Na čem se stále klopýtá, přátelé Pravdy, bratři a sestry, čtenáři tohoto webu? Právě na plném porozumění této myšlenky. Proč se na ni klopýtá? Protože jsme lidé, ne se sklonem k duchovnímu poznání, ale k tomu tělesnému. (Sepsáno 09.07.2024)
Uvědomovali si tuto skutečnost apoštolové? Ano, proto budu dva z nich citovat:
„Dále, považujte trpělivost našeho Pána za záchranu, právě jak vám také psal náš milovaný bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána, když o tom mluvil, jako to činí také ve všech svých dopisech. Jsou v nich však některé věci těžko srozumitelné, jež neučení a nestálí překrucují, jako také ostatní Písma, ke svému vlastnímu zničení. Když tedy, milovaní, máte předem toto poznání, střežte se, abyste s nimi nebyli odvedeni omylem těch, kteří vzdorují zákonu, a neodpadli od své vlastní stálosti. Ne, ale vyrůstejte dále v nezasloužené laskavosti a poznání našeho Pána a Zachránce Jehošuy Krista. Jemu buď sláva nyní i do dne věčnosti.“ .
Petr, skála podle výroku samotného Pána Jehošuy, jeden z hlavních kamenů Pánova duchovního těla, duchovního chrámu. Co se stalo mezi ním a Pavlem? Vznikla mezi nimi velká hádka a rozepře. Petr nemohl Pavlovi přijít na jméno. Teprve až opustil to ničemné EGO, lidské smýšlení, dovolil, aby jej nebeský Otec sám poučil, tak teprve tehdy byl schopen si přiznat to, že cesty našeho Stvořitele jsou vyšší než naše lidské cesty. Stejně tak, že Boží myšlenky jsou vyšší, než naše lidské uvažování.
A jak to to viděl Pavel?:
„A tak jsem k vám nemohl mluvit jako k duchovním lidem, bratři, ale jako k tělesným lidem, jako k nemluvňatům v Kristu. Krmil jsem vás mlékem, ne něčím k jídlu, neboť jste ještě nebyli dost silní. Vskutku nejste dost silní ani nyní, neboť jste ještě tělesní. Poněvadž je totiž mezi vámi žárlivost a rozepře, nejste snad tělesní a nechodíte jako lidé?“ .
Pokud se Pavel dostal s Petrem do hádky, byl v té chvíli tělesný a ne duchovní člověk. Za hádkou těchto dvou mužů bylo tělesné porozumění pro PRÁVO a SPRAVEDLNOST. A to nás vede k myšlence, proč nám nebeský Otec, samotný Stvořitel nebe a země, JeHoVaH (Jehova) vojsk oznamuje, že Jeho vlastní moudrost, Jeho cesty PRÁVA a SPRAVEDLNOSTI jsou VYŠŠÍ než ty naše cesty a naše moudrost. A stále o to klopýtáme. I já nejsem výjimkou. Proto říkám: „MY!“ .
Co nám to klopýtání způsobuje? Je to náš rozum, jsou to naše životní zkušenosti. Včera (v pondělí 08.07.2024) jsme byli s mou ženou usměrněni za to, že uvažujeme jako lidé. Nebeský Otec nás přirovnal k těšitelům Joba, pokud se na určité věci nebudeme dívat jeho pohledem. Měl Otec Pravdu? MĚL. Jak to můžeme změnit? Jedině tak, že se necháme POUČIT a přijmeme ukáznění. A kdy jej přijmeme? Jedině tehdy, když budeme plně naslouchat Otcovu tichému hlasu Jeho myšlenek.
„Tak řekl Jehova, tvůj Výplatce, Svatý Izraele: Já, Jehova, jsem tvůj Bůh, Ten, kdo tě vyučuje k tvému prospěchu, Ten, kdo působí, že šlapeš cestou, kterou bys měl chodit. Kdybys jen opravdu věnoval pozornost mým přikázáním! Potom by byl tvůj pokoj právě jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny. “ .
