Drazí přátelé, bratři a sestry, Vy jenž hledáte skutečné zájmy Božího království, vůli našeho Boha a Otce spolu s objevením se našeho Pána a Vykupitele, Jehošuy zvaného Kristus. Dovolte nyní, abych Vám odhalil jedno z tajemství, které měl apoštol Pavel na mysli, když píše:
„Stal jsem se služebníkem tohoto sboru podle správcovství od Boha, které mi bylo dáno ve vašem zájmu, abych plně kázal Boží slovo, posvátné tajemství, které bylo utajeno před minulými systémy věcí a před minulými generacemi. Ale nyní bylo učiněno zjevným jeho svatým, protože se Bohu zalíbilo dát mezi národy na vědomí, jaké je slavné bohatství tohoto posvátného tajemství. Je to Kristus ve spojení s vámi, naděje na jeho slávu. Je to on, koho veřejně oznamujeme, a napomínáme každého člověka a vyučujeme každého člověka ve vší moudrosti, abychom každého člověka představili úplného ve spojení s Kristem. Proto pracuji opravdu tvrdě, když se namáhám podle jeho působnosti, která ve mně mocně pracuje.“ .
Miloš Pavlík pak překládá 27 verš takto:
„jimž Bůh chtěl v známost uvést, jaké je bohatství slávy tohoto tajemství mezi národy, jímž je Kristus ve vás, naděje slávy,“ .
Mnozí lidé, často napojení na esoteriku, přesto o sobě vydávající svědectví, že jsou ve spojení s našim Pánem, Jehošuou Kristem. Rádi říkají:
„Mám Krista v sobě a proto jsem jeho.“ .
Je to odvolání se na tento Pavlův výrok, aniž to mnozí vůbec tuší. Musíme tedy bratři a sestry, čtenáři tohoto webu, správně pochopit Pavlova slova, protože bez tohoto propojení nemůžeme být součástí Kristova těla.
Mám plnou důvěru v našeho nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovu) Boha a v Jeho Syna, našeho zachránce, Pána Jehošuu Krista, že to co máme pochopit, je mi odhalováno skrze má klopýtání a skrze klopýtání bratrů a sester, abych plně porozuměl tomuto TAJEMSTVÍ. Věřím, že těch, kterých se to týká, že byli úmyslně použiti, ale není vůči nim zloba ze strany našeho Otce a Pána Jehošuy za předpokladu, že se nechají sami poučit a učiní potřebné pokání.
Věci spojené s duchovním porozuměním nelze správně pochopit, pokud je neuvidíme i na fyzické úrovni. Proto stále volám :“Abba! Otče! Zachraň je prosím!“ . Vždyť na těchto příkladech jsou mi otevírány oči. A kdybych je neviděl, neměl bych Vám drazí a milovaní, Vám ve spojení s Kristem, nic hodnotného předat.
Již v posledním článku jsem naznačil směr myšlenek, kterými se budeme nyní zaobírat. Od jeho sepsání jsem stále veden k tomu, abych se zamýšlel nad příběhem našeho bratra, který je velice blízký mému a manželčinému srdci. Proč? Protože je jako náš syn, jako náš brouček.
Co se mu stalo? Ztratil se, protože se nechal svým EGEM, svým SRDCEM, přivést ke klopýtnutí. Jak sám přiznal, už nějaký čas pociťuje, že se vzdálil od našeho Otce, od našeho Stvořitele.
Toto je důležité porozumění, když si dokážeme sami přiznat, že se nám toto přihodilo. Je to první krok k naší nápravě. To, že o těchto věcech píši právě tento den, 04.05.2024, je pečetí ducha pro tyto myšlenky. Sám nebeský Otec mi kladl na srdce, abych o tomto datu uvažoval z hlediska číselné symboliky. Proč? Protože jsem chtěl vše sepsat už včera, ale právě pro to datum mi to nebylo dovoleno.
Ať se tedy děje Tvá vůle Otče a ne moje a to ve jménu Beránka, krále našeho. Amen
Co tedy bylo příčinou bratrova klopýtnutí? Celý proces u něj nastal už na konci léta minulého roku. Byl od něj postupně odstraňován duchovní plot (Otcova ochrana) a přišly do jeho života mnohé zkoušky, které si vyžádal sám Satan, aby jej prosíval jako pšenici.
Samotné Písmo je plné příběhů o mnohých Satanových nástrahách a jsou v nich zaznamenány také dvě zkoušky víry. Jobova a Abrahamova. Ten, kdo chce obstát, ten musí pochopit, že je odstraněn od něj ochranný plot, díky kterému duchovně přijdeme o vše. Často jsou tyto ztráty tělesné, tak jako to zažil samotný Job.
