A to co se odehrává před našima očima započalo slovem, které na přelomu srpna a září přicházelo k sestře a manželce a říkalo: „Vše proběhne trochu jinak, než si až doposud myslíte. A předložíš to slovo svému manželovi do uší, aby nad ním přemýšlel.“ . A bylo v těch slovech porozumění, které nechal Svrchovaný Pán JeHoVaH (Jehova) zapsat prostřednictvím svého sluhy, svého proroka, jenž zní:
„Vždyť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než vaše cesty a mé myšlenky než vaše myšlenky.“ .
A to slovo přišlo podruhé prvního Tišri roku 2023 skrze sestru Šárku a sestru Renátu Štěpánkovou. A bylo vněm toto porozumění:
„Ale Jehova řekl Samuelovi: Nedívej se na jeho vzhled a na výšku jeho vzrůstu, neboť jsem ho zavrhl. Vždyť Bůh vidí, ne jako vidí člověk, protože pouhý člověk vidí, co se jeví očím; ale Jehova, ten vidí, jaké je srdce.“ .
V tom čase přišlo za dne k sestře Šárce vidění a vněm uviděla toto:
„Vlakové nádraží a do vlaku nastupovali jednotlivci a nebyli to konkrétní jednotlivci, jen byli počtem stejní, jak muži, tak ženy. A také my jsme do něj nastoupili. Ano, my dva společně. A vlak se rozjel. A přistupovali jsme k těm, kdo jeli v tom vlaku. Ten se započal naplňovat Láskou Agape. Když konečně dorazil vlak do cílové stanice, vystoupili jsme první a pozorovali jsme ty, kdo z vlaku vystupují. A vystupovaly z něj šťastné páry. “ .
A JeHoVaH (Jehovovo) slovo při tomto vidění říkalo: „Oznamuj co vidíš a předlož to svému muži a budete rozjímat a hledat porozumění, co toto vše znamená.“ . A stalo se dále 22.09.2023, že od 15:59 hod. byla sestra Šárka na cestě vlakem z Pardubic do Ostravy. A její místo ve vlaku bylo obsazeno a ona byla usazena tam, kde na ní nebylo vidět. Jen stevard ji měl na očích. A opět k ní začalo přicházet JeHoVaH (Jehovovo) slovo a byla uvedena do vidění a po něm zaznělo z JeHoVaH (Jehovových) úst duchem toto slovo:
„Vyšel!!!“ .
A slovo přišlo v čase 17:07. hod. a k němu později přišlo vidění a vněm bylo toto:
„Rozbouřené moře a přicházející bouře. U břehu ve vodě člověk s roztaženýma rukama, který se držel jednou rukou stromu (olivovníku), jenž byl pevně zakořeněn na břehu a druhou rukou držel malý člun, který chtělo rozbouřené moře odtáhnout od břehu. V něm seděly rodiny. Od starce po kojence a byly ty rodiny vyděšené, protože se bály té bouře, která přichází. Na břehu stáli ti, jenž se pevně drží víry ve svého Stvořitele, Nebeského Otce a také ve svého Vykupitele a Zachránce, Pána Jehošuu Krista. Jejich pohled byl plný smutku a soucitu směrem k člověku, jenž stál s roztaženýma rukama a snažil se bárku udržet u břehu. Sami nemohli vstoupit do vody, aby mu pomohli, protože věděli, že toto není Boží vůle.
A ten člověk byl vyčerpaný a ztrácel sílu a každou chvíli hrozilo, že se pustí olivovníku a bude vtažen do moře. A vše bylo viděno ze shora, z ptačí perspektivy.“ .
A stalo, že vlak v 17:39 hod. zastavil a bylo oznámeno, že došlo k tragické události, kdy někdo skočil u Hranic na Moravě pod vlak a spáchal sebevraždu. Vlak se rozjel a dorazil do Ostravy se 79 minutovým zpožděním.
A při další cestě do Ostravy se stalo, že vlak zastavil mezi polem a lesem. V tom k ní přišlo opět JeHoVaH (Jehovo) slovo a říkalo:
„Dívej se!“ .
A na poli ležela mrtvá těla a my společně jsme procházeli tím polem. A nebyly v tom žádné emoce. Jen přítomnost ducha a Agape. A bylo to vše spojeno s výrokem proroka Joela, jenž oznamuje:
„A potom se stane, že vyleji svého ducha na tělo všeho druhu a vaši synové a vaše dcery budou jistě prorokovat. Vaši starci, ti budou snít sny. Vaši mladí muži, ti uvidí vidění. A dokonce i na sluhy a na služky vyleji v těch dnech svého ducha.“ .
A dne 26.9.2023 v ranních hodinách jí vedl duch k těmto myšlenkám a měla je sepsat a měly zůstat skryty až do tohoto dne:
„Mám cos na dosah. Co? To netuším. Něco, co mnoho promění. Něco, co vše vysvětlí. Budoucno se odhalí. Podstata všech odkryje. Říkáš mi „neboj se“ hladíš mne, konejšíš. Nemám strach a přesto se obávám. Toužím, Tě Otče nezklamat. Tento svět tak mnoho dokáže ublížit. Vše máme na dosah. Vše, co se má dle Tvého Písma stát. To vše již brzy se do reality zformuje. S úžasem zůstanu stát. Vše budu sledovat.“ .
