Bůh Jehovah je svatý! 3 část

1 kapitola – Boží svátost
2 kapitola – Stvoření

3 kapitola

Boží zákon – Oko za oko, zub za zub.

Bůh je spravedlivým Bohem a Bohem pořádku. Jedním ze základních zákonů Boha, který uplatnil pro člověka, je „Oko za oko, zub za zub“.

Exodus 21:23  Jestliže se stane neštěstí, dáš život za život, 24  oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, 25  spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu, šrám za šrám.

Jedná se o zákon, kdy stejná hodnota, která je ztracena, musí být nahrazena opět stejnou hodnotou. Ne vždy je to možné, proto Bůh určil člověku alternativní řešení, například u neúmyslného usmrcení nějakého člověka, dal opatření takzvaných útočištných měst, kde provinilec mohl hledat ochranu před mstitelem krve z řad rodiny usmrceného (Numeri 35:25-32). Útočištná města platila jako opatření pro neúmyslné zabití, na nešťastné náhody, které se stávaly a stávají. Neplatila v případě prokázání úmyslného, plánovaného zabití. Tento zákon měl vést Izraelity k zodpovědnosti. Prohřešky řešili stanovení soudci, kteří každý případ řešili individuálně, odděleně a brali ohledy na okolnosti.

Zákon oko za oko Bůh uplatnil u svých synů Adama a Jehošuy, vysvětleme si to.

Boží svátost je nedotknutelná a každý, kdo se Bohu postaví, vyvolá u Boha reakci. Někdy je to s trpělivostí, jindy Bůh vykoná okamžitý soud. Narušení řádu totiž znamená projev neúcty ke svátosti Boží vůle. Takový narušitel sám sebe postavil v rámci systému do role poskvrněného. Nedůvěra k Bohu je opět prohřeškem proti dokonalému Bohu. Je Bůh dokonalý? Boží syn Jehošua Kristus řekl svým učedníkům:

Matouš 5:48  Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

Boží syn, který žil s Otcem učil, abychom byli napodobiteli Otce v jeho dokonalosti. Boží svatí se přiblížili ke svátosti Boha. Udělali to tak, že se oblékli do Krista, svůj oděv vybílili a udržují ho čistý. Pokud jsme neochotní činit na sobě změny, abychom odstranili poskvrny těla i ducha, Bůh v nás nekoná vzrůst a přešlapujeme stále na místě. (2 Kor 7:1; Ef 1:4,5; 1 Tes 5:23) Adam s Evou byli vytvořeni přímo Bohem, jejich děti, si už nesly v sobě zděděný hřích po rodičích. Když lidé ztratili důvěru Boha a poskvrnili sebe i své děti, vznikla mezi lidmi a Bohem bariéra, svatý/poskvrněný. Lidé si museli uvědomit potřebu Boha, potřebu odpuštění, pochopit co ztratili, porozumět celé vzniklé situaci, hledat východisko a toužit, aby jim nebeský Otec pomohl vrátit ztracený život.

Začaly se odvíjet dějiny podle jiného scénáře, než jaký člověku na počátku určil Bůh. Člověk má být poučen, zrovna tak mají být poučeni i nebeští synové. Aby bylo možné nahradit Adamův život, podle pravidla oko za oko, musela být hodnota Adama vyvážena stejnou protiváhou, jinak by došlo k nerovnováze a Boží zákon by nebyl naplněn.

Adama nemohl nahradit žádný z jeho potomků, protože ani jeden nebyl stvořen Bohem, nebyl přímým synem Boha. Mohl Bůh přivést na zem nově stvořeného syna podobného Adamovi? Nemohl, nebylo by to spravedlivé, protože Bůh, který stvořil svět, odpočinul od stvořitelských děl a prohlásil, že vše je dobré.

Boží synové, kteří celou situaci viděli na vlastní oči, by ztratili víru v dokonalého, spravedlivého Otce, protože by si musel pomoci novým stvořením. Tím by dal najevo, že to, co vytvořil nebylo dobré, dokonalé a porušil by svůj odpočinek.

Stvořitel nebe a země ovšem věděl, že problém není ani v něm, ani ve stvořených živých tvorech. Svobodná mysl, kterou svým živým tvorům dal, přinesla určitá rizika. Bůh to věděl, proto dal do zahrady Eden strom poznání dobrého a zlého, aby se vyřešily proměnné v systému a lidé si prošli kompletním poznáním. Plánoval náš Tvůrce, aby se staly všechny věci v Edenu? Neplánoval! Opět, bylo by to nespravedlivé. Protože je Absolutně Nejvyšší Autoritou (Bohem) a zároveň hlavním Architektem celého záměru se zemí i s nebeskou duchovní říší věděl, jaké všechny alternativy mohou nastat a byl na ně připraven.

