To, co se nyní pokusím vysvětlit, je POROZUMĚNÍ, které nebeský Otec připustil, aby mohly být vysvětleny myšlenky z nadpisu v článku. Když milujeme bratry a sestry Láskou Agape, hledáme možnosti, jak prakticky pomoci bratrům a sestrám v nouzi. Abychom jednali moudře, je vždy potřebné vše probrat nejprve s naším nebeským Otcem, Svrchovaným Panem JeHoVaH (Jehovou) ve jménu Pána Jehošuy Krista.
Co se přihodilo? Jeden náš bratr je v těchto dnech vyučován nebeským Otcem a my s mou milovanou ženou Šárkou s ním, abychom se naučili plné důvěře. Proč? Protože Pán Jehošua položil nám všem tyto jednoduché a prosté otázky:
„Opravdu, nezjedná tedy Bůh jistě právo pro své vyvolené, kteří k němu křičí dnem i nocí, i když je k nim shovívavý? Říkám vám: Zjedná jim právo spěšně. Nicméně až přijde Syn člověka, nalezne skutečně na zemi víru?“ .
S mou milovanou ženou Otci i Panu Jehošuovi s vděčností děkujeme, že nás takto vyučují, protože nám nebeský Otec vytkl, že máme velmi malou víru. Uvědomili jsme si, že v dnešní době to máme těžší, než v dobách zákazů a totality, kdy mnohým bratrům a sestrám nezbylo nic jiného, než ve všem co činili a co chtěli udělat, než že svůj život svěřili do rukou Otce a Krista a to neznali jejich skutečná jména, o to větší víru museli projevit, když svůj život do jejich rukou svěřovali. A byla to opravdová víra, která jim dovolila, aby byli vyslyšeni v tom ustanoveném Času.
Z mnohých takových bratrů té doby se poté stali velcí a známí kazatelé, bohužel v očích Otce jejich sláva pohasla, protože nerozeznali počátek Času Konce. Co se jim přihodilo? Nečinili hebrejsky ješotetu, nebrodili se Písmem sem a tam, protože uvěřili svým náboženským domům, jejich naukám. K jednomu takovému bratrovi, jeho životnímu příběhu jsme byli v tento čas přivedeni, abychom na jeho životním příběhu pochopili, co se nás snaží nebeský Otec naučit. A co musíme opustit, abychom nebyli vláčeni jako rozfoukané mořské vlny, větrem životních událostí sem a tam.
Náš bratr, který je tohoto našeho vyučování součástí, tak ten se dostal do stavu nevíry, protože je na něj ze strany tohoto světa vyvíjen obrovský tlak a stále tomuto připuštěnému tlaku správně neporozuměl. Mám na jeho situaci popsat a máme se VŠICHNI DO JEDNOHO, KDO TOTO BUDE ČÍST, MÁME SE NAD TÍM ZAMYSLET. Proč stále nemá víru a zda jí máme i my. Když jsem byl s tím vším konfrontován, zjistil jsem, že má víra nedosahuje ani poloviny hořčičného semene, kterou pro to co přichází potřebuji. Oznamuji to vše otevřeně, že myslet si, že tu víru mám a přestat to zkoumat, je cesta k tomu, jak zažít vyvržení do tmy, kde zůstane jen pláč a skřípání zubů. Tak vážné to pro nás je.
Jako potvrzení, že to nejsou myšlenky člověka, které nyní předkládám, učinil nebeský Otec nad protějším domem v oblacích toto:
A přišlo ke mne toto slovo:
„Na otázku: ´Co víra pro Tebe znamená?´ ;
zkus sám najít odpověď.
Jakou hodnotu pro Tebe víra má?
Co vše v jejím jménu bys dokázal vykonat?
Co v Tvém životě víra je?
Ptáš se Otče JeHoVaH (Jehovo)?
Nebo vlastním rozumem řídíš se.
Řešíš s Otcem vše?
Nebo říkáš: ´s tím a tím sám si poradím´ ?