Jak sami z Písma víme, začal Job ve svém srdci uvažovat nad tím, že je jako nedokonalý člověk skutečně ryzí, spravedlivý. Za toto byl nebeským Otcem pokárán. Job nepřestal svého nebeského Otce milovat po všech těch ranách, ale jeho klopýtnutí spočívalo v tom, že nebyl schopen pochopit, kdo si vše vyžádal. Když byl nebeským Otcem usměrněn a on sám toto usměrnění přijal, byl prohlášen za spravedlivého. Ne však vlastními slovy:
„A Job pak Jehovovi odpověděl a řekl: Poznal jsem, že jsi schopen udělat všechno, a není myšlenka, která je pro tebe nedosažitelná. Kdože to zatemňuje radu bez poznání? Proto jsem hovořil, ale nerozuměl jsem věcem příliš podivuhodným pro mne, jež neznám. Slyš, prosím, a já budu mluvit. Budu se tě tázat, a ty mě informuj. Z doslechu jsem o tobě slyšel, ale nyní tě přece vidí mé vlastní oko. Proto odvolávám, a opravdu činím pokání v prachu a popelu.“ .
Viděl Job nebeského Otce svým fyzickým zrakem? Ne. Otec k němu promluvil, tak jej mohl vidět duchovníma očima. Proto sám Svrchovaný Pán Jehova říká:
„A potom, co Jehova promluvil tato slova k Jobovi, se stalo, že Jehova řekl Temanitovi Elifazovi: Můj hněv se rozpálil proti tobě a tvým dvěma druhům, neboť jste o mně nemluvili, co je pravdivé, jako můj sluha Job. A nyní si vezměte sedm býků a sedm beranů a jděte k mému sluhovi Jobovi a budete obětovat ve svůj vlastní prospěch zápalnou oběť; a můj sluha Job se za vás bude modlit. Jedině jeho obličej přijmu, abych se s vámi nedopustil potupného bláznovství, neboť vy jste o mně nemluvili, co je pravdivé, jako můj sluha Job.“ .
A dále o Jobovi mluvil sám Pán JeHoVaH (Jehova) takto:
„A kdyby bývali v jejím středu tito tři muži Noe, Daniel a Job, sami by kvůli své spravedlnosti osvobodili svou duši, je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“ .
Chvála nepřišla od něj samotného, ale od Stvořitele. Proč? Protože ten věděl kdo Joba postihl tím vším a kdo jej dotlačil k tomu, aby o sobě prohlásil:
„Jsem přece ryzí.“ .
Součástí Jobovy zkoušky je důležité očistit nejenom naše srdce, ale také ledviny. Jak jsem již dříve vysvětlil, naše srdce jsou v očích Boha tvrdá. To se fyzicky projevuje takzvanou kalcifikací, zvápňováním srdečních tepen. Srdce může být na pohled skutečně podobné kameni.
To jen pro představu, vlevo je skutečný kámen ve tvaru srdce. Jak uvádí některé nejnovější studie, není srdce jen nějakou mechanickou pumpou, ale je skutečně i zdrojem našich myšlenek. Je to skutečně zázračný orgán, který si musíme chránit.
Jak to učinil Job?
„Slyš, prosím, a já budu mluvit. Budu se tě tázat, a ty mě informuj. Z doslechu jsem o tobě slyšel, ale nyní tě přece vidí mé vlastní oko. Proto odvolávám, a opravdu činím pokání v prachu a popelu.“ .
Náš bratr také žádal o to, aby byl informován, protože vidělo jeho oko projevy Boží nezasloužené laskavosti. Ale své srdce si nechránil tak jako Job. Prošlé zkoušky, které jej vedly k dotazům a viditelná nezasloužená laskavost jej podvedla. Proč? Protože to co měly vyloučit ledviny, když bylo jeho srdce očišťováno, to vše ničemné z jeho těla neodstranily.
Nemůžeme jít k Otci svou vlastní cestou, ale musíme následovat plně kroky našeho Krále, našeho Vykupitele, Jehošuu Krista. Co nám o těch krocích říká on sám:
„Jehošua jim proto dále odpověděl a řekl: Vpravdě, vpravdě vám říkám: Syn nemůže dělat ani jedinou věc sám od sebe, ale jenom to, co vidí dělat Otce. Vždyť cokoli On dělá, to dělá podobně i Syn.“ .
Z tohoto výroku můžeme jasně pochopit, proč se musíme nechat vyučit samotným nebeským Otcem, JeHoVaH (Jehovou) Bohem. Jak toho dosáhneme? Stačí přijmout nebeského Otce za svého Otce? Nebo je to trochu jinak?
Pavel nám vše vysvětluje touto otázkou:
„Kterému z andělů například kdy řekl: Ty jsi můj syn; já, já jsem se dnes stal tvým otcem? A opět: Sám se stanu jeho otcem a on sám se stane mým synem?“ .
Aby toto mohl nebeský Otec o Panu Jehošuovi prohlásit, musel se nechat plně vyučit a mít tu největší úctu k Otcovu jménu, které v překladu zní: „PŮSOBÍ, ABY SE STALO“ . Co působí?
DOBRÉ!!!!
