MATOUŠ 6:33 – PROBER SE SPÁČI, UŽ JE ČAS!!!

„Petr, apoštol Jehošuy Krista, dočasným usedlíkům, kteří jsou rozptýleni v Pontu, Galácii, Kappadokii, Asii a Bithýnii, vyvoleným podle znalosti budoucích věcí Bohem, Otcem, s posvěcením skrze ducha, aby byli poslušní a pokropeni krví Jehošuy Krista: Kéž vám přibývá nezasloužená laskavost a pokoj. Požehnaný buď Bůh a Otec našeho Pána Jehošuy Krista, neboť podle svého velkého milosrdenství nám dal nové zrození k živé naději skrze vzkříšení Jehošuy Krista z mrtvých k neporušitelnému a neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví. Je vyhrazeno v nebesích pro vás, kteří jste chráněni Boží mocí prostřednictvím víry k záchraně, jež je připravena, aby byla zjevena v posledním časovém období.“ (1. Petrův 1:1-5)

Komu jsou určena Petrova slova? Dočasným usedlíkům. Kdo to je? Všichni, kdo se cítí v tomto světě tak, že do něj nepatří. Jako někdo cizí. Proč? Protože nejsme ČÁSTÍ TOHOTO SVĚTA!

Myšlenky, které si chceme vysvětlit a máme je před očima, jsou založeny na 1. Petrově dopisu, protože pravá víra je založena na skutcích a ne na slovech. Mnozí dnes upadají do Satanovy mistrné léčky, kterou se stala esoterika, jenž nenápadně prostupuje mnoha sdílenými myšlenkami na různých sociálních sítích a zavádí mnohé na širokou cestu, která vede ke smrti a ne k životu, protože úzká a stísněná je cesta, jenž vede do života a málo je těch, kdo jí skutečně nalézají.

Proto zkusme pochopit proč sám Pán Jehošua používá SKÁLU, jako symbol potřebné činnosti pro naší víru, která jediná nám zajišťuje naději pro skutečný život založený na Lásce Agape. Věnujme tedy větší než obvyklou pozornost těmto myšlenkám:

„A přece jim pak chci vyznat: Nikdy jsem vás neznal! Pryč ode mne, vy, kteří činíte bezzákonnost. Proto každý, kdo slyší tato má slova a činí je, bude přirovnán k rozvážnému muži, který vystavěl svůj dům na skále. A lil se déšť a přišly záplavy a vanuly větry a bičovaly dům, ten se však nezbortil, protože byl založen na skále. /srovnej s Danielem 2:34,35 a 44,45; Petros = skála; 5. Mojžíšova 32:4; 2. Mojžíšova 14:31/
Dále, každý, kdo slyší tato má slova a nečiní je, bude přirovnán k pošetilému muži, který vystavěl svůj dům na písku. A lil se déšť a přišly záplavy a vanuly větry a udeřily na dům, a ten se zbortil a jeho zhroucení bylo veliké. Když potom Jehošua ukončil tato slova, zástupy žasly nad jeho způsobem vyučování, neboť je vyučoval jako osoba, která má autoritu, a ne jako jejich znalci Zákona.“ (Matouš 7:23-27)

Skutečná víra je podobná duchovní stavbě, která má pevný, skalnatý základ, se kterým nepohne žádná Satanova léčka, protože je vše zkoumáno duchovně a ne tělesně. Abychom byli duchovními lidmi, musíme začít sami u sebe a nehledat nedostatky u druhých. Pokud například někdo po někom vyžaduje, aby byl k němu dotyčný shovívavý, protože toto přece má následovník Pána Jehošuy dělat, nemůže on sám druhé soudit, protože tak odsuzuje sebe sama. Nemůžeme sami zachraňovat druhé, pokud my sami nestojíme pevně tím, že má naše víra pevný duchovní základ. (Srovnej s Římanům 2:1-13)

Kéž tedy máte pokoj milovaní, jenž jste svou víru vybudovali na skále v souladu se slovy apoštola Petra, hebrejsky Kéfa = SKÁLY, občanským jménem Šimon, KTERÉ ZNAMENÁ SLYŠÍCÍ. Ať je Vám projevena nezasloužená laskavost vzhledem k času, který právě přichází.

