Dnes si bratři a sestry vysvětlíme v čem tkví naše svědectví tomuto světu. A proč to co čteme v nadpisu je tak důležité. Šárku vedl duch k tomuto zamyšlení právě nad výše uvedeným veršem:
„Potom se prach vrátí do země, právě jak byl, a duch sám se vrátí k pravému Bohu, který jej dal.“ .
„Kdokoli pije z té vody, kterou mu chci dát, vůbec nikdy nedostane žízeň, ale voda, kterou mu chci dát, se v něm stane pramenem prýštící vody, jež předává věčný život.“ .
„Krev tvého bratra křičí ke mně ze zemské půdy„ .
Duch, voda a krev, a ti tři jsou zajedno – jak mám tomuto sdělení rozumět? Když do výše uvedených veršů se zahloubám, pak duch, to Otcův dar, pokud se nechám Otcem vyučit, pak Otec mne prostřednictvím tohoto daru světem provází. Voda pak porozumění. Krev má lidskost, mé já.
Co mi jednota Otcova vedení, porozumění a mého já přinese? Klid i v době neklidné.
Jak mohu ve svém životě svědčit o Otcově lásce bezbřehé? Klidem v době neklidné.
Klid v době neklidné, toť pro neklidné světlo v temnotě.
Šárka
Pokud se stane, že se dostaneme do situace, kdy je nějaký člověk velmi rozrušen určitým traumatem, první co potřebujeme udělat, je takového člověka uklidnit. Pak teprve můžeme zjistit, jak mu správně pomoci. Abychom to dokázali, musíme sami mít v sobě pokoj, být nad věcí. Kdy se nám to podaří?:
„Kdybys jen opravdu věnoval pozornost mým přikázáním! Potom by byl tvůj pokoj právě jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny.“ .
Kdo skutečně věnuje POZORNOST přikázáním nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovy) Boha? Je to ten, kdo se jím touží nechat vyučit. To nejde bez Jeho ducha, který působí na naši duši, která je součástí krve. Je k tomu potřeba i voda, ta dává našemu životu nový rozměr, když se v ní necháme symbolicky usmrtit směrem k tomuto ničemnému světu a necháme se v ní zrodit pro činění Otcovy vůle, protože tento náš nový život plně odevzdáváme do symbolických rukou našeho Stvořitele.
Tehdy se promění náš život do pokoje, protože v té vodě umíráme, protože máme POROZUMĚNÍ. Jsme schopni přijmout ještě více Otcova ducha, protože s nebeským Otcem můžeme díky našim odpuštěným hříchům s volností řeči komunikovat a On nám na naše prosby odpovídá a přidává k myšlenkám potřebné přesné poznání.
Proto Pán Jehošua mluví o vodě, po které nepřichází vůbec žádná žízeň, ale naopak se stává pro nás jakoby symbolickým pramenem prýštící vody pro druhé. To se projevuje pokojem, který je podoben řece, které nemůže stát nic v cestě. A tento pokoj působí jako jas prostoru, jako světlo, které máme ve svých symbolických lampách našeho srdce.
Olej, který takovou lampu rozsvěcuje je duch. Pokud o ducha přijdeme, náš potenciál se vyčerpá. Proto se duch navrací jakoby k nebeskému Otci, protože je to propojení mezi Otcem a člověkem, jeho duší, která se nachází v krvi, protože ta tu krev oživuje. Aby se Adam mohl stát živou duší jak čteme v Písmu, muselo se stát toto:
„A Jehova Bůh pak vytvořil člověka z prachu zemské půdy a vdechl do jeho chřípí dech života, a člověk se stal živou duší.“ .
Co vdechl do Adamova chřípí? Dech života, hebrejsky ruach. Proto každý živý tvor je stále napojen na Otce skrze tento dech, což je duch=ruach. My potřebujeme, aby byl ruach trvale přítomen v naší lampě, v našem srdci. POROZUMĚNÍ nám to dovoluje. Ze srdce se pak ruach může dostat do naši mysli a my pak slyšíme tichý Otcův hlas v podobě myšlenek formulovaných do vět.
Když toto vše máme, jak vodu, tak krev kde je duše a kde proudí Otcův duch, můžeme se stát novým stvořením, které je díky vodě a duchu takto stvořeno. Už to není naše stará osobnost, která nás kazila díky dědičnému hříchu. Proto musíme mít v pořádku naší lampu srdce, protože víme:
„Petr mu odpověděl a řekl: Objasni nám to podobenství. A tak řekl: I vy jste ještě bez porozumění? Neuvědomujete si, že všechno, co vstupuje do úst, prochází do střev a vypouští se do stoky? Ale to, co vychází z úst, vychází ze srdce, a to člověka poskvrňuje. Ze srdce například vycházejí ničemná uvažování, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, falešná svědectví, rouhání.“ .
I oko bylo přirovnáno k lampě, když Pán Jehošua říká:
„Lampou těla je oko. Jestliže je tedy tvé oko prosté, celé tvé tělo bude jasné; je-li však tvé oko ničemné, bude celé tvé tělo temné. Jestliže světlo, které je v tobě, je ve skutečnosti tma, jak veliká je ta tma!“ .
Očima zaměřujeme svou POZORNOST na věci důležité a na věci bez významu. Pokud svým okem zaměřujeme svou POZORNOST na Boží přikázání, necháváme se nebeským Otcem vyučovat, proniká tato POZORNOST do našeho srdce. Pak i srdce vynáší to dobré. Pokud POZORNOST zaměřujeme na bezvýznamné a špatné věci, naše srdce bude vynášet to, co do něj svou pozorností dáváme.
A máme tu i jiné svědectví, které říká toto:
„To je ten, kdo přišel prostřednictvím vody a krve, Jehošua Kristus; ne pouze s vodou, ale s vodou a s krví. A je to duch, který vydává svědectví, protože duch je pravda.“ .
Pokud by Pán Jehošua přišel jenom s vodou, tedy křtem, ale nepřišel by s krví, kde byla věčná nefeš, duše, věčný život, nemohla by se stát voda (křest) zároveň vodou, která ukrývá prýštící pramen živé vody, a my bychom pak nemohli býti znovu zrozeni. Nemohli bychom svědčit o Pravdě. Jedno bez druhého je ničím, proto je nám Janem oznámeno, že svědectví lze druhým předložit jen působením všech tří prvků, aby bylo dokonalé. Proto jsou krev, duch a voda zajedno.
Kéž nás nebeský Otče, Svrchovaný Pane JeHoVaH (Jehovo) vedeš skrze toto svědectví, skrze vodu, krev a ducha, abychom neztratili svou pozornost zaměřenou na Tebe Otče a na Syna, Pána Jehošuu, který k nám přišel prostřednictvím vody, krve a ducha. Amen a amen
V Agape a s Agape Vaše sestra a Váš bratr, Pánův otrok, Šárka a Igi (Šági)