A toto slovo k Šárce přicházelo 03.09.2024, aby jej sepsala a bylo nám odhaleno, co si musíme vštípit do našich srdcí a životů. A to slovo znělo takto:
Příjemná řeč toť laskavost. Když tichost, mírnost a pokora se propojí, trpělivost a úsměv přidá se, pak laskavost zrodí se.
V laskavosti však mnohem víc – ohleduplnost, empatie, naslouchání, přání všeho dobrého, nezištná pomoc a zájem o druhé, galantnost, úcta, to vše je v laskavosti ukryté.
Pro člověka natolik vzácnou je, že má i svůj světový den = 13.listopad.
„Úkladné plány špatného jsou Jehovovi něčím odporným, ale příjemné řeči jsou čisté.„
„Ať je váš výrok vždy líbezný, okořeněný solí, abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“
Šárka
Co je projev LASKAVOSTI? Pro mne je toto jednání:
„Znalci Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství, a když ji postavili do svého středu, řekli mu: Učiteli, tato žena byla přistižena při činu cizoložství. V Zákoně nám Mojžíš předepsal, abychom takové ženy kamenovali. Co vlastně říkáš ty? Samozřejmě že to říkali, aby ho vyzkoušeli a měli tak něco, z čeho by ho obžalovali. Ale Jehošua se sehnul a psal prstem po zemi. Když se ho vytrvale dotazovali, napřímil se a řekl jim: Kdo z vás je bez hříchu, ať na ni první hodí kámen. A opět se sehnul a psal dále po zemi. Ale ti, kteří to slyšeli, jeden po druhém odcházeli, starší nejdříve, a on zůstal sám s ženou, která byla v jejich středu. Jehošua se napřímil a řekl jí: Ženo, kde jsou? Cožpak tě žádný neodsoudil? Řekla: Žádný, pane. Jehošua řekl: Ani já tě neodsuzuji. Odejdi; a od nynějška již nehřeš.“ .
Co můžeme vidět v tomto příběhu? Lidé, kteří ženu před Krista přivedli, ji chtěli kamenovat. Proč? Protože to určoval Mojžíšův zákon? Ne. Protože se vnímali jako někdo, kdo je „spravedlivý“ . Nevnímali to nejdůležitější, co jim bylo řečeno:
„Kdybyste však byli rozuměli, co to znamená: Chci milosrdenství, a ne oběť, nebyli byste odsoudili nevinné.“ .
Pán Jehošua byl vzorem LASKAVOSTI, protože hledal vždy Otcovu vůli, ne tu vlastní a tou je toto:
„To je znamenité a přijatelné před zrakem našeho Zachránce, Boha, jehož vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy.“ .
Pokud by byl jako farizeové a znalci zákona, musel by ženu podle Mojžíšova zákona nechat ukamenovat. To by pro ni znamenalo okamžitou smrt. Došla by k přesnému poznání, které se rovná POROZUMĚNÍ? Ne. Protože Pán Jehošua věděl, že i farizeové i znalci zákona vědí, že nejsou bez hříchu, využil toho proti nim.
Když na něj přišli se zákonem, jediná možnost tedy byla, aby jej použil proti nim. Když jim řekl, ať kamenem první hodí ten, kdo hřích nemá a někdo by to skutečně udělal, prohlásil by se za spravedlivého. To by však znamenalo, že by sám čelil kamenování, protože by se takovým skutkem rouhal Bohu. Pán Jehošua však chtěl skutečně naplnit Boží vůli. Chtěl zůstat věrný i svým slovům, protože jim říkal:
„Jděte tedy a naučte se, co to znamená: Chci milosrdenství, a ne oběť. Nepřišel jsem totiž volat spravedlivé, ale hříšníky.“ .
To je i náš úkol a Otcova vůle. Proto nás skutečná LASKAVOST, o které dnes mluvíme, vede k hlubšímu porozumění, k PRAVDĚ, která je přirovnána k soli, že musíme mít na paměti, pokud skutečně chceme zachraňovat druhé, že je nemůžeme soudit.
Už jsem to dříve napsal, že nevěsta obdržela obrovskou pravomoc, tu kterou obdrželi apoštolové. Co to je?:
„Vpravdě vám říkám: Cokoli byste svázali na zemi, bude tím, co je svázáno v nebi, a cokoli byste rozvázali na zemi, bude tím, co je rozvázáno v nebi.“ .
Co jsem vysvětloval? Že nevěsta (144 tisíc) nikdy netouží po tom, aby někoho soudila, protože si přeje záchranu všech. Vždy se modlí za ty, kteří činí nesprávně, aby jim byli otevřeny oči. Proč? Protože si nevěsta uvědomuje, že ani ona není SPRAVEDLIVÁ, ač se o to snaží seč to jde. Sama je pod NEZASLOUŽENOU LASKAVOSTÍ nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovy) Boha, proto musí být ve smýšlení nad ostatními stejně nastavená.
