Dnešní úvaha bratři a sestry, přátelé Pravdy, čtenáři, tak ta se zaměřuje na příběh Abrahama a Lota. Víme, že původní jméno Abrahama bylo Abram. I nad tím se zamyslíme proč? Jak sami pochopíme, je v příběhu ukryto více, než jsme až dosud zřejmě pochopili a úzce to souvisí s dnešní dobou. Nejprve si vše zkráceně připomeneme, abychom byli v obraze.
Abram (Abraham) se narodil v roce 1999 př.n.l. Terachovi v 70 letech jeho života. Spolu s ním se narodili, zda z jedné ženy, nebo dvou dalších i dva další synové Nachor a Haran (Charan). K Narození došlo v dnešním Iráku, tehdejší zemi Chaldejců, ve městě Ur. Z vykopávek se zjistilo, že Ur bylo velmi moderní město, kde fungovala kanalizace a splachovací záchody.
V tomto městě, které je vzdáleno 241 km od pobřeží Perského zálivu byly nalezeny záznamy jak o Terachovi, tak také o Lotovi. V roce 1949 př.n.l. byli nebeským Otcem vedeni Terach, Abram s manželkou Saraj a Lot, aby přešli do Kanaánu, ale usadili se na místě, které nazvali po mrtvém synovi Teracha, HARAN (Charan).
„Potom vzal Terach svého syna Abrama a svého vnuka Lota, Haranova syna, a svou snachu Saraj, manželku svého syna Abrama, a vyšli s ním z Uru Kaldejců, aby šli do kananejské země. Časem přišli do Haranu a usídlili se tam. A Terachových dnů bylo dvě stě pět let. Pak Terach v Haranu zemřel.“ .
Podle zprávy bychom usoudili, že jejich cesta z Ur směřovala na západ. Když budeme pátrat ve vykopávkách, tak zjistíme, že se Haran nachází na severozápadě dnešního Iráku, cca 900 km od města Ur.
To mne překvapilo, když jsem se měl podívat na mapu. Přišli tedy s Terachem do Kanaánu? Ne, dále zůstávali na místě tehdejší Mezopotámie, říše Chaldejců. Tam Abram, Saraj a Lot setrvali do roku 1924 př.n.l. . Teprve poté na pokyn nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovy) Boha míří ti tři a jejich sloužící na jih, překračují Eufrat a sestupují přes dnešní Sýrii do tehdejšího Kanaánu, který sahal až k dnešnímu Egyptu. Ve 135 letech přišel Abrahám k hoře Hermonu, kde Abrahám umírá v roce 1824 př.n.l. .
Proč je to důležité se o těchto věcech zmínit? Protože minimálně 60 let pobýval Abrahám ve stanech, než se trvale usídlil na jednom místě. 75 let žil se záchodem a veškerým pohodlím, když musel tento standard opustit a kopat si na svých místech polní latríny, protože výkaly se musely zahrabávat. Zkusme si představit nás, že dostaneme od nebeského Otce pokyn jako Abrahám a na 60 let se vzdáme svého pohodlí.
A co jenom na takový měsíc, či 40 dní, jak by se nám toto líbilo? Já osobně bych toto podstoupit nechtěl. Proč je důležité se nad tím vším zamyslet? Abychom pochopili myšlenku, kterou čteme v nadpisu:
Právem ať je oblečen, spravedlností opásán – Kdy se to stane?
Šárka byla vedena k sepsání těchto myšlenek:
„Právo ať stane se jeho oděvem, spravedlností pak ať je opásán. Může snad člověk toto splňovat? Nemyslím. Jak mohu pochopit to, s čím nemám zkušenost? Jak mohu rozumět druhého trápení, klopýtání a selhání, když jeho cestou nechodím? Proč tak často říká se: „Počkejme až dospěje“ , co vlastně je ona dospělost? Není to snad zkušenost? Není to ochota podívat se na vše z nadhledu, nesoudit a jen naslouchat.
Ano, člověk je schopen právní systém vytvořit, definici pravidel a zákonů. A podle nich pak je souzen ten, kdo se proti právu a spravedlnosti provinil. A také člověk může z rozličných pohnutek či důvodů tento právní systém pozměnit/upravit – tam uvolnit, jinde zas přitvrdit a tak se právo a spravedlnost v rukou člověka mění na hmotu bez tvaru, jednotku proměnou, nestálou a nepevnou.