Proč se musíme nad výrokem nebeského Otce zamyslet? Protože je snadné upadnout do této léčky:
„A není divu, neboť sám Satan se stále proměňuje v anděla světla. Není tudíž nic velikého, jestliže se jeho služebníci také stále proměňují ve služebníky spravedlnosti. Ale jejich konec bude podle jejich skutků.“ .
Celá úvaha, kterou nyní předkládáme započala společným rozhovorem s Šárkou o tom, že si často neuvědomuje, proč je naše životní cesta vedena právě touto cestou a až na konci zpětně zjistíme, že to bylo od nebeského Otce velmi moudré. Vše jsem měl pochopit na této otázce:
Jak se rozezná Boží prorok a Satanův prorok?
To je důležitá otázka pro POROZUMĚNÍ vyšších cest Stvořitele nebe a země, Jeho myšlenek. O tom budeme uvažovat dále. Nás zajímá, od koho určitá proroctví přišla, protože se některá dokonce vyplnila. Byla inspirována nebeským Otcem, JeHoVaH (Jehovou) Bohem, nebo je inspiroval Satan?
Každý skutečný Boží prorok slouží zároveň jako učitel. To znamená, že když skutečný Boží prorok oznamuje ukončení, tak nabízí i způsob, jak zachránit sebe, druhé a ty v jeho domácnosti. Poukazuje na změnu přístupu a nápravy. Vybízí k tomu, abychom si s naším Stvořitelem vytvořili vztah.
Satanův prorok jen oznamuje něco, ale nikdy člověka nevede k tomu, jak se skutečně zachránit. Například oznámí, že konec světa nastane tehdy a tehdy. Může to tak být. Nikdy však nevysvětlí, o jaký svět se jedná. Proč musí být ukončen a co po něm přichází a proč. Jak dosáhnout na záchranu také neoznamuje. Jen konstatuje změnu.
Takže je to ve skutečnosti proroctví? Ne. JE TO VYTVÁŘENÍ STRACHU. Někteří takzvaní proroci zase vše zašifrovali do hádanek tak, že se jejich slova dají pochopit teprve tehdy, až je Satan uskuteční skrze své loutky, své elity za oponou. U nebeského Otce je to jiné. Ten vždy skrze své sluhy, své proroky, nejprve vysvětlí příčinu. Odhalí způsob jak činit pokání, aby to v dané generaci nenastalo. A snaží se posluchače proroctví přivést k sobě, aby Jej hledali.
Nemálo je těch, kdo se někdy dostali na tyto stránky a začali skutečně hledat nebeského Otce. A tak Jej také našli. Přesto si svou víru neudrželi. Proč? Protože se v mnoha proroctvích, které tu byly vyloženy hovoří o válce, která v Čase Konce probíhá. Když se vše neodehrálo podle našich lidských představ, odešli jinam. A to je to klopýtání, kdy upřeme naší pozornost na určitý detail, ale nejsme ochotni vytrvat ve vztahu s nebeským Otcem, který má s oznámenými PRAVDAMI vyšší záměr a proto Jan ve Zjevení zapsal:
„Má-li kdo ucho, ať slyší. Jestliže je někdo určen k zajetí, odchází do zajetí. Jestliže někdo zabije mečem, bude zabit mečem. Zde to znamená vytrvalost a víru svatých.“ .
To, že se něco neodehrává podle našich lidských uvažování ještě neznamená, že se to neplní a že to bude jinak. Duchovní je víc než tělesné. To se nám snaží náš nebeský Otec stále vysvětlovat. Když se zamyslíme nad Jonášem, tak to musíme chápat. Proč? Protože jeho uvažování bylo tělesné a on hledal svou slávu a své EGO. Nehledal Boží PRÁVO a SPRAVEDLNOST, kde projevy MILOSRDENSTVÍ jsou víc, než zničení a zmar.