6.10.2023 měla zapsat a skrýt toto slovo:
„Pojď jen ke mě blíž, ať vše uvidíš. Jen mýma očima zkus se podívat – všude jen lež, zkáza a zmar. Jak mohu toto takto ponechat? Mé děti v tom všem zlém se plahočí. Je čas sklizeň rozdělit na koukol a pšenici. Koukol ke spálení, pšenici do sýpky. Již nemáš člověče čas. V rukách mám kalamář, na čelo udělám znamení, tím sklizeň rozdělím. Moji proroci dlouho volali, právo a spravedlnost vzývali. Hluší slepí byli jste. Je čas vše završit. Vše bude gradovat. Zlý více bude zlým. V temnotě světlo více zazáří. Majákem stane se pro bloudící. Své děti k sobě svolám si.“ .
A měl bys vědět, ty kdo čteš, že se tím vším plní Daniel, který zapisuje:
„A ty, Danieli, ty ta slova utaj a zapečeť knihu až do času konce. Mnozí se budou brodit sem a tam a pravé porozumění se rozhojní.“ .
11.10.2023 pak opět přišlo k sestře Šárce Boží slovo jenž říkalo:
„Zapiš co vidíš a cítíš. Utaj to před světem než přijde ten správný čas. Jen vybraným předlož v ten čas.“ A ve vidění bylo toto:
„Kukuřicí ve svém duchu procházím. Jsem volná, svobodná, všude kolem klid a mír. Kukuřice vzrostlá tak akorát, abych jí mohla rukou po vrchu pohladit. Procházím, hladím kukuřici a nic neřeším. Klidná jsem. Pocit bezpečí. Co to má znamenat? Proč kukuřicí procházím? Proč sama zcela jsem, bez rodiny, bez přátel, bez lidí. Jen já a kukuřice, modré nebe nade mnou a jinak nic. Kukuřice – to bezpečí – úkryt i pro tělo potrava. Do pomyslné kukuřice se uschovám, až přijde čas. Každý, tak jak svou cestu má, bude na své místo uschován. Mé tělo fyzické ve světě bude přítomné však duch odejde, na bezpečné místo bude odveden. V jednu chvíli se rozpoltím, fyzické tělo a duchovní, každé jiné místo bude v tu chvíli mít.
Izajáš 32:14,15 Obytná věž byla totiž opuštěna i městský ruch byl zanechán; z Ofelu i ze strážní věže se stala holá pole, jásot zeber na neurčitý čas, pastvina stád; dokud na nás nebude z výše vylit duch a pustina se nestane sadem a sad nebude považován za skutečný les.“ .
A nyní je čas, kdy potřeba se nad vším tím zamyslet a hádanku pochopit. V ní klíč k moudrosti obsažen, pro naplnění duchem mužů a žen. A to je ta hádanka, kterou mám nyní předložit tak, jak k nám mluvil samotný nebeský Otec, JeHoVaH (Jehova) vojsk. Nejprve přišlo k nám duchem v 6:49 hod. 06.02.2024 toto slovo:
“ Máš vše na očích, když se budeš dívat uvidíš. Neboj se, není třeba se bát, stane se, co má se stát. Na současno zaměř se, nedívej se vpřed ani zpět. Dnes, v tento čas, děje se. Na otázky zkus najít odpověď člověče.
Kdo bouří se?
Kdo hlas pozvedl, k hradbám svůj pluh dovezl?
Co pluh znamená?
Co chce a proč?
Co nedostal a proč dříve nepovstal?
Železný oř. Barvy rozličné. Hřmot a ryk, stopy veliké.
Co způsobí, když se k práci nevrátí?“ .
V 7:43 pak zazněl duchem tento Boží výrok:
„Ač se Ti zdá, že odpovědi znáš, není to tak. Odpověď je v hloubi ukrytá. Co společné má Přemysl oráč a Elíša? Co pluh znamená? Na tyto otázky najdi odpověď.“ .
A když jsme začali s mou ženou a naší sestrou Šárkou rozplétat co nám bylo oznámeno, bylo nám řečeno: „Nepředložíš výklad, protože v pluhu je porozumění. Kdo jej získá, ten svůj život duchem naplní.“ . Po těchto slovech jsme začali hádanku rozplétat, proč k veršům nás Otec vedl, které Izaíáš předložil:
„Nad kým se to dobře bavíte? Proti komu stále rozvíráte ústa, vyplazujete jazyk? Nejste dětmi přestupku, semenem falše, těmi, kteří se rozvášňují mezi velikými stromy, pod každým bujným stromem, a pobíjejí děti v údolích bystřin pod rozsedlinami skalních útesů?“ .