Podle způsobu a druhů odklonění v oblasti nebe, či na zemi, nebo v případě, kdy odklonění nastane v kombinaci nebeských synů i pozemšťanů, měl Bůh připravené scénáře k nápravě. Jak to můžeme vědět? Víme to od Něj samotného, přímo z Písma svatého, z Bible. Jsou to proroctví, které Bůh vyřkl i tisíce let dopředu, než nastalo jejich splnění. Již v Edenu v přítomnosti Adama a Evy Stvořitel (hebrejsky bore) nebe a země prohlásil:

Genesis 3:15  „Mezi tebe (Satana, hada) a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu“.

Toto proroctví bylo vyřčeno hned po provinění a ukazuje na Boží připravenost a existenci jeho plánu na řešení situace. Proroctví ještě není zcela naplněno, jeho splnění bude až na konci tisíciletého království, kdy bude Satan uvržen do hořícího jezera k úplnému zániku. To bude symbolické rozdrcení hlavy, zbavení existence. Protože je Bůh zároveň naším nebeským Otcem, aktivoval ihned svůj záchranný plán se všemi předem naplánovanými, předzvěděnými projekty, které se ve svůj čas v daném harmonogramu plnily. (1 Petra 1:20; Skutky 2:23; Římanům 8:29-30; Římanům 11:2)

Bůh po vyřčení prvního proroctví vykázal Adama a Evu z Edenu, postavil před Eden anděla, aby se nemohli vrátit a život našich prarodičů se změnil k nepoznání.

V potu tváře obdělávali půdu, Eva začala rodit děti v bolestech, jako trest za neposlušnost, lidé začali stárnout a umírat. Skokově se změnila příroda, zvířata dostala z člověka strach, změny nastaly u lidí, začaly se objevovat nemoci. Přesto se lidé dožívali vysokého věku přes devět set let, aby se jim rodily děti a mohla být země zalidněna.

Vzhledem k tomu, že byli blízko svého dokonalého stavu a díky opatření Stvořitele, neexistoval problém s incestem a s ním spojeným rizikem s poruchou dědičnosti. Od počátku se Adam s Evou snažili vytvořit ztracený vztah k Bohu, své děti o Bohu učili. První synové byli Ábel a Kain. Mezi syny vznikla rivalita ve vztahu k Bohu. Ábel se stal pastýřem ovcí, Kain byl zemědělec. Oběť, kterou přinesl Bohu Ábel, ocenil Bůh více, než oběť Kainovu. Kain to nezvládl a ze žárlivosti Ábela zabil. Apoštol Pavel k tomu napsal:

Židům 11:4  Vírou přinesl Ábel Bohu lepší oběť než Kain. Skrze ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý, když Bůh vydával svědectví při jeho darech, a skrze tu víru ještě mluví, i když zemřel.

Z toho všeho plyne, že Bůh přijímal od lidí oběti. Lidé obětní systém přijali od počátku věků, byli takto poučeni Bohem už od Adama. Proč to takto bylo? V obětním systému se projevilo několik věcí. Člověku bylo připomínáno, že má vůči Bohu dluh. Oběti musely být kvalitní, bylo to to nejlepší, a nejdražší co lidé měli a vedlo je to k porozumění, že je nutné si „vykupovat“ opakovaně u Boha požehnání. (Exodus 29 kap.)

Když si přečteme jaký obětní rituál museli Izraelité provést, vyvolá to v dnešním člověku pochybnosti, jestli to bylo nutné, jestli to nešlo udělat jinak. Zkusme se zamyslet. V době o které mluvíme neexistovaly nějaké masokombináty, masné krámy. Nebyly lednice a vše, co se porazilo se buď spotřebovalo, nebo dalo usušit. Všichni lidé v té době přicházeli běžně do kontaktu se zvířectvem a porcování zvěře byla téměř denní záležitost.

Od malička se dospělí i děti setkávali s porážením zvířat, zvíře bylo tím nejcennějším majetkem, jaký měli k životu. Proto v obětním systému nebyly přítomny naše pocity, které to v nás vyvolává. Bůh učil svůj lid, že vykoupení od hříchu je možné pouze skrze nejkvalitnější kusy stáda. Jednalo se nejčastěji o prvorozené býky a berany. Všimněme si, že důraz byl kladen na prvorozenectví u obětí.

Prvorozenectví a jeho význam budeme probírat v kapitole o Patriarchátu. Proto oběti Bohu je potřeba vnímat v optice doby, která byla a kde byly jiné hodnoty, než dnes. Obětní systém skončil příchodem Krista jako Božího beránka.