Zveřejnění tohoto článku přichází v čase, kdy se svět těší na něco „NOVÉHO„, jako by sám křičel: „Je mír, je mír!“ , ač žádný mír není, doufaje, že číslovka v kalendáři může něco změnit. Součet však dává číslo OSM, které v sobě nese zakončování něčeho, na čem panovník tohoto světa dlouho pracoval a samotné Písmo nám odhaluje, že je to pro lidstvo velmi těžká doba plná utrpení. Těm, kteří svou víru vybudovali na duchovní skále, tak těm dává skutečnou naději pro lepší budoucnost. Proč? Protože se tato naděje týká cizích, dočasných usedlíků, kterým jsou Petrova slova určena.

Je tedy potřebné, abychom si Kéfův dopis přečetli, abychom porozuměli myšlenkám, které chci nyní předložit. Co nám tím chtěl nebeský Otec, JeHoVaH (Jehova) Bůh říci skrze Petra pro dnešní čas?

Mnozí jsou zarmucováni mnohými zkouškami, mnohým tlakem, který vzniká tím, kam Satan tento svět vede, přesto je to období duchovní radosti, protože si uvědomujeme, že toto musí nastat a vše má probíhat jen krátký čas. Vždyť vše běží už tři roky a samotné Zjevení mluví o 42 měsících. Z toho tedy plyne, že vše a čas rychle supí ke svému konci, spolu s ním i naše zkoušky a z nich pramenící tíseň.

Tak se stává naše jakost víry lepší než samotné zlato, které když se zpracuje, tak jeho hodnota zaniká. Ačkoli je Pánova přítomnost už zde, ale svět jí vidět nemůže, bude víra vybudována na skále, kterou je samotný náš Pán Jehošua Kristus, velkým svědectvím pro tento čas, aby byl jeho život skrze naše skutky oslaven spolu s naším nebeským Otcem, JeHoVaH Bohem. Vždyť právě na tuto záchranu se pilně dotazovali a pečlivě po ní pátrali proroci, kteří prorokovali o nezasloužené laskavosti, jež byla zamýšlena pro nás. Dále zkoumali, jaké zvláštní období nebo jaký druh období v nich duch naznačuje ohledně Krista, když předem vydával svědectví o utrpeních pro Krista a o slávě, jež následuje po nich.

Tak jako i my nesloužíme sami sobě, nesloužili sami sobě i tito proroci. Přesto sloužili právě nám, abychom skrze Ty, kdo mají na starost Dobrou zprávu pro dnešní dobu, abychom měli z činnosti nejenom proroků a apoštolů radost, ale i z ostatních věcí plné porozumění, jenž k nám sestupuje z nebe skrze Otcova ducha. Právě po těchto věcech, po tomto porozumění toužili samotní andělé. Chtěli do těchto věcí nahlédnout. Do věcí jenž byly připraveny pro tento ČAS KONCE, kterého jsme součástí.

Přepásejme tedy svou mysl k činnosti, buďte zcela střízliví; vložme svou naději v nezaslouženou laskavost, jež nám je přinesena při zjevení Jehošuy Krista. Vždyť Pánova královská přítomnost je zde a začal panovat uprostřed svých nepřátel.

Jako poslušné děti se přestaňme utvářet podle žádostí, které jsme měli dříve ve své nevědomosti, ale ve shodě s tím Svatým, který nás povolal, staňme se i my sami svatými v celém svém chování, protože je napsáno samotným Otcem: Budete svatí, protože já jsem svatý. V čem tedy vyniká naše svatost? V tom, že se plně oddělujeme od tohoto ničemného světa. Vždyť právě v těchto dnech mnozí tohoto světa pociťovali silné nutkání projevovat si vzájemnou ;náklonnost i s těmi, které jinak nemusí, protože nastal čas vánoc a konec kalendářního roku. Vše vypadá jako by svět pochopil, že je potřeba se změnit, ale už druhého ledna vše končí a svět se začíná vracet do starých kolejí.

Naše změna, kdy máme a potřebujeme milovat i své nepřátele, protože víme, že byli Satanem podvedeni, má být neměnná. Vždyť sám nebeský Otec tak miloval svět, lidi které stvořil, že poslal na zem svého jedno zplozeného Syna, aby nás zachránil a vykoupil z dědičného hříchu, protože tak jako hřích vstoupil do světa skrze jednoho člověka, praotce Adama, tak svět zbavuje tohoto hříchu větším Adamem, svým Synem, Panem Jehošuou, skrze výkupní oběť duchem pomazaného Syna.