Mohu se snad do srdce druhého člověka podívat? Jak bych mohla o druhém říct: „Svou ruku za něj dám do ohně.“ a přitom nebála se spálenin?
Pokud se na slovo „právo“ zaměřím, pak v Písmu jako první verš: „Nemáš k dispozici celou zemi? Prosím, odděl se ode mne. Jestliže půjdeš vlevo, pak chci jít vpravo; ale jestliže půjdeš vpravo, pak chci jít vlevo.“ , naleznu. Tento verš vedl mne k úvaze = Jehova Abrama vybídl, aby vše co zná opustil.
„A Jehova řekl Abramovi: Vyjdi ze své země a od svých příbuzných a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu„ .
Abram poslechl a svou zemi opustil.
„A tak Abram šel, právě jak k němu Jehova mluvil, a Lot šel s ním. A Abramovi bylo sedmdesát pět let, když vyšel z Haranu.“ .
Abram a Lot měli početná stáda dobytka, nemohli tedy všichni bydlet společně na jednom místě, vznikaly hádky mezi honáky jednotlivých stád.
„Abram tudíž řekl Lotovi: Prosím, ať nepokračují hádky mezi mnou a tebou a mezi mými honáky a tvými honáky, neboť my muži jsme bratři. Nemáš k dispozici celou zemi? Prosím, odděl se ode mne. Jestliže půjdeš vlevo, pak chci jít vpravo; ale jestliže půjdeš vpravo, pak chci jít vlevo. Tak Lot pozvedl oči a uviděl celou tu Jordánskou oblast, že to všechno byl dobře zavlažovaný kraj… Lot si tedy vyvolil celou tu Jordánskou oblast a Lot přestěhoval svůj tábor k východu. Tak se oddělili jeden od druhého.“
Když připomenu si vzájemný vztah mezi Abramem a Lotem, když připomenu si Abramův věk i tu skutečnost, že k odchodu ze země byl Abram Jehovou vybídnut a Abram Otci naslouchal, směr putování vybíral, pak nabízí se mi otázka: „Neměl si snad Abram vybrat sám, kterým směrem se od Lota oddělí? Neměl Lot při nabídce výběr na svém strýci ponechat?“ . Lot však vybral si tak, jak velela mu jeho lidská sobeckost.
Můj rozum, tedy může Lota za tento čin odsoudit, však co bylo s Lotem dál?
„Nakonec si postavil stan blízko Sodomy. A sodomští muži byli špatní a byli velkými hříšníky proti Jehovovi.„ .
Každý z nás příběh zničeného města Sodoma zná.
„Když však nastal úsvit, potom andělé naléhali na Lota a řekli: Vstaň! Vezmi svou manželku a své dvě dcery, které jsou zde, abys nebyl smeten s proviněním města!„ .
Pokud se na celý příběh z nadhledu podívám, pak je zde jedna otázka: „Co by se stalo, kdyby Lot možnost výběru Abramovi přenechal?“ , a to vše vede mě k úvaze = všichni jsme plánu Otce Jehovah součástí. Náš rozum nedokáže jednotlivé „dílky“ plánu posoudit, nedokáže říct, proč to a to děje se, proč ten klopýtl, proč ten se tak a tak rozhodl. A tedy mohu jen vše s tichostí, úctou a pokorou sledovat.
„Vždyť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než vaše cesty a mé myšlenky než vaše myšlenky.„
„Srdce moudrého působí, že jeho ústa projevují pochopení, a jeho rtům to dodává přesvědčivosti.“. “ .
Šárka
Když jsem si pročetl, co Šárka sepsala, byl jsem veden k tomu, abych zaměřil svou pozornost nejprve k významu jmen Abram a Abrahám.
Abrahám (אַבְרָהָם) = OTEC NÁRODŮ (zemí). Zde je význam jména jasný, protože souvisí s tím co čteme zde:
A prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země pro tu skutečnost, že jsi naslouchal mému hlasu.“ .
Když jsem četl Písmo až do tohoto dne, nikdy jsem nezkoumal význam jména Abram. Až dnes.
