Toto slovo k nám s Šárkou přišlo, když měla na mysli, že se musí vyjádřit k poslednímu článku ohledně vytváření sporů, ale bránilo jí v tom se vyjádřit, její vnitřní nastavení, kdy je přirozené nemluvit o určitých našich osobních záležitostech veřejně. Proto jsme obdrželi formou textu tento příkaz, nic nezamlčet ve věcech, které mají pomoci ostatním, byť se musíme svléci symbolicky donaha, před tímto světem.
Je to zároveň potvrzení inspirace hlavní písně V pevnosti lží na albu skupiny Tublatanky UPROSTRED CHAOSU. Je tam tento verš:
Možno ty vieš o čom mám snívať
Možno že vieš (Pane JeHoVaH, nebeský Otče) čo nemám skrývať
Pred sebou a pred svetom
Keď sa snažím utiecť psom
Prechádzam cez vlastný tieň
No povedz kam
Keď mi život kráti dych
A mám srdce plné rýh
Objeviť chcem holú pravdu
A nie klam
S Šárkou jsme si prošli zkouškou, která dokončila její zrození z ducha. Obsahem této zkoušky je, aby v ní člověk vyjádřil svou svobodnou vůli, že chce pokračovat na životní cestě, kterou řídí sám nebeský Otec, JeHoVaH (Jehova) Bůh. Opětovně v ní odevzdáváme svůj život do rukou nebeského Otce spolu s naší rodinou a našimi přáteli, nám blízkými lidmi.
Protože i já jsem byl takto zkoušen, protože si to Satan vyžádal, vnímám to tak, že se náš vztah mohl zrodit z ducha, protože z vody se zrodil 26.08.2023 v den naší svatby. V ten den byla také Šárka pokřtěna.
Za celou zkouškou stála intuice, kterou jsme nedokázali společně rozebrat a pochopit. K celé situaci se Šárka vyjádřila takto:
Job ke zkoušce vyžádaný byl, každý z nás, ve svůj čas, před podobnou zkouškou bude stát. Prošla jsem jí nedávno. O této zkoušce bych chtěla vám více říct. Ukázat na ni, jak vše je ve své podstatě nenápadné a o to více od Satana zákeřné.
Omlouvám se za rozvláčnost se kterou budu nyní psát, však pro úplné pochopení je nutno více slov.
Každý, kdo se ujal staršího opuštěného zvířete, mi jistě dá za pravdu, že trvá i rok, než vybuduje se vzájemná důvěra, než zvíře si přivykne v novém domově, než si začne s radostí užívat klidu a bezpečí. I tak však v něm mnohé z minulosti zůstává. Pak kolikrát stačí jen náznak, co vrátí zvíře „zpět“ a ono „přepne na automat„.
Měla jsem v péči psa, do konce svého života se hadru na podlahu bál. V minulosti byl týraný, a hadr v něm vždy vyvolal bolestné vzpomínky. Naučila jsem se s tím „pracovat“, psa jsem vždy uložila po procházce do pelíšku, kde spal a já mohla v klidu vytírat. Má zvířata naučila mne jedno podstatné, že nejsme tak rozdílní, že tak jako ony i my se často chováme. I my si v sobě vzpomínky neseme, které nám mohou vyvolat „automatické reakce„.
S Igim jsme v manželství bez pár dní rok. Po celou dobu říkám mu, že lepší ženu si zaslouží. „Díky“ svým zkušenostem z minula nedokáži svému muži dát tolik, kolik si zaslouží. Mnoho i má intuice mi ve vztahu k mému muži určuje. Nerozumím, proč to nemohu dle mé intuice udělat, i tak se jí však podřídím. A tak je nevyrovnaný náš vztah. On činí vše, abych byla šťastná, aby mne viděl se usmívat a já tiše přijímám. Mnoho času o tomto všem jsme v debatách spolu trávili. Snažila jsem se mu vše vysvětlit. On chápe a akceptuje vše.
