Drazí čtenáři, bratři a sestry, pokud je nám dnes odhalován plán Božího království, který je úzce spojen s mužem a ženou svázaných do jednoho duchovního těla, vzniká otázka: „JAK SPRÁVNĚ ROZUMĚT PAVLOVĚ VYBÍDCE, VZHLEDEM K SVOBODNÉMU STAVU?“ . Mýlil se Pavel, když k tomu vybízel, nebo je to nějaký druh nové zprávy, která není DOBROU ZPRÁVOU? Nad tím vším se musíme nyní zamyslet. Proto si rozebereme každou myšlenku, která je nám předložena.
Apoštol Pavel začíná svou úvahu, své zamyšlení vzhledem k TAJEMSTVÍ, kterého byl on sám součástí, ale nebylo možné jej odhalit dříve, než Satanův svět dospěje do své závěrečné fáze. Aby zůstalo Boží slovo platné po celou dobu, než se uskuteční druhý příchod Pána Jehošuy v jeho královské moci, JEHO AUTORITĚ, bylo potřeba zachovat pocit naléhavosti. Proto Pavel řekl, že musíme chápat toto:
„SCÉNA TOHOTO SVĚTA SE MĚNÍ!!!“ .
Než se k POROZUMĚNÍ této myšlenky dostaneme, rozebereme si verše sedmé kapitoly prvního dopisu do Korintu tak, jak je od Pavla čteme:
„Pokud jde o věci, o kterých jste napsali, pro člověka je dobře, když se nedotýká ženy; protože však smilstvo převládá, ať má každý muž svou vlastní manželku a každá žena svého vlastního manžela. Ať manžel dává své manželce, co jí patří, ale ať také manželka podobně jedná se svým manželem.“ .
Samotné POROZUMĚNÍ se nachází už v prvním verši. Proč? Protože musíme vše zasunout do kontextu celého dopisu. Pavel odhaluje, že byl na uvedené myšlenky dotázán sborem v Korintu a dává jim konkrétní odpověď na celkovou situaci, ve které se sbor jako celek nacházel. Co čteme ve třetí kapitole?:
„A tak jsem k vám nemohl mluvit jako k duchovním lidem, bratři, ale jako k tělesným lidem, jako k nemluvňatům v Kristu. Krmil jsem vás mlékem, ne něčím k jídlu, neboť jste ještě nebyli dost silní. Vskutku nejste dost silní ani nyní, neboť jste ještě tělesní. Poněvadž je totiž mezi vámi žárlivost a rozepře, nejste snad tělesní a nechodíte jako lidé?“ .
Pavel psal tento dopis tělesným lidem, kteří ještě nechápou co znamená být PLNĚ DUCHOVNÍM ČLOVĚKEM. Pokud nad duchovním smýšlením převládá tělo, pak to tělo potřebuje konkrétní rady, konkrétní pravidla. Proč? Protože tělesný člověk nechápe co to znamená, když slyší:
„Vaše myšlenky totiž nejsou mými myšlenkami ani mé cesty nejsou vašimi cestami, je Jehovův výrok. Vždyť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než vaše cesty a mé myšlenky než vaše myšlenky.“ .
Duchovní člověk ví, že musí nebeského Otce prosit o moudrost a porozumění, o ducha Pravdy, aby mohl kráčet cestou života, po které máme chodit:
„Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ .
Pokud by muži z Korintu Pavlovy doby byli skutečně duchovní lidé, nekladli by otázky ohledně toho, zda mají mít manželky, zda si mohou jít ulevit někam jinam. To jsou otázky těla, ne ducha. Abychom byli duchovně přeměněni, musíme se naučit dávat zájmy Království, je jedno zda Božího, Nebeského, či Kristova, na první místo a s těmito to ZÁJMY SPOJIT KONKRÉTNÍ BOŽÍ VŮLI.
„Manželka neuplatňuje autoritu nad svým vlastním tělem, ale její manžel; podobně také manžel neuplatňuje autoritu nad svým vlastním tělem, ale jeho manželka. Nepřipravujte o to (O co? O pohlavní styk) jeden druhého kromě po vzájemném svolení na ustanovený čas (tělesný muž to chce dělat pořád a tělesná žena tohoto pudu využívá jako zbraň k ovládání tělesného muže) , abyste věnovali čas modlitbě a opět se sešli, aby vás Satan nepokoušel pro váš nedostatek sebekázně.“ .