Co v lidském životě větší váhu má – vztah dítě a rodič,
kde dítě se stále na moudrou radu rodiče ptá,
nebo vztah dítě a rodič,
kdy dítě moudré dost si připadá
a rodiče tak na „druhou kolej odkládá“ ?
Jak lehce se může stát,
že „druhá kolej“ bude zbytečnou,
nechtěnou, zapomenutou kolejí.
Jak velkou víru mám?
Jak velkou víru máš?“ .
Náš duchovní i fyzický život byl zbaven totalitních praktik, které nám v dřívějších dobách pomáhaly být s opravdovou vírou blízko Otci a Synovi. Proč? Nepřítel byl viditelný a hmatatelný na každém kroku. Dnes můžeme svobodně mluvit o své víře. Nejsme ohroženi na životě. Vyhazováni z práce pro víru v Otce a Krista. Co to způsobilo? Ztratili jsme obezřetnost a Satan nás nalákal do mnoha léček, kterým jsme podlehli a ani si toho nepovšimli.
Když přijdou následky, tak nás to místo zamyšlení, co jsme učinili špatně, tak nás to láme a drtí. Křičíme k Otci: „Proč? Pane JeHoVaH (Jehovo), proč?“ . Místo, abychom se ptali: „Svrchovaný Pane JeHoVaH (Jehovo), nebeský Otče, co nás tím vším tlakem učíš? Chci jít Tvou cestou Bože, abych svým jednání posvětil Tvé jméno. Našel u Tebe Otče moudrost a radu. Jakou cestou mám jít, abych si pomohl a mohlo mi být pomoženo? Jak mne poučí v tomto čase tísně a strádání Tvé Písmo, život Tvého Syna, Pana Jehošuy, v jehož jménu Tě Otče žádám o radu?“ .
Co nás takzvaná svoboda naučila? Nevzít do rukou symbolickou lopatu a začít kopat, abychom si pomohli a bylo nám Otcem pomoženo, ale raději přemýšleli, jak žít jako ti zde na tomto obrázku.
Vůbec si neuvědomujeme, že připuštěný tlak jako za totality nás přivádí k Otci. Co takový apoštol Pavel? Zamysleli jsme se někdy nad tím, co vše podle knihy Skutků musel vytrpět? Kolikrát mu šlo skutečně o život? A my se hroutíme, když na pár dní nemáme dostatek finančních prostředků. Nadáváme pomalu na našeho nebeského Otce, místo toho, abychom se poučili, co Pavel říká tímto výrokem:
„Proto mám zalíbení ve slabostech, v urážkách, v případech nouze, v pronásledováních a obtížích pro Krista. Když jsem totiž slabý, pak jsem mocný.“ .
Měl apoštol Pavel víru? Měl. Proto se v jeho životě naplnil tento výrok Pána Jehošuy:
„A jestliže budete mít víru, dostanete všechno, oč prosíte v modlitbě.“ .
Pokud nám hází Satan a démoni klacky pod nohy, čeho je to známka? Že je všechno na Ho… a na Nic? Nebo že ještě nejsme plně pod jeho mocí? Pokud to druhé, tak víme, že se o nás vede boj. Kdo jej může na duchovní úrovni vybojovat? My? Nebo náš nebeský Otec, který nám poskytne Jeho moudrost a východisko, když se jím dáme vést? Pokud opět víme, že B je správně, nemůžeme pochybovat, ale potřebujeme mít víru.
„Proto vám říkám: Mějte víru, že všechno, oč se modlíte a oč prosíte, jste téměř přijali, a budete to mít.“ .
Když prosíme s vírou a plně důvěřujeme, tak už to, oč prosíme, jsme TÉMĚŘ PŘIJALI. Proč téměř? Protože to chvíli trvá, NEŽ TO BUDEME MÍT. Všichni jsme se stali odborníky na Písmo, chlubíme se druhým jak velké POZNÁNÍ jsme tím nezískali, ale v tak jednoduché Jakubově poznámce plaveme v absolutním neporozumění:
„Jestliže tedy někomu z vás chybí moudrost, ať stále prosí Boha, neboť všem dává štědře a bez kárání; a bude mu dána. Ať však stále prosí ve víře a vůbec nepochybuje, neboť ten, kdo pochybuje, je jako mořská vlna hnaná a rozfoukaná větrem. Ať ten člověk vskutku nepředpokládá, že něco od Jehovy obdrží; je to nerozhodný muž, nestálý na všech svých cestách.“ .