A právě výše uvedený příběh nám odhaluje, co to skutečně znamená být LASKAVÝ. A toto je další vlastnost, kterou musíme přijmout do srdce. Když mi kdysi jedna osoba skutečně ublížila pro svou vlastní samospravedlnost, stále jsem za ni pronášel modlitby. Ať jí Otec odpustí. Ten mi v určitý čas řekl:
„Už se nebudeš za ní modlit.“ .
Tak mne to bolelo u srdce, ale musel jsem přestat, protože vím co to pro danou osobu znamená. Stále v srdci toužím, aby jí bylo odpuštěno, ale už nemohu prosit. Proto Pavel vysvětluje:
„Proto jsi neomluvitelný, člověče, ať jsi kdokoli, jestliže soudíš; protože v tom, v čem soudíš jiného, odsuzuješ sám sebe, neboť ty, který soudíš, provádíš totéž. A víme, že Boží soud je ve shodě s pravdou proti těm, kteří takové věci provádějí. Ale myslíš si, člověče, když soudíš ty, kteří provádějí takové věci, a přesto je sám děláš, že unikneš Božímu soudu? Nebo pohrdáš bohatstvím jeho laskavosti a trpělivosti a shovívavosti, protože nevíš, že Boží laskavost se tě pokouší vést k pokání? Podle své tvrdosti a nekajícího srdce si však střádáš zlobu na den zloby a zjevení Božího spravedlivého soudu. A dá každému podle jeho skutků: věčný život těm, kteří hledají slávu a čest a neporušitelnost vytrvalostí v díle, jež je dobré; ale pro ty, kteří jsou svárliví a kteří neposlouchají pravdu, ale poslouchají nespravedlnost, bude zloba a hněv, soužení a tíseň, na duši každého člověka, který koná to, co je škodlivé, nejprve Žida a také Řeka; ale sláva a čest a pokoj pro každého, kdo koná to, co je dobré, nejprve pro Žida a pak také pro Řeka. U Boha totiž není stranickost.“ .
Být skutečně laskavým neznamená, PŘESTAT BÝT PEVNÝM, ale všude, kde to jenom trochu jde, musíme umět projevit člověku NEZASLOUŽENOU LASKAVOST. Například tím, že jej přijmeme v čase, kdy je v nouzi a prokáže, že si je vědom skrze pokání, že mu tu nezaslouženou laskavost poskytujeme.
S čím všechny dosud uvedené vlastnosti souvisí? S POKOROU. K ní se dopracujeme právě díky tomu, že uvedené vlastnosti přijmeme jako součást našich životů a máme je ukryty nejenom v mysli, ALE V SRDCI. Když se nám to nedaří, musíme prosit o pomoc Otce a Krista, aby nám s tím pomohli. Proč?
Protože nám dávají tyto vlastnosti schopnost se na věci dívat z nadhledu a bez emocí. Jehošua chápal ženino klopýtnutí jako něco, na čem může ta žena duchovně vyrůst, když do srdce přijme, že jednala špatně. Mohla začít přemýšlet, proč Pán Jehošua jednal tak jak jednal. To jí pak mohlo pomoci, nevíme zda ano, ale pravděpodobně ano, že jej pak mohla srdcem následovat. BEZ LASKAVOSTI NEMŮŽEME BÝT ANI MY MUŽI UČITELI SLOVA.
Nehledáme slávu u lidí, ale u toho, kdo nás Stvořil a kdo nás Vykoupil z dědičného hříchu. Tak rozeznáme ty, kdo patří k nevěstě a kdo si jen na nevěstu hraje, pokud v jednání takových lidí nacházíme ony vlastnosti, o kterých nyní s Šárkou pod vedením ducha píšeme.
Přesto my nejsme dokonalý vzor, ale je jím samotný Pán Jehošua. Jeho příběhy zapsané v Písmu ty vlastnosti zrcadlí. Proto nám říká, abychom přijali jeho JHO, které je lehké bratři a sestry. Učme se tedy od něj a uplatňujme to v našich životech. Pak se stane to, o čem píše Daniel:
„A ti, kteří mají pochopení (porozumění), budou zářit jako jas prostoru, a ti, kteří mnohé přivádějí ke spravedlnosti, jako hvězdy na neurčitý čas, ano navždy.“ .
Lampa srdce naplněná Božím duchem, olejem, to zajistí.
Svatý, svatý, JeHoVaH (Jehovo) vojsk. Náš nebeský Otče. Prosíme z celého srdce, aby jsi nám dal schopnost přijmout potřebné vlastnosti do naší lampy srdce, abychom zářili svými skutky jako jas v prostoru. Ukazovali tímto světlem na cestu k Tobě a k našemu Králi, Panu Jehošuovi pro Vaší slávu a Vaší chválu. Pro Vaší svatou vůli. Amen a amen
V Agape a s Agape Vaše sestra a Váš bratr, Pánův otrok, Šárka a Igi (Šági)