V duchovním manželství, které nebeský Otec, JeHoVaH (Jehova) Bůh spojil do jednoho celku, kde oba manželé mají na prvním místě zájmy Království, tam vše probíhá přirozeně. Proč? Protože si manželé plně uvědomují toto:
„Pro všechno je ustanovený čas, ano čas pro každou záležitost pod nebesy: Čas rodit a čas umírat; čas sázet a čas vykořeňovat to, co bylo zasazeno; čas zabíjet a čas uzdravovat; čas bořit a čas stavět; čas plakat a čas se smát; čas bědovat a čas poskakovat; čas odhazovat kameny a čas snášet kameny; čas objímat a čas zdržovat se objímání; čas hledat a čas vzdát se něčeho jako ztraceného; čas zachovávat a čas odhazovat; čas roztrhávat a čas sešívat; čas být zticha a čas mluvit; čas milovat a čas nenávidět; čas pro válku a čas pro mír.“ .
Duchovní muž nechce plýtvat časem, protože si uvědomuje, že ten je v jeho životě nejvyšší hodnotou, proto u něj smilstvo nepřetrvává, ale má svou druhou polovinu těla za svou věčně krásnou královnu, kterou chválí a hýčká, jako svůj poklad, svůj dokonalý doplněk. Jeho hodnota v očích duchovní ženy roste, protože se může cítit v bezpečí a šťastná. Mezi oběma probíhá velmi intenzivní duchovní komunikace, protože se žena dokáže napojit plně na Otcovo vedení skrze intuici.
Takto milovaná žena touží přirozeně po vzájemné intimitě. Když je skutečně šťastná je to na ní vidět a okolí si toho všímá. Jak? Například tím, co potkalo o víkendu mou ženu Šárku, kdy jí zastavil jeden soused, který si všiml, že se stále usmívá když jí potká. Zeptal se jí, zda ji chválím za to co vyzařuje? Ona mu odpověděla: „Ve dne, v noci.“ . A to je to svědectví, ten jas prostoru, o kterém nás informuje Daniel:
„A ti, kteří mají pochopení, budou zářit jako jas prostoru, a ti, kteří mnohé přivádějí ke spravedlnosti, jako hvězdy na neurčitý čas, ano navždy.“ .
Protože v Korintu na toto POROZUMĚNÍ nedosáhli, říká Pavel toto:
„Říkám to však jako ústupek, ne jako příkaz. Ale přál bych si, aby všichni lidé byli, jako jsem já. Každý má nicméně svůj vlastní dar od Boha, jeden tak, jiný onak.“ .
Z těchto slov vyplývá pro ty, kdo neznají všechny Pavlovy myšlenky, že byl po celou dobu svého života bez ženy. Skutečně? Proč tedy píše jinde?:
„Nemáme snad autoritu s sebou vodit sestru jako manželku, stejně jako ostatní apoštolové a Pánovi bratři a Kéfas?“ .
Pokud by Pavel nerozuměl správně a pokud si uvědomoval rozdíl mezi duchovním a tělesným, nikdy by nedával rady o tom, že je dobré být sám a dávat zájmy království na první místo, před svými osobními zájmy. Co si Pavel plně uvědomoval? Že jeho služba potřebuje dokonalé soustředění na Boží vůli skrze něj vykonávanou a tělesná manželka by to nezvládla. Byla by nešťastná. Musel by se jí věnovat způsobem, který je běžný u běžných lidí těla.
Svobodný stav mu dal potřebnou volnost, kdy čekal na Otce, aby mu On sám přivedl do života dokonalý duchovní protějšek, že to tak myslel, to zjistíme za malou chvíli.
„Říkám nyní svobodným a vdovám: Je pro ně dobře, když zůstávají tak jako já. Ale nemají-li sebeovládání, ať vstoupí do manželství, neboť je lepší vstoupit do manželství než planout vášní. Lidem v manželství dávám pokyny, ne však já, ale Pán, že by manželka neměla odejít od svého manžela; ale kdyby skutečně odešla, ať zůstane nevdaná nebo ať se opět smíří se svým manželem; a manžel by neměl opustit svou manželku.“ .
Pavel jasně rozlišuje porozumění pro svůj nynější duchovní stav, kdy nemá pro sebe dokonalý protějšek a je tedy moudré zůstat v něm sám, dokud mu jej Otec nepřivede a mezi tím, co je Pánovou vůlí a vůlí nebeského Otce, který je původcem manželství, jako dokonalého svazku dvou dokonalých duchovních lidí, muže a ženy. Co dále vysvětluje?:
„Ale ostatním říkám, ano, já, ne Pán: Jestliže má nějaký bratr nevěřící manželku, a ona je přesto svolná s ním bydlet, ať ji neopouští; a žena, která má nevěřícího manžela, a on je přesto svolný s ní bydlet, ať neopouští svého manžela. Vždyť nevěřící manžel je posvěcen ve vztahu ke své manželce a nevěřící manželka je posvěcena ve vztahu k bratrovi; jinak by vaše děti byly skutečně nečisté, ale nyní jsou svaté. Jestliže však nevěřící odchází, ať odejde; bratr nebo sestra nejsou za takových okolností v nevolnictví, ale Bůh vás povolal k pokoji.“ .