Jestliže nadto vzýváme Otce, který soudí nestranně každého podle jeho díla, chovejme se během času, kdy přebýváme jako cizí usedlíci, s bázní. Vždyť víme, že od svého neplodného způsobu chování, který jsme přijali ústním podáním od svých praotců, jsme nebyli osvobozeni porušitelnými věcmi, stříbrem či zlatem, ale bylo to drahocennou krví jako bezvadného a neposkvrněného beránka, totiž Kristovou.

Když jsme nyní očistili své duše poslušností pravdy, jejímž výsledkem je nepokrytecká bratrská náklonnost, milujte jeden druhého vřele ze srdce. Milovat neznamená soudit, ale projevovat si vzájemnou nezaslouženou laskavost, tu kterou svým apoštolům dokázal projevit i samotný Pán Jehošua. Vyřkl snad nad Kéfem Kristus soud, když nedokázal spolu s ostatními stát pevně v čase jeho soudu Sanhedrinem? Kdyby to tak bylo, nedal by Kéfovi příkaz, aby právě on pásl jeho sbor.

Byl Petr v očích nebeského Otce i Pána Jehošuy svatý? Byl. Přesto měl spor se samotným Pavlem, protože ten byl Otcem důkladněji vyučen v porozumění Písma. Proto Kéfa napsal:

„Dále, považujte trpělivost našeho Pána za záchranu, právě jak vám také psal náš milovaný bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána, když o tom mluvil, jako to činí také ve všech svých dopisech. Jsou v nich však některé věci těžko srozumitelné, jež neučení a nestálí překrucují, jako také ostatní Písma, ke svému vlastnímu zničení.“ (2. Petrův 3:15,16)

Bylo vám totiž dáno nové zrození, ne porušitelným, ale neporušitelným plodným semenem, prostřednictvím slova živého a trvajícího Boha. Vždyť to co je NEPORUŠITELNÝM SEMENEM, to se stalo naším vzorem, abychom toto semeno plně následovali všude tam, kde kráčí samo. Není tedy možné vytrhávat jeho myšlenky a nebrat v úvahu i ty další, jen aby se nám to hodilo do našeho učení. (Srovnej Jana 6:43-45; Jeremiáše 31:34; Malachiáše 3:16-18; Žalm 83:18/19)

Vždyť všechno tělo je jako tráva a všechna jeho sláva je jako květ trávy; tráva vadne, usychá a květina opadává, ale Jehovův výrok trvá navždy. Nuže, to je ten výrok, to, co vám bylo oznámeno jako dobrá zpráva. Co je tím výrokem? Že dny tohoto světa budou zkráceny a ukončeny. Že ten kdo s opravdovostí vzývá skutečné Otcovo jméno ve jménu pravého jména Beránka, ten bude zachráněn a bezpečně vyvázne. Mějme tedy tato slova právě v tomto čase na paměti.

Odložme tedy všechnu špatnost a všechno klamání a pokrytectví a závist a ostouzení všeho druhu a jako novorozená děťátka si vytvořme touhu po nefalšovaném mléku, které patří ke slovu, abychom jím rostli k záchraně, za předpokladu, že jsme okusili, že Pán je laskavý. Nebudeme jako ti, jenž o sobě říkají: „Jsem znovu zrozen, protože následuji Jesuse (Ježíše).“ . Přitom jsou jejich ústa plná nelásky a nenávisti. Sami přijali výrok antikrista, jak to vysvětluje apoštol Jan i Pavel, že jen duchem lze přijmout to co je pravé. Proto v Přísloví čteme:

„Kdo vystoupil do nebe, aby mohl sestoupit? Kdo nabral vítr do dlaní obou rukou? Kdo zahalil vody do přehozu? Kdo způsobil, že se zvedly všechny konce země? Jaké je jeho jméno a jaké je jméno jeho syna, víš-li to snad?“ (Přísloví 30:4)

To však neznamená, že všichni kdo říkají, že ctí Otce JeHoVaH (Jehovu) a to ve jménu Pána Jehošuy, duchem pomazaného, řecky Krista, že jsou automaticky svatí a kráčí správným směrem. Proč? Protože sice duchem přijali správná jména, ale jejich srdce se stává nepokorné a jejich skutky odpovídají tomu, co je potřeba odložit. Ne slovem, ale skutky se prokazujeme jako svatí.