Jak sám bratr přiznal, naučil se přistupovat k nebeskému Otci slovem Otče. Zapomenul tak na důležitost Otcova jména, protože jsou dva otcové, kromě našeho fyzického otce, který oplodnil naší matku. Co opět vysvětluje samotný Pán Jehošua:
„Jste ze svého otce, z Ďábla, a přejete si činit žádosti svého otce. Ten byl zabijákem, když začal, a nestál pevně v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví podle své vlastní povahy, protože je lhář a otec lži.“ .
Tento náš bratr kladl otci mnoho otázek a jeho odpovědi jej ujišťovaly, že je všechno v pořádku. Přesto se ve výsledku prokázalo, že mnohé dopadlo opačně, než přijal jako odpověď. Netušil jsem, že do svých modliteb nevkládá Otcovo jméno, k tomu se přiznal až manželce. Mne se jen dotazoval, jak je možné, že dostává ujištění, že je to tak a tak a že je vše v pořádku,. Přitom „vše“ dopadalo opačně.
Pokud telefonujeme, také si nevolíme čísla jak nás napadnou, ale musíme číselnou řadu zadat správně, jinak se na druhé straně ozve někdo cizí. U telefonování to nemá žádný negativní účinek, ale při duchovním telefonátu (modlitbě), to má ten nejhorší dopad.
Proč? Sluchátko zvedne sám Ďábel, či jeho pomocník, který nás má na starosti. Co učiní?
„A není divu, neboť sám Satan se stále proměňuje v anděla světla.“ .
Promění se v anděla světla, poplácá nás po ramenou a my v dobré víře věříme, že komunikujeme s Otcem. Ano s otcem komunikujeme, ale s otcem LŽI.
A jak to vše souvisí s tím srdcem a ledvinami? Naše duchovní srdce je po přijetí duchovního mléka často vyživováno různými náboženskými názory a naukami. Ty to srdce obalí. Když jsou nám odstraňovány šupiny z očí, jak dovolujeme, aby nás nebeský Otec vyučil, rozbíjí se to kamenné, kde jsou tyto falešné myšlenky uloženy.
Vše odchází do ledvin a je vyplavováno z fyzického těla za předpokladu, že nedovolíme, aby to v ledvinách zůstalo. Proto je vždy pro Satana na prvním místě starost o to, abychom nenalezli a nezamilovali si skutečné Boží jméno JeHoVaH (Jehova). To můžeme vidět ve všech náboženských domech, krom venkovních hradeb Velkého Babylonu.
Znát jméno nestačí. Opět to máme před očima v domu Svědků Jehovových, na těch hradbách Velkého Babylonu. Tam slyšíme: „Jehova sem, Jehova tam.“ , jak kdyby to byl kamarád, jen ne Svrchovaný Stvořitel nebe a země. Čeho si Otec skutečně všímá?
„Tehdy ti, kteří mají bázeň před Jehovou, spolu mluvili, každý se svým druhem, a Jehova stále věnoval pozornost a naslouchal. A začala se před ním psát pamětní kniha pro ty, kteří mají bázeň před Jehovou, a pro ty, kteří myslí na jeho jméno.“ .
Kdo skutečně myslí na Jeho SVATÉ JMÉNO? Ten, kdo chápe co znamená a proč jej musíme s bázní vyslovovat v modlitbě, aby symbolické sluchátko nezvedl někdo jiný, nebo přímo Satan.
Slyší náš nebeský Otec i špatně pronesenou modlitbu? Slyší, protože mu díky duchu nic neunikne, byť jediná naše myšlenka. Protože nemůže tuto komunikaci přímo blokovat, když vytočíme špatné „telefonní“ číslo, dostanou Satan a jeho pomocníci prostor pro odpověď.
Kdy byl nazván Pán Jehošua Synem?
„Pohleďme, byl také hlas z nebes, který řekl: To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil. “ .
Do křtu Janem Křtitelem takové prohlášení k němu ani v nebi a ani na zemi nezaznělo! Proč? Protože tehdy vyšel s vírou k Jordánu, aby byl pokřtěn. Stejně jako Abraham. Jako syn člověka v nedokonalém těle ještě plně neporozuměl, co má vykonat. Proto se stalo toto:
„Pak byl Jehošua veden duchem do pustiny, aby byl pokoušen Ďáblem. Potom, co se postil čtyřicet dnů a čtyřicet nocí, pocítil tehdy hlad.“ .
Co v té době půstu dělal? Stále se dotazoval na svou předlidskou existenci a na Otcovu vůli. Bylo potřeba, aby stále volal: „Svrchovaný Pane JeHoVaH (Jehovo)!“ ? Už ne. Byl oficiálně mezi anděly, svými bratry, byl uznán za Syna. O tom také mluví náš milovaný bratr, apoštol pro národy, Pavel, když klade otázky ohledně andělů a jejich synovství v dopisu Duchovním Židům.
Kdy my můžeme být uznáni za syny a dcery našeho Stvořitele, našeho Boha? Když jako Abraham půjdeme vírou, abychom plnili Boží vůli. Abychom jí porozuměli, musí přijít samotné slovo, skutečná myšlenka od našeho nebeského Otce. Přesně toto bratra potkalo. Dostal příkaz Mamre.
