O tom milovaní, bratři a sestry, Vy kdo hledáte jako my dva s Šárkou Pravdu, tak o tom dnes budeme uvažovat. Mám obrovskou radost z toho, co je nám nebeským Otcem nyní odhalováno a těším se na dobu, až po Beránkově svatbě přátelé, až Vám budeme s Šárkou vyprávět veškeré detaily, které provázely toto POROZUMĚNÍ. Kdo to zažije, se možná bude smíchy za břicho popadat, protože my máme skutečně problém se na věci dívat očima našeho Boha a Otce, JeHoVaH (Jehovy) vojsk. Neumíme chodit vírou, ale spíše viděním. O tom všem je dnešní úvaha.
Než nás někdo začne soudit, protože si bude myslet, že my si myslíme o sobě něco, tak Vás bratři a sestry ujišťujeme, že jsme také jen lidé, prach na miskách Božích vah a musel jsem v určitém čase klopýtnout, abych to co dnes sděluji, abych o tom mohl mluvit.
Máme obrovskou radost z toho, co nám nyní nebeský Otec odhalil ohledně rodiny Štěpánkových, proč i je nechal klopýtnout, aby symbolicky umřeli, ale byli ve svůj čas oživeni. Musíme se o nich zmínit, protože to úzce souvisí s tím, co máme předložit. Z předloženého pochopíme, kde se skutečně nacházíme v proudu ČASU KONCE.
Na podzim po křtu bratra a sestry Štěpánkových jsme měli několik vidění o dnešních dnech a byly nám dávány v opačném pořadí, než se mají splnit. Snad všechny, které nyní zmíním jsme už zveřejnili. To, které jsme chápali jako završení všeho, byl počátek a vyplnilo se až na poslední detail do puntíku. Takže to vidění připomenu. Možná, jsem jej ještě veřejně nezmínil, ale Štěpánci jej znají a ještě někteří bratři. Musel bych hledat v archívu ze září a října minulého roku.
Vidění přišlo po návratu z Irska. Bylo v něm toto, přišlo za plného vědomí, to abychom porozuměli, že to nebyl sen:
Stáli jsme na zastávce autobusu. Já, Šárka a někdo vedle nás. Nepoznali jsme jej. A byl to Josef Štěpánek, náš bratr. Ten autobus, který k zastávce přijel, byl bez řidiče. Byl to školní autobus. Otevřely se dveře, já a Šárka jsme do autobusu nastoupili, bratr Pepa zůstal na té zastávce. Zastávka je Irsko.
Duch mi přikázal, abych sedl za volant a autobus začal řídit. Přesunuli jsme se v něm na další zastávku, kde jsme chtěli přibrat další pasažéry. Tou zastávkou byla Česká republika. Čekali jsme dlouho, ale přišel čas k odjezdu. Zavřel jsem dveře a k autobusu začali přicházet další, kteří toužili nastoupit. Musel jsem jim říci, že je pozdě. A pokračoval jsem v jízdě vpřed a pozorovali jsme, jak nejprve chtějí ti všichni autobus předběhnout, ale to se jim nepodařilo. Mnozí běželi alespoň za autobusem, ale my jsme se od nich vzdalovali.
Viděli jsme, jak někteří ztráceli síly a zastavili se. A bylo to velké, velké množství osob, které to nevzdávaly a dále autobus následovaly, ač se jim vzdaloval. Po určitém čase mi duch přikázal zastavit mimo zastávku a museli jsme s Šárkou vystoupit. To jsme udělali a duch nám přikázal, že máme jít do pole, které bylo po pravé straně autobusu a stoupalo vzhůru.
A uviděli jsme tam kousek před námi čtyři osoby. Otce, matku a dvě děti. V tom dav, který autobus následoval jej dostihl, zde jsme v proudu ČASU KONCE. VŠICHNI DO AUTOBUSU NASTOUPILI. Věděli jsme, že když se autobus sám rozjede, bude to pro cestující špatné. Chápali jsme to tak, že už vlastně nemají naději. Šárka mezi cestujícími rozeznala svou dceru i se dvěma vnoučaty. Začala plakat a chtěla se pro ně vrátit. Chytil jsem jí silou za ruku, aby šla dál, směrem vzhůru.
Duch jí přikázal, aby se držela mne. Udělala to, ale strach a smutek jí stále neopouštěl. Jak jsme se přibližovali k těm čtyřem před námi, rozeznali jsme v nich rodinu Štěpánkovu, která šla bez otáčení vpřed. Šárka se stále pohledem vracela k autobusu, když si všimla, že vnuk z autobusu vyvedl mladší sestru a její dcera z autobusu vystoupila. Zavřely se dveře a autobus pokračoval dále. Vidění skončilo.