Když k němu přicházíme jako k živému kameni, lidmi sice zavrženému, ale Bohem vyvolenému, drahocennému, sami jsme také budováni jako živé kameny, duchovní dům pro účel svatého kněžstva, abychom obětovali duchovní oběti přijatelné Bohu prostřednictvím Jehošuy Krista. Měli bychom rozumět, že být duchovním kněžstvem vychází ne z teologických škol, ale z toho, jak sami dovolujeme, aby nás samotný nebeský Otec vyučoval. Proto musíme po všem pátrat, vše zkoumat a toho dobrého se přidržet, tak jak nás Otcův duch vede.

V Písmu je totiž obsaženo: Pohleďte, kladu na Sionu kámen, vyvolený, základní rohový kámen, drahocenný; a žádný, kdo v něj projevuje víru, rozhodně nebude zklamán. Pro nás je tedy drahocenný, protože jsme věřící; ale pro ty, kteří nevěří, je tentýž kámen, který stavitelé zavrhli, tak ten se stal vrcholem rohu a kamenem úrazu a skálou pohoršení. Klopýtají, protože nejsou poslušni slova. Právě k tomu byli také ustanoveni. Toto nás musí vést k přemýšlení, abychom se líbili Bohu a ne lidem, jenž jsou sami tělesní, živočišní, kterým není dána potřebná moudrost.

Pokud se sami dotazujeme na věci, jenž jsou spojeny s plněním Otcovy vůle, ve jménu našeho Krále a Beránka, pak jistě budeme Božími dětmi za předpokladu, že je pro nás důležitější to, co si skutečně přeje náš Otec na nebesích, než co si přejeme my sami. To nás odlišuje od Levitů, kteří nehledali plné porozumění, stejně jako se to děje těm v náboženských domech, sektách, kde se musí věřit všemu, co takzvaný učitel vyučuje. Ale vy jste vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví, abyste široko daleko oznamovali znamenitosti toho, který nás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jsme totiž nebyli lidem, ale nyní jsme Boží lid; byli jsme těmi, kterým nebylo projevováno milosrdenství, ale nyní jsme těmi, kterým bylo projeveno milosrdenství.

Co se tím vším naplňuje?

„A jistě opět uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a ničemným, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu nesloužil.“ (Malachiáš 3:18)

Není třeba vám psát ohledně skutků těla, kterých se máme zdržovat, protože víme, že nás vlastní svědomí buďto obžalovává, nebo necítíme výčitek, které by nás obžalovávaly z nepravosti, protože jsme cvičili svou vnímavost a rozlišovací schopnost tím, že jsme hledali ne svou vlastní vůli, ale vůli našeho nebeského Otce. Držme se všech věcí jenž jsou znamenité. Udržujme si znamenité chování mezi národy, aby v tom, v čem proti nám mluví jako proti zločincům, oslavovali Boha v den jeho prohlídky kvůli našim znamenitým skutkům, jichž jsou očitými svědky.

Agape, kterou mezi sebou máme, prokazujeme tím, že nejprve vyjmeme vlastní trám z oka a teprve poté, pokud je nám to duchem dovoleno, nacházíme způsob, jak vyjmout třísku bratrovi z jeho oka. Nejsme pány nad něčí vírou, ale spíše ukazujeme směr, kterým sami jdeme, abychom se stali skutečným světlem v tomto čase temnoty tohoto světa. Kvůli Pánu se podřizujme každému lidskému stvoření: ať králi jako nadřazenému, či místodržitelům jako těm, kteří jsou od něho posláni, aby uvalovali trest na zločince, ale chválili činitele dobra. Vždyť taková je Boží vůle, abychom činěním dobra umlčovali nevědomou řeč nerozumných lidí. Buďme jako svobodní lidé, a přece se nedržme své svobody jako zástěrky pro špatnost, ale jednejme jako Boží otroci.