Ihned mi volal, zda nevím, co to znamená. Už zde udělal první chybu. Co učinil Job? Chtěl se nechat poučit samotným nebeským Otcem. Nedal Otci prostor, aby jej ukotvil a posilnil ve víře. Protože to neučinil, byl duchem veden k tomu, aby mi zavolal. Já jsem zareagoval, že nevím co mu tím Otec přikazuje. Dokonce jsem si nemohl v tu danou chvíli vůbec vybavit o co se jedná. A také jsem mu to řekl.
Byl mu dán prostor nad vším přemýšlet. Po čase opět zatelefonoval. Tehdy byla telefonátu přítomna i má žena, naše sestra Šárka. Opět jsem zopakoval, že nevím co má Otec na mysli, když tu Šárku naplnil duch a začal skrze příběh Abrahama vše vysvětlovat. V noci před tímto rozhovorem jí Otec dal pro mne pokyny, abych je bratrovi předložil. Ptal jsem se Otce na to, zda je to skutečně Jeho vůle a On mi vše potvrdil.
Proč byla použita má žena a ne jenom já samotný? Zaprvé jsme jedno tělo a je to v souladu s Otcovou vůlí vzhledem k člověku, kterého stvořil do jednoho těla, jako muže a ženu, aby to bylo dokonalé.
Zadruhé nebeský Otec není Bohem chaosu, ale pořádku a vždy dodržuje svá vlastní ustanovení:
„Jediný svědek by neměl povstat proti muži ohledně jakéhokoli provinění nebo jakéhokoli hříchu, v případě jakéhokoli hříchu, jehož by se dopustil. Ústy dvou svědků nebo ústy tří svědků by měla být záležitost potvrzena.“ .
„Jestliže ti však nebude naslouchat, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby každá záležitost byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků.“ .
„Tentokrát k vám přicházím potřetí. Ústy dvou nebo tří svědků bude potvrzena každá záležitost.“ .
Protože se jednalo o Abrahamovu zkoušku a bratr měl zastávat po jejím zvládnutí velmi vysoké postavení, bylo potřeba tří svědků. Otce na nebesích, mne a mé ženy. Proč? Vzhledem k němu se jednalo o to, zda bude zapečetěn mezi posledními. Toto zapečetění skončilo 03.04.2024 do západu slunce nad Českou republikou.
Jak si dále ukážeme, jsou skutečně rozvazovány a uvolňovány od tohoto času čtyři větry. To vysvětlím později.
Bratrův problém nastal v tom, že nevyšel s vírou. Nelíbilo se mu co měl učinit. Místo toho, aby porozuměl, co Pán Jehošua říká:
„Jestliže nečiním skutky svého Otce, nevěřte mi. Ale jestliže je činím, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a nadále věděli, že Otec je ve spojení se mnou a já jsem ve spojení s Otcem.“ .
tak se nechal unést vlastním EGEM, vše sám v sobě zpochybnil a mne před jiným bratrem pomluvil. Přesně jak se tomu kdysi divil u druhých, když se mne ptal, proč mne takto hodnotí a vůbec mne neznají. Měl uvěřit našim skutkům, když už nevěřil našim slovům, protože jich měl jako náš duchovní syn před očima přehršel.
Vše nám bylo nebeským Otcem odhaleno, jak bude postupovat, protože zalhal sám sobě a nám řekl, že to učiní, ale už se rozhodl. Proto přišel o mnohé z toho, co mu bylo přislíbeno ve svůj čas. Abych toto mohl předložit a abych mohl plně porozumět všem dalším věcem, muselo se to takto stát, ale vše bylo na jeho svobodné vůli, podobně jako se to stalo manželům Štěpánkovým před našima očima.
Také k nim nejprve přišlo Otcovo slovo a měli vyjít s vírou, ale dovolili Satanovi, aby nejprve ovládl plně mysl sestry Renáty a poté také jako Eva plně poštvala proti nám svého muže, bratra Josefa. Jen se podívejte sami, kde je dnes jejich srdce. U jakých věcí. I na nich jsme měli mnohé duchovní pochopit. Přesto jejich pád nevnímáme tak, že nebudou uzdraveni. Právě naopak, pokud jako Job přijmou ukáznění. Podobně to platí i v případě bratra, našeho broučka.
Ledvinami musí odejít všechen ten balast, který se nabalil na naše srdce. A v čem tedy spočívá samotná Abrahamova zkouška? Ta spočívá v tom, že jako on, jdeme cestou, kterou nám vyvolil nebeský Otec. Kdy neváháme a nezkoumáme proč právě takto musíme jít, jako bychom šli obětovat vlastního a jediného syna, skrze kterého má pro lidstvo vzejít záchrana.
Dokud sám Abraham nepředložil desátek ze vší kořisti svému Vykupiteli, ač nevěděl, že právě on vzejde jako syn člověka z jeho vlastních beder, aby tak symbolicky zaplatil i desátek za nás, za duchovní levitské kněžstvo. A tak abychom měli podíl na jeho dokonalé oběti a byli skrze ní očištěni a smířeni s naším Bohem a Otcem, který přebývá v nepřístupném světle. Vše se očisťuje krví.
