Při běžném čtení Písma člověku často unikne mnoho souvislostí, když opomene časový rámec, jak nám jej Písmo odhaluje. Nejenom, že nezjistíme, jak velká populace se v té době na zemi nacházela, což nám dává hlubší pochopení například na napadení měst Sodomy, Gomory a dalších chaldejskými králi v čase Lota a Abrahama. Z těchto střípků si můžeme poskládat obraz, jak uvažovali konkrétní osoby, které jsou nám v Písmu představeny. Je to jiná rovina pohledu na celé Písmo.
Z archeologických vykopávek pak odhalujeme, že například Terach i Lot byli známé osobnosti. Abraham byl velmi známým ve své generaci ač se pohyboval po velmi rozsáhlém území. Velikost tehdejší populace dosahovala na konci Abrahamova života velikosti maximálně co do počtu dnešní Prahy. Něco mezi jedním až dvěma milióny lidí, když předpokládáme populační explozi a tehdejší dlouhověkost, jak nám ji Písmo odhaluje.
V jednom z dřívějších článku jsem se touto populační explozí zabýval, abych zjistil úhrnný počet těch, kteří zažili rozdělení a zmatení jazyků v čase Nimroda, prvního krále na zemi. Těch bylo od třech do čtyři a půl tisíc. Jak samotná archeologie uvádí, jsou ta konkrétní města ve své nejstarší podobě z dnešního pohledu malé vesnice. Přesto byla nazvána městy. Počet obyvatel těch největších dosahoval maximálně jedné tisícovky.
Proč je Písmo nazývá městy? Protože se v čase, kdy byl záznam sestavován už do měst rozrostla. Ur Chaldejců, jak jsme si ukázali nedávno bylo budováno v moderním stylu dnešních měst. Domy byly opatřeny splachovacími záchody a byly napojeny na kanalizaci. To nám odhaluje vysoký životní standard tehdejších obyvatel. Přesto původní základ města tvořilo jen několik domů. Nad touto oblastí měl hlavní slovo představitel rodu. V Ur to byl zřejmě Nachor a po něm to měl být některý z jeho synů. Ne však Terach. Víme, že se stal Nachor otcem synů a dcer.
Nachor se narodil v šesté generaci po potopě. Bylo to v roce 2098 př.n.l. . Tedy 194 let od potopy. V tom čase už byla země rozdělena. Lidé v tom čase už opět dodržovali Boží nařízení, že muž opustí dům svého otce a matky a přidrží se své manželky, proto Nachor opustil dům svého otce Seruga. Pokud se podíváme do mapy, pak zjistíme, že Ur se nacházelo od Babelu po proudu řeky Eufrat cca 230 km jihovýchodně.
Babel nebyl budován v místě, kde dnes nacházíme Babylon, byla to dvě rozdílná města a Babel byl opuštěn, takže zanikl. Pravděpodobně pro ten skutek rozdělení, jako kletby nad daným místem.
Dnešní Irák se už nepodobá svým prostředím dobře zavlažovanému kraji, jako to bylo v čase Nachora. Krajina se silně proměnila. Je tedy logické, že velmi nízká koncentrace lidí v té době, v těch místech, umožňovala vytvářet patriarchální společnost, kde syn se posunul o několik desítek, či stovek kilometrů dál, od místa, kde byl hlavou domácnosti jeho otec, aby se usadil tam, kde jeho vliv už nesahal a mohl založit osadu, kde žila jeho vlastní domácnost.
Patriarchové získávali následně tituly – Šejk, Farao. Proč? Protože to vlastně znamená PŘEDSTAVENÝ RODU. To plete archeology například v Egyptě, ti za slovem farao vidí krále a zmátlo to i řeckého historika Herodota, když mu byl dán seznam faraonů nad Egyptem. Usoudil, že se jedná o linii v čase za sebou. Přitom z logiky Písma jasně plyne, že v určitém čase bylo v Egyptě mnoho faraonů (patriarchů), ale nebyli králi nad celým územím. Byly to klany nad městy. Teprve v čase se některý z klanů stal vůdčím klanem, kterému se ostatní města podřídila. To je to sjednocování Egypta, jak to i z archeologických záznamů vychází.
Proto nelze řadit v těch časech samostatnosti měst faraony pod sebe, ale vedle sebe a najednou chronologie odpovídá té biblické a ne ahoj příběhům (hi – story), jak se nám to snaží mocní za oponou i se Satanem vnutit, že lidstvo je daleko starší, než čteme v Písmu.