Je jednoduché odsoudit, ale velmi náročné být těmi, kdo pochopí. Mějme tedy na mysli, že nebeský Otec chce milosrdenství, ne oběť. Je totiž hřích, který vede ke smrti a je hřích, který ke smrti nevede, přesto i jím jsme káráni.

Ctěme lidi všeho druhu, mějme lásku k celému společenství bratrů a sester, mějme bázeň před Bohem, mějme úctu ke Králi. Tato Láska Agape však není láskou, kterou si prokazuje svět, jenž je plná emocí. Tato Láska má své hranice, své zásady. Skrze tuto Lásku poznají, že jsme Pánovi učedníci. Mysleme tedy na tato slova:

„Vždyť jaká je v tom zásluha, jestliže vytrváváte, když hřešíte a jste políčkováni? Ale jestliže vytrváváte, když konáte dobro a trpíte, to je u Boha příjemné. Byli jste vskutku k tomu povoláni, protože i Kristus trpěl za vás a zanechal vám vzor, abyste věrně následovali jeho šlépěje.“ (1. Petra 2:20,21)

Hřešit znamená MÍJET SE CÍLE! Jaký cíl míjíme? Že jakožto nedokonalí lidé nedosahujeme bezhříšného stavu, protože k tomu nemáme přirozené podmínky. Proto sám Petr v první kapitole druhého listu burcuje své čtenáře, dokud je ještě v těle a není připojen k našim praotcům, abychom si vše dobré stále připomínali. Abychom porozuměli rozdílu mezi tělesným a duchovním. Vždyť jsme byli jako ovce, které bloudily; ale nyní jsme se vrátili k pastýři a dozorci svých duší.

Podobně se, vy manželky, podřizujte svým vlastním manželům, aby někteří, jestliže nejsou poslušni slova, byli získáni beze slova chováním svých manželek, protože jsou očitými svědky vašeho cudného chování spolu s hlubokou úctou. Co dnes můžeme pozorovat? Mnohé „křesťanky“ nechápou, proč mají a musí mít ke svým protějškům hlubokou úctu. Jak bylo již v dřívějších článcích vysvětleno, Boží království nepřichází s nějakou okázalostí, ale je budováno uvnitř rodin tím, že muž a žena se stanou jedním tělem, podle vůle našeho nebeského Otce, tak jak to bylo na počátku.

Mlčky znamená, že žena svůj nevěřící protějšek nepoučuje, ale naopak prosí nebeského Otce, aby jí vedl k pokoře a moudrosti, aby jí pomohl obnovit původní komunikaci, která mezi nimi byla. Musí svého muže naučit jí milovat, pokud však bude dům plný hádek, nikdy se to nestane. Opět je to o tom, že musíme jakoby začít u sebe. Dávat z počátku víc, než sami dostáváme.

Podobně vy manželé, bydlete s nimi nadále podle poznání a prokazujte jim čest jako slabší, totiž ženské nádobě, neboť jste s nimi také dědici nezasloužené přízně života, aby vašim modlitbám nic nebránilo. Bydlet podle poznání neznamená panovat nad svou věřící či nevěřící manželkou. Vše je o našem naslouchání a snaze činit jí šťastnou. Šťastná žena nemá potřebu bojovat, ale touží spolupracovat. Žena, které muž naslouchá, cítí potřebu se o svého muže opřít a prokazovat mu svou hlubokou úctu jako své hlavě.

Vždyť kdo by chtěl milovat život a vidět dobré dny, ať zadržuje svůj jazyk od toho, co je špatné, a své rty, aby nemluvily podvod, ať se však odvrátí od toho, co je špatné, a činí, co je dobré; ať hledá pokoj a usiluje o něj. Jehovovy oči jsou totiž upřeny na spravedlivé a jeho uši k jejich úpěnlivé prosbě; ale Jehovův obličej je proti těm, kteří činí špatné věci. Vskutku, který člověk nám uškodí, jestliže se staneme horlivými pro dobro? Ale i kdybychom měli trpět pro spravedlnost, jsme šťastni. Nebojme se však předmětu jejich strachu, ani se neznepokojujme.

Jaký strach nás může potkat? Ztráta zaměstnání. Válka, která přichází na celou obydlenou zemi nás může lekat. Informace o tom, že vše spěje jen a jen ke špatnému. My se nemusíme bát, protože to vše je tu proto, aby svět začal hledat svého Stvořitele. Skutečného Stvořitele, ale my jsme jej už našli.