Kdo patří mezi zapečetěné? Ti, kdo duchem byli vedeni k tomu, aby si náš Pasach, Pánovu poslední večeři, připomenuli 22.04.2024 po západu slunce spolu s těmi, kdo to činili na připomínku vyjití z Egypta. Těm byla takto oznámena Pánova smrt, zatím co pojídali skutečné tělo, skutečného beránka. Aby část z nich mohla být nyní opět naroubována na přirozený olivovník podle slibu proneseného skrze apoštola Pavla. Toho Pavla, kterého tak nenávidí, jako nenávidí Daniele a svého skutečného Vykupitele, Jehošuu Pomazaného.
Co tedy na tom všem máme bratři a sestry pochopit? Abychom byli součástí Krista, jeho duchovního těla a on v nás přebýval skrze ducha, kterého mu Otec dal do podřízenosti, musíme kráčet přesně jeho cestou. Nestačí jen to, být prvorozeným, aby vše bylo stvořeno, skrze něho a pro něho, jak nám to odhaluje apoštol Pavel. Vždyť tu byli jiní prvorození. Ruben, Ezau, Manase. Přesto nikdo z nich nedosáhl na ta práva prvorozeného, jako sám Pán Jehošua.
On sám musel nejprve prokázat kým je. Jaká je skutečná jeho jakost víry, stejně jako to musel prokázat Abraham, Jákob, Noe, Daniel, Job. Ač byl počítán za rovné všem jeho bratrům, jeho andělům, musel se nechat nejprve vyučit. Zamilovat si Boží jméno a nebrat jej do úst nehodnotným způsobem, aby jej ve svůj čas mohl sám nebeský Otec vyvýšit. A nebylo to v čase, kdy byl mezi nimi, ale bylo to v čase, kdy byl na zemi.
Vždyť co je řečeno Mojžíšovi:
„Hle, posílám před tebou anděla, aby tě opatroval na cestě a přivedl tě na místo, které jsem připravil. Dávej na sebe kvůli němu pozor a poslouchej jeho hlas. Nechovej se vůči němu vzpurně, neboť nepromine váš přestupek, protože mé jméno je v něm. Jestliže však budeš přesně poslouchat jeho hlas a opravdu dělat všechno, co budu mluvit, pak jistě budu nepřátelský vůči tvým nepřátelům a budu týrat ty, kteří týrají tebe.“ .
Kde čteme, že by nebeský Otec Mojžíšovi řekl: „Posílám před tebou svého Syna.“ ? Jasně oznamuje, že jej zatím nevyvýšil. Tím, že byl ochoten vzít na sebe lidské nedokonalé tělo od svého narození a podobu člověka, tím byl pokořen. Proto je psáno:
„Každý totiž, kdo se vyvyšuje, bude pokořen, a kdo se pokořuje, bude vyvýšen.“ .
A nebo také:
„Otroci, poslouchejte ve všem ty, kteří jsou v tělesném smyslu vašimi pány, ne službou naoko jako ti, kteří se chtějí zalíbit lidem, ale s upřímností srdce, s bázní před Jehovou.“ .
Být Božím a Pánovým otrokem, to není žádná hanba, ač ti, kteří se potřebují líbit lidem, to za hanbu považují. Ale být jimi můžeme být jen tehdy, pokud máme opravdovou bázeň před Stvořitelem, JeHoVaH (Jehovou) Bohem. Takovou, která plně zrcadlí Kristovu mysl a Kristovo srdce. S tím se nikdo nerodí, ale musí se nechat k této bázni přivést a nechat se vyučit bratři a sestry.
Položme si tedy tuto otázku: „Dorostl jsem už nyní do Kristovy mysli a Kristova srdce?“ . Pokud ne, pak je potřeba s tím něco udělat. Job nám to říká jasně. To co jej poté potkalo, bylo nádherné. On sám to však nečinil pro toto požehnání. Jeho mysl byla zaměřena ke slávě toho, kdo jej stvořil. Přesně toto činí i náš Král, náš Vykupitel, náš zachránce, Pán Jehošua Pomazaný Božím duchem.
Pokud toto pochopíme a stane se to součástí našeho obřezaného srdce, pak bude Pán Jehošua v nás žít a my se staneme součástí jeho duchovního těla, jako jeho údy. Ani zde nestačí říci: „Miluji Tě Pane Jehošuo.“ . To jsou jen prázdná slova. Musíme celým srdcem, myslí a svou životní silou přijmout Agape za svůj způsob života, jinak se staneme jen kusem řinčící mosazi.
A není to jen bratr, kdo v posledních dnech zažil podobnou zkušenost. Má svědectví další. Přesto chci každého, kdo něco podobného zažil vybídnout, aby se ke své situaci postavil čelem. Přiznal si, že klopýtl. Že sám sebe viděl jako spravedlivého a tak se započal nevědomě přít se svým Stvořitelem. Proto přišla na některé z nás Abrahamova zkouška, aby nás pokořila.