O Terachovi víme, že se narodil Nachorovi ve 29-ti letech. Tedy v roce 2069 př.n.l., což je 223 let po potopě. Terachovi se narodili synové až v 70 letech. To nám odhaluje, že je to dostatečně dlouhá doba na budování osady, která se proměnila časem do města. Když se narodili Terachovi synové, měl patriarcha Nachor už 99 let. Můžeme si položit otázku, proč se dnes oblast jmenuje Nasirijah?
Jméno Násir znamená POMOCNÍK, nebo také TRUMF. Doslovně se město jmenuje Jehovův/ovy trumf/y, nebo také Jehovův/ovi pomocník/ci. Není to zajímavé? Jaký větší důkaz potřebujeme, abychom začali brát Písmo vážně.
Ve 149 letech umírá patriarcha Nachor. Je rok 1950 př.n.l. . V roce 1949 př.n.l. opouští Terach s částí své domácnosti Ur. Odchází jako představený rodu, ale v Ur zůstává jeho syn Nachor. Proč? Protože je prvorozený, ač to tak z Písma nevidíme. Pokud máme úctu ke svým otcům, pak svým prvorozeným synům dáváme jména našich otců. Je to starodávná tradice. Děda Nachor pravděpodobně předal patriarchát vnukovi Nachorovi.
To byl důvod, proč bylo potřeba Ur opustit. Dokud žil Terachův otec, tak existovala jasná hierarchie v této domácnosti, v tomto městě. Nemohli vzniknout spory. Přenesením patriarchátu na vnuka by se Terach stal podřízeným synovi, to nebylo možné. Terach musel odejít. Pokud by Abrahám (Abram) zůstal na tomto místě, ztratil by svá práva autority ve své domácnosti a určitou svobodu. Haran, otec Lota, který byl třetím synem Teracha byl mrtvý. Takže si Lot vybral za náhradního otce Abraháma, ne strýce Nachora. Proto také musel místo opustit pro klid v rodině.
Proč o tom všem takto podrobně píšu? Protože Písmo musíme studovat, abychom pochopili každou čárku a tečku, každé slovo jenž se v něm nachází. Dávají nám hlubší porozumění. Proto Terach s Abrahámem a manželkou Sárou (Saraj) i s Lotem opouštějí Ur a přesouvají se dále k severozápadní hranici dnešního Iráku. Kráčejí podél řeky Eufrat, proti jejímu toku až do Haran (Charan). Zde najdou oblast, která je opět dobře zavlažovaná a na počest mrtvého Terachova syna to místo pojmenujou jeho jménem. Tak mu zachovají podle tradice jméno.
Víme, že je po 25 letech Abrahám nebeským Otcem, JeHoVaH (Jehovou) Bohem poslán z Haran do Kanaánu. Něco se muselo stát. Opět je v tom to uspořádání související s patriarchátem. Náchor, syn Terachův si bere za manželku dceru svého bratra Harana Milku. Otec Sáry byl Jiska. Kdo to Jiska je? Někdo z rodové linie Seruga, který tak jako Lot následoval strýce Abraháma. Jiska přišel s Nachorem, s otcem Teracha, aby společně stavěli Ur v zemi Chaldejců.
Pokud víme, že Haran, Nachor a Abrahám byli stejného věku, tak minimální věkový rozdíl mezi Nachorem a Milkou byl 20 let, ale spíše o něco větší. Klidně 30 let. V kolika letech odchází Abrahám z Ur? V 50-ti letech. Už je nějaký čas ženatý, protože se dozvídáme, že Sára nebyla těhotná, nemohla otěhotnět. Co máme z tak jednoduché informace načerpat? Kdy se oženil Abrahám, že to bylo mezi 40 až cca 48 rokem jeho života. Dále víme, že Sára byla o 10 let mladší než Abrahám, takže její otec Jiska nebyl synem Teracha, ale někdo ze Seruga, nebo ze synů, kteří nejsou jmenováni, z dědy Nachora.
Mne duch vede k první variantě. Proč to potřebujeme vědět? Abychom pochopili co se stalo v Haran. Zatím jsme se věnovali jen osmi veršům z 11. kapitoly knihy Genesis. V tomto článku potřebujeme dokonale porozumět PATRIARCHÁTU, protože když mu porozumíme, porozumíme i detailům z Jonáše 4. kapitoly. Ta je pro nás zase důležitá pro pochopení výroku Pána Jehošuy, jak se nás dotýká:
„Odpověděl jim a řekl: Ničemná a cizoložná generace stále hledá znamení, ale nebude jí dáno žádné znamení kromě znamení proroka Jonáše.“ .