Nedávno přišel okamžik, kdy z lidského hlediska, jeho hráz trpělivosti a pochopení přerostla. Nemohl to již unést. Slova, která ke mně v tu chvíli směřoval, byla pro mne jako dýky co mne bodaly a přesně tento okamžik ve mně spustil „automat“. Po všech těch slovech cítila jsem se zraněná, toužila jsem od všeho utéci, do mé mysli začaly přicházet myšlenky „manipuluje se mnou Igi snad?„
Když si vás Satan ke zkoušce vyžádá, Otec do pozadí ustoupí, pustí vás za ruku. Ve zkoušce jsme každý zcela sám. Smutek mne celou zahalil, cítila jsem, že jsem vnitřně zemřela. Nebyla jsem schopna Písmo studovat, jen jsem jej četla, ale nerozuměla, když Igi se mi něco z Písma snažil vysvětlit, mohla jsem jen bez porozumění naslouchat, jako by mluvil cizím jazykem. Byla jsem na konci svých sil, zoufalá, ztracená, za živa pohřbená. Byla jsem si vědoma, že jsem spojení s Otcem ztratila.
Silou vůle jsem své myšlenky začala k Otci směřovat. Stále a znova jsem si slova „zkouška to byla, když to vzdáš, prohraješ Ty i Tvá rodina“ říkala. Modlila jsem se, prosila. Nerozuměla jsem, co je po mě konkrétně žádáno, jen jsem věděla, že musím vytrvat, nesmím ani po všech těch zraňujících slovech od Igiho odstoupit. V modlitbě jsem se zcela opět do rukou Otce vydala, bez podmínek jsem svůj život k nohám Otce složila „pokud je to vše Otče vůle Tvá, pak vše přijímám, jen prosím pomoz mi s tím, jsem jen slabý, nedokonalý, hříšný člověk, prosím pomoz mi, ať mohu Tvou vůli vykonat„ .
Po této modlitbě pomalu se vše měnit začalo. Opět jsem svou ruku do ruky Otce vložila, opět jsem mohla Písmo studovat. Opět jsem se mohla svobodně, bez tíže nadechnout. Smutek odešel.
Abychom mohli pochopit, často musíme sami pocítit. Věděla jsem i dřív, že horší je smrt duchovní než fyzická, dnes i vím, jak duchovní smrt „vypadá“ = ztráta, smutek, prázdnota, zoufalství.
Když slovo Satan řekne se, mnozí si představí síru, zář a plameny pekelné. Satan však útočí ve skrytu, bez viditelných „obrazů“, zcela v souladu s naší lidskostí. Zná nás lépe než my samy, a tak na nejcitlivější místo zacílí. Je jen na mne zda dokáží útok Satana odhalit. Pokud jej odhalím, nezbývá než myšlenky zkoumat více než dřív.
Jak již vyjádřila jsem se dříve v jedné na fb diskuzi. Vím jaké je to s manipulátorem žít, jak dokáže takový člověk z vás svou loutku udělat. S jedním, dávno tomu, tvořila jsem pár. Myšlenka, zda Igi mnou nemanipuluje přišla ke mne v okamžik, kdy na pomyslném dně byla jsem. Otázkou tedy je, kdo mi onu myšlenku do mysli dal, kdo onu myšlenku vkládá všem, kdo z manipulátorství Igiho obviní.
Na své cestě hledání přečetla jsem mnoho článků i knih. Jen v jedněch článcích našla jsem vyjádření „zeptejte se Otce zda to tak je, já jsem nic, jsem jen člověk, za mnou nemáte jít. U Otce nechte se vyučit“ V článcích Igiho, mého laskavého milujícího muže.
Se smutkem zkoušky druhých sleduji. Nemohu nic, snad jen slovem konejšit. Smutno je mi, když pád sleduji. Nemohu však nikoho zachytit.
Stýská se mi po duchovní rodině, která tak moc pro mne znamená. Stýská se mi po krásné Renatě, po jejím úžasném muži Pepovi, který mne vždy, dokázal rozesmát, po Sharonce a Sárince. U nich doma našla jsem smích, kdy nemůžete se ani nadechnout, smích, který jsem již tak dávno ztratila.