Dokud se plně nepokoříme pod mocnou Boží ruku, nikdy nedosáhneme na to, být prohlášeni samotným Bohem, za syny a dcery. Víme sice, že na nás, na své stvoření takto nebeský Otec pohlíží, ale ani o žádném jiném z andělů neřekl:
„Ty jsi můj syn; já, já jsem se dnes stal tvým otcem.“ .
Proč? Protože i tito služebníci ohně budou nejprve pokořeni. Kdy se to stane? Až budou povoláni nahoru Ti z nás, kdo skutečně dorostli do Kristovy mysli a srdce. Pokud víme:
„Odváží se někdo z vás, kdo má při s druhým, jít k soudu před nespravedlivé lidi a ne před svaté? Nebo nevíte, že svatí budou soudit svět? A jestliže svět má být souzen vámi, nejste způsobilí rozsuzovat i malicherné záležitosti? Nevíte, že budeme soudit anděly? Proč ne tedy záležitosti tohoto života? Jestliže tedy opravdu máte k rozsouzení záležitosti tohoto života, dosadíte jako soudce ty, na které se ve sboru pohlíží svrchu? Mluvím, abyste se zastyděli. Je pravda, že mezi vámi není ani jeden moudrý muž, který bude schopen soudit mezi svými bratry, ale bratr jde s bratrem k soudu, a to před nevěřící? To tedy znamená pro vás skutečně úplnou porážku, že máte mezi sebou soudní spory. Proč si spíše nedáte ukřivdit? Proč se spíše nedáte ošidit? Naopak křivdíte a šidíte, a to své bratry.“ .
V čem spočívá ten soud? V nějakém rozsudku? Ne. To je lidské smýšlení. Spočívá v tom, že my jsme jako lidé neměli nikdy možnost uvidět našeho nebeského Otce a přesto jsme mu uvěřili. Byli jsme v tomto ohledu pokořeni, přesto jsme si dokázali vytvořit s Otcem a následně s Panem Jehošuou vztah. Nechali jsme si ukřivdit, ošidit se, jen proto, aby sláva Otce mohla být vyvýšena.
Nejednáme s druhými utrhačně a ani se s nimi nepřeme. Vždyť kdo o nás může vydat znamenitější svědectví než ten, kdo nás pomluvil, ošidil a křivdil nám? Když právě takovému člověku budou otevřeny oči a on pozná, kdo si nás zamiloval, pak v rámci pokání vyzná veřejně svůj hřích a omluví se. To je to největší svědectví.
Soudím bratra za jeho klopýtnutí? AŤ SE TO NIKDY NESTANE! Vždyť nyní potřebuje, když dosáhne na skutečné pokání, mou pomocnou ruku. Musí však nejprve urovnat své vztahy s Otcem a on to ví.
Kdo na nás stále žaluje před zraky našeho Boha? Kdo jej takto proti nám stále popichuje? Je to Satan, jsou to démoni, kteří skrze jiné lidi, šíří o nás jejich pomluvy. Můžeme se na takto podvedené lidi zlobit? Já rozhodně ne. Proč? Obdržel jsem od nebeského Otce Jobovu odměnu. Nevnímám ji skrze zapečetění, které se dovršilo, ani pro možný přístup k Otci a k Panu Jehošuovi. Zatím tam nejsem a vnímám to jako něco úplně jiného, co nemá srovnání s tím, co obdržel Job.
Mou odměnou se stala má manželka Šárka, její srdce. Ten kdo jí měl možnost poznat to ví, jak velkou odměnu jsem v ní získal. Přesto není vše vždy zalito sluncem, jak by si mohl někdo myslet, protože i my se stále učíme, jak v Agape fungovat. Přesto jsme každým dnem víc a víc utvrzováni v tom, jak moudré je jít vůlí Otce. Stále se jej dotazovat, v něj vkládat svou plnou důvěru a jít Jeho cestou, ne tou, která by nás možná na krátkou chvíli tělesně potěšila.
Vím, že mnozí z Vás bratři a sestry stále toužíte potom, aby byl ve Vašem životě podobně smýšlející životní partner, který by miloval jak nebeského Otce, tak našeho Beránka podobně jako je máte v srdci Vy sami. Kdy se to stane? Nebude to tak, že mu sám Pán JeHoVaH otevře oči? A jaký máme od Otce slib?
„A dokonce i na sluhy a na služky vyleji v těch dnech svého ducha.“ .
„A potom se stane, že vyleji svého ducha na tělo všeho druhu a vaši synové a vaše dcery budou jistě prorokovat. Vaši starci, ti budou snít sny. Vaši mladí muži, ti uvidí vidění.“ .
Nepřiblížil se ten den bratři a sestry? Vždyť šťastný je ten, kdo se toho dne dočká.
„A potom vyšle anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř větrů, od nejzazšího konce země až do nejzazšího konce nebe.“ .