Takže Terach buduje se svým synem Abrahámem, vnukem Lotem osadu Haran 25 let. V tom dostává Abrahám příkaz, aby místo opustil a šel do Kanaánu. Co se dozvídá Abrahám ve svých 100 letech? Toto:
„Potom se Abraham vrátil ke svým sloužícím, a vstali a odešli společně do Beer-Šeby; a Abraham dál bydlel v Beer-Šebě. A potom se stalo, že se k Abrahamovi dostala zpráva: Pohleď, i Milka také porodila syny tvému bratru Nachorovi: Jeho prvorozeného Uce a jeho bratra Buze a Aramova otce Kemuela, a Keseda a Chasoa a Pildaše a Jidlafa a Betuela. A Betuel se stal otcem Rebeky. Těch osm Milka porodila Abrahamovu bratru Nachorovi.“ .
Když Abrahám odešel z Haran, nastěhoval se tam Betuel. Vzhledem k patriarchátu tam přichází jako muž, který je vnukem Teracha patriarchy. Jeho postavení je tedy nižší. Co nám to o něm říká? Že byl trochu lidově vyčůraný. Proč? V Uru, kde byl zvyklý na pohodlí těch domů a všech vymožeností, neměl zájem budovat vlastní osadu, vlastní patriarchát. Ne, on se raději přestěhoval k dědovi, aby jako jeho otec Nachor patriarchát zdědil. Ale musel to učinit až poté, co Abrahám Haran opustil.
Kdo měl v Haran právo na patriarchát? Abrahám. Kdyby zemřel, tak Lot. A on Betuel byl od Haran skoro 1000 km daleko, tak jak se to dozvěděl, že dědeček zůstal osamocen? Každý představený rodu v té době byl někdo velmi známý. A o známých lidech si ostatní vypráví. Takže někdo do Ur přinesl Nachorovi zprávu, jak se Terach má. Když Abrahám opouštěl Haran, tak Terachovi bylo 145 let. Ač žil ještě 60 let, byl už starý muž, jak to čteme například u Abraháma, takže si vnouček Betuel mohl spočítat, že by bylo výhodnější pro něj se přestěhovat k dědečkovi.
Co nám to připomíná? Že se nic nezměnilo. Stále stejné vzorce chování. Když přišel Abrahámův sloužící do Haran pro Rebeku, to bylo v Izákových 40 letech v roce 1859 př.n.l. . Tehdy byl Terach už 5 let po smrti. Pokud čteme pozorně a porovnáme situaci, kdy si pro Rebeku přichází sloužící k Betuelovi, se situací a poměrech, které v Haran vládnou v čase Labana, bratra Rebeky, syna Betuela, tak vidíme nápadný rozdíl. Ten nám odhaluje, že sláva patriarchy Teracha na Labanovi, tedy i Betuelovi nespočinula.
Osada se rozrostla a patriarchát tam získal někdo jiný. Co však můžeme na Labanovi pozorovat, že byl vyčůraný až hanba. Že si neudržel to, k čemu jej jistě vedl patriarcha Terach, že nejvyšším Bohem je JeHoVaH (Jehova) Bůh. Když dnes čtu tento Lábanův výrok, který pronesl ke sloužícímu, tak mi zní tak, jak to činí mnozí, kteří sice ví, že nějaký nebeský Bůh JeHoVaH (Jehova) existuje, ale nemají jej v srdci:
„A mladá žena běžela a pověděla o tom domácnosti své matky. Rebeka měla bratra a ten se jmenoval Laban. Laban tedy běžel k muži, který byl venku u pramene. A když uviděl nosní kroužek a náramky na rukou své sestry a uslyšel slova své sestry Rebeky, jak říká: Tak ke mně mluvil ten muž, stalo se, že přišel k tomu muži a on tam byl, stál při velbloudech u pramene. Ihned řekl: Pojď, ty Jehovův požehnaný. Proč stojíš tady venku, když jsem sám připravil dům a místo pro velbloudy?“ .
Nebyla v těch slovech úcta, ale touha získat něco pro sebe. Opět se nic až do tohoto dne nezměnilo. Pokud někdo přichází s viditelným bohatstvím, okamžitě si všichni před ním pokleknou, protože vidí za zlatem a drahými kameny Boží požehnání. Dokonce mohli v té době všichni obdržet svědectví od praotce Sema, který umřel v 600 letech v roce 1790 př.n.l. .