Ztracením Adamova věčného života nastala podle Božího zákona oko za oko, nutnost vyvážení vzniklé nerovnováhy. K tomuto vyrovnání náš Stvořitel a zároveň nebeský Otec naplánoval dlouhou cestu. Jak jsme se již zmínili výše, obětní systém, později rozvinul Stvořitel u svého vyvoleného národa Izraele a oběti představovaly potřebu příchodu větší, trvalé oběti. Ta byla v podobě Beránka Božího. Tím si připravoval půdu pro příchod mesiáše, o kterém nechal zapsat stovky proroctví.

Po celá staletí obětí Izrael pochopil, že návrat k vyvážení nerovnováhy vede skrze rovnocennou oběť, jakou představoval Adam. Touto obětí měl být opět Boží syn. Jehošuu Krista nazval apoštol Pavel posledním Adamem.

1 Korintským 15:45  Jak je psáno: „První člověk, Adam, se stal živou duší,“ ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem.“

Druhý Adam, Kristus, byl poslán na zem, aby získal zpět ztracenou přízeň nebeského Otce směrem k lidem, aby dokázal, že je člověk schopen dodržet Boží zákon. Včetně „desatera“, které bylo dáno Izraelitům, včetně všech dalších nařízení dané Bohem jeho lidu. Dalším ziskem vzhledem k člověku měla být znovunabytá přízeň nebeského Otce, nebyl již potřebný velekněz, aby člověk mohl k Bohu mluvit skrze modlitbu sám.

Kristus se stal veleknězem, prostředníkem mezi lidmi a nebeským Otcem, který je nejenom Bohem, tedy Nejvyšší Autoritou, ale i naším Tvůrcem. Proto modlitba k Bohu, když je dokončena, je Bohu předána „skrze Jehošuu Krista“, pak následuje Amen. Kristova oběť navrátila člověku naději věčného života.

Jan 17:1  Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: „Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe, 2  stejně, jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný. 3  A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Jehošuu Krista. 4  Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil. 5  A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět.

Ze slov Krista, které zapsal apoštol Jan, čteme, že věčný život člověka je podmíněn. Kdo chce mít užitek z Kristovy oběti, musí přijmout poznání o Bohu a Kristu. Z textu ještě vyčteme, že Kristus vykonal dílo, které mu bylo svěřeno samotným Stvořitelem a že přišel na zem z nebe. Zde je názorně ukázáno, jak Bůh dodržuje zákon oko za oko. Adam, Boží syn, byl vyvážen Kristem, prvorozeným Božím synem, kterého Bůh přenesl do těla Marie, aby se misky vah vyvážily a zákon mohl být naplněn. Boží syn za Božího syna.

Nebylo možné, to učinit jinak. Asi si nyní alespoň trochu umíme představit, co cítil Bůh, když byl jeho syn Kristus obětován na kříži (dřevě). Bůh tak ukázal, že dodrží zákon, i když to bude stát utrpení, které se dotkne i jeho samotného. Zákon oko za oko změnil až samotný Jehošua.

Matouš 5:38  „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ 39  Já však vám pravím, abyste neodporovali zlému člověku, ale když tě někdo udeří do tvé pravé tváře, nastav mu i druhou tvář. 40  A tomu, kdo se s tebou chce soudit a vzít ti košili, nech i plášť. 41  A když tě někdo bude nutit k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. 42  Tomu, kdo tě žádá, dej a od toho, kdo si od tebe chce vypůjčit, se neodvrať.

Kristus připravoval, během své služby, Izraelity na velkou změnu. On se stal novou cestou k Bohu, k nebeskému Otci, našemu Stvořiteli a usmířením na základě oběti, kterou dobrovolně podstoupil. Univerzální spravedlivý zákon oko za oko byl naplněn a na Kristu dovršen. Bůh dal svému lidu další zákony a zásady, nejdůležitější bylo desatero přikázání napsané na kamenných deskách, které dostal Mojžíš na Sionu od Jehovah (Jehovy) Boha. O desateru přikázání a dalších zákonech bude jiná kapitola.

Boží svátost se promítla do obětního systému. Člověk musel svatého Boha Jehovah opakovaně prosit o odpuštění hříchů, k tomu sloužil obětní systém nastavený samotným Tvůrcem. Izraelité pochopili, že pro Boha je nutná oběť prvorozených, nejkvalitnějších, bezvadných zvířat, které představovaly příchozí hlavní oběť, beránka Božího, mesiáše, který smyl hříchy světa a vzal je na sebe. (Židům 9:28)

Bůh měl záchranu člověka dobře promyšlenou. Každé opatření vzhledem k Izraelitům a po odchodu Krista i k pohanům mělo svůj smysl, jen je potřeba se nad věcmi hlouběji zamyslet a přemýšlet o nich. Pochopit proč se věci děly. K tomu je nutná modlitba ke Stvořiteli a zároveň Bohu Jehovah (Jehovovi) v Kristově jménu, a věřit, že existuje a je dárcem odměny pro ty, kteří ho s upřímností hledají. (Židům 11:6)


Pokračování…