Abram (אברם) = 1. OTCEM MILOVANÝ 2. MILOVANÝ OTEC 3. MILUJÍCÍ OTEC
A z těchto tří významů se máme podívat na příběh Abrama a Lota.
Následně jsem pak měl zkoumat význam jména Lot (ל֤וֹט) . Hebrejština toto slovo používá k označení lehoulinkého závoje, přesto význam jména Lot uvádí ve slovním spojení SVOBODNÝ MUŽ (ČLOVĚK). Nad tím se máme zamyslet. Závoj něco zakrývá. Pokud na něj působí vítr, je to co je skryté, STÁVÁ SE TO ODHALENÉ.
Podobně člověk se SVOBODNOU VŮLÍ zahaluje co má v srdci, ale když působí Otcův duch, je tato jeho vůle odhalena. Proto svobodný člověk pod závojem srdce, vlastních myšlenek. Ty jej vedou po cestě života. A ty jsou dvě. Široká a Úzká. Jedna vede do zničení a druhá do ŽIVOTA.
Abramův život jako OTCEM MILOVANÝ
Pokud si přečteme celý životní příběh Abrama = Abraháma, pak v něm vidíme, že to byl muž, který byl nebeským Otcem milován jako syn. Abrahám měl POP a VÚP (POZORNOST, ODPUŠTĚNÍ, POKÁNÍ, VDĚČNOST, ÚCTU, POKORU což se rovná POROZUMĚNÍ). Proto obdržel POV (POŽEHNÁNÍ, OCHRANU a VÍTĚZSTVÍ) = dlouhý život a po vzkříšení VĚČNÝ ŽIVOT.
Kdo je podoben Abrahámovi? Ten, kdo má Kristovu mysl a srdce. Jinak jsme Lotem, člověkem svobodným, kterého touží nebeský Otec zachránit.
Abram jako MILOVANÝ OTEC
Zde je to krásně ukázáno na jeho synovi Izákovi, když si pokorně lehl na oltář, aby jej mohl Abrahám obětovat. Izáka vůbec nenapadlo se nepodvolit vůli svého otce, ale přijal to, co od něj jeho otec žádal. Teprve pak se objevil beran, který byl následně obětován. Opět kdo je dnes jako ten Izák. Je to ten, kdo je ochoten pro nebeského Tatínka dát svůj život v Jeho prospěch. Naplnění nastane, až se přiblíží toto:
„A až dokončí své svědectví (nevěsta = 144 tisíc = duchovní Juda a rozvážné panny = družičky = duchovní Efraim), divoké zvíře (BRICS + pod vedením Ruska = ruský svět = socialismus stalinského typu = československý socialismus), jež vystupuje z propasti, povede s nimi válku a zvítězí nad nimi a zabije je (Co je víc? Duchovní, nebo tělesné?). A jejich mrtvoly budou na široké cestě velkého města, které se v duchovním smyslu nazývá Sodoma a Egypt, kde byl i jejich Pán přibit na stauru. A ti z lidí a kmenů a jazyků a národů se budou dívat na jejich mrtvoly po tři a půl dne a nedají jejich mrtvoly uložit do hrobky. A ti, kteří bydlí na zemi, se nad nimi radují a těší se a budou jeden druhému posílat dary, protože ti dva proroci (ty dvě skupiny, Juda a Efraim) trýznili ty (usvědčovali je svým kázáním a životem), kteří bydlí na zemi. A po třech a půl dnech do nich vstoupil duch života od Boha a postavili se na nohy, a na ty, kteří je spatřili, padl velký strach.“ .
Kdo přinese skutečnou oběť? Ti kdo mají Kristovu mysl a srdce.
Abram jako MILUJÍCÍ OTEC
Vzhledem k Lotovi se takto prokázal několikrát. Nejprve mu nabídl, aby si sám vybral. Přesně takto jedná náš nebeský Otec s námi. Také nám nabízí možnost si svobodně vybrat. Pak jej vysvobodil, když Lota a krále kolem tehdejšího Mrtvého moře zajali Chaldejci a odváděli je jako kořist.