Ve svém srdci však posvěcujme Krista jako Pána, vždy připraveni k obhajobě před každým, kdo od nás vyžaduje důvod pro naději, která je v nás, ale čiňme to spolu s mírností a hlubokou úctou. Držme se dobrého svědomí, aby právě v tom, v čem proti nám mluví, byli zahanbeni ti, kteří mluví pohrdlivě o našem dobrém chování ve spojitosti s Kristem. Je totiž lépe, abychom trpěli proto, že činíme dobro, je-li to Boží vůle, než proto, že činíme zlo. Ano, i Kristus zemřel jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás vedl k Bohu, on, který byl usmrcen v těle, ale oživen v duchu. V tomto stavu také odešel a kázal duchům ve vězení (tartaru), kteří byli kdysi neposlušní, když Boží trpělivost čekala v Noemových dnech, zatímco byla stavěna archa, ve které bylo několik lidí, totiž osm duší, bezpečně neseno vodou.

Protože i dnes je to jako v Noemových dnech, kde nejenom lidstvo, ale i samotní andělé, jenž se přidali na stranu Satana, obdrží za svou neposlušnost trest, lidstvo si nepovšimlo žádného znamení Kristovy královské přítomnosti. Uvolnění padlých andělů z tartaru, místa kde jim sám Pán kázal, způsobilo velké těžkosti. Svět však nechápe, kdo za těmito těžkostmi stojí. Mnozí, jenž tvrdí, že znají Krista nechtějí vidět a slyšet, že toto zlo pochází od Satana. My však chápeme jakou moc a autoritu tyto bytosti mají.

Vždyť králové země, politické loutky jednají stále více proti vlastním zájmům, jakoby byly pod nějakou sugescí, či hypnózou a přitom se tváří, že jsou ztělesněním jediného dobra. To nám odhaluje kde se skutečně nacházíme v proudu času.

To, co tomu odpovídá, nás také nyní zachraňuje, totiž křest skrze vzkříšení Jehošuy Krista. Je po Boží pravici, neboť odešel do nebe; a byli mu podřízeni andělé a autority a moci. To nás ujišťuje, že vše dopadne podle proroctví zapsaných v Písmech.

Poněvadž tedy Kristus trpěl v těle, my se rovněž vyzbrojme stejným smýšlením; protože ten, kdo trpí v těle, upouští od hříchů, aby po zbytek svého času v těle již nežil pro lidské žádosti, ale pro Boží vůli. Trpět v těle neznamená jen toužit po uspokojování sexuálních žádostí, jak je to vysvětlováno náboženskými domy. Součástí je i touha zlepšit celkové životní podmínky, do kterých jsme se dostali. Může nás sužovat tlak našich dětí, které jsou vystaveny okolí, že aby byly in, musí mít nejnovější mobil, trendy oblečení a podobně.

Vždy se snažme si co nejvíce zjednodušit život, kdy nám má postačit to, co nám zajišťuje možnost mít si kde lehnout, čím se přikrýt, mít si co obléct a obdržet přiměřenou stravu. Touhy po nákladných dovolených a podobných věcech nás mohou v dnešní době zcela pohltit. Kdo má a může svým bratrům a sestrám pomoci, nechť se dělí s radostí. Vždyť větší štěstí je v dávání, než přijímání a také nám to dává možnost ukládat si poklady v nebi, kde nestravuje ani mol a ani rez.

Vždyť stačí, že jsme v uplynulém čase vykonávali vůli národů, když jsme chodili ve skutcích nevázaného chování, v chtíčích, nadměrném pití vína, hýření, pitkách a nezákonných modlářstvích. Tato zkušenost nám stačí k tomu, abychom pochopili, že takový život je životem marnosti a honby za větrem.

Protože s nimi, s tímto světem, tím směrem dále neběžíme ke stejnému hlubokému bahnu prostopášnosti, jsou zmateni a stále o nás mluví utrhačně. Tito lidé se však budou zodpovídat tomu, který je připraven soudit živé a mrtvé. Nebuďme překvapeni, že toto od mnohých zažíváme. Sami cítí, protože je vlastní svědomí obžalovává, že konají to, co ubližuje. Protože vidí sebe špinavými, musí nanášet hnůj i na své okolí a tak odvádět pozornost od své vlastní špíny. Jejich mysl je podvedena různými tradicemi a pohledy na svět jako takový, kde krátkodobé uspokojení považují za štěstí, přitom sami nikdy pravé štěstí nepocítili.