Kdyby nebeský Otec stále nehleděl na to, že jsme jen prach na miskách Jeho vah, nedával nám stále možnost změnit naše lidské uvažování. Kdyby k nám stále nenatahoval své ruce, abychom se Jím nechali vyučit a dosáhli jsme na Kristovu mysl, jak jsme si to už několikrát vysvětlovali, pak by naše naděje zanikla. NA PLÁNOVANOU ZÁCHRANU BYCHOM NEDOSÁHLI. Stačí 40 dní, aby se prokázalo, kde skutečně je srdce člověka.
Vžijme se do určité situace, kdy je nám nebeským Otcem řečeno, že přijde do našich životů potřebná změna, kterou On potřebuje, aby se naplnil Jeho záměr se zemí, s lidstvem. My však máme své životní zkušenosti, svou osobnost a své představy. Co začneme dělat? Začneme přemýšlet jak nás se to osobně dotkne. Mysl nám vytvoří obraz, jaký by nám vyhovoval a toho se držíme. Když začneme být se záměrem skutečně konfrontováni, najednou se do našich představ nedaří záměr napasovat.
Například jsem věděl, že se budu do 15.10.2018 stěhovat. Má představa byla, že skončím někde u Žiliny a tam budu pracovat pro tamní romskou komunitu, abych jim pomohl najít Otce a vytvořit si k němu vztah. Změna nastala ve chvíli, kdy místo Žiliny jsem se měl usadit ve svém rodném městě. Na to jsem nebyl vůbec připravený. Kde budu bydlet? S mamkou jsem bydlet nemohl déle jak 14 dní. Těch otázek bylo najednou mnoho. Má představa se zhroutila a mohla mi natolik zatemnit uvažování, že bych se začal bát.
Protože jsem hledal skutečně Otcovu vůli a snažil se pochopit Jeho kroky, protože vím, že to co nebeský Otec činí, je vždy DOBRÉ, tak jsem měl na paměti, že Boží cesty jsou vyšší a také i Jeho myšlenky. Vždy jsem měl na mysli: „Co mne to má nebeský Otče naučit?“ . Protože takto jako duchovní lidé neuvažujeme, ale vstupují nám do toho naše lidské představy, jsme jako ucpaný výtok z pračky, kde čerpadlo bylo omotáno voňavým kapesníčkem, který se dnes do praček k praní přidává. A ten se omotal kolem čerpadla a nemůže tu symbolickou vodu, tu symbolickou představu VYPUSTIT.
Podobně můžeme připodobnit onen kapesníček k tomu, co si myslíme o té válce, která sice kolem nás běží, ale stále nesplňuje naše představy. Proto nás může představa paralyzovat do takové míry, že už si říkáme: „Už, už to bude. To vidím, takže si dám ruce do klína a budu čekat.“ . Na co? Až budeme přešlapovat mrtvé? Mezitím se hroutí můj život, protože jsem sám sebe přesvědčil, že se tím vše vyřeší, každý problém a pak už vše bude zalito sluncem. Tak to je opět velká chyba a projev lidského smýšlení.
Jak se máme dívat na dnešní události? Máme je brát vážně, jsou popsány v proroctvích, ale protože slíbena hodina, den a měsíc a možná i rok ještě nepřišly, musíme žít, jako by to mělo přijít za 100 let. Je nám totiž dáván čas, abychom byli plně vyučeni. To je o srdci a stavu mysli. Když srdce a mysl nebudeme mít v pořádku, co nám to prospěje? Stejně nám zbude jen pláč a skřípění zubů. Proč? PROTOŽE SE NA VŠE NECHCEME PODÍVAT POHLEDEM NEBESKÉHO OTCE. Nechceme být JEDNO, jak to čteme v Jehošuově modlitbě:
„Prosím za ně; neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal; protože jsou tvoji, a všechno mé je tvé a tvé je mé, a byl jsem mezi nimi oslaven. A již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a přicházím k tobě. Svatý Otče, bdi nad nimi kvůli svému vlastnímu jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno, právě jako jsme my.“ .