Podruhé, když za Lota prosil nebeského Otce prostřednictvím archanděla Michaela (budoucího Pána Jehošuu) jak to čteme zde:
„Vtom se muži (andělé) odtud obrátili a vydali se na cestu k Sodomě; ale Jehova (archanděl Michael = Pán Jehošua Kristus, protože v TOMTO ANDĚLOVI je ukryto Boží jméno a Jehošua znamená JeHoVaH /Jehova/ ZACHRAŇUJE), ten ještě stál před Abrahamem. Abraham se potom přiblížil a promluvil: Skutečně smeteš spravedlivého s ničemným? Dejme tomu, že je uprostřed města padesát spravedlivých. Smeteš je tedy a nepromineš tomu místu kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm? Je nemyslitelné, že bys ty jednal tímto způsobem a usmrtil spravedlivého s ničemným, takže by se muselo se spravedlivým stát totéž, co s ničemným! To je od tebe nemyslitelné. Neučiní Soudce celé země, co je správné? Pak Jehova řekl: Jestliže najdu v Sodomě padesát spravedlivých uprostřed města, kvůli nim chci prominout celému místu. Ale Abraham dál odpovídal a řekl: Prosím, vzal jsem na sebe promluvit k Jehovovi, ačkoli jsem prach a popel. Dejme tomu, že by do padesáti spravedlivých chybělo pět. Zničíš pro těch pět celé město? A tak řekl: Nezničím je, jestliže tam naleznu čtyřicet pět. Ale ještě znovu k němu dál promluvil a řekl: Dejme tomu, že se tam nalezne čtyřicet. Zase řekl: Neudělám to kvůli čtyřiceti. Ale on pokračoval: Ať se, prosím, Jehova nerozpálí hněvem, ale dovolí mi dále mluvit: Dejme tomu, že se tam nalezne třicet. Zase řekl: Neudělám to, jestliže tam naleznu třicet. Ale on pokračoval dál: Prosím, vzal jsem na sebe promluvit k Jehovovi: Dejme tomu, že se tam nalezne dvacet. Zase řekl: Nezničím je kvůli dvaceti. Nakonec řekl: Ať se, prosím, Jehova nerozpálí hněvem, ale dovolí mi ještě jedenkrát promluvit: Dejme tomu, že se tam nalezne deset. Zase řekl: Kvůli těm deseti je nezničím. Potom Jehova odešel, když skončil rozmluvu s Abrahamem, a Abraham se vrátil ke svému místu.“ .
Dokážeme si sami sebe představit, jakou Lásku musíme mít k těm, které chceme zachránit? A to je to, co máme pochopit. Jak s námi jedná nebeský Otec, proč nám dovoluje jít svobodnou vůlí jako symboličtí Lotové, ač vidí, že to nebude k našemu prospěchu v určitý čas po fyzické stránce, kdy svými kroky jako Lot ztratíme vše, ale protože jsou zde tací, kteří za nás prosí nebeského Otce, aby nás nezahubil s ničemnými, ale zachránil, pošle ne anděly, ty symbolizují dnes vylitého POMOCNÍKA, BOŽÍHO DUCHA, aby nás vyvedl ze symbolické Sodomy, kde jsme se sami usadili, tedy z tohoto světa.
Chtěl Lot odejít? Ne, musel byl být on a jeho manželka s dcerami násilím odvedeni, jak to čteme zde:
„Když však nastal úsvit, potom andělé naléhali na Lota a řekli: Vstaň! Vezmi svou manželku a své dvě dcery, které jsou zde, abys nebyl smeten s proviněním města! Když stále otálel, pak ti muži, protože Jehova s ním měl soucit, uchopili jeho ruku i ruku jeho manželky a ruce jeho dvou dcer a vyvedli ho ven a postavili ho za městem.“ .
Už chápeme proč byl vylit Duch? Co to dnes znamená? Vždyť jsme jako v Sodomě. A dokud nemáme vztah s nebeským Otcem, jaký měl Abrahám, tak jednáme jako ten Lot. Ale proč to naše tvrdohlavé jednání nebeský Otec připouští? Abychom se poučili a začali mu naslouchat. Mnozí dnes zažívají těžké chvíle, pády a kotrmelce, jak s námi vede duchovní boj samotný Satan a my ten jeho boj ne a ne pochopit. Proto za nás neustále prosí ti, kdo mají Kristovu mysl a srdce, protože uvažují jako Abrahám a mají k nám vztah jako má otec se synem, abychom byli zachráněni.