Proto vskutku byla dobrá zpráva oznámena také živým a přesto mrtvým, aby byli, pokud jde o tělo, souzeni z lidského stanoviska, ale pokud jde o ducha, aby žili z Božího stanoviska. Protože nechápou tuto myšlenku správně, která je založena na Pavlovu výroku, kdy on oznamuje Korintskému sboru, že mají poslat jednoho z bratrů k Satanovi, aby sice zahubil jeho tělo, ale zachránili tímto jednáním jeho ducha, jeho život. Kdy člověk dojde k pokání? Když se mu vše daří? Nebo když vše ztratí? Když vše ztratíme, začneme přirozeně hledat nebeského Otce, tak jako svého otce hledal marnotratný syn.

Padnout až na symbolické úplné dno člověku pomáhá pochopit, že je jen prach na miskách Božích vah a že přirozeně potřebuje vedení samotným Stvořitelem. Vlastní zkušenost je víc, než 1000 různých podobně laděných příběhů, pokud člověk není skutečně ničemný. Pak mnozí porozumí kde sami dělali chybu. Ale konec všech věcí se přiblížil. Buďme proto zdravé mysli a buďme bdělí vzhledem k modlitbám.

Ať se nikdo nechlubí, jak to mají někteří ve zvyku vzhledem k darům nezasloužené laskavosti. Nemáme se vzájemně poměřovat, ale naopak spolupracovat, aby duchovní stavba, podobná lidskému tělu sloužila pro potřeby všech. Úměrně k tomu, jak každý z nás obdržel dar, používejme jej tak, že jeden druhému sloužíme jako znamenití správci Boží nezasloužené laskavosti vyjádřené různými způsoby.

Mocný je ten, kdo ztratil veškerou sílu a vše co činí je projevem působení Otcova ducha, Jeho svaté vůle. Jestliže někdo mluví, ať mluví, jako by to byla posvátná Boží prohlášení; jestliže někdo slouží, ať slouží jako závislý na síle, kterou opatřuje Bůh, tak, aby byl ve všem oslavován Bůh prostřednictvím Jehošuy Krista. Jeho je sláva i moc po celou věčnost. Amen.

To co nyní postihlo mnohé, jenž působí jako požár mezi námi a domnělými bratry a sestrami, nechť nás to neznepokojuje. Muselo se to stát, protože v době Pánovy královské přítomnosti musela ochladnou láska většího množství. To přivedlo mnohé k soudu sama sebe, aby se prokázal stav jejich srdcí. Proto ještě jednou. Milovaní, nebuďte zmateni požárem mezi vámi, který se nám děje jako zkouška, jako by nás postihlo něco podivného. Naopak, dál se radujme, pokud jsme podílníky na Kristových utrpeních, abychom se radovali a překypovali radostí také nyní, při zjevení Kristovy slávy.

Co nás může oddělit od našeho nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovy) Boha a od našeho Beránka a Vykupitele, Pána Jehošuy Krista? Jestliže jsme haněni pro Kristovo jméno, jsme šťastni, protože na nás spočívá duch slávy, ano Boží duch. Ať však nikdo z nás netrpí jako vrah či zloděj ani zločinec ani jako ten, kdo se plete do záležitostí jiných lidí. Mnozí se stále pletou do záležitostí druhých. Hledají si sobě rovné, aby mluvili spolu utrhačně o svatých, protože sami nepoznali bázeň před naším Bohem. Jejich lži jdou spolu s nimi.