Jak nad námi nebeský Otec bdí? Tak, že nám dává ČAS, abychom se jím nechali plně vyučit. Proto je to vše o vytrvalosti svatých. Musíme my, co už duchovně rozumíme, musíme počkat, aby i ten nejmenší z nás, byl plně vyučen. Proto nikoho nesoudíme, ale stále hledáme v tom, co vidíme, cestu pro DOBRÉ, která je vyšší než naše cesta a než naše myšlenky, naše představy.
Přijmout POP a VÚP do našich životů není o tom, že se luskne prstem a je to. Ne. Je to o mnoha klopýtnutích a poučeních, která se na klopýtání učíme POCHOPIT. Nemůžeme sobecky myslet na sebe, že my to vše už chápeme, ale musíme dát prostor i těm, kdo se vše teprve učí. I my s Šárkou se stále učíme. Toužíme mít Kristovu mysl a Kristovo srdce, proto se stále dotazujeme a hledáme to, co nám Pán Jehošua přikázal:
„Neustále tedy hledejte nejprve království a jeho spravedlnost, a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ .
Vždyť jsme jen lidé, ale nechceme setrvávat na mléku, ale sytit se hutným duchovním pokrmem, aby o nás apoštol Pavel nemohl říci:
„Máme o něm mnoho co říci, a je to těžké vysvětlit, protože jste otupěli ve svém slyšení. Ačkoli byste totiž skutečně měli být vzhledem k času učiteli, opět potřebujete, aby vás někdo vyučoval od počátku základním věcem Božích posvátných prohlášení; a stali jste se jakoby těmi, kteří potřebují mléko, a ne hutný pokrm. Kdokoli se totiž účastní na mléku, není seznámen se slovem spravedlnosti, neboť je nemluvně. Ale hutný pokrm patří zralým lidem, těm, kteří používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným.“ .
A k tomu je nám nyní dán čas, abychom používáním cvičili svou vnímavost, abychom rozlišovali mezi správným a nesprávným. Pak do svých srdcí přijmeme Boží radu o Jeho vyšší cestě a Jeho vyšších myšlenkách. Nebudeme žít vlastními představami o budoucích časech, ale budeme žít přítomností, abychom na to DOBRÉ, CO SÁM NÁŠ NEBESKÝ TATÍNEK bratři a sestry, abychom na to dosáhli podle Jeho svaté vůle a ne podle naší.
K jakým myšlenkám byla Otcem vedena Šárka? To si nyní pročtěme:
| Přísloví 27:19 „Jako ve vodě obličej odpovídá obličeji, tak srdce člověka srdci člověka.„ |
Když mé srdce mne coby člověka zrcadlí, co pak můj rozum dosvědčí? O čem hovoří?
Můj rozum má své hranice. Bez hranic je Otec Jehovah. Má očekávání, mé představy o budoucnu příčinou jsou, že na své cestě klopýtnu. Představa – očekávání – zklamání. Zklamání tíživé emoce přináší, smutkem zahalí, od Otce Jehovah odvrátí.
Co mohu na toto „Vždyť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než vaše cesty a mé myšlenky než vaše myšlenky.“ říct? Nic. Jen se tiše, s úctou a pokorou poklonit. Mohu jen sledovat, co kolem mne děje se. Mohu jen tiše cestám druhých naslouchat, obejmout, pohladit, nesoudit. Všichni jsme Otcova plánu součástí.
Šárka
Kéž je nám dán vše převyšující Pokoj našeho Krále a Vykupitele, Pána Jehošuy, pro tento ČAS KONCE.
V Agape a s Agape Vaše sestra a Váš bratr, Pánův otrok, Šárka a Igi (Šági)