Takže co se ještě nesplnilo? Ještě jsme se nesetkali se Štěpánkovými. Ale dnes, bylo dáno Šárce vidění, kde se s nimi opět setkala a kde jí bylo ukázáno, že vše se splní podle výše popsaného vidění. Protože jsme si prošli právě tou situací, kdy Šárka viděla svou rodinu v autobuse a právě v tuto chvíli, kdy píši tato slova se stalo, ona to zatím neví, že vnoučátka právě vystoupila z toho autobusu a maminka je bude následovat. Takže není potřeba se bát. Proto k Šárce dnes přišlo toto slovo, které měla zapsat, ale vůbec se jí do toho pro bolest srdce, všeho co prožívá za poslední dny, vůbec se jí do toho nechtělo.
Tím, že to učinila, dala vírou a skutkem na vědomí, že má nebeský Otec v jejím srdci první místo, že projevuje skutečnou bázeň:
Žalm 89:7 „Bůh má být v důvěrné skupině svatých chován v posvátné úctě; je veliký a vzbuzuje bázeň nade všechny, kteří jsou všude kolem něho.“ .
Jak praví wikipedie – Úcta (od „ctíti se“) je trvalý vztah ocenění druhého, který se projevuje dobrovolným sebeomezením v jednání vůči němu, zejména ohleduplností, zdvořilostí, podporou a případně i dary. Na rozdíl od soutěživého sebeprosazování, které zdůrazňuje vlastní kvality a možnosti, vztah úcty vyzvedá kvality druhého, kterého si váží.
Co pak posvátná úcta znamená? Je to základ vztahu s Otcem Jehovah a tmel tohoto vztahu zároveň. Je to vše, co drží mne pevně u Otce. Je to sebezapření, touha, radost, vděk.
Šárka
Byl jsem v posledních dnech k Šárce nespravedlivý, protože jsem se nechal strhnout emocemi a neporozuměním viděnému. Způsobil jsem jí mnoho bolesti a smutku, když jsem jako v tom vidění, jí silou chytil za ruku, aby šla vpřed a nechala vše u autobusu tak, jak si to nebeský Otec přeje.
Obdivuji její Lásku k Otci, protože si uvědomuji co všechno musí vedle mne vydržet, jak těžké to má. Až po armageddonu můžeme sdělit všechny detaily. Na konec se ze všeho stane velmi veselý příběh, plný humoru. To už nyní Šárka ví, ač tomu nechce věřit. Smysl pro humor, který nebeský Otec má, je něco, co já vnímám tak, jako usednout na tobogán a užít si jízdu plnou zatáček, kdy se po těle rozprostře adrenalin.
Co právě má milovaná žena pochopila, když si čte tyto řádky?:
„Uvrhni své břemeno na Jehovu, a on sám tě podpoří. Nikdy nedovolí, aby se spravedlivý potácel.“ .
Proč nebeský Otec připustil tu naší jízdu autobusem? Protože si všichni musíme uvědomit nejednu důležitou věc. Tou nejdůležitější je ta ÚCTA k němu! Bez ní, by nám nemohl s Šárkou odhalit dopředu, co prožijeme a proč.
Jak jsme mohli číst, v autobusu jsme jeli sami. Co tím nebeský Otec vysvětluje? Že je to On sám, kdo si vybírá ty, kdo může duchovní autobus přivést přesně tam, kde je jeho konečná. Prosím, už do něj nemáme nastupovat. Máme jít vzhůru, k Otcově hoře, k domu Jeho přebývání. Ta hora je duchovní a my jsme kousek se Štěpánky ve předu, abychom naplnili proroctví z Izaiáše 60. kapitoly. Protože v jiném vidění, které všemu předcházelo, jsme otevírali dveře.
Nechápal jsem do nedávných dnů, jak to chce nebeský Otec učinit. Bratr nyní potřebuje pomocnou ruku a dostane jí právě skrze Šárku, ne mne. Je sklíčený v srdci a má pocit, že nemůže obstát. Ale uvědomí si Pavlův výrok:
„Kdo je slabý, a já nejsem slabý? Kdo je přiváděn ke klopýtání, a já nejsem popouzen (doslovně popichován Satanem)?“ .
Slabí jsme všichni, jsme jenom lidé. Proto na to Pavel říká:
„Jestliže vychloubání musí být, chci se chlubit věcmi, které mají co dělat s mou slabostí.“ .
I já se tedy chci chlubit svou vlastní slabostí, protože platí:
„Proto mám zalíbení ve slabostech, v urážkách, v případech nouze, v pronásledováních a obtížích pro Krista. Když jsem totiž slabý, pak jsem mocný.“ .