Protože máme být takto shromážděni, ne tělem, ale duchem, bylo potřeba nejprve zapečetit ty, kdo zbývali, jak to oznamuje apoštol Jan ve Zjevení:
„A viděl jsem jiného anděla, jak vystupuje od východu slunce a má pečeť živého Boha; a volal silným hlasem na ty čtyři anděly, jimž bylo dáno, aby škodili zemi a moři, a říkal: Neškoďte zemi ani moři ani stromům, dokud nezapečetíme otroky našeho Boha na jejich čelech. A slyšel jsem počet těch, kteří byli zapečetěni, sto čtyřicet čtyři tisíce zapečetěných z každého kmene izraelských synů:“ .
Kdo je Boží Izrael? Ten podle těla, nebo ten, kdo si nechal obřezat své srdce?
„Dejte se obřezat Jehovovi a odejměte předkožky svých srdcí, judští muži a obyvatelé Jeruzaléma; aby můj vztek nevyšel právě jako oheň, a jistě by hořel a nikdo nehasil, kvůli špatnosti vašich jednání.“ .
„Vždyť to je ta smlouva, kterou uzavřu s izraelským domem po oněch dnech, je Jehovův výrok. Chci vložit svůj zákon do nich, a napíši jim jej do srdce. A chci se stát jejich Bohem a oni se stanou mým lidem.“ .
Protože víme, že se toto nevztahuje jen na ty podle těla, ale právě na ty, podle působení Otcova ducha, kteří mu věnovali:
Plnou POZORNOST
Úplné ODPUŠTĚNÍ sobě i svým nepřátelům
A skutečné POKÁNÍ
tedy POP
Nyní jsem obdržel bratři a sestry zprávu, že bratr porozuměl. Kéž mu tedy sám nebeský Otec, JeHoVaH (Jehova) Bůh požehná, kéž jej vede cestou Boží vůle, kéž mu vše odpustí, aby tím oslavil našeho Otce v nebesích a také Syna, Pána Jehošuu Krista, v jehož jménu prosím o vyslyšení. Nejenom za něj prosím, ale i za všechny, kdo klopýtli. Kéž jsou duchovně uzdraveni. Amen a amen
Co se tedy nyní započalo?
„A šestý anděl zatroubil na svou trubku. A slyšel jsem jeden hlas z rohů zlatého oltáře, který je před Bohem, jak říká šestému andělovi, který měl trubku: Rozvaž ty čtyři anděly, kteří jsou spoutáni u velké řeky Eufratu. A byli rozvázáni ti čtyři andělé, kteří jsou připraveni pro tu hodinu a den a měsíc a rok, aby zabili třetinu lidí.“ .
Jak můžeme z těchto veršů pochopit, neděje se vše v jednom čase. Nejprve musí anděl troubit. Proto ti co oznamují, že teprve stojíme před šestým zatroubením se skutečně mýlí. Teprve pak je dokončeno zapečetění a následně jsou andělé se čtyřmi větry rozvázáni, aby mohli naplnit Boží vůli. Proto mnozí neviděli to, co jsem od podzimu popisoval.
Když mi bylo oznámeno, že zapečetění skončilo a byli ti andělé rozvázáni, prosil jsem o potvrzení. Během včerejška vyšla zpráva o tom, že bylo tajně na Libavu přesunuto vojenské vybavení. Dnes započal jeho přesun do Polska. Proto ta dopravní nehoda před polskými hranicemi na D1 u Bohumína. A to je ten pro mne potřebný důkaz. Proč?
Věděl jsem díky Otcovu vedení o záměru krále Jihu, napadnout krále Severu, během jeho jarního vojenského cvičení, na jeho konci. Král Jihu a jeho podporovatelé se poučili z Hitlerova neslavného tažení na SSSR. Jeho vlastní generálové navrhovali, aby zaútočil už o tři týdny dříve. Protože byli Hitler a lidé v pozadí okultisty, jednali na Satanův příkaz až 22.06.1941. V čase po naplnění letního slunovratu.
Od začátku letošního roku hrál král Jihu divadlo, že jeho vojska se nezapojí do Ukrajinského konfliktu. Byl mi předložen před několika dny ke zhlédnutí komentář pana Vrábela, o tajném přesunutí amerických vojáků do Polska pod pláštíkem tmy, skrze nasmlouvanou autobusovou dopravu. Dále vláda ČR vyhlásila od 01.05. do 30.09.2024 zvýšené bezpečnostní opatření. Jako výmluvu použila konání několika sportovních utkání. Že vše je opatření pro zvýšení bezpečnosti nás občanů.
To je samozřejmě lež. Samotný premiér, který si byl pro noty v sídle CIA i s vedoucími tajných služeb v minulých dnech, obdrželi pokyny. Vrbětice jsou jen součást celé hry. Jak jsem naznačil v předchozím článku, byla za celou kauzou jedna lež, jedno nedodržení dohodnutých opatření, při vývozu zbraní a munice na blízký východ skrze Bulharsko z tohoto skladu, před výbuchy.