Nenaučili jsme se s vírou prosit našeho nebeského Otce. Pokud víme, že víra se prokazuje skutky, pak si položme otázku: „Kdy takovou víru prokážu opravdovým a nejtěžším skutkem?“ . Nebude to tehdy, když budeme celým svým srdcem, myslí a silou hledat nejprve zájmy Království, vůli nebeského Otce vůči nám a jím se necháme vést vírou?
Co znamená tento výrok Pána Jehošuy?
„Kdo projevuje víru v Syna, má věčný život; kdo neposlouchá Syna, neuvidí život, ale zůstává na něm Boží zloba.“ .
V čem jsme jej mnohokráte neposlechli? Co v tom, že jsme se nenechali samotným nebeským Otcem JeHoVaH (Jehovou) vyučit? Nebo to neděláme? Já určitě ano. Víte kdy? Když si začínám myslet, že pevně stojím a zapomínám se na vše ptát, vše zkoumat a po všem pátrat, abych se toho dobrého přidržel. Hned dostanu za uši a hned mi nějak nebeský Otec ukáže, že ztrácím víru a mám tendenci si jít vlastní cestou. Nejsem na tom lépe jako my všichni. Vždyť jsme jen lidé, ale to není omluva.
Proto jsem přijal toto POROZUMĚNÍ, že každý tlak, každá nepříjemná záležitost je pro mne POŽEHNÁNÍM, protože mne to přibližuje k nebeskému Otci a k Panu Jehošuovi. Mám malou víru a moc bych si přál ji mít velikostí hořčičného semene. Proč? Protože taková víra oslaví našeho Boha a také Jeho Syna. Když nám dnes s manželkou nebeský Otec vyčetl, že nemáme tuto velikost víry vzhledem k času, kdy by ji měl mít každý, kdo hledá nejprve zájmy Království a Jeho Spravedlnost, připomenul mi mou první přednášku ke sboru. Byla právě o tom, co znamená mít víru hořčičného semene.
Jak moudré to z Jeho strany bylo, aby mne dnes mohl konfrontovat kam jsem se za 30 let od tohoto proslovu se svou vírou dostal. Víte co by se stalo, kdyby například Eliáš na hoře Karmel měl mojí víru? Dodnes by nad Izraelem nezapršelo. Jak to máte vy, spustil by se liják, nebo by bylo stále sucho? Na to si musí odpovědět každý sám. Sám pro sebe jsem si to vyhodnotil a také vyznal.
Představme si, že po vylití ducha 06.06.2024 nás nebeský Otec pošle do míst, jako se to stalo Kristu, kde jeho učedníci nemohli z dítěte jednoho muže vyhnat démony:
„Odpověděl jim a řekl: Nevěřící generace, jak dlouho musím zůstat s vámi? Jak dlouho vás musím snášet? Přiveďte ho ke mně. Přivedli ho tedy k němu. Při pohledu na něj však duch náhle dítě zachvátil křečemi, a když spadlo na zem, válelo se a mělo pěnu u úst. A zeptal se jeho otce: Jak dlouho se mu to stává? Řekl: Od dětství; a znovu a znovu ho házel (démon v něm) do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám.“ .
Řešil tu situaci Pán Jehošua bez podpory nebeského Otce, nebo jej poprosil v modlitbě o autoritu?
„Jehošua mu řekl: Ten výraz: Můžeš-li! Všechno je přece pro člověka možné, jestliže má víru.“ .
Z odpovědi tomu otci dítěte to vypadá, že mu jeho autorita stačila. Čtěme pozorně dále:
„Otec malého dítěte okamžitě vykřikl a říkal: Mám víru! Vypomoz mi, kde víru potřebuji!“ .