Trpíme-li však jako skuteční křesťané, ať se nikdo nestydí, ale ať dále oslavuje Boha ve svatém jeho jménu. Ostatním uniká, že nebeský Otec stále naslouchá, přesně jak je psáno:

„Tehdy ti, kteří mají bázeň před Jehovou, spolu mluvili, každý se svým druhem, a Jehova stále věnoval pozornost a naslouchal. A začala se před ním psát pamětní kniha pro ty, kteří mají bázeň před Jehovou, a pro ty, kteří myslí na jeho jméno. A jistě se stanou mými, řekl Jehova vojsk, v den, kdy vytvořím zvláštní majetek. A chci jim projevit soucit, právě jako muž projevuje soucit svému synovi, který mu slouží.“ (Malachiáš 3:16,17)

Protože jsme hluboko v Čase Konce, přišlo to, co mnozí stále nevidí, protože nebyl stále vykonán trest. Je tu totiž ustanovený čas, aby soud začal od Božího domu. Jestliže začíná nejprve od nás, jaký bude konec těch, kteří nejsou poslušni Boží dobré zprávě? A jestliže je spravedlivý s obtížemi zachraňován, kde se ukáže bezbožník a hříšník? Tedy ať také ti, kteří trpí v souladu s Boží vůlí, nadále svěřují své duše věrnému Stvořiteli, zatímco činí dobro. Je třeba pamatovat na výstrahu: „JAKÝM SOUDEM SOUDÍME, TAKOVÝM SOUDEM BUDEME SOUZENI !!!“ .

Protože jsem i já starší muž, nejenom věkem, ale i co do času, který jsem strávil ve víře a mnoha souženích desítky let, abych měl podíl na tom, čím si musel projít samotný Pán Jehošua, vybízím také jako Petr vás, starší muže, kteří byli vyzkoušeni, zda vytrvají ve věrnosti. Pasme Boží stádo, které je v naší péči, ne z donucení, ale ochotně; ani ne z lásky k nečestnému zisku, ale dychtivě; ani jako bychom panovali nad těmi, kteří jsou Božím dědictvím, ale tak, že se staneme příkladem stádu. A až bude hlavní pastýř učiněn zjevným, obdržíme nevadnoucí korunu slávy.

Náš milovaný bratr a apoštol Pavel dal skrze ducha jasné pokyny v dopisech Timoteovi, jak poznat skutečné starší muže. Podobně se, vy mladší muži ve víře, podřizujte starším mužům. Všichni se však přepásejme ponížeností mysli k sobě navzájem, protože Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným dává nezaslouženou laskavost. Abychom toho dosáhli, potřebujeme moudrost jenž sestupuje ze shora. Prosme o ni našeho milovaného nebeského Tatínka, aby nám byla dána spolu s rozlišovací schopností v Beránkově skutečném jménu. Ne ve výroku antikrista.

Pokořme se tedy pod mocnou Boží ruku, aby nás, kdo jsme přežili do Pánovy přítomnosti, aby nás vyvýšil v patřičném čase, zatímco na něj uvrhnete všechnu svou úzkost, protože o nás pečuje. Buďme střízliví, bděme. Náš protivník, Ďábel, obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil. Postavme se však proti němu, pevní ve víře, protože víme, že se tatáž utrpení dovršují v celém společenství našich bratrů a sester na celém světě. Nedovolme upadnout do Satanovy léčky esoteriky, která se projevuje skrytými formami, zaobalena do emoční lásky. O různých projevech si povíme až v dalším článku, kde se zaměříme na myšlenky Petrova druhého dopisu.

Ale potom, co jsme chvilku trpěli, Bůh vší nezasloužené laskavosti, který nás povolal ke své věčné slávě ve spojení s Kristem, sám dokončí naše školení, upevní nás, posilní nás. Nepotřebujeme tedy mít na svém těle žádný pochybný dres nějakého náboženského domu, nějaké sekty, protože je to samotný Otec, JeHoVaH (Jehova) Bůh, kdo nás svým duchem přivádí do úplné Pravdy. Činí tak v Jehošuově jménu a pro samotného Krále, Pána Jehošuu. Otci buď moc a sláva navždy. Amen.

Všem bratrům a sestrám rozptýleným po celé tváři země v čase, kdy v ČR středoevropského času se součet čísel v letopočtu proměnil v číslovku osm. Uplynulý rok, který byl součtem čísel sedm, dokonale připravil Satanův svět na svou poslední fázi, aby vznikl v roce následujícím svět, jenž bude chtít lidstvo přesvědčit, že samo může stvořit Boží království bez skutečného Boha, Stvořitele života a bez Jeho Syna, Beránka. A bude v tom působit právě esoterika, jako mistrný nástroj, kterému již nyní mnozí podlehli aniž to sami vůbec tuší.

Váš bratr a Pánův otrok Igi