Dvě ženy a jejich dcery.

Spread the love

Genesis  3:15 A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi símě tvé a símě její; ono tobě rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.
Kdo je žena z tohoto proroctví? Jaký význam má žena jako duchovní symbol?

Než si odpovíme na otázky z úvodu, vysvětleme si něco, co má s tématem hlubší souvislost.
Kristovi následovníci se stali svědky Kristových slov, když vysvětloval zástupu, že věřící k němu povolává Bůh, jeho Otec a pouze z jeho moci k němu přicházejí. Kristus tehdy řekl svým učedníkům, „Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ Jehošua vysvětloval zástupu, že on je chlebem z nebe, že každý, kdo bude tento chléb jíst, získá věčný život. Učil tehdy o věcech, které nikdo nikdy neslyšel, nerozuměli mu. Mnozí od něj utekli a už se k němu nevraceli. Chcete také odejít, ptal se Jehošua budoucích apoštolů. Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý, Boží.“

S Kristem zůstali pouze ti, které za ním poslal Bůh, ty, které neposlal, sami odešli. Jaký byl mezi těmi věřícími rozdíl? Znamenalo to zatracení pro ty, kteří odešli? Neznamenalo, ale nebyli na Krista připraveni, chybělo jim určité vnitřní nastavení, jakýsi předpoklad, smysl pro právo, spravedlnost, pokora, a to na takové úrovni, že by byli schopni opustit jakoukoli lež, která se jim na cestě víry postaví do cesty. Nenalezli drahocenný poklad, za který by byli ochotni přinášet oběti.

Přečtěme si následující text písma, Jehošua řekl:
Matouš 5:48  Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

Jakub pak potvrdil:
Jakubův 1:4  A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.

Jehošua i Jakub mluvili o rozměru, nebo rozsahu cíle Kristova následovníka, o svátosti, ke které ti, které poslal Otec za Kristem, spěli. Bůh v nich uviděl potenciál, vnitřní nastavení, které u lidí hledá. Není to nespravedlivé? Není a vysvětlíme si proč. Boží svět je jiný než satanův. Ten, kdo v Božím světě je vybrán Bohem, slouží druhým. Kristus je toho nejlepším příkladem. Měl Jehošua na to stát se věhlasným politikem, duchovním, obchodníkem, vzdělancem, filozofem, spisovatelem a kdo ví čím ještě? Měl! Ale neudělal to, protože Boží syn po tom netouží. Bůh má rozpracovaný náš návrat zpět do jeho rukou a Kristus a kterýkoli Boží syn/dcera si uvědomuje, že nepracujeme pro sebe, ale pro očistu a posvěcení Božího jména a záchranu lidí. Bůh vyzývá ostatní, aby jim naslouchali a dobrého se drželi. (1 Tes 5:21, Hebr 13:7,17)
V písmu se klade důraz na neposkvrněnost.

Zjevení Janovo 14:4  To jsou ti, kdo neporušili svou čistotu se ženami a zůstali panici. Ti následují Beránka, kamkoli jde. Ti jako první z lidstva byli vykoupeni Bohu a Beránkovi. 5  Z jejich úst nikdo neuslyšel lež; jsou bez úhony.

Kdo jsou ony ženy? Někdo říká, že doslovné ženy, a vytvoří dogma celibátu. Jak tělesné a nepravdivé!
Bůh mnohé v písmu utajil.

Zjevení Janovo 17:4  Ta žena byla oděna purpurem a šarlatem a ozdobena zlatem, drahokamy a perlami; v ruce držela zlatý pohár, plný ohavností a nečistoty svého smilství, 5  a na čele měla napsáno jméno – je v něm tajemství: „Babylón veliký, Matka všeho smilstva a všech ohavností na zemi.“

Jaké tajemství skrývá Matka všeho smilstva a ohavností země, Veliký Babylón? V čem je její tajemství?
Jedná se pouze o symbol Římsko-katolické církve?

K pochopení si přečtěme ještě následující.
Zjevení Janovo 17:5 … a na svém čele napsané jméno: Tajemství, veliký Babylón, matka nevěstek a ohavností země.