Abychom mohli načerpat tyto informace z Písma a mohl nám je nebeský Otec pospojovat, musíme se naučit tím Písmem brodit sem a tam. A protože končí právě 40 den, je právě 17.07.2024 po západu slunce, od času, kdy byl vylit Boží duch na všechno tělo, aby nám pomohl určité věci pochopit do hloubky a vytvořit si s nebeským Otcem potřebný vztah. Ve 12:40 hod přišlo k mé manželce Šárce toto slovo, které měla zapsat:
„Jak bych popsala Knihu knih? Co pro mne osobně znamená? Co se v ní ukrývá? Je v ní minulost, návod na současnost, cesta pro budoucnost. Je to dopis milujícího Otce svému dítěti.
Praví se „Kdo nepoučí se z minulosti, musí jí žít znovu„. Jsou lidé v Písmu popsaní od nás odlišní? Když do příběhů v Bibli se ponořím, pak naleznu vše, s čím i dnes žijeme – radost, smutek, lásku, nenávist, vypočítavost, smysl pro spravedlnost, … Od chvíle, kdy byli jsme z ráje vyhnáni, stále stejní jsme ve své podstatě.
„Pak Jonáš vyšel z města a usedl východně od města; a postupně si tam udělal chýši, aby mohl pod ní sedět ve stínu, dokud neuvidí, co se stane s městem.“
Kdo je dnes Jonášem a kde se místo jeho sezení nachází?
„Jehova Bůh tedy ustanovil, aby nad Jonášem vzešla rostlina, lahvovitá tykev, a stala se mu stínem nad hlavou a osvobodila ho z jeho neblahého stavu. A Jonáš se nad rostlinou, lahvovitou tykví, velmi zaradoval. Ale pravý Bůh ustanovil, aby rostlinu, lahvovitou tykev, napadl červ, až příští den nastane úsvit; a ta postupně uschla. A jakmile vysvitlo slunce, stalo se, že Bůh také ustanovil vysoušející východní vítr, a slunce stále bilo Jonášovi na hlavu, takže omdléval; a stále prosil, aby jeho duše zemřela, a opětovně říkal: Zemřít je pro mne lepší než být naživu. A Bůh řekl Jonášovi: Rozpálil ses hněvem oprávněně pro tu rostlinu, lahvovitou tykev? A tak řekl: Oprávněně jsem se rozpálil hněvem, až k smrti. „
Co tykev dnes pro nás znamená? Co vítr východní a co červ? Čemu je dnešní Jonáš vystaven?
„Ale Jehova řekl: Tobě, tobě bylo líto rostliny, lahvovité tykve, pro kterou ses nelopotil ani jsi nezpůsobil, že vyrostla veliká. Prokázala se jako to, co vyrostlo přes noc, a zanikla jako to, co vyrostlo přes noc. A já, já bych se neměl slitovat nad velkým městem Ninive, v němž existuje kromě mnoha domácích zvířat více než sto dvacet tisíc lidí, kteří vůbec neznají rozdíl mezi svou pravicí a svou levicí?“
Kdo zůstal v Ninive? Obrátí se k pokání?“ .
Co se za těch 40 dní pro nás změnilo? Proč Pán Jehošua mluví o cizoložné generaci, která stále jenom vyhlíží znamení, ale nebude jí dáno jiné, než to Jonášovo?
Myslíme si, že dnes jsme jako lidstvo dále, než bylo Ninive, kterému vládl s největší pravděpodobností Adad-nirári III. , který si vyslechl Jonášovo oznámení, že bude Ninive pro svůj hřích zničeno? Ne nejsme. Ninive ve své největší slávě dosahovalo velikosti dnešní Prahy. Bylo široké a dlouhé 40 km. V Jonášovém čase tam žilo 120 000 lidí, kteří tak jako dnes neznali rozdíl mezi pravicí a levicí. Jejich příběh nám má připomenout to, co jsem našel v článku, kam mne duch vedl. Odkaz máme níže, proto nebudu myšlenky opakovat. Jen jsem žasl, když jsem je pročítal, protože si nepamatuji, co jsem měl zapsat.
Musíme se zamyslet kdo nyní dospěl do Jonáše. Co nesmíme pro sebe připustit z jeho smýšlení a co znamenají lahvovitá tykev a co červ. Určité vodítko jsme dostali v těchto myšlenkách, které opět sepsala Šárka, když se nad vším měla zamyslet:
„Jonáš si postavil přístřešek, Otec mu daroval tykev, která Jonášův přístřešek „vylepšila“. Pokud hledáme = stavíme přístřešek, dostaneme od Otce dar-víru. Jonáš odcházel z Ninive nazlobený a lze předpokládat, že ona nazlobenost jej nepustila ani při sledování, co bude dál, brblal v duchu, že ze sebe udělal blázna neb zvěstoval konec a bylo jim odpuštěno = pokud o víru nepečujeme, nemáme pozornost u Otce, pak víru můžeme ztratit. Onen červ by mohly být naše emoce či naše držení se světa a naši lidskosti.
