Kde se nacházíme v proudu času. Proč potřebujeme rozlišovací schopnost a moudrost? Ne tu lidskou, ale tu, která sestupuje ze shora. Jak ji získat? (úvod – část první)

V jedné z knih jsem zaznamenal tuto myšlenku: „Nemám právo být nějak překvapený a myslet si, že mám hlavu na ramenou a v ní všechny vzpomínky, když mne to pak hodí do stejného pytle s ostatními, jenž se narodili a byli přede mnou. Měl jsem toho nechat, byl jsem varován. Výstražných příkladů měl jsem myslím dost.“ .

Je to hluboká myšlenka pro ty, kdo přemýšlí a nechtějí skončit ve stejném pytli. Proč? Protože se čas změnil. Vše mám ukázat na dvou zdánlivě nesouvisejících věcech. Dnes jsem byl veden do vidění, kterému jsem zprvu nerozuměl, ale nyní jej chápu i se všemi detaily, proč mi to bylo nebeským Otcem takto ukázáno. Co jsem uviděl?

Nejprve jsem byl se svým dnes už mrtvým otcem na šachtě, kde jsme spolu něco dělali. V určitou chvíli jsem pochopil, že to co budujeme je ničemné. Musel jsem se rozhodnout, zda pokračovat, nebo utéct. Otec mne stále hlídal, protože si všímal, že začínám chápat. Objevilo se jen krátké časové okno, jak dílo opustit a utéct únikovou cestou na povrch. Svého otce jsem musel zavřít, zablokovat mu dveře a vzít mu lampu, světlo, aby mne nemohl dostihnout. Mezitím začala v podzemí jím připravená destrukce. Ta jej nakonec zabila. Já jsem se zachránil spolu s dalšími asi dvěma lidmi, kteří vše jako já pochopili.

Kdo je otec v duchovní symbolice? Může to být samotný Stvořitel nebe a země, JeHoVaH (Jehova) Bůh. Ale může to být také jak čteme:

„Jste ze svého otce, z Ďábla, a přejete si činit žádosti svého otce. Ten byl zabijákem, když začal, a nestál pevně v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví podle své vlastní povahy, protože je lhář a otec lži.“ .

Ano, může to být Satan. Abychom rozeznali, kdo je myšlen, musíme si v takovém vidění všímat detailů. Mrtvý otec = otec lži, který je už duchovně mrtvý, ale přesto ještě působí mezi živými. Aby na nás nepůsobil a my jsme mohli před ním utéct, musíme zablokovat symbolické dveře. Které má nebeský Tatínek namysli?

„Jestliže se obrátíš, abys jednal dobře, nebude vyvýšení? Ale jestliže se neobrátíš, abys jednal dobře, hřích se krčí u vchodu a žádostivě po tobě touží; a ty, ty ho ovládneš?“ .

Těmi dveřmi je myšlena naše mysl. Pokud Ďáblu dovolíme, aby nás ovlivňoval a nezablokujeme svou mysl před jeho působením, bude nás držet v symbolickém podzemí, které chce on sám zničit. Musíme uchopit lampu, světlo moudrosti, aby nás z tohoto podzemí vyvedla. Od koho dostal Satan moudrost při svém stvoření?

„Synu člověka, vznes žalozpěv o tyrském králi (mluví se zde k Satanovi, který plně tyrského krále ovládl), a řekneš mu: Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: Zpečeťuješ vzor, plný moudrosti a dokonalý v kráse. Byl jsi v Edenu, Boží zahradě. Tvým přikrytím byl každý drahokam, rubín, topas a jaspis; chryzolit, onyx a nefrit; safír, tyrkys a smaragd; a zpracování tvých obrouček a tvých lůžek v tobě bylo ze zlata. Byly přichystány v den, kdy jsi byl stvořen. Jsi pomazaný cherubín, jenž přikrývá, a dosadil jsem tě. Byl jsi na svaté Boží hoře. Uprostřed ohnivých kamenů ses procházel. Byl jsi bezúhonný ve svých cestách ode dne svého stvoření, dokud se v tobě nenašla nespravedlnost.“ .

Pokud dovolíme, aby nás sám nebeský Otec poučoval, pak získáme stejné světlo, stejnou moudrost, jakou obdržel Satan a unikneme z jeho spárů ničemnosti.

Když jsem se dostal na povrch, byl jsem přenesen k domu. V tom domě žila velká rodina, byly tam i mé děti v čase jejich dětství. A ty děti milovaly petardy a různé výbušné věci. Viděl jsem skrze zeď, sám jsem do tohoto domu nikdy nevstoupil, protože mi to bylo nebeským Otcem zakázáno, jak sedí společně u jednoho stolu a jak se náramně baví a sem tam z okna domu některé z dětí vyhodilo něco, co vybouchlo pod okny.

V tom k domu přiletěly dvě rakety, jenž se podobaly ruským raketám Kinžal. Ty však nevybuchly. Venku na dvorku domu hořel oheň. Pomyslel jsem si, že by stálo za to je těmi raketami vystrašit a hodit je do toho ohně, že to bude jistě velká rána. V tom vidím, jak jedno z dětí bere rakety do rukou a skutečně je do ohně vhazuje. Okamžitě jsem začal utíkat mimo prostor do zahrady, kde se ke mne přidali dva dospělí, muž a žena z toho domu. Chtěli rakety z ohně vytáhnout, ale zjistili, že to není možné. Ozvala se velká rána, první, která narušila statiku stavby před domem, jenž spolu s domem vytvářel dvůr. Pak následovala druhá a ta otřásla s domem a dům se na děti sesypal.