Žena, která sedí na divokém zvířeti, je matkou nevěstek. Bůh používá symbol ženy jako obrazné přirovnání, metaforu. Nevěstka, neboli nevěrná žena, kterou se můžeme poskvrnit, je symbolem duchovní nevěry. Všimněme si jejího popisu. Je bohatě oděná, můžeme si domyslet, že je i přitažlivá, opíjí ty, kteří s ní smilní, má na svědomí krev svatých a proroků. Jméno Velký Babylón má proto, protože právě v Babylóně vznikalo ve velkém falešné uctívání, uctívání model a různých bohů a bůžků, vznikly zde trojjediná božstva a to vše v odporu, proti Bohu Jehovovi. Nevěstka je tedy symbolem všeho falešného učení, uctívání, a to od kmenových falešných božstev, přes světová náboženství, a to včetně křesťanských, duchovně zkažených denominací, odtržených od pravdy a pravého uctívání a jejího modlářství. Majitelem a stvořitelem Nevěstky je Satan. Je krásná, protože lži tak vypadají, mají svou logiku a lidé jim snadno podléhají, jako kráse nevěstky. Tato nevěstka je semenem Satana, jak budeme číst dále.

Bůh, náš nebeský Otec má také ženu. Ta má také dcery. Tato Boží žena je předpovězena ještě za života Adama a Evy.

Genesis  3:15 A položím nepřátelství mezi tebe (Satana) a ženu a mezi símě tvé (nevěstka) a símě její; ono tobě rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.

Kdo je ženou? Myslel už tehdy na Marii, Kristovu matku? Marie to být nemohla. Jaké měla Marie, která byla stále pod Boží ochranou, poslání? Bojovala nějak proti satanovi, čelila nepřátelství a útokům od satana? Ano, chvíli, to ale přeci nestačilo. Marie sama nemohla naplnit text o nepřátelství, jedná se totiž o nepřátelství, které trvá dlouho, má průběžný, delší čas.
Bůh vytvořil symbolickou ženu, věrnou, ženu, která je čistá, neposkvrněná. Je to žena, symbolizující Boží manželku tvořenou z jeho lidu, ze svatých, proroků Božích synů a dcer. I když Izrael často odpadával od víry, byl Božím lidem a Bůh Izrael vnímal, jako svou manželku.

Jeremjáš 3:14 Vraťte se, odpadlí synové, je Jehovův výrok. Vždyť jsem se sám stal vaším manželským vlastníkem; a chci vás vzít, jednoho z města a dva z rodiny, a chci vás přivést k Sionu.

Bůh se snažil stále, jako věrný manžel, vést svou ženu složenou z nedokonalých, hříšných lidí a toužil, aby mu byla věrná, dodržovala manželské sliby, které Bohu dala. Když přišel na zem Boží syn Jehošua, přišel, aby tuto manželku ovlivněnou působením Satana, přivedl zpět k Bohu. Byl poslán ke ztraceným ovcím Izraele. Ovce se duchovně ztratily a bylo je potřeba shromáždit, proto Bůh poslal svého předpovězeného a očekávaného syna. Když se prokázal tělesný Izrael jako Satanem svedený a odcizený, přešel symbol ženy z tělesného Izraele na duchovní Izrael. Kristus začal budovat třetí chrám složený z lidských, živých kamenů a ten se stává dcerou ženy a sice Kristovou nevěstou, která čeká na svého ženicha. Další dcerou Boží ženy, jsou družičky, čisté duše, které jsou věrnými přítelkyněmi nevěsty i ženicha.
Duchovní Izrael se skládá z Bohu věrných a Kristu oddaných duchovních lidí, kteří svou vírou byli uznáni a přijati Bohem jako jeho věrná žena, Duchovní Izrael s obřízkou srdce a zákonem vepsaným na srdce. Mluvíme stále o ženě, ze které vyšlo semeno, které v závěru Božího království rozdrtí satanovi hlavu. Patu rozdrtil Satan Kristu, když ho přivedl na Golgotu. Tím se vysvětluje první proroctví, vyřčené Bohem při spáchání největších lží, kdy se stal anděl Lucifer odpůrcem Boha, Satanem.

Boží svatí, kteří se neposkvrnili od žen neboli dcer nevěstky, se neušpinili tím, že nejsou součástí žádné pozemské církve symbolizované dcerami nevěstky, ale zůstali panenští mimo tento svět, přesně jak řekl Kristus. Nejsem částí světa, ani vy nejste částí světa, proto vás svět nenávidí. Žádná pozemská církev není čistá, proto budou muset všichni na konci tohoto věku, kdo chtějí přejít do Nového světa, tyto církve opustit, jinak dostanou rány, určené pro jejich zničení (Zjevení 18:4). Jen čistě umytí v Beránkově krvi, pokorní, budou muset učinit pokání, aby mohli projít očistou ohněm, který je zbaví všech hořlavých dogmat a lží, kterými jsou ušpiněni. Utrpí tuto škodu, ale přežijí, jak je psáno.