Co muž pod emocí udělal? Vykřikl: „Mám víru!“ . Ale ihned si uvědomil, že ji nemá a nebo, že je velmi malá. Proto žádal, aby mu tu chybějící víru nějak Pán Jehošua dodal. To je důležité pro další POROZUMĚNÍ.
„Když si Jehošua povšiml, že se k nim sbíhá zástup, přísně napomenul nečistého ducha a řekl mu: Oněmělý a hluchý duchu, nařizuji ti, vyjdi z něho a již do něho nevstupuj. A potom, co vykřikl a prošel mnoha křečemi, vyšel; a byl jako mrtvý, takže větší počet z nich říkal: Je mrtvý! Jehošua ho však vzal za ruku, zvedl ho a on vstal.“ .
Pořád to při běžném čtení vypadá, že sám o autoritu nepožádal.
„Když tedy vstoupil do domu, jeho učedníci se ho soukromě vyptávali: Proč jsme ho nemohli vyhnat? A řekl jim: Tento druh nemůže vyjít ničím, kromě modlitbou.“ .
Takže kdy mohl tento démon z dítěte vyjít? Když Pán Jehošua v tiché modlitbě Otce požádal o autoritu. Kdy si toho všimneme? Pokud se budeme dotazovat nebeského Otce, proč je vše zapsáno právě tak jak to čteme. Až do tohoto dne jsem se na to takto nepodíval. Co mne to učí? Že skutečná víra je úzce svázána s našimi modlitbami. Že se musím víc a víc dotazovat a prosit, abych měl takovou víru, která mi dovolí nebeského Otce žádat o autoritu nad démony. A kdy ji budeme mít? Na to nám odpoví událost, která potkala ty, kdo se nenechali vyučit nebeským Otcem, když pozorovali apoštola Pavla při vyhánění démonů:
„Ale někteří z potulných Židů, kteří provozovali vyhánění démonů, se rovněž odvážili vyslovit nad těmi, kteří měli ničemné duchy, jméno Pána Jehošuy, a řekli: Slavnostně vám přikazuji při Jehošuovi, kterého káže Pavel. Udělalo to sedm synů jistého Skevy, židovského předního kněze. Ničemný duch jim však odpověděl a řekl: Znám Jehošuu a jsem obeznámen s Pavlem; ale kdo jste vy? Na to muž, ve kterém byl ničemný duch, na ně skočil, ovládl jednoho po druhém a získal nad nimi převahu, takže z toho domu uprchli nazí a zranění.“ .
A zde máme jiný příklad toho, co nás potká, když nejdeme k Otci celým srdcem, myslí a silou a nechceme se nechat poučit:
„Potom Jehošua dále procházel Galilejí, neboť nechtěl procházet Judeou, protože se ho Židé snažili zabít. Byl však blízko židovský svátek, svátek stánků. Proto mu jeho (tělesní) bratři (Jakub a Juda) řekli: Odejdi odtud a jdi do Judeje, aby tvoji učedníci také spatřili skutky, které děláš. Nikdo totiž nedělá nic vskrytu, zatímco se snaží být veřejně známý. Děláš-li to, zjev se světu. Jeho bratři v něj ve skutečnosti neprojevovali víru.“ .
V čem odhalili, že nemají víru? V tom, že se nenechali nebeským Otcem vyučit, nedotazovali se Boha, až po vzkříšení jejich bratra, kdy se i jim ukázal. Chtěli po něm, aby byl jako cvičená opička, která touží na sebe upoutat pozornost. Pokud se těšíme na to, že po vylití ducha budeme činit viditelné zázraky, abychom svou slávu zjevili světu, tak to odhaluje, že jsme nic nepochopili. Nemáme žádnou víru, jen hledáme vlastní spravedlnost a vlastní touhu srdce.
Tyto skutky mají oslavit našeho nebeského Otce a našeho Vykupitele, Jehošuu Krista, ne nás. Proto jim Jehošua řekl:
„Proto jim Jehošua řekl: Ještě tu není můj patřičný čas, ale váš patřičný čas je vždy nablízku.“ .
