chazarské vrchnosti. Svoboda též pak přišla do ČESKOSLOVENSKÝCH domovů. Vše spustila operace Dukla, přechodem horského průsmyku. Je to rudý říjen, rudý listopad, vzpomínky na mrtvé, přišel kdysi s nimi, přišel velký chlad.
Nikdo si nevšiml, co ten den znamená, co Satan způsobil, rodinám bez jména.
„Proto se Jehova nebude radovat dokonce ani z jejich mladých mužů, a nad jejich chlapci bez otce a nad jejich vdovami se nesmiluje, protože všichni jsou odpadlíky a zločinci a každá ústa mluví bláznivost. Vzhledem k tomu všemu se jeho hněv neobrátil zpět, ale jeho ruka je ještě vztažena. Ničemnost totiž vzplála právě jako oheň; pohltí trnité keře a plevel. A zahoří to v lesních houštinách a vznesou se jako stoupající dým. Země byla podpálena v rozlícení Jehovy vojsk a lid se stane jakoby potravou pro oheň. Nikdo neprojeví soucit dokonce ani se svým bratrem.“ (Izaiáš 9:17-19)
Noemova archa pluje vodami. V bezpečí je bárka, mlčí slovami. Zvon odmlčel se, pro pomstu, pro rány, které na zem přišly, z nebe seslány, by přišel pro lidstvo, přišel nový čas. Uštědřenou ránu, hojí pro zem zas. Pak rozezní se zvony, co tiché zůstaly, ukryté před válkou, by se potravou, pro zbraně samy nestaly.
„Jako zlatá jablka v stříbrných řezbách je slovo pronesené v pravý čas.“ (Přísloví 25:11)
A tak dále zvoní, zvonky, zvonečky, co mosazí se staly, jenž jsou bez lásky. V nadutosti pýše, jejich hudba zní. Neví co je TIŠE, že čas to mlčení. Vše vyřčeno bylo, pro ten zvláštní čas, koho zvonek zazní, ten opustí nás. Kdo má moudrost ducha, všemu rozumí. Komu moudrost chybí, ten je jako hlupák, má své soužení.
Neměl by se člověk, neměl by se ptát? Jít si pro odpověď k Otci, k Otci do oblak? Jen na správná jména On však uslyší. Na ta ušpiněná, na ta neslyší. Boží království utajeno jest, před očima slepých, co nevzdali mu čest.
Vylíhlo se z vajec pět háďat podivných, jako děti z ráje, jako prahad podobní. Křídla své pak také dostala, jako malí draci jsou už od mala. Roztáhla svá křídla nad pěti zeměmi, každý si svůj plán hlídá, ty země promění.
„Nikdo nevolá ve spravedlnosti a vůbec nikdo nešel k soudu ve věrnosti. Důvěřovalo se v neskutečnost a mluvila se bezcennost. Byly počaty těžkosti a zrodilo se to, co ubližuje. Vyseděli vejce jedovatého hada a tkali pouhou pavoučí síť. Kdokoli by pojedl z jejich vajec, zemřel by, a z vejce, které by se rozbilo, by se vylíhla zmije.“ (Izaiáš 59:4,5)
Každá tato země má své problémy. Je v nich plán a zrada, svoji padlou vládou, jsou všechny zkaženy. Dvě země z nich touží válku rozdmýchat. By každá mohla vládnout, řídit cizí stát. Jiná by zas chtěla vrátit v čase zpět, jak byla vnímána, než přišel nový věk. Poslední dvě země, vlády lokajů, jedna už se zvedá, z pod vlivu Chazarů. Musí opět spolu do svazku vstoupiti. Anulovat rozvod, který vedl k jejich velkému rozbití. Kdo dnes správně vidí, co za vším ukryto, svou mysl v sobě zklidní, v dějinách je už vše odkryto.
Nad chazarským Izraelem krvavý měsíc opět vychází, viditelná znamení celý proces právě provází. Lidi rozděluje, nemají poznání. Blud nad jejich myslí panuje, což moře vzdouvání.
„Co tedy? Jsme v lepším postavení? Vůbec ne! Výše jsme totiž vznesli obvinění, že Židé i Řekové jsou všichni pod hříchem; právě jak je napsáno: Není žádný spravedlivý člověk, ani jediný; není žádný, kdo má pochopení, žádný, kdo hledá Boha. Všichni lidé se odklonili, všichni společně se stali bezcennými; není žádný, kdo prokazuje laskavost, není ani jediný. Jejich hrdlo je otevřený hrob, svého jazyka užívají ke klamání. Zmijí jed je za jejich rty. A jejich ústa jsou plná proklínání a hořkého vyjadřování. Jejich nohy spěchají prolít krev. Zkáza a bída jsou na jejich cestách, a nepoznali cestu pokoje. Před jejich očima není bázeň před Bohem.“ (Římanům 3:9-18)
„Ale ničemní jsou jako moře, které je rozbouřené, když není schopné se uklidnit, jehož vody vyhazují vzhůru chaluhy a bláto.“ (Izaiáš 57:20)
Mluvilo se přímo, nikdo to neslyšel, tak nyní přichází, samotný Stvořitel. Však až vše dokončí, zvony se rozvoní, jenž byli ukryté, ve vlastním zázemí.
„Vždyť země bude naplněna poznáním Jehovovy slávy, jako vody pokrývají moře.“ (Habakuk 2:14)
„Šlapal jsi mořem se svými koňmi, hromadou ohromných vod.“ (Habakuk 3:15)
„Podívejte se mezi národy a přihlížejte a v ohromení zírejte jeden na druhého. Buďte ohromeni; vždyť ve vašich dnech se koná činnost, čemuž nebudete věřit, ačkoli se o tom vypráví.“ (Habakuk 1:5)
Štěstí a radost brzy to přinese, až oheň zachvátí, co špínou, pralesem.
„Žádný člověk totiž nemůže položit jiný základ než ten, který je položen, jenž je Jehošua Kristus. A jestliže však někdo staví na ten základ zlato, stříbro, drahokamy, dříví, seno, slámu ze strniště, dílo každého vyjde najevo, neboť den je ukáže, protože bude zjeveno prostřednictvím ohně; a ohněm se prokáže, jakého druhu je dílo každého. Jestliže něčí dílo, které na něm vystavěl, zůstane, obdrží odměnu; jestliže něčí dílo shoří, utrpí ztrátu, ale sám bude zachráněn; a přece, jestliže ano, bude to jako skrze oheň.“ (1. Korinťanům 3:11-14)
Možná že v hádankách člověk víc pochopí, než přímá řeč, jenž mnohé oslepí.
„Šťastný je ten, kdo zůstává v očekávání a kdo dospěje k tisíci třem stům třiceti pěti dnům!“ (Daniel 12:12)
Pánův otrok Igi