Svátost je možné získat. Aby tomu tak mohlo být, je nutné opustit Velký Babylón a hlásit se k Boží ženě, Duchovnímu Izraeli. Hlavou Duchovního Izraele je Kristus, jeho hlavou je Bůh. V písmu se píše, kdykoli se sejdou dva, tři v mém jménu, jsem uprostřed nich. Také se píše, že pšenice bude rozptýlena po celé zemi. Jednotlivé klasy jsou uprostřed plevele a čekají na své žence, nemluví se zde o pozemské organizaci. Jsme-li pšenicí, buďme součástí Božího Izraele, jehož hlavou je Kristus, hlasme se k němu.  Dodržujme vše, co nám přikázal, a to hlavně prvního a druhého přikázání a straňme se modlářství. Neposkvrňujme se od dcer nevěstky, zůstaňme čistí od poskvrny tohoto světa. Svatí nejsou částí světa, stejně jako apoštolové a věrní z prvního století. Boží žena je čistá a připravená kohokoli přijmout.
Každý, kdo se postaví proti Nevěstce, Velkému Babylónu je dobrým v Božích očích.

Žalmy 137:8  Záhubě propadlá babylónská dcero, blaze tomu, kdo ti odplatí za skutky spáchané na nás. 9  Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští o skálu.

Babylónskou nevěstku rodící další a další falešné božstva je potřeba zastavit, blaze tomu, kdo se staví proti satanovu, duchovnímu potomstvu a přivádí její lži do zajetí.

Kristus mluvil o věrné ženě.

Jan 12:15  `Neboj se, dcero Siónská, hle, král tvůj přichází, sedě na oslátku.´

Jehošua citoval Zacharjáše.
Za 9:9 Měj velkou radost, sionská dcero. Vítězoslavně křič, jeruzalémská dcero. Pohleď, přichází k tobě tvůj král. Je spravedlivý, ano, zachráněný; pokorný, a jede na oslu, ano na vzrostlém zvířeti, synu oslice.

Abraham dostal slib, že z jeho pokolení vzejdou národy. Bůh prostřednictvím své symbolické ženy Božího Izraele, tak splní tento slib Abrahamovi. Každý z národů, kdo přijal mesiáše Jehošuu a to včetně obrácených tělesných židů má vyhlídku nového života na Boží Nové zemi, pod Novým nebem, nebo-li nebeskou vládou, kde bude kralovat Kristus s povolanými, svatými.

Milí věřící, bratři a sestry, kteří opustíte Velký Babylón, teď víte, komu patřit, ke komu se hlásit, od čeho se oprostit. To, je důležitým poselstvím, které máme přijmout. Každý takto svobodný věřící poprvé zažije Kristova slova „můj náklad je lehký, mé jho je lehké“. Mat 11:29,30

Matouš 11:29  Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. 30  Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké.“

Jak může být lehké jho dcer nevěstky? Kdo jim dnes uvěří, organizacím, sektám, denominacím? Ateisté se vozí po historických nespravedlnostech náboženství a církví. Ano, církve jsou nečisté, ušpiněné, nesvaté, nevěrné pravdě. Členové těchto nečistých církví mají naději. Je čas se jí chopit.

Galatským 5:1  Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte proto pevně a nedejte si na sebe znovu vložit otrocké jho.

Závěrem

Stručně jsme si vysvětlili, že pojem „žena“ v biblické symbolice nese jisté poselství. Bůh tento symbol používá při vysvětlování duchovní věrnosti. Velký Babylón a Nevěstka sedící na divokém zvířeti, je jedna a tatáž osoba. Tato Nevěstka má dcery, nevěrné církve všeho druhu, plné dogmat, modlářství, lží, vymyšlených nauk a pravidel založených na lidském chápání neboli teologii, duchovní filozofii. Všichni členové těchto církví se těchto nevěrných dcer budou muset zříci. Byl dán příkaz, abychom vystoupili z Velkého Babylóna, abychom nedostali rány, které má Bůh pro zničení tohoto symbolu falešného náboženství, připraveny. Vzhledem k tomu, že má Bůh Jehovah pochopení pro lidskou nedokonalost, rozhodl, že budou lidé od nánosů a duchovní špíny očištěni ohněm. Do Nového světa se nedostane nikdo, kdo neprojde touto očistou. Apoštol Pavel to zmínil v dopise do Korintu:

1 Korintským 3:9-15  Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba. Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Každý ať dává pozor, jak na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Jehošua Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.