V čem je ta MOC, ta skutečná AUTORITA? Je v POP a VÚP = POROZUMĚNÍ. Když jsem chtěl urychlit výstup vnuka z toho symbolického autobusu, aby se má milovaná žena přestala bát, začal mne Satan velmi popichovat. Bylo to jako dvoutunový balvan na mých prsou, které nebylo možné sejmout.. Proč? Nerozuměl jsem intuici, kterou byla Šárka vedena a tak se mi přihodilo, co nechal zapsat nebeský Otec skrze poslední album skupiny Tublatanka, které se jmenuje UPROSTRED CHAOSU. Aby mne dokonale Otec poučil, tak dovolil, aby na obalu této desky bylo toto:
Všechny skladby jsou sepsány pod inspirací nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovy) Boha. Každá čárka a každé slovo má v těch písních hluboký duchovní význam. Nemohu vysvětlit nyní každou skladbu, proč právě taková metafora byla textaři dána, protože my si musíme uvědomit tu nejdůležitější píseň z celého alba, díky které si uvědomíme duchovní hloubky ostatních písní. Ta poslední je určena jen a jen konkrétním dvěma lidem. Proto ji mnozí pochopí zatím špatně. Je to píseň, kterou mám na mysli, RULETA DVOCH TIEL. Po armageddonu bude prostor si vše i v této písni vysvětlit.
JEŠTĚ NEPŘICHÁZÍ ARMAGEDDON!!!!
Nás zajímá píseň V PEVNOSTI LŽÍ, která nám odhaluje, co musíme dělat, když jsme tak slabí, že dovolujeme Satanovi, aby nás popichoval. Proto ty nechutné rohy na obalu desky skrze bubeníka. Který hudební nástroj si Satan zamiloval nejvíc ze všech? BUBNY a BUBÍNKY. Skrze ně se provádí mezi mnoha národy například v Africe, taneční rituály. Bubínky používají šamani, budhisté a lamaisté a tak dále. Bubny určují rytmus, kterým se dají otevřít symbolické dveře do mysli člověka, aby mohl Satan a jeho démoni (padlí andělé, jeho bratři) vstupovat do mysli člověka s JEJICH myšlenkami a tak v člověku vytvořit PEVNOST LŽÍ.
Tak si pojďme píseň rozebrat, myšlenku po myšlence. Jinak nebudeme schopni vystoupat na Otcovu horu, jak nám to vysvětluje Izaiáš ve druhé kapitole a nenaplní se na nás Izaiáš šedesátá kapitola. Požehnání, které z těchto kapitol plyne pro skutečné duchovní děti duchovního Izraele:
Možno ty vieš (nebeský Otče, Svrchovaný Pane JeHoVaH) o čom mám snívať
Možno že vieš čo nemám skrývať (lži si vytvořené na základě neporozumění)
Pred sebou a před svetom (Pokání)
Keď sa snažím utiecť psom (Satanovi a démonům, jejich loutkám u moci)
Prechádzam cez vlastný tieň (musíme zapřít sami sebe, své ego)
No povedz kam? (teprve potlačením sama sebe se můžeme ptát KAM?)
Keď mi život kráti dych (Satanovo a démonské popichování)
A mám srdce plné rýh (srdce je ve stavu úplného rozvratu a Satanových myšlenek)
Objeviť chcem holú pravdu ( k tomu potřebujeme POP a VÚP = POROZUMĚNÍ)
A nie klam
Vnímám hlas (odpovědi Otce, který nás usvědčuje z vytvořených lží) na tele páli mráz
(je to tak intenzivní proces, kdy si uvědomujeme plnou slabost)
Keď sa zvnútra (v srdci odhalujeme ty zvrácené myšlenky) valí vulkán čiernych dní
Rúca hradby (skutečně to boří všechny naše představy o nás jako o někom, když jsme nic)
už nechcem byť viac zamknutý (ve lživých představách o nás, o druhých)
V pevnosti lží (pokud si to nepřiznáme, máme smůlu, nejsme dětmi Pravého Boha)
Ty predsa vieš (nebeský Tatínku, Pane Jehovo), že sa to stáva
Keď kompas náš zlý (vlastní myšlenky plné poznání a ne POROZUMĚNÍ), smer nám dáva
Osud (duchovní cesta) skúš (zkušeností života kolem nás) každý deň,
koľko hrôzy uniesem (nepřipusť Otče víc, než dokáži POROZUMĚT)
Musím prejsť cez vlastný tieň (musím se plně pokořit pod mocnou Tvou ruku Otče, potlačit úplně to ego), no povedz kam (Jak to mám udělat?)