Říká jim: „Já a mé skutky tu nejsou pro pobavení ostatních, abych se stal podobný rockové hvězdě, ale abych oslavil Otce na nebesích. S mou službou je spojeno toto:
„Svět nemá důvod vás nenávidět, ale mě nenávidí, protože o něm vydávám svědectví, že jeho skutky jsou ničemné. Jděte ke svátku; já ještě nepůjdu k tomu svátku, protože můj patřičný čas ještě plně nepřišel. A když jim to pověděl, zůstal v Galileji.“ .
Mnozí si službu nebeskému Otci spletli s nějakou show, tak jak jsem to mohl zaznamenat dnes na jednom FB videu, kde se jeden člověk staví do role Kristova služebníka, natáčí videa a pak ještě zveřejní svou strkanici s někým, kterého nohou kopne do horní části těla. Fakt je mi z toho smutno. Šel Pán Jehošua k tomu svátku?
„Když však jeho bratři odešli na svátek, potom sám odešel také, ne otevřeně, ale jako vskrytu.“ .
Proto jsem oznámil, že nemáme při vylití ducha očekávat nějaká vlastní očekávání. Aby nás nebeský Otec mohl použít k určitým mimořádným činům, musíme ROZUMĚT, být jako Pán Jehošua, k čemu skutky slouží.
Co způsobí vylití ducha? Na to jsem dostal tuto odpověď:
„Nato bylo Danielovi to tajemství zjeveno v nočním vidění. Daniel tudíž žehnal nebeskému Bohu. Daniel odpovídal a říkal: Ať je jméno Boha požehnané od neurčitého času až na neurčitý čas, neboť moudrost a moc ty patří jemu. A mění časy a období, odstraňuje krále a dosazuje krále, dává moudrost moudrým a poznání těm, kteří znají rozlišovací schopnost. Zjevuje hluboké věci a skryté věci, ví, co je ve tmě; a u něho opravdu bydlí světlo.“ .
Pokud nerozumíme co je nám tím oznámeno, pak je potřeba se začít nebeského Otce, JeHoVaH (Jehovy) Boha v Jehošuově jménu dotazovat, co tím Danielovým výrokem myslí. Mějme oči stále otevřené a uši nastražené, abychom viděli a slyšeli.
Otče, Svrchovaný Pane JeHoVaH (Jehovo), náš Bože, prosím! Dej nám více víry, nauč nás se k Tobě modlit, dotazovat se Tě, vyuč nás, protože se přiblížil Tvůj pro nás velký den, abychom se setkali s Tvým Synem, našim Králem a Vykupitelem, Panem Jehošuou, aby tak bylo očištěno Tvé svaté jméno a jméno Beránka. Nedovol prosím Otče, abychom pro nedostatek víry byli vyvrženi do tmy, kde by nám zůstal jenom pláč a skřípění zubů. Tobě a Panu Jehošuovi patří veškerá vděčnost za to, že dáváš moudrost moudrým, kteří znají rozlišovací schopnost. Ať se stane při vylití Tvého ducha naší trvalou součástí, abychom si nepřisvojili Tvou či Kristovu slávu a nejednali nerozumně. Čiň Svou vlastní vůli Otče a vůli Tvého Syna, protože jste myšlenkově jedno a to jak v nebi tak na zemi. Přijď prosím Tvé Království. Odpusť nám naše provinění vůči Tobě a Tvému Synovi a nauč nás milovat své nepřátele a odpouštět těm, kteří pro své vlastní podvedení Satanem se vůči nám dopustili něčeho, co není správné v Tvých očích, aby se naplnila Tvá vůle a nikdo nebyl zahuben, ale přišel k pokání a poznání Pravdy. V Beránkově jménu prosíme. Amen a amen
Přijměme do svých životů připuštěný tlak bratři a sestry, vážení čtenáři, jako součást Otcova Požehnání, který nás vyučuje a dovoluje nám získat opravdovou víru.
S Agape a V Agape Vaše sestra Šárka, Váš bratr, Pánův otrok, Igi