Oheň je symbolem zničení, nebo očisty, někdy také projevem Božího Ducha. Onen den, který vzpomněl Pavel je dnem, kdy se bude hodnotit naše dílo, které jsme si vystavěli na základě, kterým je Kristus. Tento základ je jediným, který určil Bůh k naší záchraně. Na tomto základě si každý stavíme své duchovní dílo, někdo pod vlivem vlastních představ, někdo podle teologů tohoto světa, ale najdou se i věřící, kteří vše zkoumají a dobrého se přidrží. Dobrého podle vlastní vůle? Ne! Podle vůle Boží! Jsou ochotni ve svém životě změnit cokoli, o čem se přesvědčí, že to není podle Boha, a to je dělá lidmi s přístupem, který Bůh, náš nebeský Otec vyhledává. Víra je věc živá. Je to aktivní vztah s Bohem, kterého se dotazujeme a Bůh v našem díle koná své dílo (1 Kor 3:5,6). Modeluje nás do obrazu Krista.
Není to s námi ale vždy jednoduché. Apoštol Pavel to ve své době také neměl jednoduché, když se snažil lidem předat poselství Krista, narážel často na nechápající lidi. Něco jim scházelo.

1 Korintským 3:1-3  Já jsem k vám, bratří, nemohl mluvit jako k těm, kteří mají Ducha, nýbrž jako k těm, kteří myslí jen po lidsku, jako k nedospělým v Kristu. Mlékem jsem vás živil, pokrm jsem vám jíst nedával, protože jste jej nemohli snést – ani teď ještě nemůžete, neboť dosud patříte světu. Odkud je mezi vámi závist a svár, ne-li z toho, že patříte světu a žijete jako ostatní lidé?

Máme-li sváry, jako lidé nevěřící, čím se odlišujeme? Dokud budeme stále součástí světa, nebudeme chápat duchovní, Boží hlubiny. Napojit se na Boha, znamená překonat úroveň duchovního kojence, abychom položili základ pro další duchovní růst. Některé věci si zaslouží svůj čas, málo co přichází ihned. Chceme-li něčím být, musíme projevit nadšení a soustředit se na dané téma. S Bohem, Kristem a vírou to není jiné. Mě trvalo desítky let, než jsem mnohé věci díky Božímu vedení pochopil. Bůh měl se mnou mnoho trpělivosti a dlouho trvalo, než jsem si povšiml, jak mě v životě vede. V jistou chvíli jsem si začal uvědomovat, že mi spojuje v mé mysli myšlenky, které jsem se nikde nedočetl. Bůh má svůj způsob komunikace. Nedá se to vysvětlit, co ovšem vím je to, že když jsem řešil nějaké otázky kolem víry a mého zařazení v jeho plánu, cítil jsem, že má o mě zájem. V mém životě nastalo mnoho různých zvratů, mnohým jsem porozuměl až s odstupem času, když se něco dovršilo, co v konečném důsledku bylo v můj prospěch. Bůh plní své sliby. Nikdy mě nenechal v neřešitelné situaci.

Bůh počítá s naším tempem, nenutí nás chvátat, nenechá nás vyhořet. Jehošua je naší hlavou, stal se naším vzorem, je obrazem živého Boha a skrze Krista můžeme mluvit přímo k nebeskému Otci. V Kristu je soustředěno vše, ale vždy musíme mít na vědomí, že platí první přikázání, které Jehošua sám zdůrazňoval, že Bůh je v postavení vždy nad ním. Vždy větší (výše postavený) jmenuje do funkce menšího, Kristus je na zemi z vůle Boha, jeho Otce. A Otec je vždy větší než jeho syn. Na to nezapomínejme, abychom si neudělali z Krista modlu. On nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby nás vykoupil, zanechal vzor v jednání, chování, uctívání a dovedl nás do očekávaného Nového světa pod moc Božího království. Kristus je základním kamenem, patou chrámu, na kterém stavíme svou víru. Za Jehošuou nás pošle náš Otec Jehovah, když uzná, že máme být živými kameny v jeho stavbě. Přijměte toto pozvání všichni, kdo chcete patřit k jeho věrné, neposkvrněné ženě.

Bůh Jehovah s námi všemi, skrze Jehošuu Krista. Amen