Pokud jsme dnes stále v pozici Lota, tak se zamysleme nad tím, co si sebou nesl v den, kdy byl vyveden ze Sodomy? Já čtu že si zachránil život, nic víc. Přesto to bylo obrovské POŽEHNÁNÍ. Pokud budeme toužit jako Lotova manželka dále po světě, pak symbolicky duchovně zkameníme. Stane se z nás symbolický duchovní solný sloup. Není v Písmu mnoho časů o 40-ti dnech?
Ti, kdo mají Kristovu mysl a srdce nikdy nikoho nesoudí, přesto nám ukazují i to, z čeho je potřeba se poučit. Proč? Protože nás vidí jako toho Lota, který ještě nemá vztah s nebeským Otcem. Stále mají na mysli naší záchranu, abychom vše správně pochopili. Když nebudeme mít na naší životní cestě symbolické ukazatele směru a bude před námi hluboká propast, jak se jí vyhneme, když o ní nevíme?
Měl Lot ve svém srdci smysl pro PRÁVO a SPRAVEDLNOST? Měl, to zjišťujeme z tohoto jeho jednání:
„Než mohli ulehnout, muži města, sodomští muži, obklopili dům, od chlapce po starce, všichni lidé v jednom srocení. A stále volali na Lota a říkali mu: Kde jsou muži, kteří k tobě vešli dnes večer? Vyveď nám je, abychom s nimi měli styk. Lot k nim nakonec vyšel ke vchodu, ale zavřel za sebou dveře. Potom řekl: Prosím, moji bratři, nejednejte špatně. Prosím, mám zde dvě dcery, které nikdy neměly styk s mužem. Prosím, dovolte mi, abych vám je vyvedl. Pak jim udělejte, co je dobré ve vašich očích. Jenom těmto mužům nic neudělejte, protože právě proto přišli pod stín mé střechy.“ .
Máme úctu k vylitému duchu, jako měl Lot úctu k andělům, kteří jej přišli zachránit? I nad tím musíme stále rozjímat. Vždyť jít proti duchu je hřích, který se neodpouští. Pokud jsme jej poznali, pak musíme jej použít k tomu, abychom se k Otci přibližovali a naslouchali Jeho tichému hlasu, jak nás skrze ducha vede. Jsme vedeni k pokoře a ne k nadutosti. Kdo se skutečně nechá duchem uchopit, ten bude na tom stejně jako Lot a jeho domácnost v den vyvedení ze Sodomy.
O tom je příběh Abrama a Lota pro dnešní dny. Nesoudit, abychom sami nebyli souzeni. Pomáhat těm, kdo klopýtají, aby se ze svých klopýtnutí poučili. Protože je to jejich cesta k POROZUMĚNÍ, která je z pohledu člověka špatnou cestou, ale z pohledu nebeského Otce a Jeho záměru, vyšší cesta s vyššími myšlenkami.
Pomoc však není v tom, že máme někomu umetat cestu, hlavně tehdy, když vidíme, že si neváží naši praktické pomoci. I my musíme naslouchat nebeskému Otci, ptát se, jakou pomoc poskytnout, aby připuštěná cesta nebeským Otcem byla dokonalá.
O tom všem jsme měli s Šárkou rozjímat. Podívat se na celý příběh z pohledu nebeského Otce, jak nás svobodné lidi se svobodnou vůlí našich srdcí a myšlenek vidí a co působení Jeho ducha nyní způsobuje. Že jsou odhalovány naše skryté myšlenky srdce, abychom to špatné vykořenili.
Svatý, svatý, svatý, JeHoVaH (Jehovo) vojsk, Svrchovaný Bože a Otče, kéž nám Tvým duchem odhalíš naše nedostatky. Pomůžeš nám se jich zbavit, abychom kráčeli cestou života a ne smrti. K Vaší slávě a Vaší chvále ve jménu Pána Jehošuy Krista. Amen a amen.
V Agape a s Agape Vaše sestra a Váš bratr, Pánův otrok, Šárka a Igi (Šági)