Co se stalo. Ruská armáda v Sýrii objevila u takzvaných bojovníků ISIL určité zbraně. Díky jejich sériovým číslům bylo možné přesně identifikovat, kde se tyto zbraně nacházely, než se dostaly do rukou těchto teroristů, kteří je obdrželi pro svou teroristickou činnost. Protože byla akce Vrbětice pro dodávky zbraní posvěcena právě Spojenými státy, byly dohodnuty i bezpečnostní opatření, které česká strana nesplnila.
To dovolilo Američanům rozehrát následně, kdy se vše výbuchy mělo zakrýt, hru a donutit Babiše a spol. (Hamáček), aby obvinili z výbuchů ruské tajné služby. Protože to byla samozřejmě lež jako věž, jako akce Novičok a Ricin, došlo z ruské strany k vytvoření seznamu největších nepřátel Ruska. V diplomacii totiž taková sabotáž, pokud by jí skutečně uskutečnila Ruská federace by to znamenalo vyhlášení války.
Jak jsem v té době (18.04.2021) napsal, když Babiš a Hamáček s tím vším přišli, také po návštěvě Babiše v USA, v sídle CIA, dostali jasné noty. K obvinění Ruska a k vyhoštění 18-ti ruských diplomatů. Byl to vzkaz a bylo to v čase narozenin Adolfa Hitlera. Vše můžeme najít zde.
Pokud by bylo vyšetřování Vrbětic skutečně nezávislé, pak by veřejnosti muselo být oznámeno, kde skutečné zbraně skončily a z ČR se tak stala země, která podporuje terorismus. Proč? Protože vývoz musí schválit státní úřady, které jsou garantem, že se zbraně nedostanou do rukou teroristů. Je úplně jedno, kdo tuto teroristickou skupinu stvořil, ač je to veřejným tajemstvím, ke kterému se přiznal i samotný Barack Obama.
Díky této kauze, díky této lži, ČR ztratila veškerou svou suverenitu, ty zbytky, které ještě měla. A proč je to potřeba pochopit? Protože pokud my sami sobě lžeme, pak ztratíme svou suverenitu. Chyby děláme všichni, ale nesmíme si lhát. Pokud skutečně chceme jít cestou Boží vůle, pak musíme hledět na výsledek a ne na potíže, které nám to v dané chvíli může způsobit.
Myslí si snad někdo, že Abraham skákal radostí, když mu bylo oznámeno, že má obětovat svého milovaného syna Izáka? Kdyby nehleděl na výsledek, tedy slib nebeského Otce, že skrze Izáka přijde to pravé semeno. A on sám tomu slibu plně nevěřil, Izáka by nikdy nešel obětovat. Nezvládl by to. Nebeský Otec vše připustil jenom proto, že znal dokonale Abrahamovo srdce i ledviny, že tam není nic, co by jeho víru zlomilo. Sám nebeský Otec nikoho nezkouší, takže víme, kdo si tu zkoušku vyžádal, aby byl odstraněn symbolický plot kolem Abrahama. Přesně jako u Joba.
Satan vede o nás skutečnou válku. Musíme stále zkoumat všechny myšlenky, zda nepřichází právě od něj. Vždyť byl ochranný plot od nás odstraněn. Tato víra soudí samotné anděly, protože oni viděli Otce, vše co tvoří a přesto sami nespoutali na počátku toho Světlonoše, rebela, ale nechali jej mluvit a pronášet jeho pomluvy. Ač my sami nedosahujeme jejich slávy, dokážeme našeho Otce hájit před tímto světem a tak posvěcovat Jeho svaté jméno.
Naplnění Abrahamovy zkoušky víry, u každého z nás se jedná o něco individuálního, nám zajišťuje vstupenku na Beránkovu svatbu. Pro mnohé z Vás bratři a sestry to může být založeno na víře, že se Váš partner stane dokonalým protějškem. Ale někdy to znamená zříci se něčeho velmi osobního, co nám dávalo pocit, že máme důvod žít. I takovou zkouškou byl jeden z bratrů vyzkoušen.
Nyní, když stojíme na prahu velké události, kde každý, kdo správně vzývá Otcovo a Beránkovo jméno bezpečně vyvázne a s ním i jeho blízcí, pokud Otci plně důvěřujeme. Tak nyní si musíme osvojit všechny potřebné kroky, které nás vedou všude tam, kde je i náš Pán Jehošua. Ten je kde? Je v nebi.
Co si musíme osvojit? POKORU, VÍRU, PLNOU POZORNOST, ÚCTU A BÁZEŇ. DOVOLIT SE NECHAT PLNĚ VYUČIT A DORÚST DO KRISTOVY MYSLI A SRDCE, jak to oznamuje apoštol Pavel:
„Duchovní člověk však zkoumá skutečně všechno, ale sám není zkoumán žádným člověkem. Vždyť kdo poznal Jehovovu mysl, aby ho poučoval? Ale my máme Kristovu mysl.“ .
Kéž jsme v očekávání s plnou důvěrou v našeho Boha a také Zachránce, Syna, Pána Jehošuu Krista.
S Agape a v Agape Vaše sestra a má milovaná žena Šárka. Váš bratr, Pánův otrok, Igi