Otec tykev dal a tykev vzal. Otec víru dal a víru vzal.“ .
Odkaz na článek k porozumění Jonáše, který přesně odhaluje k čemu došlo od podzimu 2023 do dnešních dní si musíme prostudovat sami. Je to důkaz, že jsme byli dopředu informováni, ač se vše začalo plnit až za dva roky. Kdo chce být Jonášem, ten si článek prostuduje. Nalezneme jej zde.
Ego, emoce jsou jako červ. Pokud mu dáme prostor, tak vše sežere. Naše lidská přirozenost se nezměnila, proto máme možnost činit pokání. Naučit se POP a VÚP. Tehdy budeme mít ochranu před východním větrem. V oblasti, tedy v prostoru bývalého Československa, ač se to zdá být nepravděpodobné, se nachází relativně bezpečný prostor. Nehleďme na jednání politických špiček, které činí z této oblasti terč. Nelze vše vysvětlit a popsat, protože se musíme nebeského Otce dotazovat sami, kým je Petr Pavel například. Zrádce, nebo obdržel jméno, abychom v ní viděli symboliku?
Jak vysvětluje článek v odkazu. Soud patří Bohu, JeHoVaH (Jehovovi) vojsk a pod Jeho vedením Pánu Jehošuovi. Stejně jako i naplnění například Zjevení 9:13-21. Pamatujme, že duchovní je víc, než tělesné, proto mnoha očekávání v tělesném ohledu nenastanou, ale přesto se vše splní jak bylo prorokováno. Jedno nám bylo s manželkou potvrzeno a už nám to bylo oznámeno. Vše co čteme ve Zjevení 9:13-21 řídí určení andělé a dotkne se to přesně těch, kterých se to má dotknout. Pokud by to bylo provedeno lidským způsobem, utrpěly by i zvířata, která fakt za nic nemohou. Proto bylo Jonášovi oznámeno na prvním místě, že se v Ninive nachází mnoho hospodářských zvířat, na které nebeský Otec také pamatuje.
Položme si otázku: „Co by se stalo se zvěří, pokud by tu vybuchovaly ve velkém atomové bomby?“ . Na to ať si odpoví každý sám. Připomeňme si tento výrok:
„Vaše myšlenky totiž nejsou mými myšlenkami ani mé cesty nejsou vašimi cestami, je Jehovův výrok. Vždyť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než vaše cesty a mé myšlenky než vaše myšlenky.“ .
Kdy těm Božím myšlenkám porozumíme? Když nebudeme mít vztah a komunikaci s naším nebeským Otcem, Stvořitelem života, nebo když vztah a komunikaci mít budeme? Pokud volíme druhou možnost, pak musíme myslet na to, že na vztahy jsou potřební vždy dva. Jak se zpívá v jedné písni:
„Pro tango je třeba dvojice stejných srdcí, stejných těl.
Tak ten svět stvořený je.„
My potřebujeme duchovní srdce a duchovní těla. Ty získáme POP a VÚP, ne jinak. Kdo stále neví co to je, musí do článků z května tohoto roku.
Co nám oznamuje PATRIARCHÁT? Že toto uspořádání odpovídá Božímu uspořádání v Jeho domácnosti, kam patří jemu plně podřízení andělé a také plně podřízení lidští synové a dcery. Ninive je symbolem dnešních lidí, kteří vědomě a nevědomě slouží Satanovi. Jonáš představuje člověka se smyslem pro PRÁVO a SPRAVEDLNOST, kterému do tohoto smyslu promlouvají emoce a ego. Je často pozorovatelem dění, ale není plně ukotven do patriarchálního uspořádání. Chceme-li být součástí Boží rodiny, musíme přijmout toto uspořádání. Jak toho dosáhnout? Odevzdat svou vlastní vůli našemu nebeskému Otci, aby se nám stal PATRIARCHOU.
Kéž nás sám nebeský Otče, Svrchovaný Pane JeHoVaH (Jehovo) vyučíš, abychom na to vše dosáhli. Prosíme ve jménu našeho Krále, Tvého Syna, Pana Jehošuy Pomazaného, řecky zvaného Kristus. Amen a amen
V Agape a s Agape Vaše sestra a Váš bratr, Pánův otrok, Šárka a Igi (Šági)