Šárka
Co jsem dnes pochopil a má milovaná se mnou? Že tak jako se musíme narodit z vody a ducha, musí se zrodit takto i manželství, které je k věčnosti určeno. Z vody se rodí tím, že jsou muž a žena pokřtěni ve vodě. Duchem, když oba jsou jím pokřtěni. Pak dává smysl výrok, který je v Písmu jako nařízení dán:
„Co tedy Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“ .
Kdy takové JHO manželský pár obdrží? Když vůli nebeského Otce na první místo postaví, pak jej nikdo nedokáže zlomit. S každou zkouškou a jejím překonáním roste a zesiluje. Agape dostává nové rozměry.
Co bylo důvodem mého jednání, které mé milované ženě Šárce způsobilo takovou bolest, že se cítila, jako bych jí probodl srdce? Důvodem se stalo Satanovo popichování, které jsem vnímal tak, že musíme jednat jinak, než k čemu jí vedla intuice, a bylo mi to ukazováno jako vůle našeho Nebeského Otce. Přitom Jeho vůlí bylo, abychom tu intuici rozebrali a abych pochopil, z čeho pramení Šárčina obava.
Nechtěl jsem jít proti vůli Otce a vyjádřil jsem své pocity způsobem, kdy Šárka zákonitě nabyla dojmu, vlastní nedostatečnosti a sobeckosti. Chtěl jsem jí jen vyjádřit pocit, který se stával neúnosným z mé strany. Připadalo mi určité její jednání pokrytecké do chvíle, kdy mi řekla zcela logickou obavu. Problém byl, že do té chvíle sama nevěděla, že toto jí vlastně tíží.
Omluvil jsem se jí za své hloupé chování. Prosil nebeského Tatínka , aby mi odpustil a Šárce pomohl to vše zvládnout. Vím jak složitou pozici má. Vím, že jsem pro společnou práci pro Otce nemohl lepší protějšek obdržet. Prosil jsem ať raději zemřu, než aby ona sama duchovně umřela a že toužím po jediném, činit Otcovu vůli s Šárkou společně. Vše dopadlo dobře a dnes víme, že když přichází něco, co víme, že je pro nás a Otce dobré, že je naší povinností to pochopit.
Musíme komunikovat o takových věcech tak dlouho, až odhalíme plnou podstatu. Tak může být zachováno rovnoměrné JHO mezi námi a nebeským Otcem, JeHoVaH (Jehovou) Bohem.
Musíme si tedy položit otázku: „Proč se nám celá tato situace stala?“ . Nebeský Otec tuto situaci PŘIPUSTIL. NEVYTVOŘIL JÍ !!!! Satan je připraven nás popichovat 24 hodin denně. Když potřebuje nebeský Otec Satana umlčet, poodstoupí od nás, aby se prokázala naše svobodná vůle, kterou skutky dáváme najevo, že toužíme plnit Boží vůli. Když skutek prokážeme, může nebeský Otec zasáhnout. Jako v případě Joba, jeho těšitelů, tak v případě Abrahama a jeho zkoušky s Izákem.
Vítězství v takové zkoušce, kdy zachováme touhu být vždy na Otcově straně způsobí, že na konci jsme silnější ve víře, než v samotném počátku. Více porozumíme samotnému uvažování našeho Stvořitele, Pana JeHoVaH (Jehovy).
Kéž nás Pane JeHoVaH (Jehovo), náš nebeský Otče naučíš, se z takového jha radovat, aby se manželství člověka stalo třípramennou šňůrou, aby ani Satan ji nedokázal zpřetrhat. Pak by to byla naše prohra, protože bychom nemohli naplnit Tvou svatou vůli Otče vůči člověku. Vůči ženě a muži do jednoho dokonalého těla spojených. Ať se nám tak děje ve jménu Beránká, Pána a Krále našeho. Amen amen
V Agape a s Agape Vaše sestra a Váš bratr, Pánův otrok, Šárka a Igi (Šági)