Když už jsme oba ulehli, začal na mne působit duch vedl mne ze spánku do bdělého stavu a říkal mi: „To co vidíš předlož jako znázornění a předlož, aby mohli číst plynně.“ . A byl jsem veden v nočním vidění a ocitl se v místě, kde jsem 20 let přebýval. A bylo mi oznámeno: “ To co vidíš je podobno tomu, co se nyní děje.“ . Ten dům, kde jsem dříve bydlel, ten procházel rekonstrukcí, kterou prováděli jistí muži, ale nebyl to někdo, kdo rekonstruuje. A ti muži se věnovali pracem mimo můj můj byt. A ten můj byt nebyl mým bytem, byl jsem v něm podnájemník.
A těm mužům bylo oznámeno, že sám provádím rekonstrukci, takže nemají do něj vstupovat. A v tom domě nebyl žádný nájemník, krom mne a mé manželky. A stalo se, že jsme měli s manželkou odcestovat na víkend za konkrétním bratrem, kterému měla být představena konečně jeho dokonalá polovička, ale ten muž, na kterého duch odkazoval, on nebyl doslovně myšlen tím bratrem.
Těsně před křižovatkou ve tvaru T stálo zaparkované auto mé ženy a ona už v něm čekala. A byl v tom autě ještě někdo, kdo měl s námi odcestovat. V tom ke mne, stál jsem ještě na ulici, přišla má bývalá manželka Petra i s mými dětmi, Matoušem, Alicí a Marikou. Ale nebyly to skutečné děti a skutečná exmanželka. Ti mi přinášeli tašku s nějakými věcmi, nějakými dárky pro toho bratra, ke kterému jsme měli namířeno. A měli sebou další tašku plnou svého oblečení. A začali se zajímat, proč za bratrem jedeme.
Velmi je zaujalo čeho se ta cesta týká a požádali nás, zda se nemohou připojit. Museli jsme tedy vzít i mé auto. Dal jsem synovi klíče od auta, aby jej řídil, řekl jsem mu, že si mají sednout a počkat, než společně vyrazíme, že si potřebuji sbalit věci. Návrat byl plánován na neděli. Myslel jsem si, byl jsem přesvědčen, že je pátek.
Při příchodu do rekonstruovaného bytu, kde už bylo vše na svém místě před mým odchodem k autu, jsem v bytě nalezl ty muže, jak vše přemístili a mnou položenou plovoucí podlahu vytrhali a začali pod ní doplňovat parkety. Nikdy v mém skutečném bytě, kde jsem bydlel, nikdy žádné parkety nebyly. Byl jsem v šoku. Vše co jsem až dosud během rekonstrukce udělal, bylo zničeno. A byla to jen marnost a honba za větrem. Zeptal jsem se těch mužů, co to vše zničili, jakým právem vstoupili do toho bytu. A oni mi odpověděli: „Tak nám to nařídil pronajímatel tohoto bytu. A nebyl tím pronajímatelem člověk. A dál nerušeně pokračovali v činnosti.
Byl jsem zdrcen a musel jsem ulehnout na postel, která byla dána na stranu a únavou jsem na nějaký čas usnul. Když jsem se probudil, uvědomil jsem si, že na mne čekají v autech a že si musím sbalit věci na cestu. Nic jsem nemohl najít, vše bylo jinak. Našel jsem jen jedny ponožky a jedny trenýrky. Řekl jsem si, že na ten krátký čas to bude stačit. V tom do bytu vstoupily má žena Šárka a mé děti s exmanželkou, ale nebyly to skutečné mé děti a skutečná má exmanželka, jedině Šárka byla skutečnou osobou. Ta se ptala, co se děje, že všichni čekají. Vysvětlil jsem jí, co se stalo a viděla tu zkázu.
Znovu jsem je posílal do auta, když si můj syn všiml, že nemám nic na sebe, krom jedněch ponožek a jedněch trenýrek. Zeptal se mne kde mám potřebné další oblečení. Řekl jsem mu, že na ty dva dny to postačí. On odpověděl: „Jak na dva dny, vracíme se v neděli.“ . Já jsem mu odpověděl: „Však je pátek.“ . S údivem na mne pohlédl a říká: „Je úterý.“ . V tom mi duch připomenul slova Šárky: „Nebeský Otec nám přidává čas, abychom vše zvládli.“ . A já jsem pochopil.
Kdo pochopí pluh, ten pochopí i vše ostatní. Ať se děje Tvá vůle nebeský Otče, Svrchovaný Pane Jehovo. Dej moudrost a ducha těm, kterým jej chceš dát. Staň se jim Otcem prosím, jako jsi se stal Otcem i nám dvěma s Šárkou. Vždyť jsme jen prach na miskách Tvých vah. Kéž je naše mysl a srdce podobná Tvému Synovi, našemu Králi a Vykupiteli, našemu Beránkovi a Bratrovi, který nás vede. V jeho jménu prosíme s Šárkou o vyslyšení. Amen a amen.
S Láskou Agape Vaše sestra, má manželka, Šárka a Váš bratr, Pánův nedokonalý otrok, Igi
Dopsáno 07.02.2024 v 04:45 hod.
Zveřejněno 07.02.2024 v 06:30 hod.