Keď mi život kráti dych a mám srdce plné rýh
Objaviť chcem holú pravdu (POROZUMĚNÍ) a nie klam
Vnímám hlas na tele páli mráz
Keď sa zvnútra valí vulkán čiernych dní
Rúca hradby už nechcem byť viac zamknutý
V pevnosti lží
Chápeme co se nám tím vším snaží nebeský Otec říci? Že se na sebe musíme dívat Jeho očima, zda to není o tom, co čteme ve třetí kapitole knihy Zjevení:
„A andělovi sboru v Laodiceji piš: To říká Amen, věrný a pravý svědek, počátek Božího stvoření (Pán Jehošua Kristus): Znám tvé skutky, že nejsi ani studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký.“ .
Kdy jsme vlažní? Když si myslíme, že už jsme něco, ale jsme totální nic. Že nejsme ochotni se na duchovní věci dívat očima Otce, ale stále něco posuzujeme, abychom sami sebe omluvili, proč to a to nemůžeme dělat. Například: Vždyť jsi říkal něco a ono se to přece nesplnilo. Pořád jen doplňuješ. Proč to tak je, že stále doplňuji? Protože je to vše například v knize Daniel – Pečetě rozlomeny, tajemství ukončena, že je to LEŽ? Kdybych chtěl lhát a zavádět na scestí, nevymazal bych myšlenku? Nemá to odhalovat, že světlo POROZUMĚNÍ nejsme schopni v daný čas správně pochopit?
Boží cesta je dokonalá, jako je dokonalá Jeho činnost. My lidé jsme nedokonalí. Abychom mohli kráčet po Božích cestách, musíme se naučit s nebeským Otcem komunikovat. SLYŠET TEN JEHO TICHÝ HLAS. Být k sobě spravedliví. Když si uvědomíme chybu, tak se z ní musíme poučit a nezůstat ve SVÝCH PEVNOSTECH LŽÍ. Ztratíme život bratři a sestry.
Co nás to, to co nás s Šárkou postihlo, dále naučilo? Že je lidem, zvláště pak ženám, dávána INTUICE, jako bezpečný průvodce naším životem. Ale nepostačí si říci: „Ač intuici nerozumím, budeme jí slepě následovat.“ . To platí například, když víme, že nemáme jet cestou, kterou stále jezdíme do práce. Ale pokud má žena intuici duchovní cesty, musíme odhalit, co se za ní skrývá, aby muž byl schopen převzít za ni odpovědnost. Když se to naučíme, odhalovat co se skutečně za takovou intuicí ukrývá, nedovolíme Satanovi, aby nás rozdělil jako duchovní pár, který je tvořen a spojen jhem do jednoho dokonalého těla.
Máme dva podíly na duchu jako pár. Když se ty díly sjednotí, pak je nám vše jasné a můžeme říci: „Je to náš nebeský Otče dokonalé, děkujeme Ti celým srdcem, myslí a silou. Děkujeme Ti ve jménu Pána Jehošuy. A přikryj prosím Pane Jehošuo náš hřích, naše míjení se cíle, protože jsme si vystavěli PEVNOST LŽÍ, která nám nedovolila jít správně. Amen“ .
Prosím Vás bratři a sestry, zapojme do svých životů POP a VÚP, abychom mohli vstoupit do Božího odpočinku, do Otcova přístřeší. Mohl bych žádat víc, než toto, ale nechci a nepotřebuji toto činit. Otcova nezasloužená laskavost mi úplně stačí.
Proto už nepotřebujeme duchovní školní autobus, aby nás přivezl k hoře, k Boží hoře. Teď už je potřeba jen kráčet vzhůru a říci ostatním:
„A mnoho lidí jistě půjde a řekne: Pojďte a vystupme na Jehovovu horu, k domu Jákobova Boha; a bude nás poučovat o svých cestách, a chceme chodit po jeho stezkách. Vždyť ze Sionu vyjde zákon a Jehovovo slovo z Jeruzaléma. A jistě vykoná soud mezi národy a urovná záležitosti vzhledem k mnoha lidem. A budou muset překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky. Národ nepozvedne meč proti národu ani se již nebudou učit válce. Vy z Jákobova domu, pojďte a choďme v Jehovově světle.“ .
Kdy se to má stát?
„A v konečné části dnů se stane, že hora Jehovova domu bude pevně založena nad vrcholkem hor a jistě bude pozvednuta nad pahorky; a budou k ní proudit všechny národy.“ .
A to se stalo PRÁVĚ DNES 27.07.2024, JE VÝROK SAMOTNÉHO JEHOVAH (JEHOVY) VOJSK.
V Agape a s Agape Vaše sestra a Váš bratr, Pánův otrok, Šárka a Igi (Šági)