Zírali jsme v ohromení a konstatovali, že jinak to dopadnout nemohlo. Bylo nám dětí líto, ale nad smutkem převládala spravedlnost.

Co je ten dům? To je duchovní stavba. Všechny ty náboženské domy, sekty, které tvrdí, že znají svého Stvořitele. Děti u stolu jsou dětmi, které nedbají této rady:

„Nemůžete pít Jehovův kalich a kalich démonů; nemůžete se účastnit Jehovova stolu a stolu démonů.“ .

Jejich radost vychází ze hry, kterou s nimi Satan hraje, když je stále utvrzuje, že se sytí dobrými věcmi. Petardy a jejich výbuch symbolizují jejich zálibu v konfliktech, které jim ukazují, že jsme v Čase konce. Věnují jim spoustu času, místo toho, aby hledali moudrost a porozumění, tedy tu lampu, kterou jsem musel Satanovi odebrat, aby mne nezničil.

To, že jsem tam viděl i své děti, je opět symbolika. To jsou ti, kterým jsem osobně věnoval mnoho času, abych jim ukázal směr, jak nalézt našeho nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovu) vojsk, aby s ním měly stejný vztah tyto děti, jako jej mám já a ti dva dospělí, muž a žena, kteří to vše nakonec se mnou pozorovali jako tři svědkové. Satan jim však dal ke konzumaci svůj vlastní duchovní pokrm.

První výbuch je symbolem zhroucení jejich ducha a jejich duchovní smrt, kterou si přivodily tím, že je události světa zajímaly více, než to, co od nich vyžadoval nebeský Otec, aby se přestaly sytit u stolu démonů. Tento otřes už nastal. Druhý, tem který způsobí jejich fyzickou smrt, ten teprve přijde. Proto ruská raketa.

V čem se tedy změnil čas? V tom, že mám psát už jenom pro ty, kdo hledají Otcovu moudrost, jeho lampu moudrosti. Zde se dostávám k dalšímu znázornění, které mi nebeský Otec už nějaký čas předkládá. Proto jsem se musel ztišit. Jak mám vidět dnešní čas?

Dnes se Satanův svět podobá Titaniku. Všem je jasné, že se loď potápí. Kde je naše místo? Na lodi? Nebo v záchranném člunu? Při sdílení různých příspěvků na sociálních sítích je potřeba mít velkou rozlišovací schopnost. Proč? Protože se změnila doba. Už není čas zachraňovat druhé. Jediné co můžeme dělat, je myslet na to, jak ten záchranný člun dostat co nejdále od Titaniku, aby když se potopí, aby jeho potopení nestáhlo pod hladinu i ten náš člun.

Stále častěji vidíme, jak mnozí místo toho, aby do člunu nastoupili, tak jednají tak, že se jdou podívat na stožár, zda se Titanik potápí, zda jej nelze nějak zachránit. Bylo už lidem oznámeno v jakém čase žijeme? Bylo. Reagovali na naše slova? Ne. Proto jim není pomoci. Proč se jim to stalo? Protože mají dobré úmysly, ale ty je vedou do symbolických pekel. Můžeme sice ze člunu zavolat: „Pozor, už není čas!“ , ale to je vše.

Co Satan dělá? Stále hledá způsoby, jak nás chytit do léčky, abychom zůstali na té jeho lodi či co nejblíže lodi a stále nás odvádí svými nabídkami od záchranného člunu, protože ví, že nás to znečistí. A to je naše duchovní smrt, když mu toto dovolíme. Proto ke mne dnes přišlo toto slovo:

„Titanik, ve své době za nepotopitelný byl prohlášen. I díky své nabubřelosti a pýše při své plavbě do ledovce narazil, v ten okamžik ztratil směr i cíl. Svět se v pomyslný Titanik proměnil.

Záchranný člun nám byl dán, v něm bychom měli stát, však mnozí místo do člunu, s otázkou: „Opravdu se potápí?“ , na stožár šplhají: „Co kdybychom mohli Titanik vlastní silou společně zachránit?“ , v to při svém výstupu doufají.

V článku posledním generál Vlasov nám připomenut byl. Nejdříve na straně obránce proti agresorovi bojoval, pak padl do zajetí a slibům věznitele v lidskou spravedlnost (samospasitelnost) uvěřil. Na tolik uvěřil, že své služby původnímu nepříteli poskytl a za jeho plány bojoval.

I my všichni jsme v zajetí. Zajal nás tento svět, jenž Satan má v područí. Léček mnoho, slibů pro nás má ještě víc. Bude se snažit ze všech sil. Oč? Abychom jemu (Satanovi) na lep skočili, svého skutečného Otce tak opustili. Pro každého léčku i sliby „šité na míru“. Tak jako pro generála Vlasova. Čas změnil se. Posunul. Stůjme v člunu záchranném. Nenechme se vylákat z něj ven, již není návratu zpět.“ .

Ať každý kdo čte se nad tím zamyslí, zda mysl svou nezahltil nesmysly. Mohu jenom směr lidem ukázat, zda poplují v člunu záchranném, sami se musí nebeského Otce dotázat.

V dalším článku si ukážeme dnešní dobu na jiné události, která je zapsaná v Písmu, hned na počátku 2. knihy Královské.

“ Koně k vodě přivést můžeme, ale zda budou pít, tak to už musí sami.“

Pokoj všem, kdo hledají Lampu moudrosti u našeho nebeského Otce.

Váš bratr a Pánův otrok Igi