Náboženské domy udělaly z Pavlových slov břemeno. V čem? Že nemohou vstoupit do manželství v Pánu s někým jiným, když nevěřící muž či nevěřící manželka opustí věřícího manželského partnera. Rozvod musí vycházet ze strany nevěřícího muže či nevěřící ženy. Je to jejich svobodná vůle. Pak se stávají volní. Nemusí čekat na důkaz toho, že si našel partner novou ženu či partnerka nového muže. Kdyby to tak bylo, pak by vše bylo v očích Otce s novým partnerem smilstvo.
Na to se ptali Pavla ohledně doteku směrem k ženě Korinťané. Ale Pavel jim jasně říká:
„Jestliže však nevěřící odchází, ať odejde; bratr nebo sestra nejsou za takových okolností v nevolnictví, ale Bůh vás povolal k pokoji.“ .
Co však musí věřící muž a věřící manželka podniknout vzhledem ke svým nevěřícím partnerům?:
„Manželko, jak totiž víš, že nezachráníš svého manžela? Nebo manželi, jak víš, že nezachráníš svou manželku? Jen jak Jehova dal každému podíl, ať každý chodí tak, jak ho Bůh povolal. A tak stanovuji ve všech sborech.“ .
Byl Pavel proti manželství? Ne. NEBYL. Naopak plně chápal jaký je skutečný Boží záměr, který je nám nyní odhalován, tak duchovně chápal, že být v čase vyučování nebeským Otcem sám, jej vede k tomu, aby se naučil dávat zájmy KRÁLOVSTVÍ NA PRVNÍ MÍSTO A POČKAT, AŽ NÁM DO NAŠICH ŽIVOTŮ SÁM OTEC PŘIVEDE DOKONALÝ PROTĚJŠEK. Proč? Protože to je OTCOVA VŮLE, aby Boží království bylo tvořeno z muže a ženy spojených do jednoho dokonalého těla.
Vše je určeno pro svůj vlastní čas. Pokud by porozumění přišlo dříve, zkomplikovalo by to lidský vývoj v časech po smrti apoštolů. Ti, kdo umírají před naplněním Času Konce a jsou na straně nebeského Otce, nepotřebují být svázáni do jednoho těla, protože jsou v pozici 24 starších ze Zjevení, kteří po čas Kristova království zůstávají v nebi. Ti nesestupují na zem, jako to učiní Kristova manželka spolu s družičkami, věrnými pannami.
Moudrost a záměr nebeského Otce je v tom, že svým příkladem dokonalých manželských párů budou sestupující svědčit lidem, velkému zástupu o dokonalém záměru s Adamem a Evou. Proč, aby k soudu spravedlivých a nespravedlivých měli přístup už poučení lidé, jako svědkové, že záměr na počátku byl DOKONALÝ, tedy DOBRÝ. Satanova pomluva, že nebeský Otec netvoří DOBRÉ, bude plně vyvrácena.
Šárka byla dnes 25.09.2024 v 00:16 hod vedena k těmto myšlenkám, aby je zapsala:
S kým z lidí mohu otevřeně, bez zábran, o všem dnes rozmlouvat?
Před kým z lidí se mohu zcela vnitřně odhalit?
S kým z lidí mohu silné duchovní pouto navázat a stát se tak společného těla součástí?
Kdo je druhou částí mého já?
Jsou to moji rodiče? Děti dospělé? Přátelé, kolegové či sousedé? Nemyslím, mají své vlastní životy.
Kdo je tedy ten, který i můj život svým životem „ponese“? Kdo je ten, který mi část svého života přenechá? S kým jediným mohu jedno tělo vytvořit?
„Proto muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky a stanou se jedním tělem.“
Ač jsem to nevěděla, i já na dokonalý protějšek od Otce čekala.
Kdy mi byl přiveden? Když vyučena Otcem Jehovah byla jsem.
Šárka
Kdo tedy naslouchá, co duch oznamuje všem rozptýleným po celé tváři země, ať jedná podle moudrosti a podle tohoto porozumění bratři a sestry. Pánův pokoj Vám všem.
Svatý Bože, nebeský Otče, Svrchovaný Pane JeHoVaH (Jehovo). Pokud je to Vaše vůle, tak prosíme za všechny bratry a sestry, za nevěstu i rozvážné panny, aby nám duch pomohl naplnit tuto vůli. Kéž se naše životy stanou jasem v prostoru, aby světlo moudrosti a porozumění od Tebe Otče svítilo na tento svět Satana, jeho podřízených lidí, aby poznali, že Ty sám jsi Pane JeHoVaH (Jehovo) nejvyšší nad celou obydlenou zemí. Amen a amen
V Agape a s Agape Vaše sestra a Váš bratr, Pánův otrok, Šárka a Igi (Šági)